Kniha krve
Kim de L'Horizon
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521743/kniha-krveCNosHZ-RiV-.jpg
4
30
30
Kniha, která otřese vašimi předsudky a jistotami - kniha, která vás vyvede z míry. Babiččina zhoršující se demence přiměje hlavní postavu románu, která se necítí být ani mužem, ani ženou, k zamyšlení nad rodinnou historií. Čím více demence postupuje, tím více se vynořují otázky z minulosti: Proč má vypravěč·ka tak negativní vztah k vlastnímu tělu? Může za to nějaká událost v dětství? Souvisí to nějak s utajovaným rodinným incestem? Dobrat se odpovědí je obtížné, rodina má totiž ve zvyku o těchto tématech mlčet. Jádrem všeho je otázka sebeurčení: Jak existovat, když vlastní tělo není nikdy samozřejmostí, ale je třeba o něm neustále vyjednávat? Kniha krve, vymykající se stylem i formou, pojednává o našem nehmotném dědictví, o tom, co k nám patří, aniž bychom chtěli: o příbězích, pohlaví, identitě, traumatech, jazyku, třídní příslušnosti. De l'Horizon opouští lineární, jednolitou formu rodinných příběhů a volí fluidní, plynoucí formu psaní.... celý text
Přidat komentář
Knihu krvi som videla na mnohých instagramových miestach, ktoré sa vyznačujú čitateľskou kvalitou a dobrým vkusom pri výbere kníh.
Keď som ju začala čítať, dosť ťažko sa mi do nej dostávalo. Najprv mi v niečom veľmi pripomínal Oceana Vuonga a jeho prozaický debut Na zemi jsme na okamžik nádherní. A potom som sa ponárala a ponárala a Kim ma zvábil. Neviem, aké je to necítiť telo, nevedieť či sa cítite viac ako žena či muž, ku komu vlastne sexuálny apetít cítite, ale Kim vám predostrie svoj obraz, svoje vnímanie.
Kim je malý pavúčik, ktorý veľmi umne rozpriadol svoje siete príbehu. Pretože jeho príbeh nie je len o ňom- namotal tam ďalšie príbehy a motívy o minulosti, rodiny, ženách v jeho rodine, o traume, o genealógii duba, o matke, starej mame, materinskom jazyku, o vzdelaní, postavení žien, ale i o hľadaní či nájdení jeho vlastnej identity.
Inšpiratívne, oči otvárajúce, svieže.
Kniha krve je provokativní tématem, formou i jazykem a i pro hodně tolerantní (nebo za tolerantní se považující) čtenáře je zkouškou odvahy. Ale právě to je na knize ve výsledku přitažlivé. Přes počáteční nedůvěru jsem byl překvapen tím, co autor*ka dokázal*a vytvořit.
Překladatelce patří zvláštní ocenění za kreativní přístup k náročnému textu a lingvistické vysvětlení pro čtenáře.
Autobiografická kniha o nebinárním cítění dítěte a dospělé osoby, dětství a současném životě, vlastní rodině a příbuzných, zejména ženské linie, matky, babičky, prababičky, prapra... o hledání kořenů napříč dějinami Švýcarska a Evropy, o myšlenkových vzorcích, předsudcích odrážejících se i v jazyce, botanice (buk červený = Blutbuch(e) = kniha krve)...
Náročnější čtení rozvíjející pozitivní toleranci a chápání odlišností, trochu se opakující a rozvláčné (kniha nemá dějovou linku), ale každopádně průkopnické
Přijde mi, že nejlepší příběhy jsou ty, které autor*ka sám*sama prožije a umí je náležitě odvyprávět. Tato kniha je toho skvělým příkladem. Barvitý a osobitý styl se relativně dobře čte. Slova vám vniknou do hlavy a roztočí vaše myšlenky a představivost všemi ne*možnými směry, které udělají konec všem dosud zaběhnutým stereotypům vyprávění příběhů.
Velká poklona českému překladu. S čím vším se překladatelka potýkala se dozvíte v její předmluvě. Pro zajímavost jsem si některé pasáže přečetl také v originále (relativně velká část knihy je dostupná jako náhled na stránkách některých německých online knihkupectví).
Kniha krve určitě stojí za pozornost.
4,5 z 5
občas to bylo trochu moc, musel jsem odkládat. ale úplně chápu ty nadšené ohlasy. překladovka roku?
Kniha krve
Pozoruhodná, jedinečná, mnohovrstevnatá kniha.
Hluboce smekám před prekladatelem, musel to být velký oříšek.
Bohužel mi celou dobu jaksi unikala a nedokazaly jsme se potkat a zarezonovat.