Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Vraždící losinská a šumperská bestie jménem Boblig, šílený inkvizitor a jeho ochránci, kníže Liechtenstein a olomoucký biskup téhož příjmení, vstoupili koncem 17. století do dějin jako tvůrci hrůzostrašného hororu monstrózních čarodějnických procesů, při nichž osobně fanatický mnohonásobný vrah Boblig fyzicky a psychicky zmasakroval, umučil, okradl o čest a majetek a nakonec zaživa upálil přes stovku nevinných obětí, včetně šumperského kněze, děkana Kryštofa Aloise Lautnera. Triumfující bestii nikdo nezastavil. Fanatismus a arogantní zvůle tehdejší moci vygenerovaly takovou institucionalizovanou hrůzu a davovou hysterii, že se nikdo nikoho nezastal. Vraždící triumfující bestialita změnila iracionalitu v realitu, v dokonalý horor o dokonalém zatmění rozumu. Tento sugestivní historický román, v němž se autorovi podařilo spojit faktografickou přesnost s vypravěčským umem, úspěšně zfilmoval režisér Otakar Vávra. Kaplického výpověď tak dostala to, o co autor vždy usiloval, lidovou dimenzi.... celý text
Přidat komentář
Hodně nadčasová kniha. Jako obvykle je film trochu slabší, ale film je super, takže jsem si to jen trochu oprášil a budu muset znova zkouknout (člověk chápe, že to byla trezorovka).
Bratrstvo černoprdelnické pracky a jeho slouhové, ohánějí se Bohem a přitom si jen serou do huby. Jde jen o mamon a služba lidem ustupuje do pozadí. V podstatě každý jednou zazpívá, stačí mu dát čas a třeba tomu trochu pomoct. Pokud vydrží, je v moci ďábla a kruh se uzavřel. Bohužel, těm kejdám lidi asi hodně věřili a pokud stálo panstvo za pendrek, nedalo se svítit. To, že ve finále i panstvo bylo zadlužené a všechen majetek shrábl šikulka Boblig, to je jen veselý paradox. Přitom stačilo ho hned z kraje seřezat do kuličky a mohli si ušetřit spoustu nepříjemností. Chudák kat si jen postěžoval a najednou měl prachů jako želez a nikdo neřešil, kde je chyba. A výběr lidi do komise? Taky pěkný..."My na tebe něco máme, tak pojď do toho s námi..."A když pak bohaté zavírali, protože je chudí pomluvili, začíná to být teprve veselohra. Protože zákon padajícího oneho, bohatej sedí, chudej nemá co žrát a na Bobliga si netroufnou. Prostě banda nevděčnejch košťat.
Perfektní vykreslení zinscenovaných čarodějnických procesů v celé své kráse...
Při čtení člověk cítí bezmoc, vnímá všechny popisované detaily a roste jeho nenávist k lidské rase. Že byli Boblig, Nácek a pár dalších "nenažraní", to je jedna věc, ale kolika jiným lidem na různých pozicích to přišlo podezřelé a přesto vesele razítkovali a podepisovali vše potřebné k odsouzení nevinných, z toho mi je vážně zle. A smutné je, že lidé takoví jsou a budou i za tisíc let.
Zajímavý historický román Václava Kaplického, ve kterém fanatický a šílený inkvizitor Boblig masově upaluje nevinné oběti. Věrný popis tragických monstrózních čarodějnických procesů na Šumpersku. Známé je i úspěšné filmové zpracování.
Nejděsivější tragická událost éry honů na čarodějnice, konec 17. století, Velké Losiny a Šumperk - skutečné osobnosti, skutečná místa.
Začíná drsné vyprávění ...
na jeho začátku se seznámíte s krásnou a mladou hospodyní Zuzanou Voglickou a děkanem Kryštofem Aloisem Lautnerem. Panuje veselá a šťastná atmosféra svatby a nic nenasvědčuje brzkému vystřídání hrozivými událostmi - strachem a beznadějí, na jejichž počátku stojí jedna nedojící kráva a pověrčivá žebračka ... důsledky jsou děsivé, nařčení z čarodějnictví a zřízení inkvizičního tribunálu ... proces, kde jediný možný výsledek je přiznání, a tak padne rozhodnutí, použití útrpného práva!
- v mučírně začínají řinčet řetězy -
"Ticho v soudní síni se stávalo nesnesitelným!"
Každé odhodlání je za pomocí španělské boty zlomeno.
A inkvizitor Bobling si uvědomuje, že má volné ruce ... nic už nebrání nastražit past ... těm nepohodlným!
Jeho řádění zdá se nezná mezí, a přesto má své hranice ... touha po moci totiž může narazit na ještě větší moc, a ta se nenechá pozřít!
A nakonec, není pravdou, že to byli i oni sami (Sattler, Lautner, biskup, ...) kdo zavírali oči a věřili, že se situace nějak vyřeší sama?
Co zbylo na konci? ... nic, jen trocha popela!
