Posledný Don
Mario Puzo
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234698/bmid_posledny-don-234698.jpg
4
447
447
Kmotr / Krstný otec série
< 3. díl >
Román Maria Puza rozpráva príbeh posledného klanu - rodiny Clericuziovcov. Rok po spáchaní jedného z najbrutálnejších aktov odplaty vo svojom živote don Domenico, hlava rodiny Clericuziovcov, sa rozhodne zariadiť pre svoje vnúčatá nový život, ktorý už nebude poznačený nijakými zločinmi "starej mafie". Zo svojho sídla na Long Islande riadi udalosti odohrávajúce sa vo vzdialenom Las Vegas aj v Hollywoode, teda tam, kde sa dá legitímne prísť k obrovskému bohatstvu. No v rodinnej histórii je pevne zakorenené semeno zla a zabíjanie je ešte vždy činnosť, v ktorej sú Clericuziovci najzručnejší - či už ide o takzvanú "birmovku", keď vrahovia nechajú telo náročky pohodené verejne na výstrahu, alebo o takzvané "prvé prijímanie", keď mŕtvola bez stopy zmizne.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2001 , Media klub (SK)Originální název:
The Last Don, 1996
více info...
Přidat komentář
Při vší úctě k úžasným “ Kmotrům 1a2 považuji tuto knihu za mistrovské a nejlepší Puzovo dílo. Nádherně odvyprávěno, napínavé, skvělý popis Hollywoodských a Vegasských reálií a života aktérů celého toho spektáklu. Doporučuji všem tento skvělý čtenářský zážitek.
Autor Mario Puzo, mistrovsky pokračuje v rozvíjení příběhu rodiny Corleone a jejich věrných v USA, v ději nechybí nic z praktik - vraždy, sex, vášeň, věrnost, láska a další a další, co k tomu patří.
neříkám že jsem nedoufal v pokračování v corleonovic dějové lince ale nemůžu si stěžovat. ani v nejmenším
Puzo je moje srdcová záležitost a v této knize spojil vše, co bych od "puzovské" zápletky očekával. Dostal jsem Hollywood, Vegas, násilí, sex, vášeň, lásku, vraždy, kaši z vystřeleného mozku a podobné libůstky tolik typické pro jeho díla. Chyběla mi tady Sicílie, ale tu mi vynahradil v následující Omertě. Ne, není to Kmotr a já jsem za to rád, protože rodina Corleone je jenom jedna.
Příběh se poněkud hroutí jelikož prostor dostaly postavy, které si jej příliš nezasloužily. Na druhou stranu, Michael - ač s chladnokrevností sobě vlastní, zůstává nepřemožen emocemi. Nacházíme se v příběhu v poslední etapě, kdy se mu vkrade otázka, co vše po cestě vlastně ztratil. Až nyní začíná počítat ztráty a některých lituje více, než jiných. Kniha se v žádném případě nevyrovná předešlým knihám, není tolik procítěná a Michael není tím, koho jsme stihli poznat. Styl psaní si Mario zachoval, ačkoli je na knize cítit, že místy pospíchal.
Tentokrát jsme na západním pobřeží Ameriky.
Jak výše uvedeno, boj o državy a moc v Hollywoodských končinách se upevňuje, přestože rodina je "svatá",, bezohledně ničí i rodinné příslušníky.
Filmový průmysl, herny, kasína, hotely vše podléhá promyšlenému zisku bez ohledu na morálku.
Audiokniha na jejíž stylový děj si musí člověk, nebažící po podobném prostředí, zhusta zvykat.
Poutavé, tak tento život, coby úžasný americký sen, měl za následek eufórii z moci.
Povedený kus, obraz, který pasuje do historie té, která chce být vzorem pro svět.
Miluju prvního Kmotra, ale tohle bylo zklamání. Jakoby se autor s postupujícím věkem víc vyžíval v sexuálních scénách než v kvalitě a hloubce postav. Kasíno a Hollywood jsou paradoxně docela nudné a vyvrcholení celého příběhu je jak z červené knihovny... Sorry jako, ale takhle ne.
