Klíč
Kathryn Hughes
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464956/bmid_klic-Ri2-464956.jpg
4
411
411
Zdravotní sestra Ellen Crosbyová nastoupí do nemocnice pro duševně choré. Přestože netuší, co ji zde čeká, je plná energie a naděje, že bude pomáhat potřebným. Když pozná mladou ženu, kterou do ústavu přivezl její otec, netuší, že již brzy ji čeká rozhodnutí, které jim navždy změní život. Sarah je zvláštně přitahována opuštěnou nemocnicí pro psychicky nemocné. Při jedné obhlídce objeví kufr pacientky, která zde pobývala před padesáti lety. Šokující obsah kufru, kterého se půl století nikdo ani nedotkl, jí pomůže rozmotat zapomenutý příběh o velké tragédii a ztracené lásce a dá jí příležitost napravit dávnou křivdu.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2021 , CosmopolisOriginální název:
The Key, 2018
více info...
Přidat komentář
Dechberoucí, úžasný příběh z prostředí psychiatrické léčebny, který není tak děsivý, jak se podle anotace může zdát.
Jak jsem tuhle knihu mohla tak dlouho míjet? Už teď můžu říct, že patří mezi nejlepší knihy letošního roku a rozhodně jsem ji nečetla naposledy.
Od knihy jsem neměla velká očekávání, ale prostředí psychiatrické léčebny v polovině 20. století už samotné zní dost tajemně a lákavě. Tísnivá atmosféra se na mě mnohokrát přenesla, ale nebylo to tak hrozné, aby i citlivá povaha jako já nemohla číst dál. Co mě hodně překvapilo, byla linka ze současnosti, která byla tak citlivá, dojemná, řekla bych i krásná a jako celek na mě kniha působila vlastně velmi pozitivně, přestože šlo o těžké téma. Autorka dokázala perfektně propojit všechny osudy a občas dost překvapila. Několikrát mi bylo úzko, měla jsem slzy na krajíčku, dojímala jsem se, smála se. Postavy mi přirostly k srdci a bylo mi líto, že že už kniha končí.
Můžu ji doporučit úplně všem, nečekejte ale děsivé, mrazivé prostředí a nekonečné zvraty. Tato kniha si zaslouží pozornost a čas, ale i tak ji zhltnete jako malinu. Za mě obrovské doporučení!
Když koukám na komentáře tak nejsem jediná, která měla od knihy lehce jiný očekávání. Čekala jsem mrazivé prostředí, že se budu aspoň lehce bát, v noci chodit hůře spát.. Nic z toho jsem nedostala. Přesto příběh nabízí velmi zajímavý náhled do psychiatrické léčebny a velmi dobře vykreslenou hlavní postavu Amy. Kniha má také naprosto nádhernou a krásně propracovanou obálku, která dokáže rozhodně zaujmout.
Díky kratším kapitolám a dobrému stylu psaní se mi povedlo knihu přečíst velmi rychle, ale musím se naučit od knih nic neočekávat, pak věřím tomu, že by mě Klíč daleko více dostal skrze svůj emotivní vnitřek do kolen. Pokud vás ale prostředí psychiatrických léčeben láká, vzhůru do knihkupectví pro ukořistění svého příběhu :).
Čekala jsem, že půjde o klasický příběh prolínání dvou časových rovin. V tomto případě sice kniha čtenáře zavede do minulosti i přítomnosti (roku 2006), ale více než polovinu knihy se příběh odehrává na konci padesátých let minulého století.
Kniha je rozhodně velmi čtivá díky krátkým kapitolám, ale i zajímavá, protože popisuje léčebné metody, které rozhodně byly na hraně lidskosti. Současně ale kniha není extrémně depresivní, takže je přístupná i těm, kteří mají z této tématiky respekt.
Jediné co bych možná vytkla je jistá otevřenost některých osudů. Zkrátka bych se o některých postavách chtěla dozvědět více, ale i tak vám můžu knihu Klíč s klidným srdcem doporučit.
