Klub Mars
Rachel Kushner
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457261/bmid_klub-mars-rMC-457261.jpg
4
102
102
Rachel Kushner, dvojnásobná finalistka ceny National Book Award, si románom Klub Mars, ktorý okamžite vystrelil medzi bestsellery New York Times, vyslúžila pochvaly od Margaret Atwoodovej – „drsné, empatické, vynikajúco podané, bez prikrášľovania a s množstvom rán priamo medzi oči“ – aj od Stephena Kinga – „Klub Mars je kvalita, brutálna, strašná, súcitná aj vtipná kniha“. Píše sa rok 2003 a Romy Hallová, ktorej dali meno po nemeckej herečke, si začína odpykávať dva za sebou nasledujúce doživotné tresty v ženskej väznici v Stanville v kalifornskej Central Valley. Vonku zostal svet, od ktorého ju odstrihli: jej synček Jackson aj San Francisco jej mladosti. Vnútri je nová realita: tisíce žien zápasiacich o to najnutnejšie na prežitie; blufy, predstieranie, každodenné násilie zo strany dozorcov aj väzenkýň; a k tomu čierny humor a absurdity inštitucionalizovaného ľudského života, to všetko zobrazené nesmierne vtipne a presne.... celý text
Přidat komentář
Roman jsem cetl na doporuceni, podle recenzi na obalce dokonce genialni dilo. Precetl jsem par stranek - nezaujalo, zkusil jsem to uprostred, opet nic a jeste par stranek zaveru a mam jasno: ........................................................................................................... (nutna autocenzura). Me imho hodnoceni: odpad!
Fakt jsem se snažila, ale na chuť jseem tomu textu ani příběhu nepřišla. Jedno klišé za druhým, předvídatelné myšlenky, plochý jazyk, nudný děj. Skončila jsem asi čtyřicet stránek před koncem, protože jsem už prostě nechtěla marnit čas.
Na to, kolik má kniha ocenění, mě zase tak nezaujala. Nicméně prostředí ženské věznice a vůbec pohled do amerického vězeňského systému je zajímavý. Škoda, že děj byl rozdroben do několika dějových linek, přičemž třeba ta o "Docovi" s hlavním dějem souvisí jen minimálně.
Nějakého zvláštního literárního stylu, jak je inzerováno na obálce, jsem si tedy nevšiml. V podstatě mi ani není jasné, co tím autorka chtěla říct. Každopádně, až si budu chtít příště přečíst nějaké to "háelpéčko" s ženským úhlem pohledu, sáhnu radši třeba po něčem od Sofii Oksanen.
Tato kniha mi možná dala trošku zabrat svým tempem, které je dost rozvláčné a možná působí trochu neukotveně, kvůli čemuž jsem knihu četla víc jak měsíc. Ale přesto jsem ráda, že jsem vytrvala a knihu dotáhla do konce, protože obsahem se mi to líbilo vlastně dost.
Dějově kniha může působit dojmem, že se tu vlastně nic moc neděje, ale silná a akční dějová linka tu rozhodně není na místě - její absence má svůj důvod. Autorka nabízí vhled do života v ženských věznicích. A nejen, že sledujeme, jak se odsouzeným ženám ve vězení žije, ale také se před námi otevírá svým způsobem kritika, kterou kniha v sobě zrcadlí. Kritika toho, jak je s odsouzenými ve vězení zacházeno. Zároveň nahlížíme do toho, jak vězeňkyně přemýšlí, jak a co cítí, jak funguje vězeňské společenství a vztahy mezi jednotlivými vězeňkyněmi... a jak je pro některé z nich skoro až jednodušší být ve vězení než na svobodě, protože bezúhonný život mimo mříže úplně nezvládají a nevidí jiná východiska...
Leckdo by mohl autorce vytknout, že nahodile přeskakuje od tématu k tématu a kniha tak je nekonzistentní. Pravda, od čtenáře se vyžaduje určitá trpělivost, pozornost a ochota s textem víc pracovat, aby se člověku před očima vše spojilo do jednoho celku - což ne každému asi bude vyhovovat.
Chvilku mi trvalo, než jsem si na autorčin způsob tvoření příběhu zvykla, ale stálo to za to. Výsledkem pro mne byl tak trochu melancholický příběh vnitřního zoufalství odehrávající se v prostředí, které v literatuře nemám tolik načtené a které mi očividně má pořád co nabídnout.
