Kniha o Baltimorských
Joël Dicker
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327156/mid_kniha-o-baltimorskych.jpg
5
385
385
Kniha o Baltimorských je třetím románem švýcarského, francouzsky píšícího autora Joëla Dickera. Na rozdíl od jeho předchozího bestselleru Pravda o případu Harryho Queberta nemá detektivní zápletku, ač napětí v něm rozhodně nechybí. Děj této rodinné ságy nazíráme opět pohledem mladého úspěšného spisovatele Marcuse Goldmana, který se tentokrát vrací do dob a krajin svého dětství, aby se vyznal z obdivu a lásky k těm, kterým říká Baltimorští – tedy ke druhé větvi rodiny Goldmanů, svému strýci, tetě a bratrancům. Byly to osobnosti pro běh jeho života zcela určující: byli bohatí, úspěšní, krásní, laskaví – a zdánlivě naprosto a neochvějně šťastní. Prostřednictvím vzpomínek a reminiscencí z dětství a dospívání, objevování zasutých rodinných tajemství a vlastní rekonstrukce toho, co mu bylo zamlčováno, Marcus zkoumá důvody a osudové náhody, které přes období dostatku a harmonie nakonec vedly k rozkladu, pádu a tragédii. Je to kniha vyrovnávání se s velkou ztrátou i s rolí věčně chudého příbuzného, ale i román o ztrácené a nalézané lásce a o cestě k sobě samému.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Le Livre des Baltimore, 2015
více info...
Přidat komentář
Velmi dobrá kniha. Občas jsem měla problém se střídáním období. A trochu mi vadily i některé věci, které asi vznikly překladem.
Kniha se četla dobře, ale ten příběh, zápletky a hlavně postavy pro mne nebyly svými způsoby jednání moc uvěřitelné. Ať už ten celoživotní obdiv bez stínu pochybnosti k bohatým příbuzným anebo osudová a nehasnoucí láska tří bratranců k Alexandře. No a udržované a protrahované napětí, směřující k Dramatu, mělo u mne ten efekt, že mne drama moc nešokovalo, čekala jsem něco takového.
Bylo to celkem čtivé (přečteno za 2 dny), ale buď jsem nebyla správně naladěná, nebo nejsem ten správný čtenář rodinných ság. Více mne zaujaly jiné rodinné příběhy (třeba od Guenassii, namátkou), ne tak americké. A ještě více mě vadilo to prostředí okázalého přepychu, s množstvím přepjatých vztahů a činů, někdy i falešných nebo prostě podivných. Bylo tam na mě moc mužské ješitnosti a s žádnou postavou nedošlo k souznění. Velké očekávání a potom spíše zklamání. (A toho Markusíkování jsem měla taky brzo dost, stejně jako oslovení "miláčku" a "andílku" a nezbytné věty: "jsem na tebe hrdý").
S Goldmanovými čas pěkně plyne a nechce se vám od nich odejít. Retrospektivní styl, navíc na přeskáčku, mi ze začátku činil poněkud problém ;), ale rychle se člověk zorientuje - stejně jako u Harryho Queberta. V závěru jsem to nakonec ocenila: příběh jsem si vlastně prožila vícekrát.
Škoda, že zde není odkaz na podobný román.
Krásné čtení, kdy se necháte unést a vnést do děje,jako byste byli součástí příběhu. A s koncem příběhu ztrácíte přátele.
Kniha je velmi povedená, ale oproti té první velmi zaostává.
Ačkoliv mě po přečtení přepadla vlna smutku (ohledně děje), nebyla jsem z ní unesena jako z Harryho Queberta. Chybí tam vtip a hlavně akce. Možná to dělá i ten překlad ("Markusíku" ?!?!?), ale není to ono.
Kniha se mi ale velmi líbila, a patří do těch nadprůměrných.
Tak tohle bylo peckovní! :) Knihu jsem slupla jako malinu, prosím více takových :).
Román o velkých přátelstvích, o lásce, i té sourozenecké a rodičovské, o závisti a žárlivosti, o lžích a podvodech. O obdivu (mnohdy neopodstatněném). Ale v mnoha ohledech hlavně o nepochopení. Nepochopení, které může sakra zamávat dosavadními jistotami. Kniha o Baltimorských je o nahlížení na svět různými optikami. A o tom, jak svět vypadá, když se brýle sejmou. Četla jsem jedním dechem a tohle zase byla ta z knížek, kdy mě mrzela každá chvíle, kterou u ní netrávím. Jak mám ráda rodinné ságy, tak tahle mě taky docela vzala za srdce. Mám vás ráda, Goldmani.
Ty jo, to zase bylo.
Zdánlivě banální příběh, sem tam až moc míjení a nedorozumění, ale copak je to v životě jinak? Kdoví, koho všeho míjíme, nechápeme a vidíme přes optiku růžových brýlí a nebo zase naopak až moc kriticky.
Jsem ten příběhář a rodinné ságy prostě miluju. Užila jsem si každou stránku. Moc mě mrzí, že je kniha už za mnou. Lituju, že jsem nečetla pomaleji.
Určitě doporučuji k přečtení!
Krásná kniha. Okouzlující příběh s temným vyvrcholením. Goldmanovi se vám na dlouhou dobu zapíšou do srdce.