Kniha se mě líbila moc,,to jsem vubec nečekala,prolínání minulosti a součastnosti mám ráda,ale osud Amy,,ten mě teda dostal,,měla jsem i slzy v očích,,moc krásná obálka i kniha,,
Knížka se mi velmi líbila byl to krásný, smutný a dojemný příběh odehrávající se v padesátých letech v psychiatrické léčebně a v současnosti.Amy si musela hodně vytrpět a byla velmi statečná.Doporučuji.
(SPOILER) SPOILER: Kniha ma dosť sklamala. Konanie postav, popis procedúr, popic bežných činnosti v ústave a celý príbeh bol akýsi povrchný. Rozvíjali sa tam vedľajšie linky, ktoré boli len tak utnuté (príbeh starej pani, ktorej umrel manžel). K žiadnej z postav som si nevybudovala vzťah. Neboli vôbec sympatické. Konanie doktora, ktorý Amy miesto prepustenia nechal hniť v ústave a sám sa vyparil. Veď takto to predsa nemohlo fungovať, nie? Ak pacient nemal kam ísť, tak si ho tam nechať a držať na silu a myslieť si, že mu vlastne robíte službu. Amy konala dosť impulzívne, i keď si uvedomovala kde sa nachádza a že každý vzdor, príhoda a problémy jej môžu priťažit. Ku koncu knihy som mala pocit, že stále nie je úplne psychicky v poriadku (mala tam nejaké preblesky podivného chovania pri návšteve doktora) Vlastne tento príbeh neviem ani zaradiť. Nebola to ani romantika, ani psychothriller. Veľkú plus boli krátke kapitoly, preto sa kniha čítala svižne.
Musím priznať, že som trochu sklamaná. Čakala som ponurý príbeh s úzkostnou atmosférou psychiatrickej liečebne, zjemnený štipkou romantiky, ale do rúk sa mi dostal viac-menej zamotaný romantický príbeh, smutný, dojímavý a v závere i prekvapivý, kde však psychiatria predstavovala len kulisu. Iste, autorka sa snažila poukázať na viaceré nehumánne a neúčinné staré praktiky a liečebné procesy či zaobchádzanie s pacientmi, ale bolo to na môj vkus príliš povrchné. Tiež by sa mi viac páčilo, keby na úkor mnohých vedľajších epizód bol radšej dôkladnejšie zanalyzovaný život a psychický stav Amy. Pre mňa to bola jednoduchá oddychová romantika s happyendom.
Na tuto autorku jsem narazila náhodně a díky bohu za to. Kniha je naprosto skvělá, strhující, vůbec mě nenechala vydechnout. Je třeba se dobře orientovat, jelikož je psána ve dvou časových rovinách, ale vůbec jí to neubírá, ba naopak. Moc dobře jsem si početla. Nemůžu se dočkat dalšího autorčina díla. Rozhodně doporučuji.
Dojemný a hodně smutný příběh o lidech trpících duševní poruchou a těch, kteří jim mají osud ulehčit a pečovat o ně. Část děje se odehrává v padesátých letech, kdy pobyt v v psychiatrickém sanatoriu musel být utrpením a druhá linie příběhu po mnoha letech.
Stejně jako u dopisu nejsme jen v jedný časový rovině, část příběhu se odehrává v psychiatrický léčebně v padesátých letech a část vlastně v současnosti. Kupodivu musim říct, že se mi předchozí Dopis líbil víc! Ovšem autorka Klíč napsala opět neskutečně čtivě, od tý knihy se prostě nejde odtrhnout Tady je bezpochyby ohromně poutavý téma blázince, ale Dopis mě nějak chytl za srdce
PS: Já četla snad před 15 lety, možná dřív, Mlčení od Diane Chamberlain a to je teda jízda, na to nezapomenu do konce života!
PS2: obálka ale získává ode mě 200% !!
Příběh všech protagonistů v této knize mě velice zaujal. Život za zamčenými dveřmi, mezi spoluobyvateli skutečně psychicky nemocnými, léčebné metody a přístup ošetřovatelů, s tím vším se setkává mladá Ellen Crosbyová, snažící se ulehčit v rámci možností některým pacientům přes nevůli ostatních sester. Setkání se stejně starou dívkou Amy, která zjevně do tohoto ústavu nepatří, její láska k ošetřujícímu lékaři a konečně po mnoha letech ve zralém věku se dočkám rozuzlení celého příběhu. Kniha smutná ale čtivá, mile překvapila.
