Klub vrahů
Pavel Renčín
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415515/bmid_klub-vrahu-atV-415515.jpg
4
240
240
Klub vrahů je zneklidňující thriller. Napětí příběhu, který se zpočátku tváří spíš jako detektivka, se stupňuje až k hororové atmosféře, která čtenáře sevře jako čelisti svěráku a nepustí. Hlavní hrdina má raději knížky než lidi, jediné setkání však změní jeho obyčejný život v napínavý román. Jak se přihodí, že milý a tichý člověk bez otázek rozmlátí cizí auto? Nebo se ocitne nad ležícím mužem s klouby prstů obitými do krve? Jak jednoduché je rozbít vlastní život na střepy? A není to někdy ta nejlepší věc, kterou s ním můžeme udělat? Osvěžující nápady, překvapení, filmový jazyk vyprávění a kombinace žánrů vám zaručí čtivý zážitek, na který jen tak nezapomenete.... celý text
Přidat komentář
Velmi dobré a zajímavé čtení, občas až moc brutality, ale celkově se mi kniha líbila a doporučuji její přečtení.
Posloucháno jako audio. Musím uznat, že se mi to líbilo. Skvělý nápad s klubem. Někdy mě docela mrzí, že něco takového opravdu neexistuje. Když se podívám na současnou bezzubou justici a policii...ale to je jiná. Bylo zajímavé pozorovat přerod tichého týpka v sebevědomého bijce. Pravda nebo fikce? To si musíte přebrat sami....ho hlavy nikdo nikomu nevidí......a oceňuji spoustu odkazů na knihy. 85% a doporučím silnějším povahám.
65%
Knížku jsem začala číst a hned jsem si uvědomila, že už jsem ji četla. Stejně jako minule mě překvapil závěr, tenkrát jsem to přešla, teď už mi rozuzlení dost vadilo.
Ale určitě doporučím.
Adam, který pracuje na callcentru a miluje knihy, se zamiluje do tajemné Diany z Klubu (původně pekla pro hajzly). Jeho fádní usedlý život se změní v adrenalinovou jízdu, při níž pátrají po vrahovi klientů Klubů. Děj s flashbacky z minulosti se komplikuje a čtenář netuší, co je pravda a co jsou jen představy a halucinace. Nezvyklá lovestory s brutálním násilím.
Že autor umí nejen sci-fi, ale dokáže i řádně přitvrdit jsem zjistil u Vězněné. A tenhle Klub 90% knihy vykazoval stejné parametry. Pak bohužel přišel závěr. Navíc v krátké době po tom. co jsem něco podobného četl v Dvojníkovi od Freemana. To mi připadalo jako laciná únikovka. Takže * dolů. Pak jsem si ale uvědomil kolik nádherných knih dostal autor do příběhu a je rázem * zpět.
Nevím nevím. Prvních 200 stran bylo jako z pohádky a hlavní hrdina byl pro mě puberťácký fracek, víc než dvacet bych mu nevěřil. Posledních sto stran už bylo lepší. Dobře se četlo a i zákímavý nápad, ale prostě ten začátek mi nesedl.
2,5*
Četlo se to dobře, děj plynul rychle, hlavní hrdina celkem fajn, scény jsou různorodé (od vtipných přes akční až po hororové) a jsou dobře vystavěné, celkově se pracuje s poměrně dobrým nápadem a zakončení není standardní a rozhodně mnohé překvapí. Na druhou stranu bylo v ději hodně pasáží, které mi při čtení vadily a byly pro mne rušivé, kdy jsem si říkal, že takto by se nikdo nechoval či mi přišly nelogické. Potěšila linka s hlavním hrdinou jako vášnivým čtenářem - takováto láska ke knihám vždycky zahřeje na srdci.
Četla jsem Vězněnou a to byla síla. Byla jsem tedy zvědavá na další autorovo dílo. Klub vrahů je zajímavé četba, to bezesporu. Občas mě nechávala v klidu, jindy jsem stránky hltala. Knihomol Adam mi byl blízký, jeho setkání s Dianou a obrat života o 360 stupňů byl temně nečekaný. Malé náznaky mě na konec stejně nepřipravily, takže wau efekt rozhodně byl.