„‚To je můj syn,‘ hlesla jsem. ‚Je mu teprve sedm. Nikoho jinýho nemá. Musím za ním.‘
‚Tak vy musíte za ním? Paní Hallová, máte dva doživotní tresty. Vy nikam nemůžete.‘
‚Je to můj syn. Je v nemocnici a já..‘
‚Paní Hallová, když jde chtěla být máma, měla jste na tohle myslet dřív.‘“
Většinu času je to syrové, občas vulgární a předpokládám i dost realistické vzhledem k času, který autorka věnovala studiu. A ze čtení vyplývá, že nic není černobílé. Některé z „hrdinek“ si odsedí víc než 20 let za drobné přestupky, zatímco jiné jsou chladnokrevné vražedkyně. Během čtení visí ve vzduchu otázka, jestli byla Romy v právu, když svého stalkera zavraždila. Přesto ji tato jediná volba, poslala do vězení na zbytek jejího života...
Zhruba od třetiny knihy je jisté, že se neobjeví žádná větší zápletka, přesto nelituji, že jsem ji četla, psaní je působivé a ukázalo mi prostředí, které (naštěstí) neznám ani z knih.
čítal som v češtine, a asi som dobre urobil, pretože tomu štýlu tá čeština proste sedí...
kniha mi pasovala do čitateľskej výzvy, aj keď to neznamená, že som ju čítal len kvôli nej, pretože knihy edície AAA jednoducho zbieram, a bola to riadna jazda, miestami trochu spomalená, ale predsa jazda, trochu chaotický sujet, a teda jedna hviezda dolu. Inak nadpriemer!
Ďalšia inaque kniha. Z väzeňského prostredia, o ženách, o osude. O životných podmienkach a výchove, ktoré určujú ďalšie kroky budúcnosti. A ešte o iných ľuďoch, nezištných, zvláštnych a hĺbavých. Jedna z tých kníh, ktoré nijak extra neuchvátia, ale ani neublížia. Príjemné čítanie.
Nedá se říci, že by knihy z vězeňského prostředí patřily k mé oblíbené četbě, ale i mezi nimi se najdou skvosty. Tahle kniha bezesporu patří k tomu nejlepšímu z daného okruhu. Přiznám se, že jsem po celou dobu pochyboval, jestli si autorka realitu trochu neupravuje po svém – některé momenty mi připadaly až příliš přitažené za vlasy, říkal jsem si, že tohle přece v demokratické zemi není možné (způsob vedení soudního procesu proti hlavní hrdince, zbavení rodičovských práv bez soudního řízení, některé excesy přímo ve vězení). Ale jak jsem se pak dočetl v doslovu, Kushnerová je pověstná svou pečlivostí – každé téma si nejprve důkladně nastuduje (a nejen z písemných zdrojů – před psaním této knihy navštívila několik věznic a mluvila s řadou odsouzených) a teprve pak se pustí do psaní. Každopádně je tohle kniha, která se čtenáři zadře hluboko pod kůži. Jedinou vadou na kráse je příběh Doca – ne že by také nebyl zajímavý, ale nějak do zbytku knihy nezapadá, bez těch cca 50 stran navíc by se tahle knížka bez újmy na kvalitě a čtivosti určitě obešla.
Tak toto ma veľmi bavilo a to som nečakala. Ak ste niekedy videli čo i len jednu epizódu Orange is the new black, tak tam nájdete isté podobnosti- akurát v knihe Rachel nosili väzenkyne modré kombinézy. Ale kniha nie je len svedectvom o väzení - je o USA, spoločnosti, trestnom práve, živote na ulici, živote vrstiev obyvateľstva, ktorí skôr žijú na okraji a nezapadajú do klasickej ukážky vzorovej americkej rodinky. Drogy, striptérky, detské zneužívanie, San Francisco, to všetko to tam je.
(Na môj vkus bol koniec prehnaný, čakala som iný záver.)
Nehraje to. Romy je atraktivní hrdinka, kterou stojí za to zkoumat. A bylo mi až líto, jak moc jsem se musel nutit do každý další stránky. V Marsu je totiž ukrytý šťavnatý románový maso. Viděl jsem ho tam. Ta cesta, aby se do něj člověk zakousnul, je ale až k uzoufání náročná.
Knihu jsem četl na doporučení, v tomto případě však nezafungovalo. Námět nepochybně dobrý, ale natolik hutný, že při rozsahu knihy zůstává autorka jen na povrchu. Na povrchu děje, příběhů, osobností, psychologie, příčin, závěrů. V knize je celá řada celkem zajímavých momentů, a nelze proto říci, že by byla zcela nezajímavá. Nicméně celkově zůstala za očekáváním, které jsem měl.
S tak příšerným stylem psaní jsem se dlouho nesetkala. Autorka vypráví příběh,.. střih, vypráví o něčem jiném, ..střih a zase o něčem úplně mimo,..střih vrací se zpátky k tématu vězení,.. střih. Mozaika, která neudává celek. Příliš zbytečností, které netvoří děj.
