Visio in Extremis
Miroslav Žamboch
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95087/bmid_visio-in-extremis-qNJ-95087.jpg
4
358
358
Klanové války série
1. díl >
Mathias Majer je zkušený příslušník svého druhu, samotář, který dokáže skrytě přežívat v lidské společnosti. Země bývalé Koruny české jsou už po staletí jeho loveckým teritoriem, kde mu krásné ženy rády a ochotně poskytují, co potřebuje k životu. Stojí mimo hierarchii svého druhu, mimo klany, mimo války velmistrů. V jediném okamžiku se ale všechno změní – stává se z něj cíl číslo jedna, štvaná zvěř. Z neznámého důvodu je zatažen do podivného sporu mezi tajemnou velmistryní Messalinou a vůdcem jednoho z nejsilnějších klanů. Utíkat před nájemnými zabijáky a zkorumpovanými komandy speciálních jednotek nemůže věčně. A přestože se celý svůj dlouhý život spoléhal jen na sebe, tentokrát sám nemá šanci. Zachránit ho mohou jen odpovědi na správně položené otázky. Aby našel otázky a posléze i odpovědi, musí se spolehnout a vydat do rukou těch, které dosud považoval za svou kořist – musí požádat o pomoc obyčejné lidi. Tajemství se táhne do minulosti hlubší, než si na počátku dokázal představit, a hrozba, kterou vynáší na povrch, přináší zkázu pro všechny.... celý text
Přidat komentář
Pěkná knížka:) S lehkou nostalgií jsem i místy zavzpomínala na páně Kulhánka a jeho Noční klub. Ovšem byla by chyba srovnávat oba spisovatele, mají odlišný styl a u obou, si myslím, jde o kvalitní české čtení tohoto žánru.
Moje první setkání s tímto spisovatelem a musím říct 'Sorry, ale minimálně podle tohoto díla na Kulhánka nemáš'.... Ale dám Ti ještě šanci a uvidíme :-)
Pěkná řež i když místy né moc logický děj, ale to by člověk takový knížky nesměl číst.
Snaží se na diskotéce sbalit buchtu a poté, co dá do huby pár lidem ho napadnou mnohem tužší chlapíci - nechá je válet v krvi a s buchtou odchází prožít ohnivou noc... Takové neandrtálské klišé. No dobře, celou knihu tvrdí, že má problém udržet krok s lidskou civilizací, ale proč se nedivili ti ostatní, kde se vzala 16letá žákyňka uprostřed noci na transfůzce? A ten vrátnej v nemocnici by musel bejt úplně slepej, aby neviděl, že má na oblečení krev...
Když autorovi odpustíme pár (pár párů párů) přehmatů, čte se to dobře a podle konce nás pravděpodobně čeká další díl. Na tom by si ale autor měl dát trochu víc záležet.
Celkem klasicka Zambochovina... Namakany hrdina, dostane parkrat pres hubu, krasna zenska, hrdina dostava hodne hodne moc pres hubu, zvrat v deji, hrdina se vzpamatuje a lotra na hlavu porazi;) Ma to hepac, ma to spad, vsude litry krve a hlavni hrdina je upir, ktery se neboji zabijet dalsi upiry a posat krasne zeny;)
OBSAHUJE SPOILERY! (v odstavci mezi zvýrazněnými linkami)
Jak někdo může popsat knihu jako geniální, nechápu.
Už jenom ta ohromná kupa logických nedostatků a nedopracovaností mě šíleně iritovala.
------------------------------------------------------------------------------------
Hned v úvodní scéně rozstřelí jeden glyhen hlavnímu hrdinovi ucho brokovnicí. Ten s několika průstřely hrudníku vyvede ven jakousi ženskou, kterou se tam snažil nabalit, za loket, vyvede ji (naprosto v pohodě, jakoby snad byla na perníku a na sračky rozstřílený a krví zasviněný bar přehlédla), aby měli noc plnou vášně a erotiky.
Zdravotní sestřička z transfůzky (respektive šestnáctiletá holka ze zdrávky), co hlavní hrdina uprostřed noci přepadne (co dělá šestnáctiletá holka na praxi o půlnoci ve špitálu? Kort na vylidněném transfůzním oddělení?), málem znásilní a pod pohrůžkou přinutí otevřít lednice se zmraženou krví, namísto útěku (když přepitý Mathias upadá do transu) zbožně vejrá na hlavního hrdinujako Bella na Edwarda ze Stmívání a ještě mu napomáhá utéct před sekuriťákem. Typické chování každé šestnáctileté holky, která si posléze na týden odjede s jí neznámým hrdinou kamsi, propadne lásce a bez mrknutí oka svého vyvoleného „Edwarda“ následuje a nijak ji nerozruší likvidování upírských soků ani plán na upírskou světovládu, aby nakonec hrdinovi podržela dva kulomety MG-42 v podpaží.
Jakási vyšinutost obou postav setře fakt, že jde o úpírky, které mají svůj zájem. Což hlavní hrdiny (jindy schopný poznat upíra na sto honů a odhadnout věk na staletí) přehlédne. Dokonce se sám nad tímhle nijak nepozastaví. Ano. To by šlo odpustit ... že je Mathias poněkud slaboduchý ... kdyby ...
