Kiril Christov

09.05.2021

Je možné, že je národ český velice nevděčným? Lepší neodpovídat, víme, že to možné je. O čemž svědčí i malý medailonek z edice Kdo je. Bulharský básník, který se proslavil už před třicátým rokem v domácím prostředí, zklamaný odešel do Prahy, kde jeho múza dostala velký prostor. A jak se zdá, je mu české prostředí za mnohé vděčné. Podle autorky spisku opěvoval starou Prahu tak, že se mu těžko rovnají i naši básníci (o tom, že poezii sotva dovedu ocenit asi pomlčím). Do bulharštiny přeložil antologii českých básní a představil tak naši tvorbu jihovýchodnímu národu. Sepsal básně o Praze, které u v češtině vyšly jen v roce 1932 a 2000! A v roce 1935 vyšel výběr básní i prosy. Od té doby nic. Podle popisu myslím, že i jeho drama "Mistr a ďábel" zasazené do středověké Prahy za Karla IV. by si zasluhovala pozornost.

Nemůžu hodnotit kvalitu tvorby Christova, avšak překvapuje mě naprosté přehlížení jeho tvorby i života spojeného s hlavním městem uprostřed Evropy.

Edice nakladatelství Orbis mi tak představila další zajímavou osobnost, jejíž životní dráha byla plná dramatu, nejistot, ale otevřené upřímnosti a hluboké oddanosti životu.