Poslední Laponec
Olivier Truc
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220293/bmid_posledni-laponec-220293.jpg
4
282
282
Klemet Nango a Nina Nansenová série
1. díl >
Nejlepší francouzská detektivka roku 2013 ověnčená dalšími 20 literárními cenami Zima je v Laponsku studená a tvrdá. Vesnice Kautokeino se chystá na návrat starého šamanského bubnu. V minulosti bylo mnoho bubnů zničeno v boji proti pohanství. První buben vracející se na laponské území je však ukraden. Vadí návrat bubnu místní církvi? Nebo to provedli laponští separatisté, aby se o nich mluvilo? Případ se dál zamotává smrtí pastevce sobů. Policejní vyšetřovatelé Klement Nango a Nina Nansenová odhalují vztahy mezi rázovitými laponskými sobaři a norskými usedlíky i tajemství dávné expedice do těchto končin. Co tehdy objevil český geolog?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2014
,
Panteon
Originální název:
Le Dernier Lapon, 2012
více info...
Přidat komentář
Zajímavý příběh z velice odlehlého a pro nás více méně neznámého místa, které - byť v Evropě - si žije částečně po staru, v každém případě po svém. Autor nám pomohl porozumět jak Laponsku a Laponcům minulosti a současnosti, tak tamnímu životu (polární záři, počasí, polární noci - pěkně ukazuje, jak se den prodlužuje - a stíny se vrací - minutu po minutě po lednovém slunovratu; sobi, vidda, sněžné skútry, sobí policie; joiky, bubny, stany). Bonusem je rozhodně fakt, že místo přibližuje autor, který se tam nenarodil a do Švédska přestěhoval z pracovních důvodů z velice odlišné Francie.
Detektivní příběh není tak napínavý, aby se nedala kniha odložit, ale to je jen dobře, aby se informace "kolem" mohly strávit (případně dohledat další jinde) - přesto by kniha nemusela mít nutně přes 450 stran.
Suma sumarum: 85%
Neradil by som ju uplne medzi severske detektivky typu Nesbo,kepler atd ale u mna jedna z naj knih ake som cital.krasne opisy Laponska,jeho kultury zvykov, az som zacal snivat ze raz by som sa tam chcel pozriet.
Nechápu slabé hodnocení téhle knížky, nejedná se sice o klasickou detektivku, ale zato je tu velmi podrobně popsané Laponsko se svou kulturou, zvyky a drsnou přírodou. Na čtení náročné, to ano, je potřeba se opravdu soustředit, jen překoktat jména a názvy dá fakt zabrat, ale máte možnost nakouknout tam, o čemž jste vůbec neměli potuchy, že někde existuje. Za mě rozhodně pět hvězd!!!
Jedna z nejzajímavějších knih, které jsem kdy četla. Nešlo snad ani tak o detektivní (?) příběh, protože podle mne to opravdu není detektivka (a už vůbec ne severská, jak jsem se také někde dočetla). Je to prostě krásný, hluboký, smutný a pro mne ve všech směrech objevný PŘÍBĚH. A mým měřítkem dobré knihy je DOBRÝ PŘÍBĚH.
Díky autorovi dneska vím mnohem víc o Laponsku, o severu Skandinávie i o lidech, kteří tam žili a žijí...a o ten buben vlastně ani tak moc nešlo...
Za mě velké překvapení. A spokojenost. Asi mě chytl ten daleký sever a prostředí téměř komorní. Způsob vyprávění mi sedí a přes drobné výhrady- To že to působí maličko béčkově, mapy, poklady, Frantík... No prostě mi to dost sedlo. Asi jsem potřeboval vydýchat díla mistrů, která mi vyrazila dech. Ehm.
Takže kdo si chce užít dlouhé noci ve sněhu a dozvědět se něco o sobí policii atd., nemůžu než doporučit.
I když je kniha ověnčena cenou Nejlepší francouzská detektivka roku 2013, mnohem víc mne zaujala atmosféra a laponské reálie. Samotné vyšetřování není nijak zvlášť zajímavé, ani napínavé, místy doslova skřípe. Nečekejte ani množství zvratů, vše tak nějak postupně vyplývá na povrch. Postavy jsou dost černobílé, když je mi někdo protivný při prvním setkání, vyklube se z něj gauner. Ale ve chvíli, kdy vyšetřovatelé luští tajemné znaky na sámském bubnu, když se s nimi proháníte mrazivou zasněženou tundrou, nasloucháte tradičnímu joiku nebo hledíte do očí hrozivému Aslakovi, v tu chvíli autorovi vše odpustíte a necháte se pohltit chvílí, kdy po dlouhé polární noci vysvitne na chvilku slunce.
Ma první detektivka ze severského prostředí. Dosud jsem se kriminálkám vyhýbala. Tuto jsem si přečetla na popud kolegyně, která mi knihu vyloženě vnutila do ruky. Příběh mě naprosto pohltil.
Výborná audiokniha - příběh je nejen napínavý, ale i originální. Navíc je zasazen do pro nás stále neznámé kulisy severské kultury, která je úplně jiná, než ta naše. Dozvíme se hodně nového a zajímavého ze života laponských pastevců. Sice to není (snad) tak podstatné, ve středu děje musí být a je - samozřejmě - zločin, který je pro dobrou detektivku neodmyslitelný. Ale ta kombinace obou těchto motivů je naprosto jedinečná. Interpreti jsou skvělí, jeden vedle druhého! *POZOR SPOILER* Vyprávění začíná krádeží jediného tradičního laponského bubnu, který se po letech vrátil zpět do vlasti. Ještě závažněji však působí vražda jednoho z pastevců sobů, který byl nalezen vedle svého skútru a kterému někdo uřezal obě uši. V průběhu knihy se obě linie spojí v jediný případ a je jen na policii, zda jej stihne vyřešit dříve, než bude pozdě... *KONEC SPOILERU* Doporučuji k poslechu, je opravdu těžké se od audioknihy odtrhnout.