Víte ... oni se jaksi divně chovají všechny postavy Žambochova světa.
Jako sekuriťák obchoďáku, kterému Matthias vyhrožujete zastřelením za vydání záznamu bezpečností kamery, policii nezavolá (asi mu je jedno, že měl před chvílí ústí pistole u šišky) a tak se hlavní hrdina může v klidu ládovat v McDonaldu kilem syrové svíčkové patro níže od místa, kde před chvílí mával pistolí.
Osobně mě pobavila scéna, kdy hlavní postava visí za zápěstí v Tizocově mučírně a stehny přiškrtí strážného, stále visící za zápěstí nad zemí (!!!) mu prohledá kapsy, vyndá klíčky a odemkne pouta na zápěstích, za které visí. Té fantasmagoričnosti si byl vědoma patrně i autor sám, aby vše ukončil větou (volná parafráze): „Odemknout pouta na zápěstí, za která člověk visí, není úplně jednoduché, ale už jsem v životě zvládl těžší věci.“ Pro mě dost slabé.
------------------------------------------------------------------------------------
Pokud si chcete přečíst Visio in Extremis, připravte se na děj, který má sice spád, ale brzy vás začne nudit, protože vám bude připadat, že předkládané scény jste četli v trocha jiných obměnách. Žamboch je mistr popisu. Ale ledatak bojových scén, které predkládá s přesností a mechaničností příruček sebeobrany. Vůbec veškeré Žambochovo psaní je strašně mechanické (musel jsem se smát, když autor psal, kolika milimetrovým vychýlením páteře zabijete upíra. Místo „prorval jsem mu ruku břichem, chytl za páteř a vyškubl pár obratlů“) V mnoha obměnách se bude hrdina vypořádávat s nepřáteli a unikat ze stále rafinovanějších přestřelek, stále znovu a znovu, až se vám ty scény začnou slévat a vy se budete stíhat, kterak je přelétáte očima či přímo přeskakujete. Závěrečnou scénu v Kongresovém centru jsem celou prochechtal.
Přitom psychologii postav nechal autor kdesi na nule (u cynika hlavní postavy bych to pochopil, ale když si začnete všímat, že jakousi otupělostí trpí i všechny ostatní postavy, začnete si říkat: Co je to sakra za WTF svět?). Žambochovi postavy jsou jakoby bez duše a chybí jim jakákoli hlubší oduševnělost. Poskakují na papíře jak si autor píská, což vnímám jako chybu největší.
Střelné zbraně pamatující Hitlerjugend a glyheni sedmdesát let po válce navlečení do uniforem SS vnímám jako nevydařený kýč. Aneb když nevíte, přimíchejte trocha zabíjení nácků. To má úspěch v jakékoli podobě.
O tom, že se každá ženská postava (snad kromě Dervišovi manželky) chová jako štětka z pornáčů ani nemluvě.
Nemám ve zvyku psát negativní recenze. Snažívám se najit něco pozitivního, co případné čitatele mého hodnocení od knihy neodradí - nýbrž ke knize postrčí. Ale tady si nemohu pomoc (ačkoli ... pokud máte rádi nenáročné bezduché čtení, u kterého můžete mozek vyklepat do sklenice láku od okurek ... proč ne). Tento styl jakési rádoby drsné školy na české fantasy scéně jde mimo mé zájmy. Jistě má však značný počet vděčných fanoušků, ale já se mezi ně nezařadím ….
Začátek hodně těžkopádný, jako by něco chybělo. Posléze jsem se výborně bavil, některé nápady opravdu zajímavé a hodně překvapivé. Přizpůsobování upírů během staletí pokroku, inu proč ne. Konec mi připadl slabší, ale to je obecně Žambochova slabina.
Neuvěřitelný spád děje, do kterého jsem se velmi snadno ponořil a s hlavním hrdinou a jeho schopnostmi velmi rád ztotožnil. Rychlosti a akce je tolik, že logika příběhu občas pokulhává, ale i tak: už dávno jsem vánoční dárek nespotřeboval během dvou dnů. 85 %.
Ideální čtivo pro muže. Detailní popisy akcí (za ty smekám), detailní popisy motorky a vnadná šestnáctka. Mužský sen. Jelikož jsem ženská, tak jsem se dost pobavila. Ale je vidět, že to Žamboch psal tak dlouho, má to vymakaný a to jak sám říkal, žádný bojový sport nedělá, což mu nevěřím.
Super příběh, příjemně mě překvapil spád děje, množství akcí a useknutých rukou. Připomíná mi Líheň, kterou napsal na Kulhánkovské téma.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Drsný spasitel |
| 2009 | Na ostřích čepelí |
| 2003 | Bez slitování |
| 2004 | Ostří oceli |
| 2004 | Seržant |
Můj oblíbený žánr, byť na Kulhánka to nemá. Ale nevadí. Sympatický upír, rychlá mašina, spousta krve, mladá buchta a zjištění, co jsou lidi kolem nás vůbec zač... Rolling Stones, AC/DC a jiní dinosauři, dávám si na vás bacha :-)