• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Stephen Jones

Lovecraftova družina: Horor u Všech svatých

„Na začátku sledujeme noční (nepříliš) hrůzoplnou výpravu dvou nebojsů na místo, kde stával dům H.G. Wellse. V bláhovém očekávání, že se se dozvíme něco inkriminujícího o této osobě, bylo zcela přejito, na což mladíci záhy objevují staré kosterní pozůstatky neznámé osoby. K jejich vyšetření je povolán R. Chambersem z Útvaru pro vyšetřování Cthulhu. Po podivném incidentu se následně objevuje spojení s jistou historickou osobností a opuštěným kostelem. Chambers v návaznosti nato je pozván do skupiny, která má přečkat v rámci soutěže čtyři dny uvnitř kostela o kterém panují strašlivé zvěsti a zkazky o smrti. Společně se dvěma výherci soutěže, novinářkou, docentkou, mladým knězem a rádoby parapsychologem vstupuje do studených kostelních zdí obehnaných lesem náhrobků topicích se v mlze. Noví nájemníci církevní stavby se zabydlují, seznamují se s kostelem a dalšími charaktery a taktéž se střetávají s prvními nadpřirozenými jevy. Tuto část lze hodnotit na knize jako tu nejlepší, jelikož jakmile začneme v ději sestupovat do podzemí a odhalovat hluboko pohřbená tajemství, začneme prožívá ty nejhorší muka (doslovně). Začíná neskutečné zdlouhavé (nudné!) plahočení všemi devíti pekelnými kruhy, postavy jsou ploché jako jejich konání, chybí hmatatelnější napojení na mystérium Lovecraftova Cthulhu (dle mého chtěl autor jen využít známého jména). Zkrátka tato kniha naplnila svůj potenciál sotva z třetiny a doporučit ji jen s obtížemi. Knihu jsem se rozhodl po zralé úvaze z knihovny vyřadit a najít ji lepší domov ...“... celý text
— woita

