Kniha o Baltimorských
Joël Dicker
Kniha o Baltimorských je třetím románem švýcarského, francouzsky píšícího autora Joëla Dickera. Na rozdíl od jeho předchozího bestselleru Pravda o případu Harryho Queberta nemá detektivní zápletku, ač napětí v něm rozhodně nechybí. Děj této rodinné ságy nazíráme opět pohledem mladého úspěšného spisovatele Marcuse Goldmana, který se tentokrát vrací do dob a krajin svého dětství, aby se vyznal z obdivu a lásky k těm, kterým říká Baltimorští – tedy ke druhé větvi rodiny Goldmanů, svému strýci, tetě a bratrancům. Byly to osobnosti pro běh jeho života zcela určující: byli bohatí, úspěšní, krásní, laskaví – a zdánlivě naprosto a neochvějně šťastní. Prostřednictvím vzpomínek a reminiscencí z dětství a dospívání, objevování zasutých rodinných tajemství a vlastní rekonstrukce toho, co mu bylo zamlčováno, Marcus zkoumá důvody a osudové náhody, které přes období dostatku a harmonie nakonec vedly k rozkladu, pádu a tragédii. Je to kniha vyrovnávání se s velkou ztrátou i s rolí věčně chudého příbuzného, ale i román o ztrácené a nalézané lásce a o cestě k sobě samému.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Le Livre des Baltimore, 2015
více info...
Přidat komentář
Kniha mi připomínala Vraní ulici. Je psána s lehkostí a první polovina je prosta konfliktů, tak jak své dětství vnímal hlavní hrdina. Od druhé poloviny se už ale začaly vynořovat problémy zbožňované rodiny. Trochu mě tam rušila linka přítomnosti, která mi přišla nejméně zajímavá. Nevadilo by, kdyby autor více přitlačil na hloubce některých postav (hlavně ženských), protože ty zůstaly neposkvrněné a příliš zidealizované. První část knihy postrádá napětí a některé části jsou zase přitažené za vlasy. Trošku to působilo jako nic se neděje, a bum prásk máme tady velké překvapení. A hrdina (a čtenář) se nestačil divit. Zůstává ale, že se jedná o podařenou a velmi čtivou knihu, kterou není problém přečíst na jeden dva zátahy a zanechá ve vás hluboký nostalgický dojem.
Po 130 stranách jsem to odložil. Nebavilo mě na tom vůbec nic. Nesympatické a ploché hlavní postavy, jejichž osudy mně byly zcela lhostejné. Styl psaní takový jednoduchý na úrovni základní školy. I když to psal Švýcar, tak mně to přišlo takové americky blyštivé, jak práce v korporaci. A příběh nebetyčná nuda.
Opět naprostá návykovka... nevím, jak on to dělá, ale vždy mě absolutně a nekompromisně přiková k papíru a připraví mi spousty probdělých nocí... tentokrát jde o velký příběh nejednoho přátelství, lásky a rodiny... závisti, peněz a žárlivosti... možná chvílema až příliš "americké", ale i tak skvělé... nechte se pohltit Goldmanovic partou a jejich dobrodružstvím... namoutě, tohle pomalu se plížící Drama vás bez pardonu zaháčkuje a nepustí ani vyčůrat!
Když jsem se vrhal na knihu, doufal jsem, že se při čtení dostanu do stejného tranzu jako u minulé autorovi knihy: nutkání vědět, jak to bude dál, stránky utíkají s větší a větší lehkostí a čas je relativní. Doufal jsem naštěstí správně a opět mě ta kniha dostala. Nevím, jak to autor dělá, ale nestává se mě toto často. Jsem velmi přelétavý čtenář, který je schopen mít rozečtených 10 knížek najednou, ale zatím vždy, když jsem začal číst Dickera, šlo všechno stranou.
Nechci a nebudu prozrazovat příběh, ale neodpustím si jednu poznámku. Nevím, zda to bylo autorovým cílem, ale alespoň já jsem mezi řádky vyčetl jednu silnou linii, která se táhne celou knihou. Je tím závist a věčné porovnávání se s ostatními. Neustálý boj o lásku otce mezi syny, kdo je lepší a milovanější, pomíjivý lesk peněz a touha je mít a být díky nim lepší a obdivovanější. A nakonec smíření s tím, že nebylo co závidět a že závidějící má/měl lepší život než jeho objekt.
Štítky knihy
přátelství bohatství USA (Spojené státy americké) rodinné vztahy spisovatelé švýcarská literatura ságy přátelství z dětství
Autorovy další knížky
2013 | Pravda o případu Harryho Queberta |
2017 | Kniha o Baltimorských |
2020 | Zmizení Stephanie Mailerové |
Skvěle napsaná kniha. Strhující děj. Vřele doporučuji.