Kniha lesů, vod a strání
Stanislav Kostka Neumann
Soubor přírodní lyriky, který významný český básník napsal během svých letních pobytů v moravských lesích a poprvé ho vydal roku 1914. Stanislav Kostka Neumann v jedné z nepřesvědčivějších sbírek české přírodní lyriky vitálním způsobem vzdal hold půvabům moravské krajiny. Okolí řeky Svitavy, lesy, prozářené louky i proměny jednotlivých ročních období se pro básníka stávají mohutnou inspirací, která se zároveň rozlévá do osobitého pojetí života, jenž se podle jeho slov má proměnit v plnohodnotný smyslový prožitek, umocněný vědomím radostné a svobodné individuality. Neumann se nevyhýbá ani erotickým a intimním motivům a i proto úrodná země dostává v jeho podání tvář krásné a atraktivní ženy, propojené s nezastupitelnou rolí matky a milenky.... celý text
Přidat komentář
Přírodní lyrika s mnoha milostnými prvky. Nejvíce mě na tomto díle zaujala forma - verše jsou krásné, čisté, jazyk krásně plyne, je zde množstí formou skvělých sonetů. Tematicky mi přišlo, že se obsah vyčerpal někde za polovinou - básně se pak staly poměrně statickými a jen málo přinášely do sbírky něco nového. Moc se mi ale umělecky líbily experimenty s přebásněním modliteb, líbilo se mi neotřelé propojení milostných obrazů s přírodou a neskutečně jsem si užila jazykovou formu.
Nejsem přímo zastánce české poezie. Neumann píše krásně, v básních vidím hloubku, ale nic mi nedaly.
„Jdu zmatem vzduchem, jenž je plný tebe,
a chtěl bych plouti povětrnou lodí.“
Tak melancholicky radostné, občas harmonické a někdy nudné.
Některé básně ze sbírky se mi líbily víc, některé méně, ale vždy se jednalo o nádhernou oslavu přírody.
Knihu jsem četl více dnů. Každý den několik básní. Některé básně jsem pochopil, jiným jsem příliš neporozuměl. Jedná se o přírodní lyriku, vliv vitalismu a naturalismu. K napsání sbírky autora ovlivnilo město Bílovice nad Svitavou (u Brna).
Popisy přírody jsou pěkné a člověka příroda dobíjí pozitivní energií.
Vydání z roku 1972 obsahuje DOSLOV.
Citát:
Život je přece příšerně krásný!
Bílovice nemám daleko a tamní krajina má pro mě velmi osobní význam, jelikož jsme v těchto končinách ztratili jednoho nám velmi blízkého člověka. Je proto milé číst tuhle oslavu přírody, z pera člověka vyhnaného z dědiny, z dob ještě císaře pána. Lidé, co se ženou za architektonickými skvosty a nedokáží se zastavit u říčky své vesničky, nevzhlédnou čas od času na hvězdy, neotrhají plody své zahrádky, či se nepozastaví před vyplašenou zvěří, těch je mi líto - to je to pravé bytí.
Na věky hotov s bohem, s osudem usmířený,
marnými blasfémiemi nedráždím nervů;
miluji slunce, zemi, lesy, vody a ženy –
s lidmi se, když je to nutné, bez bázně servu.
Jen abych nezradil sebe, toho jest nejvíce dbáti,
bytosti rytmus sblížiti s rytmem země,
na pevný půdě co nejpevněji státi
a vteřinu pochopit jemně…
Nádherná oslava přírody a české krajiny. Ráda chodím ven a naslouchám jejím zvukům. Úplně živě jsem si představovala všechna místa, která básník popisoval. Cítila vůni lesů, slyšela zurčení vody a šumění listí mohutných dubů. Pohlazení po duši pro ty, kteří se rádi toulají a umí naslouchat nejen lesům, vodám a stráním…
Ze začátku to moc nešlo, nechytala jsem věty, verše, krkolomné obraty; přišlo mi to jako jeden velký mišmaš. Pomohlo mi si uvědomit, že S.K.N. používá volný verš, že mám číst po větách. A ve chvíli, kdy jsem si zjistila kontext, něco o životě autora a proč mu příroda byla útočištěm a jaký měl vztah k ženám, se mi básně začaly číst a pobírat výrazně lépe. Určitě si chci někdy sbírku přečíst znovu, porozumět lépe.
Bavilo mě dohledávat synonyma a významy slov, které se dneska už moc nepoužívají, stejně tak jako lidové názvy zvířat a rostlin.
Kniha plná veršů odráží svět přírody a krásy různých ročních období. Básně jsou nenásilné, dobře se čtou a chápou. Není za básní jiný smysl, než je napsán, (než u jiných spisovatelů, když se vlastně neví co básník chtěl říci). To se mi na S.K.N. líbí a oslava přírodních krás, lásky a prolnutí se životem takovém...prostě nádhera.
Občas to působilo jako říkanky a některé básně si byly až příliš podobné, ale celkově se to četlo dobře. :)
Konečně! Pro mě velká výzva. Musela jsem se opravdu donutit to dočíst. Básničky pro mě fakt nejsou :)
Některé básně mě zaujaly, jiné ne. Ovšem musím uznat, že Stanislav Kostka Neumann vylíčil atmosféru a přírodu ročních období naprosto dokonale.
Nejsem kdovíjaký fanda poezie, ale občas si něco ráda přečtu. Ovšem tohle....se podle mě číst nedalo. Vůbec jsem to nepochopila, a ani když jsem si zkoušela verše číst nahlas, nedávaly mi smysl.
Knihu jsem si vybrala díky čtenářské výzvě. Mám ráda básně (ne všechny) a mám ráda přírodu. Zde je obojí. Básně především o přírodě. Téma dobré, jen by se mi ty básně líbily více nějak lépe napsané. Některé se mi líbily, některé méně.
Štítky knihy
příroda milostná poezie básně roční období
Autorovy další knížky
1950 | Kniha lesů, vod a strání |
1990 | Proč nejsem komunistou |
2000 | Dějiny ženy |
1897 | Satanova sláva mezi námi |
1954 | Domove líbezný |
Pěkna netypicka lyricka přírodní poezie od anarchistickeho burice
S K neumana. Hodně podobnou poezi píše o pár let později betnicka legenda Gary Snyder
Rad se ke knížce rád vrátim
Proste sloky
Miluji hvězdná nebesa
pro jejich hloubku a krásu
pro jejich modrou zahadu
písničku trpitiveho jasu
Napohled úsměv, ticho, smír,
ve skutečnosti strz svetu
nejhezčí nejpodivnější
bez bohu a jejich trestu.
Stanul sem v noci ledové
uprostřed nezmirnych sněhu
velebnost hmoty chápal jsem
v srdci pocítil nehu
Nevíme kam a nevíme proc
záhady všude je tolik
nebesa hvězdná podivná jsou,
podivný květnaty dolik,
tak jako každý života dej
černých těch boru tam zrání
i to, že drepic z kavararen, ja
šťasten jsem na snezne pláni.