Klub divných dětí
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535767/bmid_klub-divnych-deti-661007fbd1f52.jpg
4
686
686
Klub divných dětí série
1. díl >
Jmenuji se Mila a mám ráda pavouky, vlastně všeobecně hmyz, nebo spíš všechna zvířata. Umím se „ztratit ze světa“. Stačí se na něco soustředit, a vše kolem přestane existovat. Já jsem Petr. Chodím už do čtvrté třídy, ale vypadám jako prvňák. Hezky maluji a v noci nemůžu spát. Bojím se tmy, nebo spíš toho, co se v ní může skrývat. Když konečně usnu, zdají se mi hrozné sny Katka, těší mě. Moc často se nepředstavuji, nemám mnoho přátel. Možná proto, že jsem ošklivá a tlustá. S lidmi se do hovoru moc nepouštím, raději si čtu, tak jsem nejšťastnější. Ťuk, ťuk, ťuk Jo, tady přichází Franta, mě netěší. Jak vidíte, jsem mrzák, teda postižený, jak se to říká. Mám nemocné nohy a bez berlí se neobejdu. Chcete vědět, co mě baví? Koukněte se na můj YouTube profil! Tihle čtyři se náhodou potkají. Na začátku nejsou ani přátelé – spíš divné děti, co spolu tráví čas. Jenže pak zažijí něco, na co se nezapomíná.... celý text
Přidat komentář
Knihu mi doporučila dcera, 8 let. Musím říci, že nelituji. Krásně rozepsané povahy dětí. Milu jsme si zamilovaly obě dvě. Ufňukaný Petr byl trošku slabší a ten útěk ... trochu slabší děj. Ale nejsem věková skupina, pro kterou je kniha určena.
Ze začátku jsem nechápala, co jako na nich má být divného, jsou to přece normální děti. Ale pak jsem si uvědomila, že se na to nesmím dívat svým pohledem, že pro svoje vrstevníky divní jsou a proto se k nim tak chovají, i když je to někdy až hodně nehezké chování. Petra Soukupová nikdy nezklame a je jedno jestli píše z pohledu dospělého nebo toho dětského, umí dokonale popsat a vystihnou jejich vnitřní svět.
U takových knih, jaké píše autorka, si pořád říkám, proč vlastně byly napsány. A odpovídám si, že proto, aby ukázaly život v jeho divných zákrutách - stačilo by málo, zajímat se o druhého, přirozeně se zajímat, což začíná v rodině, a pak si dítě najde své kamarády. Bohužel knižní postavy toto štěstí nemají, možná se koncem něco mění, možná ne. Aspoň vidíme, že i "divní" vlastně divní nejsou, jen maskují své strachy, obavy, vnitřní nepokoje. Paradoxně mi kniha slouží jako doplněk k linii Podivných Ransoma Riggse.
Asi sem divná! Protože mně se ta knížka moc líbila. Od začátku do konce! Poslouchala jsem jí jako audioknihu a nemohla jsem přestat poslouchat a nejvíc se mi líbil hlas Patricie Pagáčové, protože ta to vyprávěla naprosto krásně!
Je to první kniha od Petry Soukupové a já teda musím říct, že mě bavila od začátku od konce! Styl psaní mi nevadil, možná mi i vyhovoval. Ale nevím, jestli ta kniha je určená dětem, možná spíše starším, nebo jak píšete v komentářích – rodičům.
Vykreslené postavy dětí se jí povedly na jedničku. V každém z nich jsem našla kousek sebe, nejblíže mi byla postava Katky, protože jsem přesně věděla, jak se cítí, když jí někdo uráží nebo se jí posmívá.
Popisy různých scén, chování, myšlenek a vnitřního hlasu. Jo, líbilo se mi to!
Každopádně za mě kniha stojí rozhodně za přečtení :)
Posloucháno v audioknižní podobě a nemohla jsem udělat lépe. Interpretace je špičková a rozhodně ji řadím mezi své nejoblíbenější, po celou dobu poslechu jsem věřila, že jednotlivé osoby jsou skutečnými dětmi, reálnou MIlou, Petrem, Katkou a Frantou. Čímž jsem se dostala i k tomu, jak výstižná celá kniha byla, jak její svět dospělých, tak ten dětský a právě díky té skutečnosti to žeru od začátku do konce. Do každého dítěte jsem se dokázala jiným způsobem vžít, jejich dobrodružství byla dokonale vtipná a zároveň z toho mnohé plynulo. Knihu jistě potřebuji i fyzicky ve své knihovně! A moc moc ji doporučuji dále! Je pro všechny každého věku a každému má co naídnout.
