Klíč k minulosti
Tatiana de Rosnay
Paříž, červenec 1942: do bytu, v němž bydlí desetiletá Sára společně s bratříčkem a rodiči, vtrhne francouzská policie. Malý Michel odmítne s muži odejít a schová se do skříně, jejíž intimitu se sestrou často sdílejí. Sára Michela ve skříni zamkne v domnění, že se za pár hodin zase vrátí. Netuší, že slib, který mu na odchodu dala, nikdy nesplní. Francouzská policie Sáru i její rodiče dopraví do prostorů Vélodrome d'Hiver, nedaleko Eiffelovy věže, kde se v průběhu jednoho dne shromáždí na třináct tisíc Židů. Po týdnu, který masa lidí stráví v nelidských podmínkách, policie Židy odešle do tábora v Beaune-la-Rolande a později do Osvětimi. Sáře se ale z Beaune-la-Rolande podaří utéct, v kapse stále uchovává klíč od skříně... Paříž, květen 2002: americká novinářka Julia Jarmondová, která léta žije v Paříži, píše článek o událostech, které se tu před šedesáti roky odehrály. Během shromažďování informací si uvědomí, že o tom, co se ve Francii za války dělo, vlastně nic neví, a zarazí ji podivná neochota Francouzů o Vélodrome d'Hiver mluvit. Julia objeví příběh malé Sarah, a aby se zbavila myšlenek na rozpadající se manželství, vydává se po stopách Sáry v naději, že zjistí, co se s ní stalo. Vélodrome d'Hiver je nejznámějším aktem francouzské kolaborace s nacisty.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Elle s'appelait Sarah, 2006
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem měla v hledáčku již poměrně dlouho, neustále jsem vyhlížela její dostupnost v knihovně, a když jsem si ji konečně přinesla domů, nemohla jsem se dočkat, až se pustím do čtení. Zapovězená válečná minulost Francouzů, neotřelá zápletka s bratříčkem zamknutým ve skříni, odsouzeným k nekonečnému čekání, minulost prolínající se s přítomností, jedna z mála možností nahlédnout do života obyčejných lidí za německé okupace... Tomu jsem zkrátka nemohla odolat.
Příliš velká očekávání zůstávají častokrát nenaplněna. Zprvu mě zarazil styl vyprávění, použití třetí osoby v popisu událostí roku 1942 navozovalo jakousi neosobní atmosféru, navíc jsem čekala, že autorka čtenáře do příběhu více uvede, ne že hned na první stránce přejde k zatýkání. Ale to je jen drobná výtka.
Děj plynul až příliš rychle, postrádala jsem delší náhledy do minulosti, ale zároveň mě stravovala nedočkavá touha dozvědět se, zda se Sarah podaří uniknout a zachránit bratříčka ze skříně...
Strašlivé rozuzlení v půlce knihy mi vzalo dech, nemohla jsem se zbavit té mučivé představy, již autorka vykreslila s až hrůznou přesností...
Opravdu silný moment, který chtě nechtě zapůsobí na vaše emoce.
Souhlasím s některými komentáři níže - po tomto krutém odhalení působila linka z přítomnosti opravdu poněkud nezáživně, nehledě na to, že mi dělalo potíže pochopit Juliino chování a její honbu za dávno pohřbenou pravdou, za prožitým utrpením naprosto cizího člověka, za jeho osobními vzpomínkami, které měly zůstat navždy pohřbeny. Julia a její životní dilemata pro mě byla cizí, její rozhodnutí mi připadala naivní a lehkovážná, nereálná.
Konec na mě ani zdaleka nezapůsobil tak, jak bylo nejspíš zamýšleno - hrabat se v soukromých záležitostech druhých podle mě nikomu nepřísluší, ať už jsou jeho úmysly jakékoli. Ačkoli některé věci by neměly nikdy být zapomenuty, je na každém z nás, zda si svá tajemství odneseme až do hrobu...
Velmi oceňuji autorčinu odvahu zpracovat tak složité a tabuizované téma, o němž mnozí z nás včetně mé maličkosti měli donedávna jen mizivé povědomí, a v tomto směru jsem ráda, že jsem na knihu (a také stejnojmenný film) narazila, ač jsem čekala o něco lepší zpracování.
Vélodrome d'Hiver, černá skvrna na francouzských dějinách, však mnohé nedostatky naprosto upozadila.
Nádherně napsaná kniha, nedalo se přestat číst... Náročné téma a ještě náročnější osud...