---

Valčík s temnotou

„Tak mě napadá, jestli psaním nevyvoláváme k životu události, které se pak stanou. (Joan Aikenová) „Duch je přeci svatý“ Tato sbírka „pověstí“ a povídek na mně moc velký dojem neudělala. Příčinou je fakt, že všichni, kdo sem něco vložili, jsou spisovatelé narození někdy v letech 1910 až 1950. Dnešní moderní mládež v době sociálních sítích a dalších vymožeností, jejich historky moc nepoberou, nebo je budou brát jako povídání prababiček a pradědečků, které v dnešním světě už nemají moc velký prostor. Kdo z vás dnes žije v domě postaveném například v šestnáctém století? A ta starší, paneláková, generace neměla skoro žádnou možnost se z duchy setkat. Mě akorát straší sousedka, která chce vynést odpadky, a ta je ještě dost živá. Citát: Svým způsobem mě matka asi opravdu strašila. Nápis na pomníku pod jejím jménem totiž hlásá: KONEČNĚ JSEM NAŠLA DOMOV. (Ramsey Campbell: Tak blízko duchovi jako nikdy dřív) Dalším problémem pro mou čtenářskou „dychtivost“, je fakt, že tohle vlastně nejsou povídky jako takové, spíše jen „historky“ nebo „události“ z druhé ruky a jsou ze života spíše kamarádů, příbuzných a „z doslechu“, než přímo těchto spisovatelů. Většinou se jedná o skeptické výpovědi, než o to, že by opravdu někdo z nich věřil. Jo, jsou tam výjimky, ale převažuje to první. Tak že po přečtení této sbírky „povídek“ jsem byl spíše rozmrzelý. Citát: Byla za vším telekineze? Nebo domácí duchové? (Basil Copper: Strašidelný hotel) Na těch, skoro, tři sta stránek se vešlo sedmdesát „životních“ příběhů. Dokážete si určitě představit, jak „dlouhé“ to jsou povídky. Velká většina se vešla na jeden list a to někdy víc prostoru zabírá výpis z životopisů a napsaných povídek a knih u jednotlivých „vkládajících“ spisovatelů. Mám pocit, že můj komentář je delší, než nejdelší „povídkopříběh“ v tomto svazku. Jak jsem již psal, skoro vše se motá kolem duchů. Domy a hotely , sem tam nějaká venkovní příhoda, paralelní vesmíry, voodoo, jeden z nich uznal i mimozemské civilizace a jen dva spisovatelé narazili na UFO. Citát: Nepochybuji, že každému z nás už někdy někdo tvrdil, že spatřil cosi nezemského a byl svědkem něčeho nadpřirozeného. (Terry Dowling: Svěřit se někomu cizímu) Co se týče jediného příběhu, kvůli kterému jsem knihu koupil, tak to jsem se musel opravdu pousmát. Strýček Clayton od Stephena Kinga je unikát. Není totiž vůbec strašidelný, spíš jen „ze života“. Sledování včel až do úlu i proutkaření je pro nás Čechy skoro denním chlebem. Tedy „byl“ pro naše pradědy a prababičky. Ještě i můj děda byl celkem úspěšný proutkař, a když někdo potřeboval najít vodu na svém pozemku, šel za dědou a ten převážně vodu našel. Citát: Kdyby mi v roce 1961 nebylo šest a kdybych tak dychtivě nehltal sny Stana Leeho, nikdy bych po komiksech ani nevzdechl. (Scott Edelman: Asi... snad... (možná) - rád) Napsal jsem deset komentářů k povídkám. Měl jsem sice za cíl napsat komentáře ke všem sedmdesáti příběhům, ale nešlo to. Jeden den jsem přečetl asi třicet příběhů a věřte, že jsem večer nebyl schopen si vzpomenout o čem každý byl. Tedy ve velkém množství o setkání z duchy, ale škála byla pestrá a já jí nedokázal zařadit ke konkrétnímu spisovateli. Měl jsem z toho takový zmatek až mi začalo strašit ve věži. Tak že jen deset komentářů. K prvním devíti povídkám a plus bonus Strýček Clayton. Komentáře najdete v sekci „část díla“ a nebo zde: https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261 Citát: Život na ulici je dnes mnohem nebezpečnější než v šedesátých letech. Koneckonců, celý svět je rok od roku hrubší a hrubne čím dál rychleji... (Charles De Lint: Dům ve Spadina Street)“... celý text
— Terva

---

Kniha hrůzy

„Určitě stojí za přečtení všem milovníkům hororových povídek. Zajímavé příběhy, některé jsou krátké jiné delší. Některé jsou lepší a jiné méně. Hrůzu vám to asi úplně nepřinese, ale každý si na ní musí udělat názor sám.“... celý text
— iv.ča

---

---

Lovecraftova družina: Horor u Všech svatých

„Ze začátku jsem si říkala, že by to mohl být dobrý thriller, ale ve výsledku? Chaos, mišmaš různých věcí, které se každou chvíli změní v něco jiného. Působí to, že autoři vlastně ani nevěděli, co chtějí napsat. V polovině jim došel dech, tak vršili něco, co asi nevěděli, jak dotáhnout do konce. Knize se nedá upřít, že má opravdu zajímavé a nápadité popisy, ale příběh jde z bodu jedna do bodu dvě, aniž bychom věděli proč a neví to ani hlavní hrdinové. Postavy jsou naprosto nezajímavé a ploché. Hlavní hrdina je sice agent, ale v podstatě zkušenosti má takové, že neví o nic víc, než ostatní nezkušené postavy. Hrozící konec světa nechává všechny chladnými kromě reportérky, která se z něj snaží udělat reality show? Konec odfláknutý a nedomyšlený.“... celý text
— Marushka27

---

Lovecraftova družina: Horor u Všech svatých

„První půlka knihy byla dobrá, tak na 3,5 z 5. Ale po sestupu do krypty a dál se to zvrhlo v bezduché blábolení. Doufala jsem, že konec bude v duchu první půlky a co? A prd.“... celý text
— nycol