Po dočtení mě napadlo: komu vlastně tahle knížka pomůže víc - dětem, nebo rodičům? A budou ji děti vůbec číst/poslouchat? Takže jsem velmi ráda, že v komentářích jsem našla názory obou skupin; moc mě potěšilo, že se najdou děti, kterým tahle knížka připadá velmi dobrá, a současně mnozí dospělí chápou, že může pomoci i jim ve vztahu k (jejich) dětem.
Nejsem sice z Moravy, pouze ze Slezska, ale věřím, že použitý jazyk může mnohé nepražské čtenáře rušit; troufnu si tvrdit, že dětem by to mohlo vadit více než rodičům. Podobně poměrně dlouhá souvětí, která vyžadují vyšší čtenářskou úroveň. Obojí chápu a je mi líto těch, kterým tohle v četbě brání. Ale současně to beru jako nezaměnitelný styl téhle autorky - kdyby psala jinak, asi bych jí to moc nevěřila.
Na ilustrace jsem si chvíli zvykala, ale teď už mi připadá, že bych tam jiné rozhodně nechtěla. Jednota formy a obsahu, ale to mi došlo až v průběhu četby.
Děkuju za spoustu trefných a mnohdy velmi upřímných komentářů (aralka, Metla, pista53, anansie, myryjam), právě díky nim je databáze knih pro mě tak přínosná.
Ako rodič 8r syna, ktorý je v niektorých ohľadoch tiež trocha "divný", som si túto knihu užíval. Keď som mu spomínal postavy v príbehu, stotožnil sa hneď s troma a súhlasil, že budeme v aute počúvať spolu. Tak som zvedavý:-) Kniha sa inak počúva príjemne, interpreti sú výborní, najmä "Mila". Na príbehu oceňujem takú obyčajnosť, kedy deti môžu zažívať dobrodružstvá vo svojom svete aj bez nadprirodzených javov a záhad. Skrátka bežný život s trochou dobrodružstva. Aj keď to môže byť pre dospelého čitateľa miestami menej záživné. Jazyk postáv dobre ilustruje vek, no časom mi niektoré opakujúce sa formulácie začali liezť na nervy, ako napríklad: "Je mi to jedno", "tak jo", "dobrý", "hustý" a podobne. Rovnako sa mi zdalo zvláštne, keď Mila zahlási niečo v tom zmysle, že "Na Péťu si ani nevzpomenu", prípadne "Vubec na ne nemyslím"....asi to malo priblížiť nejaký postoj, ale keď dieťa na niekoho nemyslí, tak sa asi o tom samo so sebou nerozpráva. Ale to sú len drobnosti. Teším sa na druhé vypočutie so synom a možno neskôr tretie s dcérou, keď bude staršia.
Hm, divné děti. A ty co nejsou divné, těm říkáme normální? Co je to divnost a co normálnost? Asi jsem byla divné dítě a naše děti také. Některé bylo divné víc a některé míň. V mém okolí jsou také divné děti a nikdy mne nenapadlo o nich tak uvažovat. Jenomže děti jsou mezi sebou docela dost kruté, takže nakonec tu nálepku divnosti dávají, těm co se trochu vymykají, oni sami.
Knížka se paní Soukupové moc povedla.
Každé dítě je výjimečné i když se zdá divné.
A kdo z nás není trochu divný? Tyhle děti možná trošku znatelněji než jiné, než jiní lidé. A hůř se jim to zastírá. Jejich divnost je velmi pochopitelná, akceptovatelná. Pro rodiče složité, pro okolí mnohdy těžko snesitelné. Vyžaduje to trpělivost, snahu a toleranci - ale to asi všechny vztahy. S kým to nemá někdo jiný těžké? Ten, kdo působí nejtvrději, bývá nejkřehčí. Divný neznamená zlý nebo špatný.
Výborná knížka, čtivá, ale v žádném případě odpočinková; téma podané tak, že utkví a vede k zamyšlení, snad i k té zmiňované toleranci. Čtěte, mohu jen doporučit. Petra Soukupová mě zatím nikdy nezklamala.
Asi na stará kolena dětinštím,nebo se stávám divným,ale tohle se mi velmi líbilo a možná je to tím,že jsem to poslouchal jako audioknihu,která je podle mého názoru perfektně načtena.Přemýšlel jsem nad tím proč je v názvu použit termín"divných dětí",když mně divné vůbec nepřipadaly,až mě napadlo ,že to bylo myšleno jako že jsou každý originální svou jinakostí vůči "stádnosti".
Vzpomínám na svou "divnost"z dětství,kdy jsem byl lhostejný k jakémukoliv sportu(kromě šachů),a věnoval jsem se čtení a "žraní"(jako Katka) a k tomu ještě fotografování.
Střípky této divnosti ve mně asi zůstaly dodnes,protože mě příběh chytil za srdce.