Pavel Renčín, veľa som o ňom čítal a zaujal ma jeho online kurz v ktorom dával rady pre začínajúcich spisovateľov. Bol som zvedavý ako je na tom s vlastným písaním " pán učiteľ ". Prívlastok ako český King alebo český Karika nejdem zatiaľ riešiť, keďže je to len moja prvá kniha od autora a druhá je na ceste. O čom je táto kniha ? o epilógu a doslove autora...ako to chápať ? Renčín použil jeden ťah Kariku a prevtelil to do svojej knihy. Povedzme, že Adam z príbehu je niekto iný. Povedzme, že do knihy prelial autor kus reality a kus osobnosti ktorú najlepšie v živote pozná. Prečo sa mi kniha páčila ? Má svoje také hmlisté čaro tajomnej a skrytej Prahy. Kde som v uličke v noci ktorú osvetľovala len pouličná lampa spolu s autorom striehol na " démonov " . Mám rád reálie v knihách ktoré sú našim domovom ako je Praha alebo ktorákoľvek časť Slovenska. Trošku sa cítite v takej knihe ako doma a zároveň sa neiste aj bojíte. je to proste blízko. Prečo sa mi kniha nepáčila ? Renčín je už pomerne vyzretý autor ale stále trpí "syndrómom československých autorov ". Stále aj napriek snahe autora to potláčať je tam kopec dialógov ktoré " šuštia papierom " a neustále priame poukazovanie na určité veci je vec ktorú páchajú všetci noví autora naprieč CZ a SK.
A tak vzal svoj nový mobil samsung S22, dal ho do vaku NIKE kde už predtým vložil notebook Lenovo a pohodil to do auta Škoda super B kde už na zadnom sedadle ležala kniha O myšiach a ľuďoch od Steinbecka.
Tá veta je mnou pritiahnutá za vlasy ale je to približne tá istá schéma ktorá sa vinie knihami ako je Renčín alebo Karika. Neviem prečo je to nutné takto písať ? prečo ?
Záver knihy je ťažko predvídateľný v podstate od začiatku len je človek zvedavý akou formou to autor pojme. No povedzme, že si s tým veľa práce nedal a vybafol to na nás niektorých priskoro a záver je potom zbytočne šokový ako keby sme sa málo zľakli.
Rozhodne je to dobrá kniha ktorá má čo povedať súčasnému čitateľovi našich krajov a dá nám to jasne najavo, že pochádza z PRAHY a z ČESKEJ REPUBLIKY ! Som zvedavý na ďalšiu tvorbu autora a čakám na balík od PACKETY kde bude Väznená...tak uvidíme.
70%
Myslím, že mám nového nejoblíbenějšího českého spisovatele. Kniha má úžasnou atmosféru, postavy i příběh. Tušila jsem, že jedna z postav bude fiktivní (když je už název knihy parafrází na Klub rváčů), ale celou polovinu jsem myslela, že je to úplně jiná, než která to možná byla.
Doporučuji, kudy chodím.
Nádherně plnokrevný thriller, který mě od první stránky chytnul a nepustil. Krátké a výstižné kapitoly vyostřují děj až do šokujícího a absurdního finále, v němž o krvavé stříkance a nechutné mrtvoly není nouze. Pokud nemáte slabý žaludek, zbožňujete napětí a akci, budete v sedmém nebi. Hlavní postavou je tu navíc sympatický samotářský knihomol a jednotlivá literární díla a postavy se příběhem proplétají jako tenká červená niť. Závěr je drásavý a poměrně dost nečekaný, avšak nepostrádá logiku, protože ho lze vytušit ze střípků zanechaných v příběhu.
Žánrově je kniha nezařaditelná, protože se pohybuje v širokém rozpětí od detektivky přes psychothriller a závěr se rozjíždí v nefalšovaním horrorovém duchu.
.....Adam se necítil osaměle. Zkoušel jí to v minulosti už několikrát vysvětlit. Měl svoje knížky. Nekonečno příběhů. Nekonečno přátel a lásek. Nekonečno světů. Měl čtecí křeslo a bezpečné doupě, kde byl svým pánem a navíc několik blízkých, kteří ho měli rádi. To bylo přece víc, než mohla říct spousta jiných lidí.....
Neodolala jsem a musela citovat :) Protože jen málokdy člověk narazí na tak sympatického hlavního hrdinu, jako je Adam. Adam je především knihomol a v každé možné situaci cituje z mých oblíbených autorů. Jedno z jeho zaměstnání je knihkupec a i doma ho obklopují ze všech stran knížky. Takže sympaťák blízký mému srdci :) I detektivní příběh se mi líbil, jen mě trochu mrzelo, že na posledních asi 50-ti stranách se to zvrhlo do trochu hororového příběhu. Ale epilog a doslov to opět zachránil a já jsem moc spokojená.
Od autora jsem již četla Vězněnou, která se mi strašně moc líbila, a tak jsem chtěla vyzkoušet i další autorovu knihu, tak jsem sáhla po Klubu vrahů. A byť nehodnotím naplno, i tady vlastně nakonec odcházím vcelku spokojená.
Zpočátku mi kniha připadala trochu pomalejší, trochu hůř se mi četlo - netušila jsem, co od knihy mohu očekávat a kam to bude směřovat, neuměla jsem se do knihy ponořit. Přiznám se, že už jsem se i začínala bát, jestli knihu vůbec dočtu. Ale naštěstí jsem vytrvala! Cca ve třetině mne kniha konečně chytla a připoutala si mne. Tímto se autorovi omlouvám, že jsem o něm pochybovala, protože si mne dokázal nakonec získat i u této knihy, jen to bohužel trvalo trochu delší dobu, než jsem čekala.
