Kirke
Madeline Miller
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496864/bmid_kirke-uAA-496864.jpg
4
451
451
V paláci boha slunce Helia, nejmocnějšího z Titánů, se narodí dcera. Malou Kirku všichni považují za nedochůdče - nevládne na první pohled zřejmou mocí jako její otec ani zlomyslnou krásou jako její matka. Teprve když se pokusí zahnat samotu mezi smrtelníky, zjistí, že přece jen dostala do vínku jisté nadání - čarodějnou moc, jež jí dovoluje měnit sokyně v příšery a postavit se samotným bohům.Román Kirke skvěle vykreslenými postavami, podmanivým jazykem a stránkami plnými napětí nabízí mistrovsky zpracovaný příběh o rivalitě mezi příbuznými, palácových intrikách, lásce a ztrátě a přináší svědectví o nezdolné ženské síle ve světě ovládaném muži.... celý text
Literatura světová Fantasy Mytologie
Vydáno:
2019
,
Slovart (ČR)
Originální název:
Circe, 2018
více info...
Přidat komentář
Pěkně napsaná kniha. Kirké, která byla oproti ostatním bohům a polobohům nezvykle citlivá a laskavá (občas až naivní), mi bylo hlavně zezačátku celkem líto. A nemohla jsem si pomoct, abych neviděla podobnost příběhu se severskými legendami o Angrbodě a Lokim (v antické verzi je šprýmařem Hermes, ale velkou láskou Odysseus), k čemuž samozřejmě přispěl i její osamělý život ve vyhnanství na ostrově (nejdřív jsem četla Srdce čarodějky právě o Lokim). Kirké byla zvláštní i v tom, že si musela svoje kouzla tvrdě odpracovat a naučila se je až po dlouhé řadě pokusů a omylů (s čímkoli, co připomíná práci, by se bohové neobtěžovali). A přiznám se, že jsem si úplně nepamatovala její roli v Odysseově příběhu. Každopádně stránky mi ubíhaly jedna za druhou, příběh byl zajímavý a napínavý, takže za mě spokojenost :-)
Stejně jako Kirke je i Madeline Miller asi trochu kouzelnice. Nepíše úplně přímočaře, přesto jsou její knihy čtivé. Nedopouští se v nich citového vydírání, přesto umí hluboce emocionálně zapůsobit. Nojo, už aby zase něco napsala. :)
(SPOILER)
S knihou Kirke (a vlastně i s její postavou) mám řekněme komplikovaný vztah kdy jsem na začátku byla nadšená (naivně jsem si myslela, že to je jasných 5*) ale postupem času jsem začala měnit názor a čím dál víc jsem se nudila a knížka se mi četla pomaleji, což jen taktak zachránil ten konec. Jasně, že mi bylo hned jasné co se stane a že chce zemřít po boku Télemacha jakmile se tam objevil ale upřímně mi to vlastně nevadilo.
Celou knihu jsem s Kirkou vedla boj kdy jsem jí fandila a pak ji nenáviděla, bohužel to není chyba hlavní protagonistky ale autorky, která zpočátku dávala jasně najevo co si Kirka myslí a jaké má pocity ale v průběhu děje od toho začala upouštět takže její chování mi tolik nesedělo a já byla fakt "namlsaná" protože když čtu mytologii a můžu vidět co si mohla některá z postav myslet tak vrním blahem.
Co mi na knize vadilo bylo:
1) Přeskakování v čase kdy najednou uběhlo třeba 100 let, což si čtenář musel domyslet protože autorka začala další událost na novém odstavci pouze odděleném volným řádkem, pro lepší orientaci bych doufala alespoň v upřesnění - např. "o 100 let později", takhle jsem se musela v ději vracet jestli jsem náhodou něco nevynechala.
2) Autorka začne kapitolu, děj plyne "normálně", vzpomene se jiná postava (která se objevila již několikrát, např. Hermes) a najednou je klidně celá strana o tom jak se s ním Kirke ještě několikrát setká a jak to bude probíhat takže celá kapitola končí jakoby už končila kniha - tedy dovyprávěním děje. Další kapitola už ovšem začíná před tím celým "ukončením minulé kapitoly". Nevím z jakého důvodu to autorka nedala do jiné kapitoly nebo spíše do jiné části knihy.
A to navíc výše uvedené nebylo hned od začátku, kdyby ano tak by mi to pravděpodobně tolik nevadilo protože bych byla zvyklá ale autorka s tím začala až později takže jsem z toho byla překvapená.
Řeckou mytologii mám ráda (příběh Kirke mi je znám takže jsem věděla do čeho jdu) a jelikož jsem všude viděla samá kladná hodnocení - tu 4*, tam 5* tak to vypadalo, že nemůžu šlápnout vedle ale za mě bohužel.
Pro mě to je 3,5* což i tak si myslím je hezké hodnocení, pokud máte rádi tento typ knih klidně po tom sáhněte ;-)
"Čáry a kouzla mění svět. On stál jen o to, být jeho součástí."
