Klíč k minulosti
Tatiana de Rosnay
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403756/bmid_klic-k-minulosti-OOP-403756.jpg
5
428
428
Paříž, červenec 1942: do bytu, v němž bydlí desetiletá Sára společně s bratříčkem a rodiči, vtrhne francouzská policie. Malý Michel odmítne s muži odejít a schová se do skříně, jejíž intimitu se sestrou často sdílejí. Sára Michela ve skříni zamkne v domnění, že se za pár hodin zase vrátí. Netuší, že slib, který mu na odchodu dala, nikdy nesplní. Francouzská policie Sáru i její rodiče dopraví do prostorů Vélodrome d'Hiver, nedaleko Eiffelovy věže, kde se v průběhu jednoho dne shromáždí na třináct tisíc Židů. Po týdnu, který masa lidí stráví v nelidských podmínkách, policie Židy odešle do tábora v Beaune-la-Rolande a později do Osvětimi. Sáře se ale z Beaune-la-Rolande podaří utéct, v kapse stále uchovává klíč od skříně... Paříž, květen 2002: americká novinářka Julia Jarmondová, která léta žije v Paříži, píše článek o událostech, které se tu před šedesáti roky odehrály. Během shromažďování informací si uvědomí, že o tom, co se ve Francii za války dělo, vlastně nic neví, a zarazí ji podivná neochota Francouzů o Vélodrome d'Hiver mluvit. Julia objeví příběh malé Sarah, a aby se zbavila myšlenek na rozpadající se manželství, vydává se po stopách Sáry v naději, že zjistí, co se s ní stalo. Vélodrome d'Hiver je nejznámějším aktem francouzské kolaborace s nacisty.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Elle s'appelait Sarah, 2006
více info...
Přidat komentář
První část knihy se mi velmi líbila a připadala mi jak obsahově tak formou velmi zdařilá a mimořádně čtivá - prostřihy mezi děsivým příběhem za okupace a životem v Paříži v současnosti. Bohužel ve zbytku knihy se už rozvíjí pouze příběh současný a ten mi připadal čím dál nerealističtější, příliš melodramatický a zbytečně afektovaný, emoce jak na divadle, ale rozhodně ne v životě. Nicméně jsem velmi ráda, že jsem knihu četla a něco nového se dozvěděla takto zprostředkovaně o děsech minulosti, např. pojem "šoa" jsem slyšela prvně. Film neznám.
Námět zajímavý a velmi děsivý (ukazuje, jak děsivá může být minulost starého bytu a jedné vážené rodiny). Zpracování mě už ale tolik nenadchlo - autorka po krátkých úsecích neustále skákala z minulosti do přítomnosti a zpět. Výsledkem byl poměrně velký chaos, který se poskládal do ucelené skládanky defakto téměř na konci.
O tematu holocaustu čtu většinou trochu jine knihy, raději nějake pravdive svědectvi. Ale přečist jednou fiktivni přiběh pouze založeny na skutečne udalosti, byla celkem přijemna změna. Je to dobra knižka, pěkny a dojemny přiběh, ale musim řict, že dějova linka male Sary se mi četla o něco lip než děj ze současnosti. Proto to pro mě asi od třičtvrtin knihy, kdy konči Sařin přibeh a děj se už odehrava pouze v současnosti, nebylo uplně to pravě ořechove, ale pořad přijemne čteni.
Výborná kniha! Krásně napsaná, zápletka skvěle vymyšlená a z historického hlediska bych ji doporučila všem, kdo ještě nemají jasno v tom, jakou roli francie v holocaustu opravdu měla.
Krásný a silný příběh, který místy opravdu vzal za city. Jediné co bych vytkla byla předvídatelnost některých dějových událostí ke konci knihy.
Silný, dojemný příběh, zasazený do skutečných událostí roku 1942 v Paříži,kde byli na Vélodrome d'Hiver shromažďovány rodiny Židů i s malými dětmi a odtud deportováni do vyhlazovacích táborů. O účasti francouzské vlády ve Vichy a francouzské policie (asi 4 500 policistů) na této akci se dlouhou dobu nehovořilo. Teprve 16. července 1995 se prezident Jacques Chirac veřejně omluvil
Na místě, kde se velodrom nacházel, byl v roce 1994 vybudován pomník na paměť „Rafle du Vélodrome d'Hiver“ (Razie Zimního velodromu), jak se protižidovská akce nazývá. Autory pomníku jsou architekt Mario Azagury a polský sochař Walter Spitzer, který přežil Osvětim.
zdroj wikipedia
Souhlasím, kniha velmi zajímavá, rovněž i film stojí za to, opravdu má člověk pocit, že je to skutečný příběh....smutný příěh.
Nádherný, smutný a hlavně - pravdivý příběh. Holocaust má člověk spojený jen s Němci, o to víc překvapuje, že i Francouzi provedli svým lidem něco podnbného.
Velice smutný příběh, který se zdá až neskutečný. Zvlášť ta část související přímo s klíčem v názvu.
Rozhodně to není kniha na ponuré podzimní večery, je plná bolesti. O událostech 16. července 1942 ve Vélodrome d´Hiver jsem dosud neslyšela, ale kniha na mne zapůsobila tak, že jsem si bližší informace vyhledala na internetu. Autorka sice hned v úvodu knihy uvádí, že se nejedná o historické dílo, ale pouze o "hold dětem z Vél´d´Hiv´", což se jí dle mého názoru povedlo. Klíč k minulosti je kniha, na kterou se nedá zapomenout, nedá se zapomenout na Sarah, přestože ona je fiktivní postava, do jejího životního příběhu autorka promítla obludnost holocaustu.