Ze začátku se mi četlo docela pomalu, ale čím víc se to rozjíždělo, tím líp se četlo. Samozřejmě jsem tušila, co mě v této knize čeká...ale nikdy by mě nenapadlo, že to bude až tak hrozný. Fakt jsem nemohla uvěřit tomu, že se tohle skutečně dělo, a že mu tyhle příšerný sviňárny a lži tak snadno všude procházely a kolik kvůli němu umřelo zbytečně a bezdůvodně lidí.
Asi nevím, co k tomu víc dodat..rozhodně doporučuji si přečíst, protože jak už jsem zmínila, ani ve snu by mě nenapadlo, že to v té době bylo až tak zlý.
Jediné co mě trochu otravovalo, byl jazyk a přemíra náboženství, ale s tím samozřejmě musí člověk počítat vzhledem k době, ve které se tyto hrůzy odehrávaly.
Přečetl jsem ji snad pětkrát! Viděl jsem i film, ale kniha je lepší. Je neskutečné, co se to vlastně dělo, že to Bobligovi procházelo. Barvitě popsané mučící metody, smrt, beznaděj a strach sálají z každé stránky knihy, pohádka to není, ale to je známo.
Hrubou představu o ději jsem měl, ale jelikož filmové zpracování mě minulo, zkusil jsem audioknihu.
Co k tomu dodat? Vykonstruované případy které byly vedeny pouze za ziskem Bobligovym. Jen mě v takovýchto knihách nepřestává udivovat, jak je možné, že církev měla takovou moc, když se opírala pouze o něco nehmotného a proč byly lidé tací tupí.
Jako klasiku jsem odposlechl, ale znovu už bych ani snad nemusel.
Jedna k z knih povinné četby. Inkvizice, falešná morálka, utrpení obětí, která se přihodila v naší zemi. Můj postřeh, děvče, ty jsi čarodějnice, nic tě neochrání, jelikož máš majetek, který teď připadne nám.
Velmi čtivý příběh psaný na základě skutečných událostí. Perfektní vhled do absurdních principů čarodějnických procesů. Plný počet hvězd nemohu udělit pro velkou předvídatelnost a pro časté opakování dějových principů.
Toto člověka opravdu dostane. Když si přestavíte, že to není pouze román, ale fakt, že tyto hrůzy lidé museli zažívat, chce se mi brečet. Kolik lidí muselo trpět hloupostí jiných....
Doufám, že jsem to ještě u žádné knihy nenapsala ale: Nejkrásnější kniha, kterou jsem kdy přečetla. Vůbec se Zuzaně nedivím, že ze srdce nejvíc milovala děkana Lautnera, protože já též. Kniha se odehrává na přelomu 17. a 18 století někde v oblasti Velkých Losin, což je oblast pod polskými hranicemi. Je špatná doba a ti nejchudší si neušetří vůbec nic, ti bohatší mají sami příliš málo. A co taková žebračka, která v životě poznala jen ten malý svět pod schody kostela a pár svých věrných přítelkyň, které se nemají o nic lépe, než ona sama. Problém nastane, když jedné z nich onemocnění stračena a samozřejmě, jediným osvědčeným lékem je posvěcená hostie. No, situace se nám poněkud zamotá a vzhledem k tomu, že jsme ještě neměli tu skvostnou zkušenost z Východním blokem a vším, co nám rok 1948 přinesl (vrátím se k tomu, protože i to je pro krásu knihy důležité), byla tahle země zkrátka plná pánbíčkářů (než je socani poslali do gulagů). Někde kousek blíž k Šumperku si žila hraběnka, ne moc chytrá paní - nutno zdůraznit, a ta toužila po nějaké zábavě. Slovo dalo slovo a nejznámější inkvizitor naší země nás poctil svou návštěvou. To, že nejzajímavější část knihy začíná zde asi zdůrazňovat nemusím...Některé postavy jsou napsány propracovaně, velmi uvěřitelně. Tahle kniha v sobě nese obrovské poučení a zároveň připomínku toho, co je důležité. Kniha upadla v nemilost v období 50. let minulého století, primárně z toho důvodu, že našim drahým soudruhům připadalo až nápadné, jak se čarodějnické procesy podobají jejich oblíbené činnosti - monstrprocesům. Ale i to je forma sebereflexe, že?...
Možná by občas nebylo na škodu soudit lidi podle vzhledu viz třeba Boblig a jeho pomocník.
