Visio in Extremis
Miroslav Žamboch
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95087/bmid_visio-in-extremis-qNJ-95087.jpg
4
358
358
Klanové války série
1. díl >
Mathias Majer je zkušený příslušník svého druhu, samotář, který dokáže skrytě přežívat v lidské společnosti. Země bývalé Koruny české jsou už po staletí jeho loveckým teritoriem, kde mu krásné ženy rády a ochotně poskytují, co potřebuje k životu. Stojí mimo hierarchii svého druhu, mimo klany, mimo války velmistrů. V jediném okamžiku se ale všechno změní – stává se z něj cíl číslo jedna, štvaná zvěř. Z neznámého důvodu je zatažen do podivného sporu mezi tajemnou velmistryní Messalinou a vůdcem jednoho z nejsilnějších klanů. Utíkat před nájemnými zabijáky a zkorumpovanými komandy speciálních jednotek nemůže věčně. A přestože se celý svůj dlouhý život spoléhal jen na sebe, tentokrát sám nemá šanci. Zachránit ho mohou jen odpovědi na správně položené otázky. Aby našel otázky a posléze i odpovědi, musí se spolehnout a vydat do rukou těch, které dosud považoval za svou kořist – musí požádat o pomoc obyčejné lidi. Tajemství se táhne do minulosti hlubší, než si na počátku dokázal představit, a hrozba, kterou vynáší na povrch, přináší zkázu pro všechny.... celý text
Přidat komentář
Jedna zo slabsich knih od Zambocha, ale citala sa fajn, rychlo, len clovek musel miestami vypnut mozog...
Už to bude skoro deset let, co jsem Visio četla poprvé. Teď podruhé se mi to líbí víc - přičítám to tomu, že můj literární vkus se s věkem horší.
Dokonce jsem dnes sáhla po Kulhánkovi! Noční klub a zatím dobrý. Neuvěřitelné, roky jsem se tomu vyhýbala.
nefernefer: Ano! Potvrzeno, je to věkem, také ujíždím na braku! Jako mladá bych se tomu vysmála, četla jsem klasiku. Že by vzrůstající potřeba násilí a krve?
Až tolik mě tato kniha od Žambocha nebavila, přesto hrdina si získal mé sympatie, ale v podstatě od chvíle co se objeví osudová mladice, mi bylo jasný jak to dopadne. Nic co bych nechtěl číst po druhé
Kniha mě začala bavit až okolo dvousté stránky, kdy se alespoň trochu odkryl děj a odhalilo se, proč a kdo po hlavním hrdinovi jde. V příběhu je na můj vkus až příliš mnoho v podstatě stejných scén, ve kterých se podrobně popisuje každý tah mečem, výstřel z pistole, pohyb těla. Na konci se objevilo pár zajímavých skutečností, úplný závěr byl ale oproti předchozímu tempu až příliš moc rychlý a celkově neuspokojivý.
Žambocha mám rád, sbírám ho. Ale tohle je slabotinka. A popravdě, nedělám to, ale tohle píšu po 40 stránkách. Furt dokola jedno a to samé. Koukají na mě ženy, míří na mě zbraněmi muži, už mě skoro mají, šlehnu je mečem.... Koukají na mě ženy, míří na mě zbraněmi muži, už mě skoro mají, šlehnu je mečem.... A furt dokola a dokola.... Nuda šeď, nuda šeď.... Tato kniha je klasická představitelka Kotletovo hry na hrdiny - takže nic pro mě...
Až dočtu (teda jestli dočtu), tak dám třeba update tohoto příspěvku. Zatím za mě 45%
Po přečtení všeho od Kotlety a Kulhánka jsem se pustil do Žambocha. Podle prvního dílu už vím, že Klanové války budou čtení podle mého gusta
Bavilo mě to. A moc. Vzhledem k tomu, že jsem na stará kolena začala ujíždět na pořádném nefalšovaném braku a zdá se, že z Jiřího Kulhánka, kterého už mám přečteného kompletně, nic nového asi nevypadne, pustila jsem se do dalších autorů podobného ražení. A tentokrát jsem se trefila. :-) Oproti Líhni, ze které jsem zas tolik nadšená nebyla, jsem si v této knize přišla na své. A nápad se světoznámými hudebními skupinami a upírskou Pamětí je výborný. Takže ráda doporučuji a Miroslava Žambocha zařazuji mezi své oblíbence. :-)
„Vypadáš strašně,“ zhodnotil při převlékání můj vzhled. „Myslel jsem, že takové rány člověka s jistotou zabijou.“
„Člověka určitě,“ souhlasil jsem.
