Tanec s vlkmi
Michael Blake
Kmen Komančů série
1. díl >
Tanec s vlkmi, najúspešnejší film roku 1990, získal sedem Oskarov a milióny divákov na celom svete. Knižná podoba tohto príbehu nijako nezaostáva za jeho filmovým spracovaním. Sugestívne zachytáva atmosféru nedotknutej rozľahlej prérie a život indiánskeho kmeňa Komančov. Hlavný hrdina poručík Dunbar má pripraviť pôdu pre vstup bielych dobyvateľov na indiánske územie, no po zoznámení sa s ich životnou filozofiou, vychádzajúcou z poznania prírodných zákonov, sa spreneverí svojmu poslaniu a stane sa jedným z nich. Na jeho rozhodnutí má svoj podiel i láska k bielej Komančke. A hoci expanzii belochov zabrániť nemôže, uvedomuje si, kde je jeho miesto a na ktorej strane treba hľadať pravdu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Dances With Wolves, 1988
více info...
Přidat komentář
Je to smutný, ale velice krásný příběh. Nenajdete v něm hojné popisy bitev a vzrušujících loveckých loveckých výprav a dalších událostí při, kterých sviští šípy a voní střelný prach. Tím nechci říct, že zde tyto scény úplně chybí, ale to že na ně není kladen takový důraz. Kniha ukazuje typický život indiánů, jejich úctu a k přírodě a ke zvířatům, která loví, jejich poctivost a čestnost. V závěru knihy jsou vidět první střety kultury severoamerických indiánů s dobyvačnými bělochy a s toho vyplívající neradostné vyhlídky do jejich budoucnosti.
K filmu jsem se bohužel ještě opravdu nedostal, viděl jsem pouze útržky a tak nebudu vůbec srovnávat. Poručík Dunbar je sympaťák a jeho příběh je velmi záživný, i když předvídatelný. To, že našel sám sebe, je dozajista pravda a našel sám sebe tím stylem, který opravdu nečekal. To, že ho vyloučila vlastní společnost a on dokázal najít své místo v jiné, bylo pěkně vylíčené a dokonce zde byla opět i milostná linie. Nejzlomovější události se začnou dít na posledních dvaceti stranách a to je hodně málo. Příběh je velmi jednoduchý a předvídatelný, takže k plnému hodnocení nesáhnu, ale rozhodně jde o dobrou knihu.
Bohužel jsem měl trošku problém knihu dočíst. Nemohl jsem si pomoci a celou dobu příběh srovnával se skvělým filmovým zpracováním. Kniha je napsána strohým stylem bez chuti a zápachu. Jako by se to všechno odehrávalo někde za sklem, přes které se k vám nic moc nedostane. Klobouk dolů před Kevinem Costnerem, který uvařil perfektní guláš. Stačilo dodat trochu soli a koření :-)
Jednoduchý styl textu naprosto sedne k příběhu. Ač jsem už četl podobnou knihu o bělochovi , který se sžije s indiány (Zlomený šíp, sice jsem četl i Vinnetua a další Mayovky, ale ty neřadím mezi tyto knihy, rád sice vzpomínám na dětství s Mayovkami, ale dnes už bych to asi neviděl tak dobře, páč idealizování do doby osidlování a vyvražďování indiánů nepatří) musím přiznat, že Tanec s vlky mě bavil ještě o vous víc. Ke konci knihy jsem byl napjatý, jak to s Tančí s vlky a celým kmenem dopadne. U málo které knížky jsem si přál víc, aby to skončilo dobře. Film jsem před knihou ještě neviděl a jsem za to rád. Každopádně, co se týče filmu hodlám se napravit.
Kniha se mi líbila tak do třetí čtvrtiny - byla pohodová, dobrodružná, hřála u srdce. Pak se odehrál strašný zvrat, který se snad patřil vzhledem k skutečné historii, leč v kontextu dosud Mayovsky laděného příběhu mi nesedl. A ten hořký konec..., inu, škoda mluvit.
Přesto nemůžu Tanec s vlky hodnotit jinak než kladně. Doporučuji, sama se k němu snad ještě někdy vrátím.
Příběh neoplývá dějovými zvraty a zápletkami. Je to přímočaré líčení osudu jednoho člověka, který hledá své místo ve světě a rozhoduje se mezi životem Indiánů a bílých lidí. Zjišťuje, že byť zpočátku nepochopitelný, je život Komančů v souladu s přírodními zákony a danými podmínkami pro něj přijatelnější než život a chování bílých lidí.
Po více než dvaceti letech jsem se ke knize vrátil a jsem znovu okouzlen. Čtu, v duchu vidím také Kevina Costnera v jedné z jeho nejlepších rolí a lebedím si. A už se těším na pokračování Posvátná stezka, kvůli kterému jsem se k této knize vlastně vrátil.
miluji film, Kevina Costnera 8) a teď už i knihu... strhující, dojemné, smutné... navždy budu duší indián...
Bolo to písané tak pekne, že som viackrát bol pripravený knihu zavrieť v očakávaní obratu v podobe príchodu bielych teroristov. Nemal som na tento obrat nikdy náladu. Namiesto neho som si užíval obrazy popisovaných severoamerických prérií a lesov. Postupná premena vojačka na sebestačného chlapa bola fascinujúca. Najviac to, ako sa zblížil s vlkom, ako si začal všímať krásy prírody okolo neho, jeho vzťah s jeho koňom, a napokon adaptovanie sa medzi indiánov. Bolo to trošku zromantizovanie skutočností, až človeku zovrie srdce, keď si uvedomí, že ešte 150 rokov dozadu boli v USA obrovské stáda bizónov a divoké prérie...
