Kloktat dehet
Jáchym Topol
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493828/bmid_kloktat-dehet-aig-493828.jpg
4
192
192
Autor očima dětského hrdiny přepisuje české dějiny, zvláště šedesátá léta dvacátého století v Československu. Lehce fantasmagorický román vypráví prostřednictvím malého kluka Ilji historii 60. let v Československu. V domově Domově se schází jen ta nejhorší sebranka usmrkanců, dětí odložených, nechtěných a ztracených. Autor popisuje hru osudu, kdy Češi statečně bojují proti ruským okupantům. V Čechách je rozpoutána třetí světová válka. Hrdinům sice chybí heroismus, o to víc oplývají malicherností, rasismem a nedostatkem vyšších ideálů. Sledujeme pokřivené vlastenectví s mnoha neblahými vedlejšími dopady. Autora zajímá ponížené dětství, sourozenecká oddanost a válka v jakékoli podobě. Zobrazuje své hrdiny jako hračky někoho jiného, aniž by přitom tušili, že jsou jen nástrojem k dosažení cizích cílů.... celý text
Přidat komentář
Tak, a je to tady - Topol, kterého jsem (zčásti nedobrovolně, ale fakt mě nepustil) zhltla během 24 hodin. Český "Simplicius Simplicissimus" Ilja, který putuje krajinou podivně vychýlené historie a krajinou, v níž hledá domov, není sympaťák nad sympaťáky, ale nelze mu upřít schopnost přežít, někdy za každou cenu. Přes dojem velkého časového úseku zůstává chlapcem, jakým je na počátku knihy, prý šlechtickým parchantem žijícím v pasťáku, nejprve pod péčí milosrdných sester, později nemilosrdných velitelů, přebíhající mezi sovětskými tankisty, hledajícími socialistický cirkus a pak české moře, a "těmi svými" (ať jsou živí nebo mrtví). Existuje v bizarní době, která se nedá identifikovat jinak než jako "něco mezi osmačtyřicátým a osmašedesátým" v první části (Domov Domov) a jako "mezi osmašedesátým a armageddonem" v části druhé (Tankové vojsko), prostorem krajiny, která je nesmírně rozlehlá, a přesto se neustále opakující... A do toho úvahy o české povaze, o povaze reality (jež se neustále vlní a mění, i když vzbuzuje dojem stability), také o tom, jak se rodí legendy (a kdy je legenda pohádkou a kdy pravdou či nápovědí, kam se v životě vydat) či prostě o dospívání pozorného, i když udiveného pozorovatele života. Román Kloktat dehet je pro mne průnikem barevné skepse Vladimíra Körnera do ironického světa Vladimíra Sorokina. Díky, užila jsem si ho.
Psáno velmi svižným a netradičním jazykem, který vás buďto odradí anebo vtáhne do děje. Mě naštěstí vtáhnul a byla to jízda, to vám povim. Víc mě asi bavila první část v sirotčinci, ale ve druhý části se do děje dostanou správný bizardnosti, který tomu všemu dodávaj až groteskní nádech. Nějak jsem tam ale nenašel onu myšlenku, která by tomu přidala pátou hvězdu, ani konec mě nijak nezasáhnul, jak to mám u knížek rád.
Mrazivý, velmi mrazivý dech Východní říše. "Tavárišči kanibali, ja nevkusnyj malčik."
Naštěstí se my Češi umíme tomu dechu postavit: "... jdou k nim kolaboranti, museli vodněkad asi dovízt ňáký herce či co, protože českej kolaborant? To je nesmysl..."
