Až najdu klíč
Alex Ahndoril (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521045/bmid_az-najdu-klic-jms-521045.jpg
3
486
486
Lars Kepler přichází s napínavou detektivní sérií pod novým pseudonymem! Soukromá vyšetřovatelka Julie Starková přijímá u sebe v kanceláři neohlášenou návštěvu. Per Günter Mott, který je jedním z majitelů úspěšné rodinné firmy, se předchozího dne zúčastnil schůze správní rady firmy a povečeřel na svém panství v severozápadním Švédsku. Ráno pak v mobilu našel fotografii zkrvaveného svázaného muže s pytlem na hlavě. Kvůli výpadkům paměti způsobeným velkým množstvím vypitého alkoholu ale netuší, jak se snímek do jeho telefonu dostal a kdo je na něm zachycený. Ze strachu o svoji pověst si Per Günter chce Julii najmout, aby očistila jeho jméno, než se do případu vloží policie. Julie požádá svého bývalého manžela Sidneyho Mendelsona, který pracuje u městské policie, aby si vzal volno a s vyšetřováním jí pomohl. Stále ještě trochu doufá, že by to mohla být šance získat ho zpět. Julie a Sidney se společně vydají do honosného sídla, kde se postupně seznamují se všemi členy rodiny Pera Güntera. A jak se brzy ukáže, každý z nich má své tajemství.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2023 , HostOriginální název:
Jag kommer att hitta nyckeln, 2023
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Severské thrillery nemusím, zato klasické detektivky mám ráda. V této knize jsem tedy v souladu s anotací (překvapivě) dostala to, co jsem chtěla.
Vůči pátrání po pachateli nemám nejmenších připomínek. Klaustrofobické prostředí uzavřené skupiny lidí uprostřed téměř pustého pralesa, z nichž jeden musí být pachatelem, přičemž motiv mají víceméně všichni, je vděčné a zde naplno využité. Nápovědy jsou roztroušené v průběhu celého příběhu, takže se necítím ošizena. Ne, vraha jsem neuhodla, ale vlastně jsem se ani nesnažila, protože na oběť měl spadeno kde kdo. Konečná dedukce vyšetřovatelky Julie měla šmrnc Poirotových spektáklů, další palec nahoru.
Postavy byly charakterizované výstižně a svébytně, ačkoli nakonec působili všichni dost stejně, a sice jako rozháraní amorální jedinci, pro něž jsou praštěné tradice a společenské postavení důležitější než život, o mezilidských vztazích nemluvě. Přičemž frustraci z tohoto světového názoru vesměs utápějí v hektolitrech tvrdého alkoholu.
Stručný způsob zápisu není můj oblíbený, na druhou stranu i v této strohé formě jsem dostala příslušné množství popisů, takže jsem se nepotácela ve vzduchoprázdnu. K poeticky barvitému textu to mělo daleko, což ale odpovídalo žánru i příběhu.
Nicméně nedávám plný počet a po dalších dílech s touto (možná) dvojicí detektivů už nesáhnu. Juliino trauma bylo tak velké a omezující, že mě rozčilovalo. Setrvalé zmínky o něčem, kvůli čemu ji Sid už nemiluje, ačkoli ji podle všeho pořád miluje, mi přišlo dosti paranoidní a uměle natahované.
A Švédsko je, aspoň podle literatury, naprosto příšerná země. Neláká mě ani jako turistu.
Ovšem pro lehce otrlé milovníky klasických detektivek se jedná o lahůdku.
Nějak mi to úplně nesedlo. Hlavní hrdinka celkem zajímavá, ale to ostatní mě vlastně skoro vůbec nebavilo. Styl psaní na mě byl příliš rozvleklý, a celkový námět mě nezaujal. I hlavní hrdinka se bohužel stávala čím dál tím víc otravnou a v podstatě se její postava omezila jen na fnukání po ex manželovi, a její zbrklost a urychlenost v jednání. Pořád se to tam opakovalo a mě to už začalo lízt na nervy.
Nevím vlastně co víc říct. Neříkám, že to není kvalitní kniha, nebo že neumí spisovatelé psát, jen zkrátka mě to nebavilo číst, což většinou znamená, že tu knihu prostě odložím protože jsou tu další bambiliony knížek, které mám na svém seznamu.
Knihu jsem si přála přečíst na základě recenzí, které slibovaly detektivní příběh z cela jiného soudku, než jsme u Keplerových zvyklí. No a bylo to opravdu jiné. Styl jakoby okopírovaný od A.Christie, ale tady mi uplně neseděl. Nesympatická hlavní hrdinka, která vychrlí řešení případu během dvou dní ala detektiv Poirot. Přitom její příběh a vztah k bývalému manželovi, je jen naznačen a nevysvětlen. Jinak konečné řešení bylo nečekané a překvapivé, což hodnotím kladně.
