Kniha hrůzy
Stephen Jones , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141663/bmid_kniha-hruzy-M59-141663.jpg
4
74
74
Nezhasínejte světla… a pokud budete mít dost odvahy, otevřte tyto stránky a odhalte mrazivé lahůdky, které vás očekávají na stránkách Knihy hrůzy. Stephen Jones, nejuznávanější současný britský editor v hororovém žánru, shromáždil díla mistrů hrůzostrašné literatury v antologii klasických krváků a moderní morbidnosti. Na těchto stránkách na vás čekají ti nejúspěšnější a nejzajímavější autoři současného hororu a temné fantastiky s výběrem povídek, jež staví na odiv bohatou rozmanitost našeho oblíbeného žánru, od klasického pulpového stylu přes současnější psychologické pojetí až k nejaktuálnějším trendům makabrozity, a při jejichž čtení se budete úzkostně dívat přes rameno, do skříní nebo pod postel. Kniha hrůzy je antologie dosud nikdy nevydaných povídek a novel autorů rozkrývajících tajemství Temné strany, mezi nimiž najdete Stephena Kinga, Johna Ajvide Lindqvista, Ramseyho Campbella, Michaela Marshalla Smithe, Elizabeth Handovou, Caitlin R. Kiernanovou, Richarda Christiana Mathesona, Lisu Tuttleovou a další.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 2012 , Laser-books (Laser)Originální název:
A Book of Horrors, 2011
více info...
Přidat komentář
Působivá hororová všehochuť. Čtenář možná může být lehce zklamaný anotací, která slibuje děs a hrůzu, avšak v knize jsou kromě čistokrevných hororů (krvák Zubatí duchové, duchařina Hudba Bengta Karlssova, vraha) zastoupeny také téměř surreálná, lehce zneklidňující povídka Alice pod igelitem, fantasy povídka Troud, ocílka a křemen, nabo záhadná a tísnivá povídka Něco smutného a temného. Knihou se tedy netáhne bezděčný pocit strachu, nýbrž temná atmosféra vykreslená s pomocí vytříbeného a velmi kvalitního literárního stylu autorů. Každá povídka je odlišná a přirozeně mne neoslovily všechny, nicméně ani jedna nepůsobí amatérsky či odfláknutě. Tuto knihu si tedy budu pamatovat jako velmi vydařenou antologii.
Obálka a anotace knihy sice slibují povídkový nářez, ale popravdě - je to tak půl na půl. Respektive, pár povídek je fakt nářez a několik zase mírně roztahaná nuda.
Mám-li vybrat nejméně povedené, velmi mě zklamali Zubatí duchové, v závěsu je Alice pod igelitem a nakonec Kořeny a vůbec (která nemusela být špatná, ale...)
Z těch nadprůměrných zde dominuje mrazivá duchařina Hudba Bengta Karlssona, vraha. Podobně mně nadchlo Něco smutného a temného. Skvělá je také závěrečná povídka knihy, Poslední slova.
Zbytek povídek se plácá mírně nad nebo pod průměrem. Stejně si ale myslím, že každý správný hororový nadšenec by měl alespoň nahlédnout a posoudit sám, jaké pocity v něm ten který příběh probudí... :-)
Nezbývá, než si přiznat, že nejvíce strachu budí název a obálka knihy, z obsahu maximálně občas lehce zamrazí.
Favoritem sbírky je pro mě „Hudba Bengta Karlssona, vraha“, příběh sice v základu tradiční, ale Lindquist jako jediný dokázal vyvolat emoce blížící se hrůze a morbiditou vyústění se mi trefil do vkusu. „Rakvářova dcera“ nebyla strašidelná, ovšem neotřelá, čtivá, s dobrou zápletkou. „Kořeny a vůbec“ se pyšní dobře odvedeným řemeslem, mají šťávu a kdyby se podařilo působivěji zpracovat závěr, dát přednost spíše mystické stránce než realitě… kdyby. Tyhle tři povídky knize dominují, potom je tady několik těch, co zaujmou v určitých ohledech, třeba atmosférou a vzbuzením zájmu ohledně nějaké osobnosti, např. „Nic složitého“, nebo chytlavým stylem vyprávění jako „Zelený bůžek bolesti“ (King to se mnou prostě umí).
Bohužel se v mém hodnocení spousta prezentovaných dílek pinoží kolem průměru. O hrůzu se stěží otřely, v lepším případě vyvolaly zvědavost (Něco smutného a temného) a pak selhaly, v horším nudily a nic moc nezachránily ani finišem (Zubatí duchové, Alice pod igelitem).
Jednotlivé povídky doplním stručnými komentáři, sliby v předmluvě jsou každopádně plané: u téhle knihy se příliš bát nebudete. Vlastně skoro vůbec.
Tahle kniha dělí povídky do tří kategorii: naprosté odpady, povídky, které se tváří zajímavě a najednou končí useknutě, bez očekávaného gradovaného závěru, a těch pár jednotlivých povídek, (asi 3) které se opravdu povedly. Vyjímečné jsou povídky: Zubatí duchové, Nic Složitého a Poslední slova.
Až moc hnané do extrému, na hranu, bohužel pak s hororem nemá nic společného a většina povídek kráčí ve stylu "pojďme z toho udělat co největší řezničinu".
