Klíč
Kathryn Hughes
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464956/bmid_klic-Ri2-464956.jpg
4
418
418
Zdravotní sestra Ellen Crosbyová nastoupí do nemocnice pro duševně choré. Přestože netuší, co ji zde čeká, je plná energie a naděje, že bude pomáhat potřebným. Když pozná mladou ženu, kterou do ústavu přivezl její otec, netuší, že již brzy ji čeká rozhodnutí, které jim navždy změní život. Sarah je zvláštně přitahována opuštěnou nemocnicí pro psychicky nemocné. Při jedné obhlídce objeví kufr pacientky, která zde pobývala před padesáti lety. Šokující obsah kufru, kterého se půl století nikdo ani nedotkl, jí pomůže rozmotat zapomenutý příběh o velké tragédii a ztracené lásce a dá jí příležitost napravit dávnou křivdu.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2021 , CosmopolisOriginální název:
The Key, 2018
více info...
Přidat komentář
NEZAPOMENUTELNÁ KNIHA.
Smutný a dojemný příběh.
Dvě dívky se ocitnout v psychiatrické nemocnici.
První (Ellen) jako sestra v zácviku a druhá (Amy) jako pacientka.
Řeč je v knize hlavně o Amy, které bylo hodně ukřivděno, vlastně osudově a přesto žila dál a dokázala odpustit...
Hodně mě chytlo za srdce, jak Ellen se svým přítelem pomohli jedné z pacientek - Gertie, měla jsem slzy v očích...
Děkuji Lauře a Jenny46, které mě na tuto knihu nalákaly :-)
Úžasná kniha, rozhodně doporučuji a nemůžu se dočkat dalších knih této autorky :-)
Dusit v sobě zatrpklost, lítost a vztek je stejné jako zadržovat dech. Nakonec tě to zadusí...
Neuvěřitelně čtivá kniha o síle lidského odpuštění, o víře a naději, o nezdolnosti poddat se svému osudu, o osamění, bolesti, nepochopení a křivdě. Bolavý příběh dívky, kterou všichni opustili a ačkoli jsem s jejím chováním leckdy nesouhlasila, přesto jsem ji chápala.
Příběh o obyčejném lidství, o úctě - či neúctě jednoho člověka k druhému, o ztrátě, o zradě. Co může jeden člověk vydržet? Kde je hranice, než - doopravdy - zešílí? Jakým právem rozhodujeme o životech druhých? Jakým právem si myslíme, že jsme ti lepší?
Bolavé, emočně náročné a konec mě totálně rozbil. Tolik bolesti. Tolik osamění. Život, který protekl mezi prsty. Dívka, která ztratila právo žít, milovat, doufat...
Protože čas vám už nikdo nevrátí. Naději možná neztratíte, ale stejné možnosti už nenabízí. Za mě je to příběh o neskonalé odvaze a vnitřní síle člověka, který bojuje sám proti všem - a přesto dokáže odpouštět...
Krásná a dojemná kniha. Velice čtivě napsaná. Určitě zkusím i další romány od této autorky. Doporučuji.
Velmi čtivě napsaná kniha. Pro mě byla hlavně o neuvěřitelné síle odpuštění. Doporučuji.
Moc dobrý román od této autorky, stejně jako "Dopis". Dlouho smutný, ale nakonec alespoň takovýto konec, i jsem si poplakala.
Smutná, ale čtivě napsaná knížka. Líbily se mi obě dějové linky. Závěr byl pro mě trochu moc sladký, ale byla jsme ráda, že po té náloži smutku přišla trocha naděje. Ještě bych se bývala ráda dozvěděla více o osudu Amy, jak se nakonec dostala z ústavu. V jejím životě je docela velké a podstatné "hluché" místo. Nicméně i tak se mi knížka moc líbila a doporučuji ke čtení.
Do začátku jsem se nemohla úplně začíst, ale jak jsme se postupně dostávali k vyprávění příběhu z minulosti, věci začínali nabírat na intenzitě, na stíněnosti a bezmoci. Prolínání dvou časových linií bylo nakonec velmi povedené. Rozuzlení řekla bych romantické až srdceryvné, asi tak jak knížka slibuje.
Doporučuji všem, kteří si chtějí odpočinout od válečné literatury a krimi.
Střídají se zde dvě časové linie. Současnost se Sarah a minulost se sestřičkou Ellen, pacientkou Amy a životem v ústavu.
Začátek se mi nečetl vůbec snadno. Ústav má stísněnou atmosféru, chování k pacientům bylo otřesné a důvody k jejich umístění sem byly naprosto nedostačující. Všudypřítomná nespravedlnost a bezmoc tu byla cítit z každé věty. Jakmile se ale čtenář seznámí se všemi postavami dostane příběh spád. Konec hraje spíše na citlivější notu a věřím, že některé čtenáře dojme k slzám.
Přiznám se, že jsem od knihy nečekala až tak dobrý příběh. Šla jsem do ní s tím, že půjde o průměrné rodinné drama odhalující strašáky minulosti. A v podstatě jsem se trefila. Ale průměrnou bych knihu rozhodně nenazvala.