Jelikož jsem fanoušek fantasy příběhů,nedá mi ,abych nedodal,že při poslechu jsem hodně vzpomínal na slavný seriál "Stranger Things"
Ovšem paní Soukupová napsala perfektní reálný příběh o dětském přátelství bez pomocných berliček horroru a nadpřirozených sil.
Klobouk dolů!
[audiokniha]
Mila (jako ta sušenka) je k pomilování, ale i na zabití. Stejně jako skoro každý děcko z těch, co nejsou divný.
Každý jeden z povedené čtveřice je takový. Věřím, že Petra Soukupová při psaní týhle knížky myslela jak na dětský svět, tak na trampoty rodičů s různou mírou originality svých ratolestí.
Dobře si umím představit povídání dětí s rodiči na spousty témat, která příběh otevírá. Mila mi byla mnohým hodně blízko, ale i Katka i když jsem jako děcko měla spíš podváhu :o)
Jsou tu v komentářích pestré názory od dětí i rodičů. Záleží jakou kdo má zkušenost s outsidery kolem sebe či sám v sobě. Nakolik jsme schopní si něco takového přiznat a počítat s tím v životě.... Nejvíc divný je řešit u tohoto příběhu spisovnou češtinu :o)
Nejbližší je mi vidění mataaskorice, Isew, Burák nebo oskli.
V audioknize vše dostalo ještě další rozměr díky skvělé Patricii Pagáčové alias Mile!
Na knihu jsem si musela zvykat, čte se špatně, je v ní hodně nespisovných výrazů a zatím jsem se s tímto stylem psaní nesetkala. Nicméně jsem knihu dočetla a byla pěkná. Ale další knihy od této autorky, právě kvůli nespisovnosti, vyhledávat nebudu.
Moc se mi líbily vnitřní pocity jednotlivých dětí. Proto mě asi první polovina bavila víc.
Kniha je úžasným náhledem do dětské duše a obdivuji autorku, jak skvěle to dokázala podat. Zároveň je to ukázka i toho, jak občas dospělí dětem nerozumí, protože už tak nějak zapomněli, jaké je to dětmi být. Najdete tu krásně vykreslené charaktery všech postav a navrch milé poselství, že být divný je vlastně v pořádku. Já knihu navíc poslouchala v audioverzi a to tomu dalo úplně nový rozměr, protože každé dítě je namluveno jiným interpretem a obzvlášť Patricie Pagáčová je fakt skvělá! Troufám si říct, že tohle je jedna z nejlepších knih, co se mi letos dostala do ruky a opravdu ji doporučuju, a je úplně jedno, kolik je vám let
Dcera knihu odložila po pár stránkách. Já se na ni ani nechystám. Nechápu, že nakladatelství vydají knihu s tak nespisovnou češtinou, že to rve uši. Nejsem učitelka, ale tohle prostě při čtení knihy neskousnu. Asi je to pouze pro lidi z a kolem Prahy, já to prostě nepřečtu. Netvrdím, že myšlenka knihy je špatná, kniha dostala ocenění, tak asi bude dobrá, ale pro nás Moraváky se to prostě "nedá číst" ...
Nemůžu se zbavit pocitu, že kniha je psaná nějak mechanicky, na objednávku, hlavně tam nacpat všechny divnosti, které dnes hýbou světem, a zamotat z toho rádoby příběh, protože je dneska moderní být divný. Její styl je studený, popisný, což v knihách o vztazích a odosobněnosti lidí může prospívat, ale spíš se zdá, že to není autorská kreativita či styl ale prostě nedostatek skutečně spisovatelských schopností. Kniha mě nevtáhla, nudila, před koncem jsem ji odložil. Což by nebylo důležité, kdyby ji ovšem moje děti neodložily už dávno - a pro ně údajně má být.
Sice uz davno nejsem pubertak, ale kniha se mi libila. Petra Soukupova ma zvlastni dar videt svet detskyma ocima, ale tema opravdovyma, neprikraslene. Nebo mozna ocima podobneho ditete, jakym jsem byla i ja, proto je mi to svym zpusobem blizke.
Tento vylet jsem si uzila.
Knížka se mi líbila a neřeknu asi nic nového, když konstatuji , že ne všechny knihy o dětech jsou pro děti...
Štítky knihy
přátelství pro děti česká literatura ze života kamarádi dětský hrdina psychologie dítěte, pedopsychologie dětská dobrodružství svět očima dítěte
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Je to krásný příběh o čtyřech trochu divných dětech, které se potkaly a skamarádily. Když pak jeden z nich, Petr, chce utéct z domu, protože se bojí odjet na školu v přírodě ze strachu ze tmy, tak s ním utečou i ostatní kamarádi a začíná dobrodružství. Knížku rozhodně doporučuju.