Jakmile kniha nabrala směr a hlavně spád a já jsem konečně začala chápat, o co v knize jde, musela jsem knihu nutně číst, nebo na ni aspoň myslet a přemýšlet, co bude dál, a na čtení jsem se prostě těšila. Zatímco první třetina se mi na můj vkus zdála trochu neobratná a lehce těžkopádná, později nastává obrat - nejen v ději, ale i v atmosféře, která pak začne dost houstnout. Autor přichází s příjemným napětím a temným, thrillerovým - až hororovým - námětem.
Co se mi líbilo, byl fakt, že se autor v knize odkazuje na řadu literárních děl a na řadu autorů, což pro mne jako knihomila bylo velmi příjemným bonusem a v některých momentech jsem se hlavním hrdinou ztotožňovala. Především tedy v té jeho zálibě nejen hojně číst a ztrácet se v příbězích, ale i v nutkání knihy kolem sebe hojně syslit.
Nutno podotknout, že kniha pak postupně směřuje ke skvěle vygradovanému a pro mne nečekanému závěru, kde si autor připravil pro mne překvapivý zvrat. Někdo by to možná uměl odhadnout dopředu, já to tedy neodhadla a autorovi za ten zvrat a nečekanou pointu děkuji.
Nakonec 4 hvězdy z 5 a doporučuji.
„Mlha byla živá. Bytněla každý den spolykaným smogem i černými myšlenkami lidí, kteří už zapomněli na léto, cítili se unavení a podráždění.“
Adam. Introvert milující knihy, který svůj čas dělí mezi nenáviděnou práci prodejce přes telefon, milované zaměstnání v knihkupectví a posezení v pohodlném ušáku s oblíbenými autory. Dokud nespatří JI. Jeho život náhle nabere na obrátkách, hledá, zamotává se do znepokojivých tajemství, tápe, opouští komfortní zónu, dělá věci, které by ho dříve vůbec nenapadly a postupně se vypracovává na beta samce. Když ji miluješ, není co řešit.
Mám ráda styl Pavla Renčína, vyhovuje mi kombinace vzletně poetických popisů s živými, zcela přirozenými dialogy. Postavy mají svou hloubku, charaktery jsou lidsky omylné a uvěřitelné, žádné papírem šustící archetypy. „Klub vrahů“ tedy obsahuje jednu výjimku, ovšem má to své opodstatnění. Žánrově se jedná o mírně akční, detektivní psychothriller, s důrazem na „psycho“. Čtivý román má silný start, ve druhé polovině však tempo začne navzdory zrychlování kolísat a jakkoliv byla pointa dlouho očekávaná, přece jen mi závěrečná čtvrtina úplně nesedla. Záporák byl prostě jaksi mimo, do zápletky podivně naroubovaný. Hvězda dolů, i tak palec nahoru; těším se na další Renčínovy knihy. 75-80%
Jsem moc ráda, že jsem si nepřečetla před poslechem této audioknihy žádné zdejší hodnocení. Vědět hned od začátku, že se autor nechal inspirovat knihou Klub rváčů, přišla bych o veškeré napětí které v knize je. Mně to došlo zhruba za půlkou knihy a tak jsem si v klidu mohla užívat tu tajemnou, až hororovou atmosféru, kterou příběh má. Moc se mi líbí styl jakým je kniha napsána. Budu muset vyzkoušet od pana Renčína něco dalšího, abych zjistila jestli tak píše pokaždé. Perfektní nápad a snad nikde neopsaný, byl popis knih které Adam četl. To bylo moc příjemné zpestření příběhu. Závěr nepřekvapil a to byla škoda. Vždycky mám radost, když autor vymyslí jiný konec než ten který předpokládám. Audioknihu načetl na podtrženou jedničku pan Jan Plouhar.
Jako jo, nebylo to špatné, ale něco mi vadilo tak, že jsem relativně tenkou knihu četla měsíc. Běžně čtu i mnohem hrubší max. týden.
Štítky knihy
thrillery schizofrenie české detektivky a krimi knihkupci
Autorovy další knížky
| 2015 |  Vězněná |
| 2018 | Klub vrahů |
| 2010 | Labyrint |
| 2008 | Zlatý kříž |
| 2009 |  Beton, kosti a sny |
Slušný rozjezd, kniha mě již od začátku dokázala zaujmout. Chvílemi tedy děsivá tím, co popisuje, ale celkově se mi ta popisnost líbila. Konec knihy byl z mého pohledu slabší, chtěla jsem dát jen 3 hvězdičky, ale doslov to vrátil zpět na 4 hvězdičky. No a samozřejmě zmioňované množství knih v příběhu... Za to si autor tu čtvrtou hvězdičku rozhodně zaslouží. Miluji příběhy, kde se s příběhem protkává láska ke knihám a kde se setkávám s dalšími knihami.