Klub divných dětí
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422847/bmid_klub-divnych-deti-7xv-422847.jpeg
4
689
689
Klub divných dětí série
1. díl >
Mila, Petr, Katka a Franta jsou divní. Nebo si to o nich aspoň ostatní myslí. Desetiletá Mila má ráda zvířata - zvlášť hmyz a ze všeho nejvíc pavouky. Taky se umí „ztratit ze světa“. Když se na něco soustředí, všechno ostatní pro ni přestane existovat. Petr chodí do čtvrté třídy, ale vypadá na prvňáka. Umí skvěle kreslit a v noci nemůže spát. Bojí se totiž tmy nebo spíš toho, co se v ní skrývá. A když už usne, zdají se mu hrozné sny. Katka nemá žádné kamarády, připadá si tlustá a ošklivá. Bojí se mluvit s lidmi a šťastná je jenom tehdy, když si čte. Franta má nemocné nohy a musí chodit o berlích. Je naštvaný na své postižení a bývá na lidi zlý. Baví se natáčením videí na YouTube, kterými rád provokuje ostatní. Tihle čtyři se náhodou potkají. Na začátku nejsou ani přátelé, spíš divné děti, co spolu tráví čas. Pak ale společně zažijí něco, na co se nezapomíná.... celý text
Přidat komentář
Mila (jako ta sladkost), co je mírně autistická a ujíždí na zvířatech. Péťa, co cítí ve tmě děsivé věci a krásně kreslí. Katka, co je trochu tlustá a patologická čtenářka. A Franta, co je obrněný... Aneb myslíte si, že dětství byla ideální krajina? Tak to se proberte. Nebo zalovte v paměti.
Psát o "obyčejných" věcech, jako jsou rodinné třenice, přátelské vztahy a dospívání, Soukupová bezesporu umí - a to, že její postavy působí při čtení úžasně plasticky bez ohledu na to, jestli jde o děti, jejich rodiče nebo starší lidi, dokázala už mnohokrát. To, že se na českém trhu knih pro děti objevuje kniha, která dává mladším čtenářům zakusit jinakost a bere jejich pocity vážně, aniž by nutně unikala do fantazijních světů plných čar a kouzel, velmi oceňuji. Zároveň se ale nemůžu zbavit pocitu, že všechno, co tu Soukupová píše, už jsem v jiných jejích knihách četla, že všechny ty jedinečné postavy, které autorka napříč svými díly vytváří, už se mi začínají slévat dohromady.
Petra Soukupová je bez debat moje nejoblíbenější spisovatelka. Přála bych si tuhle knihu číst, když mi bylo dvanáct. Nebo šestnáct. Ale to je jedno, stejně je to skvělé i teď, když jsou v tomhle věku moje děti.
...aneb nezáleží na tom, jak jsi divný, ale na tom, jestli najdeš někoho, kdo ti rozumí....
Jak je těžké být dítětem. Připomnělo mi citát Antoine de Saint-Exupéryho: “Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje”. To, co je pro dospělého banalita, může pro jemnou dětskou duši znamenat zásadní až neřešitelný problém. Tím spíš, když díky své jinakosti nezapadá nebo ani nechce zapadat do dětského kolektivu. Myslím, že není zdaleka jen pro dětské čtenáře.
Kniha, která konečně zaujala moji téměř 11letou dceru. Chtěla, abychom ji četly spolu a pak jsme si o ní povídaly. Konečně zajímavá kniha pro děti, které tak úplně už nejsou děti.
Až mě zase v budoucnu sklátí moribundus a večerní četbu skřítěti bych prochrchlala, chci být připravena a mít v záloze vhodnou audioknihu. Tak se stalo, že jsem zakopla o "Klub divných dětí", u kterého mi sice bylo jasné, že do něj předškolní cácorka zdaleka nedorostla, ale třeba za několik let...? Začala jsem v práci z plezíru poslouchat, po první kapitole jsem si říkala "nic moc, příliš dětské", ovšem druhá už do mě zatnula nehtíky a já bez utrpení vydržela do finále.
Nejsem si jistá, jak hodnotit - do cílové skupiny nespadám téměř 30 let, ovšem tehdy by se mi tahle parta děcek vymykajících se normálu pravděpodobně zamlouvala. Aby ne, byla jsem divné dítě, přecitlivělé, tiché, mezi vrstevníky jsem po přestupu na sportovní školu nezapadla, ani jsem se nesnažila. S náznaky šikany od (i starších) kluků jsem se vypořádala překvapivě rázně, stačilo rozdat pár facek, kopanců do holeně či do zadku a byl klid. Není těžké si zjednat respekt, když máte výšku dospělého a váš trénink se zaměřuje na vrhání tříkilovými koulemi. S jedovatými jazyky spolužaček jsem se tak snadno srovnat nedokázala. Ve volném čase pomáhalo utíkat do knižních světů, kreslit sci-fi komiksy s vlastními hrdiny... a po čtyřech letech jsem se dostala na školu výtvarného zaměření, kde jsem mezi mladičkými bohémy byla příliš obyčejná :-).
Těmito tématy se kniha zabývá, dětmi s různými druhy "postižení": obézní Katka by jen četla, bojácný Petr trpí nočními můrami, zahořklý Franta nemá zdravé nohy a Mila vnímá svět kolem sebe odlišnou optikou, upoutat její pozornost je složité. Každý z nich (ne)čelí svým problémům, spolužákům či rodičům vlastními způsoby. A postupně s pomocí ostatních outsiderů dokážou do budoucna hledět s nadějí, méně osaměle.