"Mnoho z nás se snaží dát svému životu smysl, jenže život žádný smysl nemá, pokud nejsme schopní dosáhnout těchto tří cílů: milovat, být milován a umět odpouštět. Zbytek, to je jen ztráta času. "
Joel Dicker je vynikající vypraveč. I když tentokrát bez detektivní zápletky, přesto byla kniha od prvních stránek vzrušující a návyková. Prolínání časových rovin bylo citlivé natolik, že jsem se v ději neztratila a pořád vnímala napětí přicházejícího Dramatu. Nechtěla jsem tak rychle dojít k posledním kapitolám, ale moje oči běhaly po písmenkách jak splašené - úchvatná kniha.
Kniha o Baltimorských je velmi čtivým románem, jehož slabinu představuje hůře napsaná závěrečná část - především čtvrtá a pátá část - Kniha o Goldmanových a Kniha o Dramatu, nejen že lehce polevuje poutavý styl psaní, ale množí se některé momenty, které z hlediska děje a logiky postav trošku skřípou. A přeskakování z časových rovin v těchto dvou částech je někdy poněkud násilné. Autorovi je někdy vyčítána plochost postav, nebo povrchnost, pravdou však je, že je to spíš nepochopení Dickerova stylu, jeho knihy jsou takřka filmové (což je nejpatrnější v První části: Kniha o ztraceném mládí) - spousta situací v knize je vlastně koncipována jako scéna ve filmu včetně předělu v dramatickém momentu a skoku do jiné časové roviny. Obdobně jsou popisovány takřka všechny scény v knize. Dicker se lehce dotýká některých problémů americké společnosti (např.: školství), které jsou lehce naťuknuty. V daném případě nevadí, že nejsou přímou kritikou, protože o to Dickerovi vlastně nejde - jde mu o zachycení rodinných vztahů a jejich problémy někdy zasazuje do společenského kontextu, aniž by mu šlo o hlubší sondu systému. Je nastíněno mnoho nenápadných motivů, které Dicker nechává knihou volně plynout a je jen na čtenáři zda si jich všimne. Chybí tomu větší dějová sevřenost v posledních částech knihy a bylo by chybou nevidět, že rámování do více časových rovin celému vyznění dost napomáhá (ale to souvisí s celkovou filmovou konstrukcí knihy). Postavy nejsou ploché, ale Dicker využívá popis postav definovaný výhradně přes jejich činy, popřípadě dialogy, tím ale že vyprávění je v první osobě a ani vypravěč na začátku nezná všechna fakta (navíc sám připouští, že jeho vzpomínky a pocity mohou být zkreslené nedostatkem informací), se může jevit, že jsou postavy ploché, ale zdání klame - jde o vyskládanou mozaiku charakterů, které jsou však definovány jen velmi pozvolna a v celé jejich šíři vlastně až po dočtení knihy. Za mě velmi dobrá čtivá kniha, která pro mě má jistou netypickou atmosféru, protože pocitově bych vlastně příběh dětství Marcuse Goldmana zařadila do dřívější doby než jsou 90. léta minulého století - do takového přelomu 70. a 80. let (vyjma asi dvou zmínek o laptopu, prezidentské kampani Clintona a o 11. září 2001, vlastně v knize přímo v ději nejsou žádná časová vodítka, na která upozorňují nadpisy s přesným datem (které jsou spíš pro přehlednost čtenáře v ději). 90%
Roman, ktery budi emoce a pocity, tahle rodinna historie zasahne primo do srdce a vy jen koukate, jak se ukazkovy, idylicky zivot dokaze zmenit v uplny opak. Kniha bude mou dalsi ozdobou knihovny a uz ted se tesim, az ji otevru nekdy priste.
Tak jsem si zase krásně početla. Někdy opravdu vše bývá jinak a i když se snažíme o nezaujatý pohled, nemusí být náš konečný verdikt přesný. Bylo to hodně dobře napsáno.
Velice, velice dobrá kniha.
Kniha se mi do rukou dostala na doporučení, že "prej konec tě zničí". A byla to pravda. Asi půlku knihy jsem dočetla od odpoledne do noci, protože jsem nemohla přestat.
Postavy, pomalý vyprávěcí styl a plynulý, časově zpřeházený děj se mi pomalu vkrádaly do srdce. Postavy byly úžasné! Mě by stačila jen kniha o dětství hlavních bratranců Goldmanů a byla bych šťastná. Nejhorší je, že čtenář ví, že se schyluje k Dramatu.
Kniha byla hlavně o lásce. O lásce, která má různé podoby, různě se prožívá a různě se z ní žije. Stejně jako závist, nenávist, úspěch a neúspěch. Opravdu mě kniha nadchla a možná, škoda, že jsem ji přečetla tak rychle a dostatečně jsem si ji nevychutnala.
Úžasná kniha, od které se není možné utrhnout. Jöel Dicker má krásný styl psaní. Jedna z mála knih současné doby, které si určitě nechám v knihovně.
Štítky knihy
přátelství bohatství USA (Spojené státy americké) rodinné vztahy spisovatelé švýcarská literatura ságy přátelství z dětství
Autorovy další knížky
| 2013 |  Pravda o případu Harryho Queberta |
| 2017 | Kniha o Baltimorských |
| 2020 |  Zmizení Stephanie Mailerové |
Joël Dicker je naprosto úžasný vypravěč. Po dlouhé době jsem četla zase něco, co mě okamžitě chytlo od první stránky. Přečteno v rekordním čase, protože se nešlo od knihy odtrhnout....