Klíč k minulosti
Tatiana de Rosnay
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403756/bmid_klic-k-minulosti-OOP-403756.jpg
5
428
428
Paříž, červenec 1942: do bytu, v němž bydlí desetiletá Sára společně s bratříčkem a rodiči, vtrhne francouzská policie. Malý Michel odmítne s muži odejít a schová se do skříně, jejíž intimitu se sestrou často sdílejí. Sára Michela ve skříni zamkne v domnění, že se za pár hodin zase vrátí. Netuší, že slib, který mu na odchodu dala, nikdy nesplní. Francouzská policie Sáru i její rodiče dopraví do prostorů Vélodrome d'Hiver, nedaleko Eiffelovy věže, kde se v průběhu jednoho dne shromáždí na třináct tisíc Židů. Po týdnu, který masa lidí stráví v nelidských podmínkách, policie Židy odešle do tábora v Beaune-la-Rolande a později do Osvětimi. Sáře se ale z Beaune-la-Rolande podaří utéct, v kapse stále uchovává klíč od skříně... Paříž, květen 2002: americká novinářka Julia Jarmondová, která léta žije v Paříži, píše článek o událostech, které se tu před šedesáti roky odehrály. Během shromažďování informací si uvědomí, že o tom, co se ve Francii za války dělo, vlastně nic neví, a zarazí ji podivná neochota Francouzů o Vélodrome d'Hiver mluvit. Julia objeví příběh malé Sarah, a aby se zbavila myšlenek na rozpadající se manželství, vydává se po stopách Sáry v naději, že zjistí, co se s ní stalo. Vélodrome d'Hiver je nejznámějším aktem francouzské kolaborace s nacisty.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Elle s'appelait Sarah, 2006
více info...
Přidat komentář
Dobře napsaná kniha podložená skutečnými událostmi. Patří k těm lepším, které jsem z této doby četl.
Nádherně napsaný příběh o sourozenecké lásce a lidském utrpení. Kromě toho kniha měla pro mě i vyučovací charakter. Dozvěděla jsem se z ní o události, o které jsem vůbec nic nevěděla a která by určitě neměla být zatajována.
Šestnáctý červenec 1942 je den, kdy všichni pařížští Židé byli shromážděni na sportovním stadionu Vél' d'Hiv', aby odtud byli transportováni do koncentračních táborů ke konečné likvidaci. Černý den ve francouzské historii. Tam začíná příběh malé Sarah, krutý příběh jedné malé holčičky z mnoha, které potkal tento osud. Až po šedesáti letech pátrá po jejím osudu americká novinářka žijící v Paříži a zjišťuje, že i rodina do které se přivdala, je spjata jistým způsobem s lidmi, kteří tam před šedesáti roky žili. Ať se každý čtenář hlouběji ponoří do těchto zajímavých a jímavých stránek, stojí za to, si tuto knihu přečíst.
Pokud se v knize prolínají dvě časové roviny, bez výjimky je pro mě vždy ta z minulosti mnohem lepší. U téhle knihy se mi ze začátku líbily oba příběhy... Dění ze současnosti (nebo tedy přesně řečeno z blízké minulosti - děj se odehrává mezi lety 2002 až 2005) bylo rozehrané velmi dobře - Američanka v Paříži, která tam žije už dlouhé roky, přesto pořád tak úplně nezapadá... Líbily se mi Juliiny myšlenkové postřehy a sympatizovala jsem s ní. Jakmile se ale děj začal posouvat do přeslazených klišé, bylo po nadšení. Konec jako z filmu Inge Lindström jsem těžce vydýchávala. Jak jen mohla autorka tak skvělé, neotřelé a neznámé téma nuceného odsunu židovského obyvatelstva z Paříze roku 1942 zabít lacinou sladkou vatou prostě nepochopím...
Co se ale týče příběhu Sarah, tam je to na čistých pět hvězd. Hltala jsem každé slovo, byla zděšená, měla společně s malou Sarah strach, ale zároveň jsem společně s ní doufala, že se stane zázrak... To už prozrazovat nebudu, její příběh je opravdu hodně emotivní a rozhodně stojí za přečtení.
V knize se prolíná minulost a současnost,holocaust v Paříži r.1942,silný a smutný příběh Sáry,vůbec jsem netušila,že se taková zvěrstcs děla i ve Francii,za čas se ke knize určitě vrátím.
Páni, sympatický příběh.
Dvě linie:
- Rok 1942 a osud rodiny malé Sáry. Jak se dá čekat, vůbec ne růžový. Když její rodinu přijde odvést policie, zamkne bráchu ve "skříni" s tím, že se pro něj vrátí...
Tahle část je ponurá, klasicky válečně bezvýchodná a smutná.