(SPOILER) Velké očekávání a nakonec docela rozčarování :-( Neumím přesně popsat co mi vadí, ale od začátku mě Julie štvala, její chování mi nesedělo /spoiler: pusa-rozbité auto/, neustálé ťukání hůlky, přemílání zrady ve vztahu se Sidem.Konečné finále jsem také trochu předpokládala. Nevím, zda budu číst dál, snad jen ze zvědavosti, co strašného se stalo ;-)
Tak tohle není kniha, která by se mi líbila. Mám ambice dokoncovat,
takže jsem příběh dočetla.
Příběh neuvěřitelný, hlavní hrdinka taky. Celé takové... jako špatně padnoucí drahé šaty.
Alex Ahndoril je novým pseudonymem manželské dvojice, jež vystupuje pod pseudonymem Lars Kepler. Nové jméno s sebou přináší nový koncept, jenž potěší zejména příznivce klasické krimi podobné tvorbě Agathy Christie. Příběh je čtivý a napínavý od začátku do konce. Hlavní hrdinka Julie řeší případ nejen s pomocí své šedé kůry mozkové, skládá si dohromady dílky puzzle, až nakonec přijde k rozuzlení celé záhady. Zajímavé je, jak je to zamotané a na konci vše působí tak logicky a krásně to do sebe zapadá. K rozuzlení se ale musí člověk pročíst a nechat si zamotat hlavu slepými uličkami. Doporučuji všem milovníkům detektivních románů, ale i příznivcům Larse Keplera a Agathy Christie. Věřte, že nový koncept tvorby krásně sedí.
Takové nezáživné nic. Kniha měla úžasnou reklamu a obálka mě zaujala, ale děj se hrozně táhl v neurčitých náznacích a nemělo to obvyklou čtivost.
Průměrná detektivka od známé autorské dvojice. Trochu málo pravděpodobný mi přišel vztah exmanželů Julie a Sida. Od Lars Kepler jsem přece jen čekala trochu víc.
Na knihu od Keplerových jsem se fakt hodně těšila. Líbil se mi jiný styl psaní, detektivní obsazení. Mnohdy mi však nebyla sympatická hlavní postava. Nejspíše je to o zvyku, přesto musím hodnotit méně, než jsem čekala. Příběh je v závěru velmi zajímavý - zjištění kdo co jak udělal či neudělal.
Přiznám se , že jsem si myslela na začátku, že to má být z jiného období.
Nikoliv ze současnosti. Nakonec jsem ale byla spokojená, krátké kapitoly , dobře se to četlo. Nic náročného , ale jako oddech , super. Až na konci jsem pomalu začínala tušit , kdo by mohl být vrah, ale určitě ne , proč.. Na další díl se těším.
Detektivní příběh, který nám servíruje Lars Kepler pod novým pseudonymem, začíná v kanceláři soukromé vyšetřovatelky Julie Starkové. S prosbou o pomoc přichází Per Günter Mott, bohatý spolumajitel rodinné firmy, který má zvláštní požadavek. Když pije, má výpadky paměti a tentokrát by si večer pamatoval rád, v telefonu totiž našel fotku mrtvého muže a neví ani kdo to je nebo jak fotku pořídil. Julie se tedy vydá do rodinného sídla a při pátrání přijde na to, že neobjasněná mrtvola není jediné tajemství.
Musím říct, že kdo chce napětí cítit až v malíčku u nohy, prožívat šokující odhalení a zažít něco opravdu wow, tentokrát to neprožije u této knihy.
Ovšem já si jí užila moc. Z příběhu jsem cítila Agathu Christie, děj nebyl nijak extra komplikovaný, podezřele se chovali vlastně všichni a já spokojeně relaxovala u oddychové detektivky.
Knížka je krátká, má necelých 300 stran, takže jsem se nenudila u zbytečné omáčky. Na druhou stranu se díky tomu už nevešlo tolik z Juliina života, kolik bych chtěla, a to mě mrzelo. Zároveň nebyly nijak popisovány její myšlenkové pochody, takže její jednání často působilo zbrkle a zkratkovitě.
Pořád ale dominuje fakt, že jsem se při čtení cítila skvěle, kniha mi sedla a rozhodně hodnotím jako lepší průměr. K proložení mezi nějakou složitější četbou ideální!
3/5
Budu moc ráda, když mě pro další recenze budete sledovat na IG: little.monday a FB: LittleMonday - Rádi čteme
Detektivní zápletka je zajímavá. Od začátku se nabízí zdánlivě jasné řešení záhady, ale oba vyšetřovatelé ví, že nelze dát na první dojem a je potřeba se do případu ponořit hlouběji. Pomalými krůčky se před Julií a Sidneym objevuje spletitá skládanka.