Úchvatné. Nesmírně báječná, laskavá, citlivá kniha. Silný životní příběh, cesta za poznáním, objevením sebe sama a nalezením vnitřní síly. Velmi milé. Až lyricky napsané, báječně popsaná příroda, tak poeticky. Spousta chytrých myšlenek mezi řádky. Líbil se mi akční děj, setkání s různými bájemi a pověstmi a bohy. Avšak i přes ten zábavný příběh jsem nalezla něco hlubšího uvnitř. M. Miller ukázala již podruhé, že je fenomenální a moje oblíbená autorka. Zůstane to ve mně ještě hodně dlouho. Po přečtení cítím lehkost a je mi fajn.
"V osamělém životě se však tu a tam vyskytnou vzácné okamžiky, kdy se jiná duše přiblíží k té vaší, jako se hvězdy jednou za rok lehce dotknou země."
Už jako malá jsem milovala řecké mýty. Hltala jsem Petiškovy příběhy všemi možnými dostupnými prostředky. Souboj Titánů jsem viděla asi milionkrát a gyros taky není špatné jídlo...
Nikdy jsem ale neměla možnost zaměřit se na hutnější, podrobnější a detailnější příběh jednotlivých postav. Hercules od Disneyho nebo příběhy Percyho Jacksona jsou sice fajn, ale nerovnají se poetickému vyprávění o dávných hrdinech. Kirké tohle všechno má. Je poetická, výpravná, oslavná, živelná i zemitá. Nemluvě o tom, že v audioverzi je skvěle namluvená. Tahle audiokniha byla skvělým zážitkem, potřebovala bych takhle další hrdiny nebo bohy. Co takhle Hádes, Medúza, Hypnos, Thanatos...co, hmm?
Starořecké mýty známe čistě z mužského pohledu. Logicky, hlavní zdroje napsali právě muži. Jak by to ale vypadalo z pohledu jedné ženy-bohyně? Na to nám odpovídá Madeline Miller, a odpovídá víc než uspokojivě. Převyprávění chronicky známých příběhů současnou románovou formou jim dodá na živosti, plnokrevnosti a nejednoznačnosti, zmizí černobílé rozdělení postav a objevují se jejich motivace, ambice a touhy. Hlavní postava Kirke je žena z masa a kostí: dcera, sestra, milenka a matka, a v jejích pocitech, ztrátách a úvahách se velmi snadno najdeme i dnes. Velice se omlouvám autorce, že jsem tak dlouho ignorovala její prvotinu Achilleova píseň. Už nebudu.
Opět výborná kniha, napsána krásným jazykem, vhodná pro kteréhokoliv fanouška řecké mytologie. Víc než předchozí Achilleova píseň však trpí tím, že se nepouští do přílišných popisů Kirčiných pocitů jako takových, a tak jsme spolu s ní spíše svědky probíhajících mýtů, než že bychom zjistili o ní něco víc. Přesto však zajímavý náhled do antických bájí. S chutí jej budu doporučovat.
Podle mě je lepší si přečíst nějaké souhrnné dějiny z dob antiky. Tohle je slátanina.
Ten, kdo četl knihu Prométheus od Franze Fühmanna a hledal dlouho stejně psanou knihu, právě našel. Pro milovníky mytologie je to ráj a pastva pro duši. Mohlo by se zdát, že se jedná o romantickou knížečku plnou romantických zápletek jako v Esmeraldě, ale dál by to nebylo od pravdy.
Kniha dokonale ukazuje tvrdý život v prostředí božských bytostí plnou útrap, nástrah, lží a přetvářky (ostatně právě z toho důvodu se ranné křesťanství úplně odklonilo od antiky, protože pro stanovení morálních hodnot.... nebyly antičtí bohové to nejlepší :D ).
V čem je pro mne kniha ještě lepší je hlubší pohled do třenic mezi titány a Olympem, Kirké je skvělá postava a i některé lidské vedlejší postavy mají hloubku.
Občas se děj trochu vlekl, ale v porovnání s tím co kniha nabízí to je naprosto nepatrné škobrtnutíčko.
Milovníci antiky a mytologie, kupte to a hned!!!
Krásná kniha, nejen vizuálně obálkou (ta je opravdu moc hezká..), ale také obsahem. Kdo má rád řecké báje, tak si přijde na své. Líbil se mi poetický děj neohrožené , feministické Kirke, společně s ní je v knize nový pohled na starořecké hrdiny a bohy. Doporučuji.
V životě bych si tuhle knihu pro sebe nekoupila, protože téma řeckých bájí zní nudně, jak ze školní lavice. Jenomže jsem ji dostala od chlapa, že se mu to líbilo...?!
Fakt že jo, čte se to krásně. Postava Kirke mě bavila, její ostrov byl jako stvořený k letnímu čtení a její charakter se ke konci výborně a uspokojivě zdokonalil. Samotný konec se mi moc líbil a dokonce mě to i dojalo s ohledem na mou vlastní existenci.
