Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Historický román z konce 17. století zabývající se severomoravskými čarodějnickými procesy. Nejpopulárnější a stále aktuální autorův román, úspěšně zfilmovaný.
Přidat komentář
Jako historická kniha trochu jednostranná, ale jinak originální a hodnotný příspěvek do české hororové literatury.
Myslím, že je třeba vyzdvihnout, že se autorovi podařilo hodně vyhnout lacinému proticírkevnímu klišé a společensko-reformačním vidinám. Takřka všechny postavy jsou svým způsobem oběťmi inkvizičních procesů bez ohledu na stav (duchovní či světský) nebo majetek. Zajímavá je třeba i zmínka o tom, že chudí lidé ještě víc zchudli, když byli bohatí odsouzení jako čarodějníci.
Co mně trochu chybělo, bylo trochu jemnější rozpracování vnímání inkvizičních procesů jednotlivými postavami.
Těžko si třeba představit, že by souzený kněz ani jednou nezapochyboval, jestli je jeho trest opravdu zcela neoprávněný. Výklady viny člověka přece patří k životu duchovního přímo neodmyslitelně. Taky si myslím, že procesy pravděpodobně probíhaly s větším utajením. Těžko si představit, že by si prostí lidé nechali líbit, aby jim třeba odváděli ženy, aniž by jednoznačného známého viníka prostě fyzicky nezlikvidovali. Ale je pravda, že autor to musel nějak popsat a těžko mu lze vyčítat, že ta látka je taková 'mlčenlivá'.
A nemužu si odpustit ještě jeden postřeh: Odsouzená se zpovídá před smrtí, že při výslechu lhala, že je čarodějnice a cítí to jako vinu. ...
Tomu se říká zmatek :-)
Nejde o knihu (vlastně událost, protože kniha dost hluboce vychází ze skutečné historické události) kde jsou popisována zvěrstva páchaná církví. Inkviziční tribunál je instituce zaštítěná jak církví, tak světskou mocí, ovšem nepodléhající plně ani jedné z nich. Spíše než církev samotná má na vzniku inkvizičních procesů vinu spíše doba k tomuto vhodná. U procesů pod taktovkou Bobliga, jde o dobu bezprostředně následující devastační třicetileté válce, která de-facto začala na území českého království a jejíž součástí byly tragédie jako Bílá hora (a její následky), nebo dvojí přezimování (provázené silným drancováním) švédského vojska. Země byla na kolenou, chaos a bída dávali prostor tmářství, pověrám a bludům. Do této situace je po nicotném prohřešku místní žebračky povolán nedostudovaný právník Boblig, jenž má jisté zkušenosti s čarodějnickými procesy ze sousedního Slezska. O jeho předchozím působení kniha i historické prameny mlčí, což je dáno zvykem, že ve Slezsku se s čarodějnicí pálily i veškeré dokumenty související s procesem. Absence tohoto zvyku na moravě mimochodem dochovala dostatek pramenů pro sepsání Kaplického románu. Boblig, masový sadistický vrah rozpoutává nejprve ve Velkých Losinách, později i v Šumperku monstrózní proces doprovázený atmosférou strachu. Nejprve nikdo nebere jeho osobu příliš vážně. Pouze jediná osoba si však uvědomuje plný rozsah nebezpečí - Kryštof Alois Lautner, děkan Šumperský, člověk všestraně vzdělaný a lidmi oblíbený. Paradoxem je že právě Lautner, který má v knihovně více knih o čarodějnictví než si Boblig vůbec dokáže představit že jich existuje, se stává hlavním oponentem ale i překážkou běsnícího sadisty Bobliga.
"Stalo se vám během vaší kariéry že byla zjištěna nevinnost obviněné osoby?" plně vystihuje způsob vedení procesu. Vina je dána, jen musí být přiznána. Kdo dokáže zastavit inkvizitora? Komu se zodpovídá? Církvi? Státu? A komu se inkvizitor zpovídá??? Lautner spolu s hrstkou dalších, kteří pochybují o činech prováděných nebo přikázaných inkvizotorem, brzy pocítí bezvýchodnost situace. A vrah se stává zákonem.
Kniha Kladivo na čarodějnice je obžalobou lidské malosti a zbabělosti, ale i varováním. Ačkoli vypráví příběh 350 let starý, je až mrazivě aktuální. Vždyť co jiného, než moderní hon na čarodějnice je například Global Warming? Viník je znám (CO2) jen vinu je třeba dokázat (torturou provedenou na výsledcích vědeckých studií - vyzdvižení těch, jenž dokážou vinu a zanedbání těch které ji vyvrací). A nebo co jiného jsou některé mediální kauzy? Nepotřebujeme církev aby byl hon na čarodějnice rozpoután. Motivy a důvody jsou stále stejné - peníze, majetek, moc...