Já se po dobu poslechu vrátila do hořkosladkých dob dětství, navíc jsem si připomněla, jak je důležité nepodceňovat dětská trápení. Už jen za to bych hodnotila vysoko. Rozhodující je nicméně hlas čtenářů ve věku +/- 10 let, za ně mluvit nemůžu. Třeba sem jednou doplním hvězdy dle dojmů mé dcery (ta je kupodivu navzdory divným rodičům na nejlepší cestě stát se normálním "růžovým mozkem").
Moje první audiokniha a první kniha od paní Soukupové. Jsem nadšená, bylo to milé a originální. Určitě vyhledám další knihu, ale tentokrát už si to přečtu sama :-)
Opět mě paní Soukupová nezklamala a její vyprávění, vykreslení postav, okolí a děje je pro mě moc příjemné čtení.
Podivné děti my přijdou jako leckteré jiné, naopak velmi vyjímečné a jejich životy zajímavé.
Děkuji za takové neotřelé téma.
Opět mě autorka nezklamala. Tuhle knížku jsem četla se synem a i jemu se příběh "divných dětí" líbil.
Tuhle knížku jsem "přečetla" jako audioknihu. Je sice určena pro děti a mládež, ale myslím, že víc se bude líbit dospělým. Částečně se vidím v Katce, taky jsem v dětství ráda mizela do odlehlých koutů, kde jsem si v klidu mohla číst. Rozhodně bych ji doporučovala zařadit do školní literatury, aby děti pochopily, že "být jiný" není chyba.
Knihy Petry Soukupové miluji! Četla jsem je všechny a nikdy si nenechám ujít žádnou její novinku. Klub divných dětí bych rozhodně nepovažovala za dětskou knihu. Je to úžasná kniha o přátelství plná velkých myšlenek. Možná dětská kniha pro dospělého čtenáře, protože si myslím, že dospělým se bude líbit víc...
To, že umí Petra Soukupová brilantně vykreslit psychologii postav, je známá věc. Děje se tak i v případě této knižní novinky. Než se spolu jednotliví členové klubu dají dohromady, podíváme se každému z nich důkladně na zoubek; vlastně mnohem dál. Soukupová se nebojí tnout do živého, dokáže zůstat v bolesti a obnažit ji v celé své pravdivosti. Zároveň umí autenticky vykreslit dětský svět s jeho spontánností, přímostí, krutostí, ale i intenzitou prožívané radosti, která je pro děti tolik typická a kterou jsme my, dospěláci, v čase tak nějak poztráceli.
Jednotliví hrdinové jsou dětmi „z masa a kostí“, se kterými máte chuť vyrazit na výlet a po cestě opéct na ohni buřta. Velikost sympatií pak zřejmě bude přímo úměrná vaší vlastní podivnosti a jinakosti, kterou jste v dětství pociťovali.
Milu, Petra, Katku a Frantu nakonec stmelí společný cíl: útěk z domova. Ten se odehrává ve druhé části knihy a na rozdíl od té první už děti nevystupují jako solitéři. Naopak jsou součástí party, jejíž členové si vzájemně kryjí záda. Někam patří. A ať už dopadne jejich společné dobrodružství jakkoli, podstatné je právě tohle vědomí.
stylově klasická Soukupová (jak to ta ženská dělá, že dokáže tak přesně vystihnout temný kouty a rejpnout do bolavýho?), obsah mne moc nebavil, anobrž nejsem cílový čtenář (má chyba, nevšiml jsem si, že se jedná o knihu pro mládež), obávám se však, že dnešní děti jsou příliš zhýčkané filmovými happy endy a rozuzlení příběhu čtyř outsiderů nepoberou
Kniha se mi taky líbila, přečetl jsem ji klukovi (9) a velmi ho zajímaly osudy povedené čtyřky. Jediné, co mi vadilo opravdu hodně, bylo to pražské nářečí. Možná to bylo hlasitým čtením a chápu, že autorka se snaží vdechnout postavám reálný život, skutečný jazyk, ale nám na Moravě a ve Slezsku to trhá uši. Od poloviny jsem knihu simultánně překládal. Docela dobrá aktivita...
To je tak hrozně milá knížka. Chtěla jsem nějakou knížku, která mi zvedne náladu a téhle se to povedlo dokonale. Chci pokračování!!!
Dětské knihy, to už musí být, abych nepřeskakovala ta velká písmena po stránkách. Klub divných dětí byl pro mě jeden z těch případů, kde jsem si každý odstavec užila.
Dětský svět, v němž figurují sklípkani, tmoví démoni a tyčinky Mars, nezná hranic. Tedy do té doby, než to mamka zakáže.
Kdo se alespoň v jedné z postav trošku nepozná a nezavzpomíná při četbě na dětství, byl nepochybně ještě divnější dítě, než ty z klubu divných dětí.
Zajímavá kniha. Jen si nejsem úplně jistá pro koho je určena. Možná starším dětem, protože každý se potýká s nějakým problémem, má svá malá i velká trápení. Já jako dospělá si knihu užila, přímočarost dětí mě fascinuje. V příběhu čtyř dětí se setkáme se zdravotním handicapem, strachem, jinakostí. A právě Mila mě se svou "divností" zaujala nejvíce.
I když se může zdát, že je to knížka spíš pro deti, čte se lehce a se záujmem a je i poučná. Jako matce mi připoměla jak děti uvažují a zpoměla jsem si na své detství.
Štítky knihy
přátelství pro děti česká literatura ze života kamarádi dětský hrdina psychologie dítěte, pedopsychologie dětská dobrodružství svět očima dítěteAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Každý jsme jiný, divný, někdo víc, druhý méně... já sama jsem se v jedné postavě viděla také :) Výborná kniha (jako doposud vše od P. Soukupové), snad pro děti, ale dle mého hlavně pro dospěláky :)