Romantizované představy o mafii, které bohužel nedosahují prvního dílu. Kniha je nicméně čtivá a napínavá. Místy mi to přišlo jako (tele)novela, ale atmosféru to nijak zvlášť nenarušuje.
Puzo těžce a těžkopádně kopíruje svého Kmotra. Už ten silně romantizoval mafii, ale měl silný příběh, postavy a čtivý styl. Poslední kmotr je ale vysloveně červená knihovna pro chlapy, kde jsou všichni hrdinové a hrdinky krásní a charizmatičtí a dobro a zlo je zřetelně odlišeno. Sice Kmotra trumfuje atraktivnějšími kulisami (Vegas a Hollywood), ale Puzův styl je trapně patetický.
Svět italsko-americké mafie, tentokrát propojený s casiny Las Vegas a ještě o něco více se světem Hollywoodu. Není to špatné, ale po Kmotrovi už trochu vyčichlé. Na rozdíl od ostatních Puzových knih z tohoto prostředí (tedy Omerty, Siciliána a Corleone, přestože poslední zmiňovanou Puzo de facto nenapsal) trpí Poslední kmotr tím, že příliš opakuje postupy z Kmotra, čímž poněkud ztrácí na originalitě a ruku na srdce, příběh zde není tak silný, ani zajímavý, navíc v množství vedlejších postav a jejich vzájemných vztahů je - na rozdíl od Kmotra - poněkud zmatek. Dějová linka o natáčení trháku Mesallina (a s tím spojený příběh jeho největší hvězdy Atheny) mě bavila nejvíc, ostatní mi připadaly občas přetížené a někdy i zbytečné (ač jindy autorův bezbřehý popis historie postav oceňuji). Nicméně možná jsem se jen už Puzovým světem mafie přesytil. Komu Kmotr (případě další knihy) nestačil, bude asi spokojen. Ale za mě je Poslední kmotr ze všech Puzových mafiánských románů nejslabší, přestože času stráveného čtením rozhodně nelituji. Jen je to pro mě takové smutné loučení s autorovým hlavním tématem - myslel jsem, že až dočtu i Posledního kmotra, bude mě mrzet, že víc knih o italsko-americkém podsvětí nenapsal. Teď si říkám, že toho napsal tak akorát, a kdyby se tématu věnoval i v dalších knihách, váhal bych, zda je opravdu musím mít přečtené všechny.
Mario Puzo už napsal lepší knihy. Tento příběh mně přijde jako lepší červená knihovna, kde hlavní postavy jsou ze světa organizovaného zločinu. Puzo dle mého úsudku až příliš romantizuje zločince a dehonestuje policisty. Mafiáni až na vyjímky (Dante), jsou přestavováni coby úctihodní lidé, kteří si zakládají na cti a zásadách, zatímco policisté jsou zkorumpovaní, násilničtí a prolhaní pokrytci, kteří si bez skrupulí přizpůsobují situace ke svému prospěchu a neváhají ani vraždit...
Jen díky svému vypravěčskému talentu a smyslu pro vykreslení atmosféry to Puzo zvládnul alespoň tak, že čtenář nemá pocit ztraceného času, nebo vyhozených peněz.
Pro mě zklamání. Puzo se zde pokusil vstoupit podruhé do stejné řeky. A bohužel se mu to povedlo. Okopíroval mafiánský svět Kmotra tak moc, že nezbylo místo pro něco nového. A pokud se někdo těší na hrdiny předchozích knih, taky bude zklamaný. Zde vystupuje úplně jiná rodina.
Je to určené fanouškům ať už spisovatele nebo žánru. Komu se líbil Kmotr, tak se mu bude líbit i tohle. Objevují se zde pevné rodinné vztahy, které kontrastují se vztahy bohaté konzumní společnosti.
Na mě těch vztahů bylo příliš. Místy mi to připomínalo jakousi červenou knihovnu. Jenže to bude asi důvod, proč je to oblíbené i u žen. Dokážu ocenit dobrý děj nebo napětí, ale život hollywoodské smetánky mě míjí.
V tomto románě je stěžejní osou hazard a filmový průmysl. A sem tam nějaká mrtvola. Jenže autor mě nepřesvědčil, že právě takto by se to mohlo odehrát. A když příběhu nevěříte, mizí věrohodnost a napětí.