V knize je ale i spousta nevyřčených otázek palící nejednoho čtenáře. Na některé se v tomto díle odpoví, na jiné si bude muset počkat. Přeci jen by bylo nesmyslné, aby autoři všechna rodinná tajemství vyšetřovatelů vyzradily hned na začátku, když bude následovat i další díl - Zavřu oči v modlitbě.
Většina z postav zde celkově působí zvláštně, především jejich chování a umělý způsob vystupování. Emoce vyjádřené u Andrého či Björna jsou úplně mimo a ne jednou to bude nutit čtenáře si poklepat na čelo. Výjimkou je Sidney, který si uchovává jistou eleganci a jako jeden z mála působí "střízlivě". Julii nejde odepřít, že je nadprůměrně inteligentní, ale její unáhlenost a občasná nabubřelost střídající se s lítostí, čtenáře během čtení unaví.
Velké plus má kniha za čtivost, na které se podílejí i krátké kapitoly. Je možnost, že se v čtenářovi nahromadí vztek za absurditost postav, ale i tak bude chtít vědět, jak to nakonec dopadne.
Až najdu klíč pokulhává v určitých částech. I tak nabídne dobrou detektivku na dva večery.
Děkuji @hostbrno za poslání recenzního výtisku.
Měla jsem velmi nízké očekávání, podle komentářů. Nakonec jsem byla docela i spokojená. Není to žádný trhák, vraha jsem neodhalila, konec mě překvapil. Julii jsem si neoblíbila, jejího partnera mě bylo téměř líto. Pokračování si rozmyslím.
Mně se detektivní příběh od Keplera líbil, sice to není takový trhák, jako jeho dřívější knihy, ale případ byl zajímavý, díky krátkým kapitolám se dobře četl a vraha jsem neuhodla. Řadím mezi klasické detektivky a ráda počkám na další díl.
Nalákán reklamou, že byvší Lars Kepler napsal(i) novou detektivku ve stylu Agathy Christie, jsem čekal. A nedočkal se. Detektivka to je, zápletka zajímavá, postavy živé, hlavní detektivka s vnitřními problémy. Ale nějak mi to přišlo chladné, vykalkulované, jakoby zčásti opsané od Galbraitha (Cormoran Strike). Nicméně pořád ještě literatura oproti jednomu českému zubaři, který si plní své sny a dopisuje Saturnina a jiné.
Klasický detektivní příběh, vyšetřovací metody poněkud zvláštní, téměř zde nejsou, Julie postupuje spíš intuitivně, její,, asistent" je vlastně pro celé vyšetřování naprosto zbytečná osoba a figuruje zde jen kvůli osobním vazbám k Julii. Závěrečné rozluštění případu proběhne přesně jako u Agathy Ch. před všemi zúčastněnými v prostředí knihovny, což jen potvrzuje avizovaný styl ,, staré dobré " klasiky. A jen malá výtka k obalu - je moc konkrétní, návodný.
Manžele Alexandru a Alexandra Ahndorilovi zná většina čtenářů pod jejich pseudonymem Lars Kepler a jejich skvělou sérii severské krimi s Joonou Linou. Teď se rozhodli psát novou sérii - trilogii Klíč, pod novým pseudonymem Alex Ahndoril. Taková krátká ( 269 stran), klidná detektivka, krátké kapitoly. Ze začátku, no skoro do půlky trochu nuda, hodně se tu jí, pije a ťuká holí :):)
Soukromá vyšetřovatelka Julie Starková mi moc sympatická není. Její parťák, ex manžel Sid, tam je to se sympatiemi o dost lepší :) Případ, který řeší je zajímavý a do poslední stránky jsem nevěděla, kdo za tím stojí, podezřelí úplně všichni :) Super ten rodokmen na začátku.
Na další díl se těším, hlavně jsem zvědavá co se stalo Julii a mezi ní a Sidem a samozřejmě na nový případ herečky Biancy Salové :)
Přestože má tato kniha v současnosti poměrně chabé hodnocení, nemohu se s ním plně ztotožnit a myslím, že jde sice jen o dobrý průměr, ale přeci jen vyšší než současných 67%. Určitě i další čtenáři ocení přehledný styl a podrobný popis rodinných vztahů s mnoha křivdami z minulosti a pomohou toto hodnocení pozvednout. Příběh o podivné vraždě také není až tak tuctový, jsou zde zajímavé prvky a tak se kniha může směle rovnat dalším dílům klasické detektivní tvorby.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány napětí severská krimi rodinná tajemství soukromý detektiv vyšetřování švédské romány
Průměrná krimi, hlavní postavy mě moc neoslovily. Uvidíme jaký bude další díl.