To je přesně to, co miluju. Dobrodružství, Indiáni a celkově velice zajímavý příběh....chtělo by to víc takových knih:)
Tanec s vlky mi připadá jako příběh velmi malebný a cituplný. Každá věta má svůj hlubší smysl. Zatímco na počátku knihy jsou indiáni představeni jako divoši a bílí jako ti civilizovaní, příběh končí úplně opačným soudem, kdy se bílí jeví (oprávněně) jako vrahové a ničitelé. Velmi mě dojala jedna ze závěrečných scén (myslím tím to Dunbarovo nešťastné setkání s vojáky v jeho pevnosti).
Aj mňa táto kniha prekvapila, dávnejšie som už videla aj film, tak keď som našla aj knižnú podobu tak som po nej hneď siahla. Môžem povedať, že aj kniha aj film, sú rovnako kvalitné, v knižnici som našla aj pokračovanie, tak určite po ňom siahnem..
Film nebo kniha? Kevin Costner je výborný, kniha také. Doporučuji oboje, ale asi dřív knihu, protože člověk má tendenci promítat si podobu hrdiny filmu do četby, což je někdy zavádějící. Vždyť kdo si dneska vzpomene, jak popisoval Vinnetoua Karel May? Každý vidí Pierra Brice.
Knížka nebo film? Rozhodně kniha. Film mi přijde zbytečně zdlouhavý. Kniha se velmi dobře čte.
Těžko říct, zda je lepší kniha nebo film, obojí má něco do sebe a obojí se mi moc líbilo. Výjimečně je to u mě tak fifty fifty. Kniha se velmi příjemně četla.
Film jsem neviděl (což rozhodně hodlám napravit) a knihu doma objevil pouze náhodou. Žánr westernů mi nikdy nic moc neříkal, filmový Vinnetou či Tenkrát na západě a podobné indiánské příběhy mě nikdy nebraly, ale Tanec s vlky mě vyloženě nadchl. Ve své podstatě jde o velmi jednoduchý příběh britského vojáka, který se nadchne pro život mezi Komanči. Tanec s vlky je ovšem velmi čtivý, velmi příjemně plyne a těch 300 stran je pryč jak nic. Konec na mě zapůsobil zvláštně zejména díky tomu, že všichni víme, jak to s indiány nakonec dopadlo a jak je příchod "bledých tváří" nevyhnutelný.
Film Kevina Costnera je rozhodně úchvatný a pro mě jeden z nejkrásnějších filmů vůbec.Knihy jsem se trochu obával,že se bude podobat spíše filmovému scénáři než skutečnému románu.Ale kdepak.Jde především o velký příběh jednoho člověka,takže si myslím,že těh 340 stran je dostačujících.Krásné nenáročné čtení.
[025/12] V žádném případě se nedá říci, že by filmové zpracování dělalo své literární předloze ostudu. Scénář se drží striktně předlohy, na čemž má samozřejmě lví podíl sám autor, který byl do postu scénáristy pasován. Možná si to vydupal skrze smlouvu, aby jeho příběh nebyl poslán do pekel a možná to celé byl nápad samotného zájemce o natočení filmu. Tak či onak, ve výsledku jsou produkty naprosto rovnocennými partnery.
V poměru film kontra kniha je silná podobnost většinou právě to, co divák očekává, pokud byl seznámen s předlohou. Když se na to ale podívám obráceným pohledem, jsem mírně zklamaná. Snad jsem očekávala větší rozbor situací, více myšlenek. Ne, že by tam toho bylo málo, ale ať jsem dělala co chtěla, postrádala jsem TEN literární šmak, který mají jen ty nejlepší knihy. Něco, co vás dokáže posadit na zadek údivem, obdivem či smíchem.
Co mě potěšilo nejvíce, tak humorné pasáže, kterým jsem se smála i při četbě. Nebyl to takový ten smích, který člověk vyloudí z úst v případě, kdy vyslechne dobrý vtip. Byl to smích potutelný, takový, který používáme, když se stane něco nečekaného a zcela situačního. Na druhou stranu jsem ale, když jsem se dostala za polovinu, neměla chuť číst dál. SPOILER: A to jen proto, že jsem nechtěla zase prožít tu smutnou scénu v okamžiku, kdy opuštěnou pevnost obsadí nová osádka.
V knize se nachází i některé detaily, které jsou pro znalce filmu nové, což je také velkým plusem. Přesto ty nejdůležitější body bude čtenář obeznámený se snímkem znát. Ale rozhodně si nemyslím, že by to bylo na škodu. Sama jsem k tomu přistupovala jako k důvěrně známému příteli, ke kterému se určitě ještě někdy vrátím. A kdo ví, možná se už na film nepodívám a raději si zase přečtu knihu.
Kniha nebo film? Film se nedá na rozdíl od knihy zastavit. Kromě toho je kniha doma stále. Když vidí čtenář napřed film pak při čtení vidí všechno podle filmu. Je to dobře nebo špatně? Pro mně špatně. Kromě toho po shlédnutí filmu už čtenář příběh zná. Preferoval bych napřed knihu a potom film. Někdy to může být překvápko co se z knihy stalo.