Právě ty důležité pasáže bych čekal promyšlenější. Jejich provedení však bylo poněkud laciné. U Kmotra vše dorovnal podařený závěr. Jenže zde dějové linie naznačí nevyhnutelný konec.
Působivost je pryč a děj už sledujete jen z odstupu. Nakonec to vyzní jako všední trochu smutné rodinné drama u mafiánů a jede se dál. Spousta překlepů dojem jen zhoršuje. Příjemná oddechovka. Jen trochu jednoduchá a pozvolná. Na to že jsem přečetl téměř 500 stran jsem čekal víc. 70%
Podle mě naprostá paráda. Realita Puzova světa je ohromující. Chvílemi jsem dokonce přemýšlela nad tím, zda-li se tato kniha dá srovnávat i s legendárním Kmotrem. Příběh byl fantastický a závěr byl úžasný.
Ačkoliv mám Puzovi knihy rád - a nemyslím tím jen kmotra - je tahle kniha zklamáním. Má sice místy světlejší chvilky, ale jinak působí jako směska vzájemně nesouvisejících příběhů a situací, které se už nevešli do ostatních knih.
Stejně jako mnohem více známého Kmotra jsem si Posledního kmotra nesmírně užila. Po dočtení nemám slov. A snad nejlepší byl epilog z pohledu dona Domenica.
Knihu jsem náhodou dostala od kamarádky. Nečetla jsem tedy ani jeden z předchozích dílů, a tak nemám s čím srovnávat. Celkově se mi kniha líbila, i když byla někdy trochu zdlouhavá. Příběh byl hezky vymyšlený. Co mi ale vadilo, bylo množství jmen. O některých postavách se autor zmínil hned na začátku a pak znovu až po dalších 200 stránkách, takže jsem se několikrát musela vracet na začátek, abych si připomněla, kdo že to vlastně je.
Zdaleka nedosahuje úrovne Siciliána ani Omerty... natož nejslavnějšího Kmotra. 3x nastavovaná kniha se spoustou hluchých míst, vaty a slabým závěrem. Pravděpodobně udané texty z šuplíku.
Musím říct, že Mario Puzo mě touto knihou trochu zklamal. Kmotra jsem četla několikrát, film viděla nesčetněkrát a vždycky se ráda podívám znovu, ale tahle kniha pro mě postrádala tu akci a napětí - většinu času se nic moc nedělo.
Další věcí je nepřeberné množství postav a jmen, která si čtenář musí zapamatovat, a že toho není málo, především co se filmu týče.
Abych ale jen nevyčítala, tak kniha je dobře napsaná, charaktery postav se vyvíjejí a nejlepší je střídání pohledů, takže čtenář má příběh jako na dlani. Tři z pěti hvězdiček.
Štítky knihy
mafie 20. století USA (Spojené státy americké) rodinné vztahy hazard filmový průmysl
Autorovy další knížky
| 1990 |  Kmotr |
| 2004 | Poslední kmotr |
| 2000 | Omerta |
| 1989 | Blázni umírají |
| 2012 | Corleone |
(SPOILER) Z celé série se mi líbila asi nejvíc. Je tam trochu moc postav a filmu.
Vhled do světa který se tak moc liší od světa běžných lidí a přitom je řízen tak primitivními pudy jako je touha po moci a chuť na sex.
Nejzajímavější mi přišlo jak nekriticky jsou přijímány věci jako: vendeta, myšlenka že finanční zabezpečení = štěstí, touha po moci a po penězích, nakládáni se ženami jako s předmětem sloužícím pouze k uspokojení bezprostřední potřeby, absence sebeúcty u žen a víra ve správnost Donova úsudku.
Postavy v knize jsou vykresleny skvěle. Kromě zajímavého prostředí (ve kterém bych nechtěl bydlet ani za milion dolarů) byla i zápletka velmi propracovaná a se spoustou odboček, narozdíl od Kmotra, kde děj více méně plynuj jednolitě. Konečny happy end jsem ani za mák nečekal. Výborná kniha.