Báječná kniha, silný zážitek, s Lautnerem jsem soucítila do posledního dechu. Závěrečná scéna, jak se Hutter vrací domů a mne mezi prsty popel, vzpomínaje na svou upálenou ženu, mě regulérně dojal. Výborný vypravovací um, skvěle popsaná atmosféra i lidé. Určitě jsem nečetla naposledy.
Jedna z mnoha knih, která ve vás zanechá tak hluboký pocit bezcennosti. Kolikrát musela být kniha odložena, abych mohla všechny své myšlenky vstřebat a říkat si, ať umučej jeho... Je to smutné a ještě víc je smutné uvědomit si, že takových lidí je tu mnohem víc..
Velmi silná kniha, kterou jsem si nedávno musel přečíst znovu a už asi po čtvrtém čtení se mi stále víc líbí. Klenot v mé knihovně. V jistém slova smyslu se dodnes co se spravedlnosti, chamtivosti, intrik a politice týče nic nezměnilo. Kniha má i v dnešní době co nabídnout. Mezi středověkem a dneškem nevidím co se týká v myšlení některých lidí a hlavně lidí u moci žádný rozdíl.
Dobře napsaná kniha, vycházející ze skutečných událostí, na které narazíte pokud se budete potulovat po památkách od Šumperka, přes Velké Losiny až po Jeseník.
Film O. Vávry je dramatičtější než jak je napsána tahle kniha, podobně i dobové záznamy nejsou tak rozvleklé jako tenhle historický román.
Nesmírně silná kniha, při čtení mi doslova běhal mráz po zádech a třásla se kolena. Podobně u Vávrova filmu. Síla spočívá v nadčasovosti příběhu: na začátku stojí užitečný aktivista-idiot, který v rámci snahy "o lepší svět" umožní, aby se k moci dostalo ztělesněné zlo. Od toho okamžiku není cesty zpět. Příběh špatně začíná a ještě hůře končí. Bohužel, toto se může stát v každé době i v každé zemi, mění se jen kulisy a forma umlčení spravedlivých. Krutost, bezpráví a beznaděje zůstávají.
K dobrým knihám se obvykle vracím, ale u této k tomu nemám odvahu. Podobně jako u Souostroví Gulag od Solženicina - taky velmi silná kniha, kterou se mi ani nepodařilo dočíst. Na tyto dvě knížky už pravděpodobně nesáhnu.
tak tohle jsem četla stylem, že jsem knihu nechávala odloženou, a schovala se pod přikývku, ale silný vyprávění a i film
Čo dokáže jeden odhodlaný, chamtivý a ctižiadostivý muž bez zábran, keď sa ukáže príležitosť, dobrí ľudia mlčia a mocní radšej pozerajú inde. Václavovi Kaplickému sa v tomto románe podarilo priam majstrovsky zrekonštruovať skutočnú historickú udalosť.
Neuvěřitelně silná kniha. Chvílemi mi z ní bylo tak těžko. Příběh je výborný a atmosféra neskutečně tíživá. Viděla jsem film, který byl také velmi silným zážitkem.
Když jsem knihu brala do ruky, doufala jsem, že se bude více zabívat samotnými procesy. Místo toho Kaplický spíše popisuje teologickou stránku a dlouhé rozhovory.
Ačkoliv je tato kniha po dějové stránce velmi zajímavá - styl, kterým je celý děj podáván čtenáři, bych zařadil mezi ty méně čtivé, což je v případě takovéhoto kultu naší literatury nesmírná škoda.
Opravdu povedená kniha, moc se mi líbila a zároveň mi přišlo hrozné, že se to opravdu dělo, zdá se mi neuvěřitelné, že se to opravdu dělo.
Opravdu skvělá a emocionální kniha, ještě navíc,když si člověk uvědomí,že se to kdysi opravdu dělo.
Štítky knihy
čarodějnice zfilmováno 17. století inkvizice katolická církev upalování čarodějnic právo útrpné perzekuce Velké Losiny čarodějnické procesy
Autorovy další knížky
2007 | Kladivo na čarodějnice |
1954 | Železná koruna I - Dobré srdce císařovo |
1977 | Veliké theatrum |
1956 | Čtveráci |
1976 | Škůdce zemský Jiří Kopidlanský |
Kniha plná emocí, strachu, pověr a slepé víry. Ironií je, že i dnes se lidé drží spousty pověr, dovedou se nechat zmanipulovat mocnějšími a při pomyšlení na peníze by zaprodali i vlastní rodinu. Skvěle vykreslené postavy, s děkanem Lautnerem jsem sympatizovala od začátku do konce a naopak Boblig se mi od samotného začátku nesnesitelně hnusil. Na hranici s tebou, Bobligu!