- Rok 2002 a "oslavy" šedesáti let od událostí, které se staly, tajily a celkem nikoho moc nezajímaly. Píše o nich novinářka a zamotá se do toho tak divoce, až celá věc nakonec ovlivní i její život. Také docela divoce.
Druhá linie připomíná spíš vyprávění ze života jak ho známe. Krize v manželství, dospívající dcera, umírající člen rodiny.
A jedna věc, která nakonec obě linky spojí.
Autorka si fakt vyhrála. Na pozadí skutečných událostí rozvinula uvěřitelný příběh fiktivních postav.
Audio čte Renata Volfová, a to výborně.
Kniha odhaluje pouzavřené dveře bolestné francouzské minulosti, o které se dosud raději nemluvilo.
16. 7. 1942 Vélodrome d'Hiver
Den, kdy se v Paříži, ale i v celé Francii odehrála hrůzná tragédie. Stín padl na nevinné lidi. Zátah francouzské policie na židovské obyvatele.
Srdcervoucí příběh inspirovaný právě tímto datem mě natolik ohromil, že jsem nebyla schopná knihu odložit, dokud jsem nepřečetla poslední list.
Au! Číst tuto knihu opravdu bolelo. Člověk se nechce dívat na ta zvěrstva, která se děla naprosto nevinným lidem, ale nemůže si pomoci a neviditelná ruka ho táhne stránkami dál. Hodně jsem u této knihy přemýšlela a trpěla se všemi jeho hrdinami. Když jsem došla na konec, pocítila jsem obrovskou úlevu i pýchu, že jsem to společně s nimi přestála. Je to nádherně napsaná kniha a rozhodně stojí za přečtení.
Do knihy se mi moc nechtělo a pak jsem se nemohla od ní odtrhnout.Krásný příběh,jen ten konec se mi moc nelíbil,ale jen z toho důvodu,že já jsem nenapravitelná romantička a přála bych všem krásný život a tu pravou lásku,ale život takový není,že...Knihu můžu doporučit.
Jedním dechem. Občas se mi zastavil dech než jsem obrátila stránku a dech se uklidnil. Pro mne úžasné v tom, že se autor vyhnul zdlouhavemu vyprávění a popisů které nemají s dějem nic společného.
Po sakra dlouhé době kniha co jsem odkladala s úsměvem a i slza ukápla.
Další místo v dějinách, o kterém jsem vůbec netušila, takže jsem ráda, že jsem se dověděla něco nového. Příběh byl hodně emotivní a pátrání po osudu deportované rodiny byl čtivý a zajímavý, i když závěrečná posedlost novinářky pro mě byla spíš až nepochopitelná.
Asi jsem měla velká očekávání, kniha mě hodně zklamala. Chování některých postav včetně hlavní hrdinky mi přišlo často až nepřirozené, navíc v knize byla spousta překlepů a tiskových chyb, slova, která nedávala smysl (mám vydání z roku 2019)...
Člověk má pocit, že o událostech kolem holocaustu ví už hodně. A pak se objeví další kniha, další zpracování a další střípek historie, o kterém jsme neslyšeli. Každý jednotlivý osud je jedinečný a stojí za připomenutí. A ač mám k příběhu také nějaké výhrady k uvěřitelnosti u linky ze současnosti, přesto je krásně napsaný. O událostech v Paříži jsem neměla tušení a jsem moc ráda, že jsem se poučila. Příběh Sarah je bolestně dojemný, osud Židů strašlivý a je potřeba si to stále připomínat. Také oceňuji pohled na život lidí, kteří přežili, a přesto měli život zničený. Rozhodně doporučuji!
Kniha mě dostala. Četla jsem hodně knih o holocaustu, ale tahle byla skvěle napsaná. Nešlo přestat číst. Hlavně se mi líbilo protínani minulosti s budoucnosti.
Kniha z období deportace Židů, plná emocí. Byl to pro mě hodně silný a smutný příběh a skoro celý jsem ho probrečela. Rozdýchávat to budu asi ještě hodně dlouho...
Tak tato kniha je opravdu krasosmutnění. Po delší době něco, co mě zasáhlo, nad čím jsem přemýšlela a ne jen se bavila. Oba příběhy se mi moc líbily, příběh Sáry jsem četla s velkou bolestí v srdci, ale i příběh Julie byl opravdu krásně, čtivě zpracovaný a skvěle ten bolestný příběh malého, statečného děvčátka doplňoval. Černá kaňka ve válečné historii Francie, země, ve které jsou lidé velmi hrdí na svůj původ, jazyk a historii. Nádherný příběh, doporučuji určitě k přečtení.
Moc pěkně napsany příběh!
Dvě časové linie, osudy vice lidí.
Vetsinou se mi vice libi minulost.
Zde se mi libili obě casove linie.
Moc pěkné čtení