Také mě to nenucenou formou připomnělo dost znalosti o řeckých bajich a bozich. Určitě si teď chci přečíst i první knihu této autorky - zase o hrdinech starého Řecka. Na to, že mě to téma vůbec nezajímá, je to zázrak, jak mě to autorka dokázala nakrmit tak, že si půjdu i pro přídavek.
Srdcovka, která se dostane neskutečně hluboko do duše. Ten vývoj, kterým postava Kirké během celé knihy projde a to víceméně jen na svém malinkém ostrově je neuvěřitelná. A konec, který v knize zažila, jí z celého srdce přeji pokaždé, když knihu čtu.
(SPOILER)
Když jsem knihu začala číst, myslela jsem si, že to bude příběh se zápletkou někde na konci knihy a potom bitvou na závěr, prostě takové normální ya. Jsem tak ráda, že to tak nebylo, protože styl vyprávění byl neskutečný, tak poetický a plynulý, že by člověk uvěřil, že je to životopis.
Kirke mi rychle přirostla k srdci a stala se z ní moje oblíbená postava, stejně tak i Daidalos a Odysseus. Vlastně u Odyssea se mi líbilo ta změna osobnosti, o které jsem se dověděla až po příjezdu jeho manželky a syna.
No a konečně ten konec?
Dlouho jsem uvažovala jak by tenhle epos mohl skončit a docházela jsem jen ke špatným závěrům. Ale pravý konec byl procítěný a tak lidský až mi ukápla slza.
Velmi knihu doporučuji.
Čekala jsem milé pohádkové vyprávění, možná něco ve stylu Eduarda Petišky. A ejhle, byl to silný, místy hodně feministický příběh.
Nejprve jsem se nemohla začíst, resp. zaposlouchat. Po čase mi hlas Petra Špalkové opravdu splynul s Kirké, která mi přirostla k srdci.
Je to svým způsobem těžký příběh, který se nedá "shltnout" na jeden zátah. Rozhodně mi utkví v paměti.
Tohle pro mne byla kniha, která ve mně zůstane už asi navždy.
Miluju knihy, ve kterých se vlastně "nic neděje" a obzvlášť tahle měla neskutečně comforting nádech, stejně jako Kirka jako postava. Udělala jsem si k ní velký citový vztah, rozhodně k tomu pomáhal i krásný poetický jazyk a celkově vyprávěčské schopnosti Madeline, se kterými všechno nějak tak krásně zapadalo, mělo nějaký význam, na který jste avšak museli trochu přijít sami.
Poslední asi třetinu knihy jsem byla z nějakého důvodu skutečně velmi dojatá. Nejspíše z krásně zakomponovaného feminismu a taky kvůli jejího syna, celá tahle pasáž pro mě byla hodně emocionální.
U knih normálně nepláču, ale tohle byl skutečně zážitek, který mnou, bez přehánění, skutečně pohnul.
Podle mě je kniha o hodně lepší než Achiellova píseň. Kirké mi byla od začátku příjemná, na rozdíl od Achillea mi její problémy připadaly reálné. Tak reálné jak můžou ve světě bájí jen být. Hodně se mi líbilo, že autorka popisuje bohy jako marnivá stvoření, lačnící po obdivu, úctě a krvi. Kniha byla popracovaná do detailů, poskytla úplně nový pohled na ředcké báje.
Jsem nesmirne rada, ze mi shodou nahod tato kniha padla do ruky. Recke baje a povesti, jsou zde uskupene do pribehu, ktery je pochopitelny a ctivy i pro cloveka dnesni doby. Autorka kolem zivota bohyne Kirke vynalezave spleta ostatni pribehy postav recke mytologie. Dava jim pochopitelne a srozumitelne povahove rysy a emoce. Spoustu vztahu mezi reckymi bohy, ktere mi byly nejasne, jsem pochopila a konecne se tak trochu orientuji. Velmi dobra, zajimava a ctiva kniha.
Za mě rozhodně lepší a čtivější něž Achilleova píseň. Kirké mi více přirostla k srdci, cítila jsem s ní. Zakomponování všech možných řeckých bájí a pověstí bylo dobře pojaté a nerušilo.
Řecké báje a mýty zbožňuji už od dětství. Od Madeline Miller jsem již kdysi četla Achilleovu píseň, která mě naprosto uchvátila. Takže Kirke jsem si nemohla nechat ujít. Bohužel se kvalitám první jmenované nevyrovná, ale i tak to bylo doslova kouzelné čtení.
Štítky knihy
mýty a legendy řecká mytologie Odysseus čarodějky pohled jiné postavy na původní příběh
Kirke se stala snad mojí nejoblíbenější knihou tohoto roku! Neměla jsem nijak zvlášť velká očekávání, kniha má ale kromě velice zajímavého životního příběhu Kirke obrovský přesah.