Valčík s temnotou přehled

25.02.2022

Tak mě napadá,
jestli psaním nevyvoláváme
k životu události,
které se pak stanou.
(Joan Aikenová)

„Duch je přeci svatý“

Tato sbírka „pověstí“ a povídek na mně moc velký dojem neudělala. Příčinou je fakt, že všichni, kdo sem něco vložili, jsou spisovatelé narození někdy v letech 1910 až 1950. Dnešní moderní mládež v době sociálních sítích a dalších vymožeností, jejich historky moc nepoberou, nebo je budou brát jako povídání prababiček a pradědečků, které v dnešním světě už nemají moc velký prostor. Kdo z vás dnes žije v domě postaveném například v šestnáctém století? A ta starší, paneláková, generace neměla skoro žádnou možnost se z duchy setkat. Mě akorát straší sousedka, která chce vynést odpadky, a ta je ještě dost živá.

Citát: Svým způsobem mě matka asi opravdu strašila. Nápis na pomníku pod jejím jménem totiž hlásá: KONEČNĚ JSEM NAŠLA DOMOV. (Ramsey Campbell: Tak blízko duchovi jako nikdy dřív)

Dalším problémem pro mou čtenářskou „dychtivost“, je fakt, že tohle vlastně nejsou povídky jako takové, spíše jen „historky“ nebo „události“ z druhé ruky a jsou ze života spíše kamarádů, příbuzných a „z doslechu“, než přímo těchto spisovatelů. Většinou se jedná o skeptické výpovědi, než o to, že by opravdu někdo z nich věřil. Jo, jsou tam výjimky, ale převažuje to první. Tak že po přečtení této sbírky „povídek“ jsem byl spíše rozmrzelý.

Citát: Byla za vším telekineze? Nebo domácí duchové? (Basil Copper: Strašidelný hotel)

Na těch, skoro, tři sta stránek se vešlo sedmdesát „životních“ příběhů. Dokážete si určitě představit, jak „dlouhé“ to jsou povídky. Velká většina se vešla na jeden list a to někdy víc prostoru zabírá výpis z životopisů a napsaných povídek a knih u jednotlivých „vkládajících“ spisovatelů. Mám pocit, že můj komentář je delší, než nejdelší „povídkopříběh“ v tomto svazku. Jak jsem již psal, skoro vše se motá kolem duchů. Domy a hotely , sem tam nějaká venkovní příhoda, paralelní vesmíry, voodoo, jeden z nich uznal i mimozemské civilizace a jen dva spisovatelé narazili na UFO.

Citát: Nepochybuji, že každému z nás už někdy někdo tvrdil, že spatřil cosi nezemského a byl svědkem něčeho nadpřirozeného. (Terry Dowling: Svěřit se někomu cizímu)

Co se týče jediného příběhu, kvůli kterému jsem knihu koupil, tak to jsem se musel opravdu pousmát. Strýček Clayton od Stephena Kinga je unikát. Není totiž vůbec strašidelný, spíš jen „ze života“. Sledování včel až do úlu i proutkaření je pro nás Čechy skoro denním chlebem. Tedy „byl“ pro naše pradědy a prababičky. Ještě i můj děda byl celkem úspěšný proutkař, a když někdo potřeboval najít vodu na svém pozemku, šel za dědou a ten převážně vodu našel.

Citát: Kdyby mi v roce 1961 nebylo šest a kdybych tak dychtivě nehltal sny Stana Leeho, nikdy bych po komiksech ani nevzdechl. (Scott Edelman: Asi... snad... (možná) - rád)

Napsal jsem deset komentářů k povídkám. Měl jsem sice za cíl napsat komentáře ke všem sedmdesáti příběhům, ale nešlo to. Jeden den jsem přečetl asi třicet příběhů a věřte, že jsem večer nebyl schopen si vzpomenout o čem každý byl. Tedy ve velkém množství o setkání z duchy, ale škála byla pestrá a já jí nedokázal zařadit ke konkrétnímu spisovateli. Měl jsem z toho takový zmatek až mi začalo strašit ve věži. Tak že jen deset komentářů. K prvním devíti povídkám a plus bonus Strýček Clayton.
Komentáře najdete v sekci „část díla“ a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Život na ulici je dnes mnohem nebezpečnější než v šedesátých letech. Koneckonců, celý svět je rok od roku hrubší a hrubne čím dál rychleji... (Charles De Lint: Dům ve Spadina Street)

12.06.2018

Jednohubka na deštivý podvečer. Tu více, tu méně zajímavé duchařské historky, většinou kombinované se snahou hororových spisovatelů o sebepropagaci. Největší cenu má asi podrobné info o jednotlivých autorech.