Knihu jsem četla dvakrát, ani nevím proč. Ač miluji hororové knihy, některé povídky se mi zdály divné než strašidelné. Pouze jedna povídka mě tak dostala, že jsem se málem rozbrečela a ani jsem tu povídku nechtěla dočíst. První povídka mi přišla jako nejhorší z celé knihy. V porovnání s Tichou hrůzou, kterou sestavil Tomáš Korbař je stylisticky lepší.
Knihu by jsem doporučovala slabším povahám.
Necelá polovina povídek je velmi zajímavá a originální, čtvrtina je dobrá, ale po jejich přečtení vám v hlavě zůstane vzduchoprázdno, a poslední čtvrtina v antologii nemá co dělat a považuji ji za nekvalitní, kterou editor vecpal mezi ty skvělé příběhy, snad proto, aby zaplnil určitý počet stran a přitom nebyl čtenář hned od začátku znechucen. Nebo proto, aby se antologie líbila i nezralým mladým čtenářkám?
Stručně: takoví "géniové" jako Stephen King se příliš nepředvedli, ačkoli u rozvláčného Kinga mě to ani nepřekvapuje, a jiní autoři, v tuzemsku zcela neznámí, dali jasně najevo, jak se horor vyvíjí a jak může být i dnes, v této přeslazené apatické době, atraktivní.
Za skvělou necelou polovinu, perfektní grafické zpracování a pevnou vazbu, knize dávám o stupeň kladnější hodnocení, než si zasluhuje vypočítaný průměr z hodnocení samostatných povídek.
4* jsou sice trochu nadsazené, ale cca polovina povídek byla nadprůměrná a 3 kousky se mi líbily velmi.
Niekedy mám pocit, že pri podobných antologických počinoch sa autori zbavujú šuflíkových vecí, ktorým by niekedy prospelo v šuflíku ostať.
Synonymem této horrorové antologie je slovo pestrost. V rámci žánru jsou povídky totiž hodně pestré a zabývají se mnohými jeho temnými a mrazivými uličkami. Stephen Jones i většina autorů a autorek odvedli hodně dobrou práci. Velmi slušná dávka současného horroru od těch hodně známých ale i (mně) málo známých nebo dosud neznámých autorů. Za nejlepší povídky považuji RAKVÁŘOVU DCERU, HUDBU BENGTA KARLSSONA, VRAHA, VŠECHNO ŠPATNĚ, NĚCO SMUTNÉHO A TEMNÉHO, POSLEDNÍ SLOVO. I ostatní však jsou velmi ucházející. Nečekám, že mě vyděsí každý horror, který si přečtu, stačí mi, když mi navodí nepříjemný stav, a to se povedlo skoro všem povídkám. Každé jinak. A to je na knize to krásné.
Ach jo, musím říci, že jsem se vůbec nebál. A to je asi problém, protože u knihy plné "hororových" povídek bych se bál chtěl...
Některé hororové příběhy byly horší jiné lepší, záleží zrovna na rozpoložení člověka. Nejvíc mě upoutaly příběhy Zelený bůžek bolesti, Hudba Bengta Karlssona, vraha, Nic složitého a Všechno špatně.
Název antologie je poněkud přemrštěný. Jedinou hrůzu jsem pociťovala při pomyšlení, že některé povídky neskočí.
Asi to bude tím, že autoři byli osloveni, aby něco napsali, zatímco u konkurenčních antologií jsou vybírány nejlepší povídky.
Jediná povídka, která mě zaujala a připadala mi trochu jako horor je " Hudba Bengta Karlssona". Jinak je to takový slabý odvar. Povídku Alice pod igelitem jsem nepochopila, ráda bych si přečetla názor na tuto povídku od jiných čtenářů. Povídka "Všechno špatně a zubatí duchové" patří k těm lepším.
Tak já jsem byla trošku zklamaná, ne všechny povídky se mi líbily, ale to tak u antologií bývá. Nečetla jsem úplně všechny, jen pár, z nich mi nejvíc utkvěla ta od Johna Ajvide Lindqvista.
Povídky mám rád, ale u podobných antologií mám často problém s kvalitou - dobrých povídek je poskrovnu, případně je čtenář nalákán jedním dvěma zvučnými jmény a zbytek nic moc. Tato kniha je výjimkou - dokonce bych ani povídku favorizovaného S.Kinga neřadil mezi nejlepší kusy této sbírky. Ty jsou poměrně rozmanité a pestré co do stylu a tématiky, avšak kvalitativně jsou mezi nimi malé rozdíly. Většina dovede vtáhnout a přitáhnout vyprávěním i atmosférou...
...byť s odstupem času musím konstatovat, že hodně povídek se postupně vypaří z hlavy; nejedná se o žádné pecky typu Ptáci nebo Tajemství šéfkuchaře či Moucha (vše ze slavné antologie Tichá hrůza), které se prostě vryjí nesmazatelně, podobně jako sbírky povídek S.Kinga, či antologie "Na pomezí"...
Nebylo to špatné čtení, jak už sem někde psal, tak povídky moc nemusím, ale některé mě docela i zaujaly....
Část díla
Alice pod igelitem
2011
Hudba Bengta Karlssona, vraha
2011
Kořeny a vůbec
2011
Muž v příkopu
2011
Něco smutného a temného
2011
Určitě stojí za přečtení všem milovníkům hororových povídek. Zajímavé příběhy, některé jsou krátké jiné delší. Některé jsou lepší a jiné méně. Hrůzu vám to asi úplně nepřinese, ale každý si na ní musí udělat názor sám.