To, že jsem si před chvílí šlapal po vlastních střevech a ránu mi Schnittzel zalepil leukoplastí, jsem mu raději neříkal.
U mě tedy žádná hitparáda. Může za to příliš jednoduchý děj, u kterého navíc poměrně dlouho není jasné, o co půjde. Hlavního hrdinu se snaží zabít neznámí útočníci a on se na oplátku snaží zabít je. Kdo, co a proč dlouho uniká, naproti tomu můžeme sledovat, jak hrdina putuje z jedné bitky do druhé. Když se pak začne hlavní dějová linka rýsovat, nevykrystalizuje z toho nic převratného - všichni se zkrátka chtějí vzájemně povraždit, takže po stránce dějové nuda. Tu sem tam rozhání zběsilá akce, při níž se Miroslav Žamboch snaží využívat zpomalených či zrychlených efektů. Jenže chybí nadsázka a celé to tak ztrácí na atraktivitě. Nic proti machistickým hrdinům, ale když občas neumí shodit sami sebe, stanou se pro mě nezajímavými dravci, kteří nemají čím zaujmout.
Nenechte se však odradit. Visio in Extremis nabízí solidní akční jízdu s některými kvalitními momenty i originálními nápady. Ale v důsledku je to jen klasický boj mezi upíry, kteří se z různých důvodů snaží vykydlit jeden druhého.
No teda tenhle Žamboch byla blbina....uff. Jeho ostatní knihy jsou zpravidla skvělé, takže výjimka snad potvrzuje pravidlo.
Úžasná upířina, akce hned od začátku, krásné ženy, poutavě napsáno a strhující děj. Ovšem laťky. pro mě, nastavené "Nočním klubem", nebo "Bratrstvem krve" nedosahuje, ne že by chybělo moc, ale pořád to není ono. Na drhou stranu mě to drželo víc než autorovo "Ve službách klanu".
Upíři jinak než je známe. Konečně se neblískají na slunci i když lidské choutky jim rozhodně zůstávají...
Fuf.. Tak teprve ted jsem s šokem zjistil, že nejde o autorovu prvotinu. Nechápu jak takový brak, který je z 90% prostým, suchým popisem činnosti, bez špetky spádu a invence, mohl vzejít z pera autora, který dal spatřit oku čtenáře Drsného spasitele. Nudné popisy stylu: „Dal jsem pravou nohu před levou a otočil se o 45°.“ čtenáře ubíjí k smrti. Zápletka je zajímavá, ale celá kniha je technicky naprosto odbitá. Jako by ji autor psal během tvůrčí krize, převážně z povinnosti. Jsou knihy od kterých se čtenář nemůže odtrhnout. Tady od té jsem si musel dávat i týdenní přestávky, protože čtení opravdu nudilo a to do takové míry, že jsem u něj často usínal.
No takhle.
Zase další upíři....achhhjoooo
Jenže tahle kniha je pro mě jedna z nejlépe napsaných s upírskou tématikou.
Paráda. Je vidět že Mirek Žamboch je prostě mistr spisovatel.
Je to akční a postupně se odkrývají věci které ze začátku byli skryté :o)))
Tedy jedině co mě tedy fakt vadilo je jak se Mathiasovi podařilo utéct z Ruska až do Prahy.
Opravdu to je hodně přitažené za vlasy, že takovou dálku zdrhnul na motorce(byť rychlé)
hlavně někomu kdo má hodně peněz. To jsou fakt takový blbci že nedokážou chytit někoho kdo musí jet na motorce po silnici(tedy oni tomu říkají dálnice hehe v Rusku)
Také tedy že ujede vrtulníku tedy to tedy nic moc.
No nedá se nic dělat toto je fakt slabé místo.
Ale rozhodně stojí za přečtení
Autorovy další knížky
| 2007 |  Drsný spasitel |
| 2009 | Na ostřích čepelí |
| 2003 | Bez slitování |
| 2004 | Ostří oceli |
| 2004 | Seržant |
Ale jo, za mě dobrý, taková pohodovka. Samotářskej upír, co rád vysává ženský a při tom si s nima rovnou užije.Až do doby, než se o něj začnou zajímat vyšší kruhy a občas ho rozsekají na maděru, aby v zápětí on mohl vytáhnout své meče a rozsekat je.Prostě ženský, rychlý stroje, chladné zbraně a spousta krve.