Tak tohle bylo naprosto dokonale... Rikala jsem si prostredi psychiatrie nebude asi nic pro me, ale zkusim to... A dobre jsem udelala... Diky kratkym kapitolam pribeh utikal velmi rychle... Bylo to ctive od prvni stranky. Stoji rozhodne za precteni
Po přečtení autorčiny první knihy Dopis jsem již tak trochu měla představu o tom, co mě v její druhé knize, Klíč, čeká. A moc jsem se na to těšila, neboť jsem velkou fanynkou příběhů, které prolínají vícero dějových linek a ve kterých čtenáře čeká velké a spletité rozuzlení záhady, která se proplétá skrze celou knihu. A autorka mě ani tentokrát nezklamala.
Čím déle čtěte, tím více vám začne docházet, co se tenkrát asi stalo a k čemu to vedlo. Postupně vyměňujete neznámé v rovnici příběhu za fakta a blížíte se velkolepému finále, kde konečně zapadnou všechny dílky skládanky do sebe. V tu chvíli ale již tak nějak tušíte, jak celý příběh dopadne.
Prostředí ústavu pro duševně choré je opravdu nesmírně autenticky vylíčené, až máte pocit jako byste ho sami znali, jako byste se snad procházeli po jeho chodbách spolu s pacienty a sestrami. Některé situace, ve kterých se setkáte s chováním typickým pro duševně nemocné lidi, jsou opravdu silné, jiné trochu nechutné a nebo vyloženě nepříjemné. Není to nic pro úplně citlivé povahy.
Mě osobně byly sympatické všechny tři hlavní hrdinky, i když Amy byla občas zralá na proplesknutí, což bylo ale v její situaci pochopitelné. Jen si představte, že vás lidé, kterým věříte nejvíc ze všech, vaše rodina, zavře do ústavu, a vy nemáte nejmenší tušení proč. Co jste provedli tak strašného, že s vámi chtěli přerušit veškerý kontakt. Musí to být naprosto nesnesitelné. Každá postava, včetně těch vedlejších, si nese své životní jizvy a šrámy, svá zklamání a občas i pocit viny za to, co provedly. Vše je naprosto uvěřitelné.
V knize Klíč podle mě paní Hughesová posunula své spisovatelské schopnosti na úplně nový level, který by ve své kategorii jen těžko hledal konkurenci. Knize nemám absolutně co vytknout, zhltla jsem ji během několika večerů a vzpomínat na ni budu jistě ještě velmi dlouho.
Příběhy z prostředí psychiatrické léčebny mám moc ráda, i když jde o téma smutné a bolestivé. Tento příběh je čtivý od první stránky a nutí Vás nepřestávat číst, dokud nezjistíte, jak to tenkrát vlastně bylo. Kathryn Hughes opět dokázala, že její knihy jsou sázka na jistotu.
Kniha mě uchvátila hned od začátku. Už u knihy "Dopis" od téže autorky jsem věděla, že její styl psaní je můj šálek čaje, a to se mi potvrdilo i u této knihy.
I zde se prolínají dvě dějové linie a líbilo se mi, že i když se každá odehrává v jiném časovém úseku, nakonec se setkají.
Co se týče tématu knihy, s prostředím psychiatrické léčebny jsem se setkala prvně a přesně jak jsem očekávala, bylo to velmi silné. Ač jsem knihu zhltla na jeden nádech, samotné téma jsem pak ještě nějakou dobu vstřebávala.. Musím přiznat, že se mi obě knihy od této autorky líbily úplně stejně a obě byly stejně zajímavé. Super!