Poslouchala jsem ji jako audioknihu v období pracovního stresu a únavy a byla to pro mě skvělá terapie - ponořit se do zasněžené, extrémně mrazivé a potemnělé krajiny v době polární noci, prodírat se sněžným skútrem mezi trpasličími břízami, navštěvovat laponská obydlí, dávat si kafe ve srubu... Takže, ač se jednalo o vyšetřování vraždy, kniha mě dostávala do pohody.
Příběh nebyl špatný,ale nejvíc se mi líbilo prostředí Laponska.Určitě si přečtu i pokračování.
Tohle je nezvyklá detektivka odehrávající se na území Sámů, kterým mnoho z jejich kultury už nezbylo. Zpočátku mi dělal problém úsporný styl psaní, ale zvykla jsem si a knížku doporučuji, dozvíte se z ní spoustu zajímavostí z oblasti a kultury, která je nám velmi vzdálená.
Tento typ detektivek by neměl být označován za detektivky. A ještě by to chtělo etnografický rozbor, zda popis Laponců odpovídá realitě. Nezbývá než věřit, těšit se a mrznout s hrdiny.
Ne, tak za mě fakt ne. První pulka nuda a šed, zhruba od poloviny se začalo jakz takž něco dit, ale zachraňovaly to jen sámske symboly, legendy a zvyky. Konec jsem absolutne nepochopila. Dojem opravdu nevylepsilo ani úchvatné prostředí Laponska, kde mínus dvacet je považováno za celkem přijatelné teplo. Postavy byly divne, většina mužů odporne pedofilnich a sobi policii jsem na chuť nepřišla. Za me zklamání.
Kdybych nebyla teplomilná, asi bych dala víc hvězd. Vzhledem k tomu, že detektivka to byla poměrně slabá a že mi celou dobu poslouchání byla zima, nemohu hodnotit více. Samozřejmě že byly zajímavé informace o Laponcích, to bylo jediné zajímavé, co mně u poslouchání drželo. Kdybych ji neposlouchala, ale četla, myslím, že bych ji nedala. Trochu hodně kdyby na jednu knihu, co?
Musím říct, že jsem byl napnutý od začátku do konce a i když z náznaků během děje jsem si leccos domyslel, celkové vyústění nijak neutrpělo (nejsem ovšem nijak zběhlý čtenář detektivek). Neumím rozlišovat hodnocení knihy z několika hledisek (detektivka vs popis laponského prostředí), ale nahlížím (nebo se o to alespoň snažím) na knihu jako na celek - autor zasadil detektivní zápletku do severského prostředí Sámů, a to se mu dle mého názoru velmi zdařilo. Každopádně neváhám, dávám plný počet hvězd a těším se na volné pokračování.
Mám rada knihy, z ktorých sa okrem pobavenia aj niečo dozviem. Táto bola veľmi zaujímavá jej zasadením do prostredia severného Nórska, zeme Sámov. Veľa som sa naučila o ich kultúre, spôsobe života a tradíciách.
Kniha je dobre napísaná, dej plynie rovnomerne. Sú tam síce niektoré malé nezrovnalosti a nei dosť ozrejmené čast deja, ale veď čitateľ má aj fantáziu.
Mám chuť si niečo viac prečítať o živote severských národov a nemusí to byť zabalené do detektívky.
Příběh průměrný, dějová linie propracovaná, Snaha o napětí budiž oceněna (občas zaškodí), ale to hlavní se ukrývá v popisu přírody, okolí, historických souvislostí, sámské kultury i současných problémů nejen mezi místními obyvateli a Laponci, ale i v rámci tohoto etnika - očima člověka, který z tohoto prostředí nepochází, ale zná ho a je dobrý pozorovatel a vypravěč. Jistě, odborníkům na Laponsko a sámskou kulturu se mnoho věcí nebude pozdávat, ale pro laika či člověka, který zná tuto oblast povrchně a zajímá ho, je to přitažlivá kniha.
Pro zajímavost doporučuji francouzský dokument Sobí policie (2008).
Zima nahoře, zima dole, zima všude. Vhodná četba pro zimní měsíce, neboť utěší, že jinde je zimou až modro. Mladá policistka z města se na VLASTNÍ ŽÁDOST přihlásí k sobí policii, což je zvláštní policejní útvar, jehož členové jezdí celé dny na skútrech a pátrají po všem sobím. Laponci pasou soby už po novu, se skútry a není na nich nic poetického. Anebo se živí něčím jiným, což je nelaponské. Jeden ale dělá věci ještě po staru a ten je zajímavý hodně. Ztratí se šamanský buben, kvůli kterým se v minulosti krutě mordovalo, a protože je to taky sobí věc, je to případ pro sobí policii. A ještě přijede z Francie Padouch, dělat kruťárny a bezciťárny, a je to teda extraprevít! V knize je toho prostě dost. Text to ale unese a příběh má kouzlo i spád. Mě zaujal natolik, že jsem si do auta pořídila i audioknihu a všechny slizouny čte parádně Pavel Rímský!
Tato kniha pro mne byla především zajímavá prostředím, ve kterém se odehrávala. Na pozadí příběhu, který pro mne nebyl až tak důležitým, či strhujícím, se člověk dozvěděl spoustu informací o Laponsku, o Sámech, o místní přírodě i nerostném bohatství, o způsobu života místních lidí v tak těžkých klimatických podmínkách, o chovu sobů, pro nás tak vzdáleném...
Pěkně namluvená audiokniha, akorát z děje mi bylo občas zima.