VYNIKAJÍCÍ! Přistupoval jsem k národnímu umělci Kaplickému s obavou, a jsem unešen. Klasik rozvíjející tradici historického románu od Wintera a Jiráska, ale se schopností strhnout pozornost a intenzivně zaplétat smyčku losinských procesů až k nesnesení. Kdysi jsem viděl film (taky skvělý), ale už je to dávno a nepamatoval jsem si, jak to vlastně dopadne. (No dobře určitě ne, jsem si říkal.) A stržen vyprávěním jsem se nemohl skoro odtrhnout a těšil jsem se v koutku duše, že se to podaří nějak zvrátit, že to přeci není možné, že je nutné najít přímluvu u samotného císaře, že ďábla s tváří Bobliga je třeba zastavit! Kdybych mohl, sám napíšu knížeti Lichtensteinovi, ať s tím něco udělá! Chápu, že kniha fungovala na začátku 60. let jako paralela k nedávným politickým procesům, protože doznávání k tomu, co člověk neudělal, je jejich princip. Ponížení, mučení na hranu únosnosti, svědectví útrpných přiznání jako jediný důkaz - to všechno je zrůdné a sami jsme si to tady provozovali - ať už v 17. nebo ve 20. století.
Václav Kaplický dokáže barvitě vylíčit situaci, gradovat ji a zaplést osudy postav tak, že naděje zůstává, i když směřuje k tragickému konci. A souhlasím s "witikem", že pokušitelé současného historického románu by se u něm mohli učit. Knihu dávám do knihovny jako jeden z velkých životních zážitků.
Jedna z knih, o které si nedovedu představit, že bych se k ní ještě někdy vrátil. Zároveň jsem velmi pyšný na to, že se Čechy mohou pyšnit takovým románem a spisovatelským talentem. Kaplický odvrací pozornost od naturalistických popisů mučení, ale spíš se zaobírá postavami a celkovou atmosférou, jež je velmi hutná a bezvýchodná, zároveň strašidelná v tom, že si čtenář během čtení uvědomí, že lidé se jen tak nepoučí. Děj je předvídatelný, v půlce je každý schopen odhadnout, jak všechno dopadne, ale zajímavé jsou myšlenkové pochody důležitých lidí, kteří v procesech byli zapojeni, a kteří podlehli zbabělosti a strachu, a taky těch, kteří jsou vlivem nátlaků zcela odevzdáni děsivé hře o moc a peníze. O této části historie příliš nevím, o čarodějnických procesech jsem měl zcela jiné představy: například jsem měl za to, že procesy byly rychlé, že na ně nebyla potřeba taková spousta lidí a, hlavně, že nebyly tak dobře finančně ohodnocené. Skvělá, hutná kniha, nemohl jsem ji přestat číst.
(SPOILER)
O knize jsem slýchala uz od mládí a trochu se jí bála. Cítila jsem to jako mezeru ve vzdělání a dluh, že jsem ji ještě nečetla. Když jsme se letos vydávali na dovolenou do Jeseníků, tak jsem si řekla, že je ten pravý čas. Knihu jsem sice dočetla až po návratu, ale vůbec to ničemu nevadilo. Bylo by ale působivěší knihu přečíst už před návštěvou Losin.
Z knihy jsem byla naprosto úchvácena a řadím ji mezi TOP knihy, které doporučuji (nejen "must read", ale i "must have").
Nemusíte se bát násilí/drastickych scén, ke kterým by daná látka mohla svádět, ale čekejte psychologický román. Některé postavy si zamilujete (děkan Lautner, Zuzana), z jiných se vám bude dělat slabo (Boblig a jeho skřet). Ovšem i děkan Lautner je vykreslen jako člověk z masa a kostí i se svými pochybnosti, slabostmi, tužbami. Když Kaplický knihu psal, měl v živé paměti monsterprocesy 50. let, myslim, že mu to pomohlo tak dobre vystihnout atmosferu doby, i kdyz carodejnicke procesy a komunisticke procesy delilo nekolik stoleti. Je také obdivuhodné, že kniha mohla vyjít a ze byla i zfilmovana. Postavy jsou uvěřitelné, jejich jednání v kontextu pochopitelné, příběh má spád. Vubec se nenudíte a otáčíte další a další stránky. Fandíte každému křivě obviněnému a doufáte v zázrak, i když vlastně tušíte (víte), jak to dopadne.
Toto je opravdu mistrovské dílo, které věky přetrvá (a které je bohužel stále aktuální).
11 bodů z 10 :)
Mrazivý příběh o tom, co se dělo v 17. století s lidmi nařčenými z čarodějnictví. Ač řekli pravdu nebo lhali, byli po brutálním mučení přinuceni se přiznat i k činům, které nespáchali a nakonec byli upáleni.
Štítky knihy
čarodějnice zfilmováno 17. století inkvizice katolická církev upalování čarodějnic právo útrpné perzekuce Velké Losiny čarodějnické procesy
Autorovy další knížky
2007 | Kladivo na čarodějnice |
1954 | Železná koruna I - Dobré srdce císařovo |
1977 | Veliké theatrum |
1956 | Čtveráci |
1976 | Škůdce zemský Jiří Kopidlanský |
Tak to jsem opravdu nečekala, tak stará kniha a taková pecka. Snad jedna z nejlepších. Zejména prostřední část knihy, ta čtenáře úplně vtáhne do děje. Některé chvíle skoro hororové. Audiokniha líp načtena snad ani být nemohla. Paráda.