Unikátní, odvážný a skutečně originální román, v němž Jáchym Topol v mnohém navazuje na své Noční práce. Příběh chlapce z dětského domova kombinující mix kontextu hypotetických reálií, mýtického vyprávění a alternativní historie invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a československého odboje proti nim. Kniha maximálně podvratná, neb její hlavní dětský hrdina milující ,,Čechii" má východní (uzbecké? kazašské?) atavistické geny, hrdinové českého odboje mají nejeden morální škraloup, čeští vesničané se chovají obzvláště egoisticky a v rozporu s idylickými vykresleními českého venkova z umění jak socialistického, budovatelského, tak třeba národně obrozeneckého, poměry v dětském domově jsou mimořádně kruté, stejně jako poměry v Rudé armádě a ,,Východní říši" obecně. Topol rozdělil vyprávění na dvě části, první část knihy se věnuje dodnes dosti opomenutému tématu dětských domovů v 50. a 60. letech a dost mi připomínala strhující německý film Freistatt, popisující skutečné osudy a poměry v církevním ústavu-diakonii Freistatt na severu SRN v roce 1968, tedy podobné osudy, jen na druhé straně Železné opony... Hlavní dětský hrdina a vypravěč příběhu Ilja je souputníkem malého Oskara z Plechového bubínku, který se na protest proti válce rozhodne přestat růst, stejně i tady je Ilja věčný ,,dlouhokošiláč" a dětský diverzant (tím zároveň autor vytyčuje něco z českého národního charakteru, Češi vlivem strategie přežití častokráte naoko kolaborovali s okupační mocí). Jáchym Topol se nebojí jít až na dřeň, všechny ty archetypální obrazy zla a běsů 50. let či poměrů v Sovětském svazu a v Rudé armádě, obludnost komunistické totality, která stejně jako ta nacistická dala možnost vyvěrat tomu nejhoršímu z podstaty lidí, člověka, jeho animálních pudů, zvířete v něm...vraždění, mučení, znásilňování, pedofilie...a jako podvratná sarkastická epizoda i kanibalismus (aluze na poměry na Ukrajině v 30. letech hladomoru či v obléhaném Leningradu). Zvláštní pozornost zasluhuje jazyková stránka díla, Jáchym Topol má skutečně unikátní styl a jeho práce s jazykem patří k tomu nejlepšímu v současné české literatuře...
Mé první setkání s Jáchymem Topolem a bylo to... úžasné! Kniha mě naprosto pohltila, i když první část v Domově Domově se mi líbila více. Nejspíše zařadím do četby k maturitě.
ČECHIE! SIAZ!
Je pro mě celkem těžké přesně určit, čím Kloktat dehet jako kniha vyniká, přesto musím poznamenat, že je vynikající. Jednou z věcí, která možná některým čtenářům tuhle knihu ztíží, je relativizace dovedená do krajnosti. Je skutečně málo románů, ve kterých by se autor zříkal absolutně jakékoliv zodpovědnosti za vyznění díla, ale právě Topol se odvažuje napsat knihu, kde je ta nejpřelétavější představitelná postava hlavním hrdinou. Situace je o to komplikovanější, že zbožňovaným rekem českého odboje je pedofil, následuje ho parta docela amorálních kluků z pasťáku a nejlidštějšími se zdají být sovětští vojáci, kteří v téhle verzi historie přijeli Čechy doslova srovnat se zemí. Přimyslete si silný vliv magického realismu a až mytickou složku celého vyprávění a čtenář od knížky odejde s vtíravou otázkou, co si o tom všem má vlastně myslet. A to je právě zřejmě těžiště celého díla.
tohle je pecka. Skvělé. Na Noční práci to stále nemá, ale i tak. Kloktat dehet je fakt pecka. Čtěte, čtěte. Ten styl, to vyprávění - obé vás uhrane.
Topola nemám rád. Sestru jsem nedočetl, Noční práce mě nebavila, Chladnou zemí ještě míň. Nicméně Kloktat dehet považuju za majstrštyk! Dokonalé propojení alternativní historie, mytologie, pověstí, metatextu etc. Skvělá hra s motivy, paradoxy, absurditou. Kloktat dehet a pro mě v mnohém navazující Cesta do Bugulmy jsou nejlepší a zároveň jediné dobré knihy páně Topola.
Pořádně nevím, co k této knize říci. Mám ráda Topolův styl vyprávění pro jeho originalitu. V příběhu jsem se ovšem ztrácela, nevyvolával ve mne emoce, nedokázala jsem se s hlavním hrdinou ztotožnit.
Podivný pohled na rok 1968.
Maličká země a že by se kolem ní motalo tolik událostí?
Autorovy další knížky
| 2017 |  Citlivý člověk |
| 2008 |  Sestra |
| 2006 | Anděl |
| 1994 | Miluju tě k zbláznění |
| 2005 | Kloktat dehet |
Ději odehrávající se na českém venkově s motivem viny se Jáchym Topol věnoval už v knize Noční práce. V Noční práci se ale střídala řada vypravěčů a skákalo se v čase. V románu Kloktat dehet je celý příběh chronologicky popisován očima hlavní postavy, mladého Ilji. Občas jsem musel ve slovníku hledat překlad pro ruská slova. V knize je také spousta odkazů na historii, ve kterých jsem dost tápal. Jinak jsem si knihu naplno užil.