Klíč k minulosti
Tatiana de Rosnay
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403756/bmid_klic-k-minulosti-OOP-403756.jpg
5
428
428
Paříž, červenec 1942: do bytu, v němž bydlí desetiletá Sára společně s bratříčkem a rodiči, vtrhne francouzská policie. Malý Michel odmítne s muži odejít a schová se do skříně, jejíž intimitu se sestrou často sdílejí. Sára Michela ve skříni zamkne v domnění, že se za pár hodin zase vrátí. Netuší, že slib, který mu na odchodu dala, nikdy nesplní. Francouzská policie Sáru i její rodiče dopraví do prostorů Vélodrome d'Hiver, nedaleko Eiffelovy věže, kde se v průběhu jednoho dne shromáždí na třináct tisíc Židů. Po týdnu, který masa lidí stráví v nelidských podmínkách, policie Židy odešle do tábora v Beaune-la-Rolande a později do Osvětimi. Sáře se ale z Beaune-la-Rolande podaří utéct, v kapse stále uchovává klíč od skříně... Paříž, květen 2002: americká novinářka Julia Jarmondová, která léta žije v Paříži, píše článek o událostech, které se tu před šedesáti roky odehrály. Během shromažďování informací si uvědomí, že o tom, co se ve Francii za války dělo, vlastně nic neví, a zarazí ji podivná neochota Francouzů o Vélodrome d'Hiver mluvit. Julia objeví příběh malé Sarah, a aby se zbavila myšlenek na rozpadající se manželství, vydává se po stopách Sáry v naději, že zjistí, co se s ní stalo. Vélodrome d'Hiver je nejznámějším aktem francouzské kolaborace s nacisty.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Elle s'appelait Sarah, 2006
více info...
Přidat komentář
Knihy s obdobnou tématikou obvykle nečtu. Udělala jsem výjimku a nelituji. Knížka se čte sama, i když to místy není vůbec veselé čtení, ale čtenář chce vědět, co bylo dál se Sarah. Zároveň je v knize popsán střípek z rozmanitých francouzských dějin, o kterém se příliš nepíše/obecně neví, alespoň pro mne to bylo rozšíření obzorů.
Tuto knihu radím medzi najlepšie v top 5 v mojom živote. Kniha ma zasiahla tak ze som miestami nevidela na strany pri listovani koly placu, a este dobry týždeň rozmýšľa preco? koly comu museli bezbranny ludia tak trpieť. Ako mohol narod take nieco dopustiť. Kazda kniha ktora zachytáva holokaust si zaluzi byt s úctou prečítaná. Tento pribeh si clovek zapamätá na dlhe roky, lebo je autentické a surovo opisane. Vsetka česť a moja ucta ludom ktorí takto museli trpieť len koly tomu ze boli odlišný.
Nádherná knížka. Viděla jsem i film, obojí mě vzalo za srdce. Tak smutné a tak krásné.
Dlouho jsem byla přesvědčená,že tohle bude na pět hvězdiček. Moje nadšení ale vzalo za své současně s historickou linkou vyprávění. Samotný Juliin příběh hodící se spíš do kategorie románů pro ženy mě popravdě nebavil a nespravilo to už ani pátrání po Sáře. Škoda.
Klíč k minulosti...Vélodrome d'Hiver je s francouzským židovským obyvatelstvem spjat jako pražské nádraží Bubny, odvážející české židovské obyvatelé do Terezína. Minulost , u které vám přestane na chviličku být srdce a máte chuť obejmout celý svět a zničit všechny zbraně, všechmy ty co ve jménu něčeho vraždí...děti, budoucnost lidského bytí.
Velice smutná, avšak velice čtivá kniha. Děkuji ti Bože, že moje děti tohle nezažili. A prosím ve jménu generací příštích, nedopusťme další holocaust ve jménu něčeho,co neexistuje...