Překvapuje mě tolik pozitivních hodnocení, za mě se kniha nedala smysluplně číst. Vůbec mi nesedla a místy mě až vytáčela. Je mnoho seriálů na toto téma, kde je skvělé zpracování. Proto jsem měla ke knize velká očekávání a místo toho přišlo velké zklamání.
Nedoporučuji.
Kniha slibuje víc, než nakonec dává, asi je třeba anotační nadšení dělit aspoň dvěma. A spousta pravopisných chyb, hlavně v interpunkci. Čekal bych od takto prestižní edice pečlivější redakci.
Román z prostředí ženské věznice. Jakýkoliv rozhovor s Kushner je přínosnější než tato kniha. Doporučuji například tento: https://electricliterature.com/rachel-kushner-thinks-prisons-should-only-exist-in-fiction/
Okrajově kniha nakusuje spoustu důležitých témat, ty však nikam nevedou. Ostatně stejně jako samotný příběh. Vytvořit si alespoň k jedné postavě byť jen minimální vztah, bylo nad mé možnosti. Další, co mě poměrně rozrušovalo, byla tuna neadresované transfobie, což je v podstatě jediná emoce, které se mi z těchto stran dostalo a byl to taky důvod, proč jsem knihu chtěla už na druhé straně zahodit, vygooglila jsem si však náhodnou recenzi, která mě ujistila, že se nemám bát, že to k něčemu bude, že to není jen tak bezúčelné. Tento pocit jsem do poslední stránky bohužel sdílet nezačala. Pár dní jsem si zatančila s Johnny Cashem, ale jinak meh.
Dávám tři *, protože mám dobrou náladu, ale zítra by to beztak byly dvě!
Téma mě natolik zaujalo, že jsem se v průběhu čtení pustila i do seriálu Orange is the New Black. Nicméně u obou se nadšení postupně vytratilo. Knížka tak zůstává nedočtená, i když jsem prvních 150 stránek sežrala za jeden večer... Škoda. Třeba to ještě někdy zkusím.
"Ve vězení aspoň víš, co se stane. Teda, doopravdy to nevíš. Předpovědět se to nedá. Trochu nuda. Ale aspoň se nemůže stát žádná tragédie ani nic hroznýho. Teda jasně že může. Samozřejmě že může. Ale ve vězení aspoň nemůžeš o všechno přijít, protože to se už stalo."
Zoufalství a beznaděj, aneb jak dospívání v chudé čtvrti San Francisca a jedna víceméně náhodná událost ovlivní zbytek života. Příběh devětadvacetileté Romy, odsouzené ke dvěma doživotním trestům a šesti letům navrch, se odehrává v letech 2001-2008. Autorce se v románu podařilo zachytit bezútěšnost každodenního života v kalifornské ženské věznici, kde jsou lidské bytosti redukovány na čísla a prakticky dokonale odosobněny. Mezi vězenkyněmi panuje hierarchie, trochu škodolibost a neochota poradit a pomoci si navzájem, na druhé straně se jim podařilo vytvořit jakousi společnou inteligenci, díky které ve vězení dokáží přežívat. Souběžně s vyprávěním Romy sledujeme příběh vězeňského učitele Gordona Hausera, který propojuje vnější svět s izolovaným vězeňským, do něhož vnáší alespoň špetku lidskosti. Trochu navíc je imho v knize příběh Doce, policisty, který se sám stává zločincem, potěšily naopak odkazy na Thoreaua, Dostojevského či skutečný příběh anarchisty Teda Kaczynského.
Zajímavé téma, dobře napsané. Plus i za překlad Olgy Bártové.
K hodnocení knihy přistupuji s neskrývaným nadšením. Jednoduše řečeno: zaujala mě svým námětem a okouzlila jeho literárním zpracováním.
Příběh hlavní hrdinky románu je až neskutečně silný, emocionálně vypjatý, plný zoufalství a beznaděje. Osudy dalších postav a jejich charaktery jsou vykresleny neméně plasticky. Autorka současně poodhalila zákulisí vězeňského systému v USA a poukázala na jeho stinné stránky.
Kniha je velmi čtivá , místy ve mně evokovala vzpomínky na mého oblíbeného Motýlka.
Je pouze škoda, že doposud nebyly přeloženy zbylé dva autorčiny romány.
Dokážu pochopit, že edice AAA od Arga není pro každého. Mně se kniha líbila. Zapůsobilo na mě, když se Conan zmínil o dobrých lidech - začal jsem příběh vnímat víc s ohledem na jednotlivé osoby, než jako nahlížení do života ve věznici. Tradičně mě zaujme, když je příběh popsán i očima jiného hrdiny.
Zaujalo mě, že někdo hodnotí knihu jako “odpad, když se přizná, že ji vlastně vůbec nečetl. Podle titulku si udělají názor na celou věc :-). To bych čekal na sociálních sítích, nikoli tady.