IG: @hanybooks
Smutný příběh o osudech lidí z psychiatrické nemocnice v 50. letech 20. stol. Někdo si neváží milujících rodičů a uteče mezi bezdomovce, jiného rodiče nechají zavřít navždy do blázince. Klíčem k rozvinutí příběhu je nález zapomenutého kufříku v objektu blázince určenému k demolici a papír se vzkazem. Příběh se čte dobře, ale zanechal ve mne rozporuplné pocity. Některé postavy v závěru jsou tak kladné, že to působí až nepřirozeně.
4,25*
Krásný příběh kombinující minulost se současností, kdy na konci se tyto dvě dějové linky ne zrovna nečekaně propojí. Já jsem si knihu moc užila, i když jsem si dle prvních několika málo stran myslela, že to nebude to pravé pro mě.
Příběh se ale perfektně rozjel a já jej hltala, byť mnohdy popisoval ne zrovna hezké věci. Na prostředí psychiatrických léčeben (obzvlášť tedy z minulého století) člověk musí mít žaludek, mně to nedělá moc dobře, ty praktiky byly občas děsivé a obzvláště ve světle toho, že byly vlastně popsány jako mnohdy jediné možné/nutné.
Plným počtem nehodnotím jen proto. že bych čekala, že ve mně takovýto příběh vyvolá více emocí, což se úplně nestalo. I přesto knihu moc doporučuji!
Od autorky jsem četla i Dopis, ale Klíč se mi líbil ještě trochu víc. Doporučuji.
Pěkně sepsané vyprávění ve dvou liniích ....
O dívce, které ukradli právo na život ....
Ale také o lidech, kterým není lhostejný osud druhých ....
Copak se tu stane klíčem k rozluštění ?
Prostředí psychiatrické kliniky už tradičně hrůzostrašné .... ale na konci svítí světélko ....
Přišlo mi, jako by se autorka tak trochu inspirovala od Ellen Marie Wisemanové, a její knihy "Tmavé stěny Willardu". I tady se prolínaly dvě časové roviny. Tajemství ukryté v zapomenutých kufrech, ve zrušené psychiatrické léčebně. Opět příběh mladinké dívky, odložené vlastní rodinou, na toto šílené místo... Ta podoba obou příběhů mě bila přímo do očí. A bohužel nutno napsat, že kvalit Willardu, tato kniha nedosáhla ani náhodou. Přestože se to četlo dobře, autorka má pěkný styl psaní, tak zá pár dnů už nejspíš nebudu vědět o čem příběh byl. To co se dělo za zdmi ústavu Ambergate, je jen slabounký odvar druhé zmiňované knihy, ze které mi běhal mráz po zádech, a vháněl slzy do očí. To byl ten správný příběh, na který nezapomenete. Kdo jste ji ještě nečetl, doporučuji všemi deseti. Tato mě bohužel nenadchla....
Za mě tak 3,5 hvězd
Prostředí psychiatrické léčebny mě na knize zaujalo již na samém začátku. Ač bylo občas náročné číst o praktikách a přístupu, který zde byl využíván, tak jsem si děj v tomto prostředí hodně užila. Kniha je díky tomu skutečně jedinečná.
Mimo prostředí vytvořila autorka také výbornou zápletku, která je sice jako celek velmi snadno odhalitelná, ale jednotlivé detaily tak snadno vidět nejsou. Během čtení jsem si vytvořila mnoho teorií, jak k propojení obou příběhů může dojít, nicméně konečné propojení bylo překvapivé. Zároveň ale musím přiznat, že mě z obou časových linek více bavila ta z minulosti, možná právě díky tomu, že jí bylo věnováno více prostoru. Obecně mám ale tyto pohledy do minulosti a jejich propojení se současností moc ráda.
Troufám si říct, že hlavní postavy si zamiluje opravdu každý. Obě mají vřelé srdce, jsou chytré a průbojné. Za mě jsou to velmi sympatické hlavní hrdinky. Vývoj postav zde sice téměř žádný není, nicméně to příběhu určitě neškodí, právě naopak díky tomu vynikne vše ostatní.
Tuto knihu nemohu jinak než doporučit a 5/5 hvězd vás určitě nepřekvapí
Příběh pěkný, i když hodně smutný. Otřesné praktiky léčby psychiatrických pacientů, kteří v mnohých případech vlastně ani pacienty být neměli.
tak jsem precetla vsechny 3 knizky,dopis,tajemstvi a klic,vsechny byly nadherne a doporucuji
Štítky knihy
psychiatrické léčebny zneužívání tajemství osudy lidí romantika prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2018 |  Dopis |
| 2021 | Klíč |
| 2021 | Tajemství |
| 2022 | Poslední slib |
| 2022 | Krabička vzpomínek |
(SPOILER) Knihy K. Hughes jsou všechny velmi pěkně napsané, poutavé a čtivé. Děj příběhu se opět odehrává ve dvou časových liniích - minulosti z prostředí psychiatrického ústavu a současnosti, které se na konci příběhu spojí. Dějová linka z minulosti je velmi smutná a úplně si neumím představit, že by Amy dokázala tak snadno odpustit, i když je to s odstupem skoro padesáti let. O něco víc mohl být rozpracovaný příběh Sarah ze současnosti. Čekala jsem o něco šťastnější konec. Když to srovnám s předchozími knihami od této autorky - Dopisem a Tajemstvím, tak musím přiznat, že ty se mi líbily mnohem víc.