Na podobná témata už jsem přečetla spoustu knih. Ačkoliv bych tohle dílo zařadila spíš mezi ty slabší, dobře se to četlo. Více méně mi přišlo, že příběh Sarah se odehrává jako pozadí pro osudy jedné novinářky, kterou příběh židovské dívky velmi ovlivnil. Nejedná se podle mě o žádné velkolepé dílo, spíš je to psané jednoduše, na druhou stranu oceňuji, že příběh končí důvěryhodně než nějakým happyendem jak z červené knihovny, protože za půlkou knihy jsem měla dojem, že k tomu ten příběh Juliane spěje. Důležité asi jako každé dílo psané na toto téma, přesto kdybych si ji nepřečetla, nemyslím si, že bych o něco přišla, protože znám daleko zajímavější. Jestli doporučuji k přečtení ? Ale jo, myslím, že nic neztratíte, naopak, ve vás nechá nějakou tu stopu.
Smutné, ale i přesto krásné. Příběh malé desetileté holčičky Sarah, jejíž osud a utrpení nadobro spojí dvě naprosto odlišné rodiny. Julia, rodilá Američanka a novinářka, která již spoustu let žije v Paříži, dostává za úkol napsat článek o Vélodrome d'Hiver, při příležitosti 60ti let výročí. Ve chvíli, kdy se vydá po stopách této hrůzné doby, by ji však ještě ani ve snu nenapadlo, jak ji celý ten příběh zasáhne a až do konce jejího života ovlivní. Nic už nebude jako dřív, nic už nikdy nebude stejné. Nadobro ji to změní.. Nečetlo se mi to přiznám úplně lehce, to asi žádná kniha tohoto žánru, ale musím říct, byla jsem hrdá. Hrdá na Sarah a její sílu, odvahu a statečnost. Hrdá na Francouze, kteří tenkrát před tím vším nezavřeli oči a dokázali pomoct. Hrdá na ty, co některé dokázali dokonce i zachránit! Tahle doba by pro nás všechny měla být odstrašujícím příkladem a jasným vzkazem, že už se nic podobného nikdy nesmí stát. A při tom dnešním celosvětovém šílenství o to víc. Každopádně mě tento příběh zasáhl a věřím, že na něj jen tak nezapomenu. Knížku určitě moc doporučuji.
Krásné, ale smutné dva příběhy spojené v jeden o tom , jaký je život vzácný ....
Léto r. 1942: Malá Sarah musí s rodiči odejít na stadion dnes už mnoho let známý jako Velodrome du Hiver (dnes už neexistující), ale bratr nechce a schová se do skříně, kterou měli se Sarah jako místo na schovku. Sestra mu slíbí, že se pro něho vrátí...
Současnost : mladá novinářka dostane za úkol napsat článek o stadionu Le Havre a zjistit, co se tam tehdy stalo..
O knize je natočený i film dostupný na YT v angličtině: Sarah's key
Přečetla jsem jedním dechem. Krásný, ale smutný příběh. Doporučuji.
Viděla jsem kdysi i film, také velmi pěkný.
Nádherná kniha, ve které se prolíná minulost a její dopady na současnost. Atraktivní prostředí Paříže v kombinaci s pro mě zcela neznámými informacemi o vysídlení Židů z Francie, to jsou atributy, které mě donutily knihu neodkládat.
Tragické události spojené s vyhlazením židovského národa znám z českých, slovenských, polských nebo litevských reálií, ale v těchto souvislostech jsem se s nimi ještě nesetkala. Francouzi o nich hovoří neradi, je to temná kapitola francouzských dějin.
6. července 1942 nahnala francouzská policie do pařížské cyklistické arény Vélodrome d'Hiver 13 tisíc pařížských Židů, z nichž bylo asi 4000 dětí a 6 tisíc žen. Na stadionu zůstali Židé v otřesných podmínkách skoro týden. Poté je nacisté přesunuli do internačních táborů nedaleko Paříže.
Osudy jedné z holčiček, které se podařilo z tábora uprchnout, můžeme sledovat v knize. Sarah se z nikdy nepodařilo vzpamatovat a zapomenout na události té noci. A zapomenout bychom neměli ani my.
Jedna z top knih co jsem přečetl - děj, čtivost a neskutečný skutečný příběh - mohu jen doporučit, knihu si určitě v knihovně ponechám a rád se k ní jednou vrátím ...