Ne často se stává, že je kniha krásná navenek, ale i uvnitř. Tohle byla čirá dokonalost! Děj knihy je rozdělen do dvou časových rovin. První dějová linka ze současnosti vypráví příběh knihovnice a historičky Sarah, která žije u svého ovdovělého otce, je čerstvě po rozchodu a potřebuje svému životu dát zase nějaký pevný řád. Čas tráví především tím, že navštěvuje opuštěnou bývalou nemocnici Ambergate, prochází místnost po místnosti a snaží se najít nějakou „pecku“ pro svou budoucí knihu. To se jí v jednu chvíli podaří. Společně s mladým Nathanem, který je bez domova a v polorozpadlém objektu momentálně žije, nachází v jednom zapadlém pokoji několik starých kufrů a v jednom z nich nalézá klíč ke svému příběhu, který se tak pyšně otevírá.
Druhá dějová linka z roku 1956 zasahuje do života mladé zdravotní sestřičky Elen, která v nemocnici pracuje a z celého srdce se snaží všem pacientům pobyt zde co nejvíce zpříjemnit. Její původně naivní představu rozbije příjem nové pacientky, mladičké Amy, která už na první pohled psychicky nemocná není. Zkrátka se jen někomu nehodila do života. Prostředí nemocnice, praktiky, které zde panovaly, personál apod. jsou popsány dost realisticky. Autorka se s ničím nepáře, nic si nepřikrášluje, a to se mi na tom moc líbilo. Knihu slupnete jako jednohubku třeba někde na houpací sítí na zahradě nebo v autě při cestě na dovolenou.
Tuto knihu jsem koupila jako dárek někomu, komu by se mohla líbit. Pro mne tak úplně není, ale doma jsem ji otevřela, abych jen lehce nakoukla a dopadlo to tak, že jsem ji na dvě posezení přečetla celou. Je totiž napsaná lehkým čtivým stylem a navíc pro mne děj z psychiatrické léčebny je vždy chytlavý. Tato zařízení byla ještě v polovině minulého století spíš děsivým místem než léčebným a přesně tak je to i tady. A stejně jako se to tehdy dělo ve skutečnosti, i v tomto románu jsou do léčebny zavření i zdraví lidé, kteří byli třeba jen nepohodlní své rodině. O jedné takové pacientce kniha vypráví a přestože má dvě dějové linie, jde tu především o její nešťastný životní příběh.
Klíč přináší hezké čtení pro ženy, nejde o přeslazenou romantiku, ale lehce tajemný příběh. Je to vyprávění o ukradených životech, o bezmoci i naději, o síle rodinných pout, o lásce a odpuštění. Příběh je napsaný jako nenáročná odpočinková četba, nehledejte tu zpracování, které by šlo do hloubky.
Za mne je hodnocení asi 70%, ale cílové čtenářky budou většinou spokojené na 100% :-).
Štítky knihy
psychiatrické léčebny zneužívání tajemství osudy lidí romantika prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dopis |
| 2021 | Klíč |
| 2021 | Tajemství |
| 2022 | Poslední slib |
| 2022 | Krabička vzpomínek |
Hodnocení 4,5⭐/5⭐
Abych řekla pravdu, po knize jsem sáhla díky jejímu krásnému přebalu, který mě hned na první pohled oslovil.
Tato kniha nám přináší velice osobitý náhled do prostředí psychiatrické léčebny a na každodenní rutinu zaměstnanců a pacientů. Velice na mě zapůsobila schopnost autorky vykreslit jednotlivé postavy a postupně odkrývat jejich charakter. Kniha se moc dobře četla (díky krátkým kapitolám a čtivosti příběhu) a osudy jednotlivých postav se hezky vyvíjeli.
Moc se mi líbili prolínající se dvě časové období – zajímavá spletitost obou příběhu, které měli souvislost s rodinou. Setkáváme se zde i s léčebnými metodami, zda jsou humánní o tom bychom mohli diskutovat, jenže když mají kladné výsledky, člověk se naučí přehlížet ledasco.
I přesto, že se většina děje odehrává v psychiatrické léčebně, nebyl příběh depresivní či manický. Byla to dojemná kniha se zajímavou zápletkou a překvapivým finálním rozuzlením. Velké plus celé knihy, je prvních pár stran, které čtenáře velmi navnadí a zaujmou jeho pozornost.
Kniha se mi líbila, určitě ji doporučuji. Ovšem snesla bych, kdyby byla atmosféra ještě více emotivnější a klidně i trochu děsivější.