Mam rada knihy tohoto typu... zalozene na historickem podkladu, ktere autor okoreni vlastni fantazii Tato kniha me obohatila novym faktem z historie Francie, samotny pribeh byl zajimavy, ctivy, smutny...ale, jak uz tu psal nekdo nize, autorce jsem tak nejak neuverila... neukapla mi ani slzicka, a to normalne poplacu u mnoheho
Kniha velmi čtivá a námět z dějin Francouzů, kdy jsem byla překvapena, že jsem o této situaci, která se stala v roce 1942 nikdy neslyšela a to ani ve škole se o tomto nikdo nezmínil nikdy. Určitě stojí za přečtení, i když závěr slabší.
Hodnotu knížky vidím hlavně v tom, že se zabývá událostmi v dějinách Francouzů, o kterých se moc neví.
Dva smutné príbehy, jeden z obdobia hromadného zatýkania Židov v Paríži, druhý z obdobia okolo 60. výročia ich väznenia na Vel' D'Hiv... Zaujala ma hlavne dejová linka z minulosti, o holokauste vo Francúzsku som ešte nič nečítala. O tragickom živote Sarah sa čítalo ťažko, škoda, že v druhej polovici knihy sa o jej ďalšom živote veľmi nič nepíše. Zaujímalo by ma bližšie, ako ďalej žila s tým, čo musela vytrpieť a prečo nakoniec skončil jej život tak nešťastne.
Časová línia z obdobia po roku 2000 bola tiež zaujímavá, ale v poslednej tretine mi príbeh novinárky Júlie pripadal trochu umelo natiahnutý. Keby autorka v tejto časti ubrala pár stránok, vôbec by mi to nevadilo.
Dva v jednom, příběh v příběhu.
Tenhle historický podle skutečných událostí nám ukazuje, že minulost je stále s námi.
Autorka se podle mě snaží hrát na city příliš okatě. Působí to na mě spíš opačně, jsem ve střehu, abych sebou nenechala manipulovat a autorka mě nedostala, kam chce. A slzu ze mě tedy nedostala, i když normálně si pobrečím u ledasčeho.
Začátek mě zaujal, byla jsem napjatá a chtěla se dozvědět o Michelovi.
Zajímavost příběhu pro mě skončila návratem malé Sáry do Paříže. Potom už mě to bavilo míň a míň a ke konci jsem se už taktak prokousala.
Stejně mi ale téma holocaustu nedělalo dobře, i když bylo zpracované jen takhle.
Kniha na mě ale silně zapůsobila v tom smyslu, že jsem si řekla, že toto je poslední, co čtu o druhé světové a holocaustu, a vymazala jsem si z fronty všechny knihy tohoto žánru; to se mi zas jednou ulevilo :).
Dokud se prolínaly příběhy, byla kniha skvělá. Pak už trochu slabší. Konec byl hodně růžový. :(
Krásná, smutná a velmi čtivá knížka. Prolínání současnosti a minulosti bylo hodně zajímavé, o to lepší, když se dvě dějové linky spojí.
Kapitoly malé Sarah byly neskutečně čtivé, dojemné, smutné, a hlavně při představě, jaká asi musela být skutečnost, tak byly zároveň i děsivé. V životě jsem o zatýkání Židů v Paříži neslyšela a můžu říct, že jsem při čtení hodně zatajovala dech, jak mi to přišlo odporné a zrůdné. Tohle byla krutá doba....
To příběh ze současnosti jako by doplňoval tu minulost. Byla to moc příjemná a čtivá dějová linie, sympatické postavy. Za mě již není co dodat, knihu určitě doporučuji!
Překrásný příběh probíhá ve dvou časových rovinách, ale je moc hezky napsaný a hezky se čte, nelze se od knihy odtrhnout. I když děj se i hodně smutný a události, které se v době války odehrávaly, ovlivnily řadu osob, ale hlavní hrdinku osudově.
Nádherná knížka. Přečetla jsem jí za dva dny. Strašně jsem byla zvědavá, jak to dopadlo s chlapečkem ve skříni. Jedno špatné rozhodnutí a změnilo to život tolika lidem. Líbil se mi i příběh ze současnosti. Vřele doporučuji.
Nádherná, ale zároveň smutná kniha z období války. Jeden komentář jsem už napsala,ale přesunuli mi ho do diskuse, tak jsem asi porušila pravidla, tak se omlouvám. Jinak kniha se mi četla dobře až na ten konec,ten byl moc rychlý.
dobré čtení - tedy až na ten konec jako z červené knihovny;
pro mě zajímavé čtení zejména tím, že o osudu francouzských židů jsem měla jen matné povědomí;
Dva navzájem se prolínající příběhy ve dvou časových rovinách. První odhaluje jednu zásadní historickou událost, odehrávající se v okupované Paříži v červenci roku 1942. Druhý se začíná odehrávat také v Paříži, ale o šedesát let později.
Velice působivé čtení, i když ke konci sklouzlo k trochu zbytečnému patosu. A v jednou má autorka naprostou pravdu. Zapomínat by se nemělo.