Kniha mě ze začátku vůbec nechytla a asi na měsíc jsem se zasekla u strany 30. Ale potom, posledních 250 stránek jsem se nemohla odtrhnout a hrozně jsem chtěla vědět jak to dopadne. Moc krásná kniha s tématem holocaustu ve Francii. Teď se chystám na zfilmovanou verzi. Takže za mě určitě 5 hvězdiček
Kniha, která mi vzala dech.... Krásně zpracovaná a moc dobře se četla, příběh je tak napínavý, že vás nutí neustále se vracet ke čtení aby jste se dozvěděli jak to se Sárou její rodinou a malým bratrem ukrytým ve skříni dopadne.
V knize se prolíná příběh Sáry a její rodiny, kteří byli odvlečeni nejdříve do prostoru Vélodrome d'Hiver kde se najednou shromáždí obrovská masa lidí a přežívají v otřesných podmínkách. Na druhé straně je zde popisován příběh novinářky Julie Jarmondové, která o tomto nešťastném utrpení píše článek aby se zbavila myšlenek na své nešťastné manželství. Ve snaze zjistit co se vlastně se Sárou stalo se pustí do pátrání.
Velmi čtivě napsaná kniha, ale film opravdu vidět nechci - hlavně začátek je hodně drsný. Úžasně zpracovaný příběh a prolínání obou dějových linek vás stále drží v napětí.
Velmi čtivé, zejména do části, kdy sledujeme napřímo cestu Sarah. Tolik jsem jí držela palce... Smysl pátrání Julie po Sarah mi pak trochu unikal, spíš mi to přišlo, že chce hlavně ukojit svojí zvědavost, což si Sarah po tom všem asi nezasloužila. Nakonec to svůj smysl mělo. No každopádně nikdy se nepřestanu divit, jak před tímhle mohla společnost vlastně celosvětově zavírat oči, jak mohli propadnout tak šílené propagandě proti židům.
V této knize nás autorka zavede do Francie, do roku 1942, kdy se odehraje nejznámější zatýkání francouzských Židů. Upozorňuje tak na historickou událost, o které se tolik nemluví. Sledujeme zde desetiletou Sarah, která je právě odvlečena s rodiči z bytu. V současné dějové lince sledujeme novinářku Julii, která se snaží zjistit, co se se Sarah a její rodinou skutečně stalo.
Miluji knihy s tímto tématem, anotace zněla skvěle, kniha má všude vysoká hodnocení, ale bohužel jsem byla zklamaná. Ze začátku to bylo skvělé, hltala jsem každé slovo. Hlavně dějová linka z minulosti si hned přitáhla mou pozornost. V současnosti jsme spíš jen tak poznávali postavy, které v knize budou.
Čím dále jsem v příběhu byla, tak mi současná linka neskutečně začala vadit. Život Julie byl vylíčen neuvěřitelně a spíše odpovídal žánru červené knihovny. Navíc v druhé polovině knihy již nebyly kapitoly z minulosti a čtení mě pak už nebavilo. Někdy mi připadalo, že si autorka mění charaktery postav, jak ji zrovna napadne.
Určitě zajímavé čtení o události Vélodrome d´Hiver, která se v knihách často nevyskytuje, příběh Sarah byl výborný, ale zbytek bohužel pro mě špatný.
Kniha mě obohatila o nové historické poznatky, tentokrát z Francie. O této události jsem dříve nic nevěděla.
Části, kde se prolínala minulost se současností se četly samy. To jsem úplně hltala. Ke konci se mi už kniha četla pomaleji. Čekala jsem jedno vyvrcholení, ale vždy přicházela jiná a jiná zápletka. Za mě kniha měla více konců (ten hlavní byl někde v polovině).
Ale určitě bych knihu doporučila:)
Smutné, ale čtivé. Co se dělo židům během války v Paříži se opravdu moc neví a nemluví....
Prvně jsem viděla film s Kristin Scott Thomas a pak i film s podobnou tématikou, kde lékaře hrál Jean Reno a tuším, že o tom je i Delonův film Pan Klein. Dramtatických příběhů, které jsou postaveny na skutečných událostech a tragédiích v době holocaustu není nikdy dost. Je potřeba si tyto události neustále připomínat. Tento příběh se týká události, která se stala v červenci 1942, kdy proběhla deportace Židů ma Zimní velodrom v Paříži. Jak málo stačí, aby se minulost protnula s přítomností a osudy několika rodin se propletly. Obě dějové linie do sebe krásně zapadly a nenarušovaly se. To mám ráda.