Kniha o duši

21.08.2023

Jsem rada, ze nejsem sama, kdo tady nerozumel prakticky nicemu z cele knihy. Poslednich nekolik stranek uz jsem proste ani precist nedokazala a knihu (konecne!!!) zaklapla (resp. vymazala ze ctecky-a byl to ten nejlepsi dojem z cele knihy :) . Mohlo by to stejne tak byt hebrejsky a porad bych tomu rozumela vic....

05.08.2019

Čekala jsem teologický traktát (ano, moje chyba, spletla jsem si Thomase, já myslela, že autor je ten s jedním "o", který žil v 16. století) a přistála mi v příručka k sebe-terapii. Málokdy se mi stane, že by kniha byla tak inspirativní, že bych si z ní poznamenala tolik věcí, které chci promyslet v klidu a postupně. Není to ale jednoduché čtení. Na vině je podle mě nedokonalý překlad. Druhá komplikace nastává tam, kdy autor mluví velmi obecně a abstraktně, což škodí pochopení. Ale ono je to nutné, kdyby mluvil konkrétněji, už by se to týkalo jen někoho. Takto se většina autorových myšlenek týká téměř každého, ale ten se musí zamyslet a teprve si vztáhnout dané pasáže na svou osobní situaci. Nelze samozřejmě souhlasit se vším (což by bylo vlastně i v rozporu s hlavním tématem autorovy životní filozofie) a neoslovily mě bezvýhradně všechny pasáže. Celkově kniha stojí za přečtení, ale ne pro každého. Není to instantní návod na léčení psychických traumat ani hříčka pro zvídavou hlavu. Od čtenáře čeká hodně pokory, otevřenosti a odvahy, aby se jí nechal oslovit. A pokud k tomuto čtenář ochoten není nebo se nachází v jiném psychickém rozpoložení, či si prostě se jednoduše s autorem nesetká na jedné notě, potom mu to bude připadat jako blábol a ztráta času.

Souhlasím s Clarice, naprostý blábol, kde si řada vět zcela protiřečí, takže nemají šanci vám v hlavě jakkoli utkvět. Já se mj dozvěděl, že nemoc je stereofonní. Nechtějte po mně vysvětlit proč, už si to nepamatuji. Odpad, doslova, knihu jsem hodil do sběru, mezi papír. Jsem z těch, co jej třídí.
Pokud se chcete něco o své duši opravdu dozvědět minimálně v kontextu, který si s ní spojuji (pominu-li ten psychologický) tj ve smyslu usebrání do sebe - sáhněte po Kontemplativní modlitbě Thomase Mertona. Učiníte tak v péči o ní mnohem více, než číst tuhle slátaninu. A pokud se chcete dozvědět něco více o mýtech, pak se podívejte na dílo M.Eliadeho nebo i J.Campbella.

15.06.2018

O této knize jsem se dozvěděla od kamarádky. Když byla ve velmi nepříjemném duševním stavu, doporučila jí zase její kamarádka právě tuhle knihu. Neznala jsem autora a bylo pro mne příjemným překvapením, že existují duchovní, kteří berou kriticky i církev a sebe sama. Odjakživa tíhnu ke čtení podobných knih. A toto se mi četlo o to lépe, že jsem nedlouho předtím dočetla knihu Krátká historie mýtu. Moore dokáže vztáhnout mýty do naší doby, ukazuje, jak se můžeme na mýty dívat ještě jinak než jako na dobrodružné příběhy, které si lidé vyprávěli z generace na generaci, a jak velmi nám může takové nahlížení pomáhat v pohledu na náš život a jeho obtížná období.
Citát o narcismu u budov chápu takto: Budovy mohou takový dojem budit, protože je tvoří lidé. A ti jim vtiskují svoje vlastní vlastnosti.

09.05.2018

Mé pocity z knihy jsou...ambivalentní.

Chvíli jsou mi myšlenky v ní důvěrně známé, chvílemi nerozumím a tápu. Zažívám pocit naděje, vzápětí propadám skepsi. Když s úlevou vydechnu nad tím, jak je vše vlastně velmi jednoduché, přepadne mě úzkost ze složitosti života. Obdiv nad autorovou moudrostí, který v tomto ohledu určitě není na světě sám, střídá znechucení nad tupými masami těch druhých, z nichž mnozí mají vliv na naše životy.
Budu toho muset ještě hodně přečíst, abych pochopila, proč nefunguje tak jednoduchá zákonitost, jako že moudří se stávají učiteli a vládci nás ostatních. Proč jsou těmi řiditeli a směrovateli spíše ti nemoudří a podle toho to pak tady vypadá.

Vím, že bez ohledu na to, kde se nacházím a co se mi děje, v sobě vždy můžu najít svoje autonomní "území", které je jenom moje a nad nímž mám vládu jenom já. Stačí si naslouchat... Jo. Tak nevím, jestli to je mojí neobyčejnou natvrdlostí nebo jsem tak moc zaplavena nánosem balastu, který jsem za ty roky života (životů ?) nasbírala, ale mně to často přijde jako nadlidský úkol. V této domněnce mě podporuje i to, že životu často podle Moora nerozumí ani ti, kteří by tomu přece jen trochu rozumět měli - psychoterapeuti, psychologové apod. Z toho by jeden až upadl do depresí...
Naštěstí díky Moorovi víme, že ani na tom není, oproti našemu mylnému všeobecnému přesvědčení, nic špatného a že i v tomto stavu můžeme najít důležitost a příležitost pro objevení dosud nepoznaného.

A srozumitelnost Moorovy knihy? Podle mě úžasně odpovídá (ne)srozumitelnosti řeči duše. Takže ano, není to lehké čtení, není to pochopitelné na první (druhou, třetí...) dobrou, občas to nudí, jindy baví, místy rozčiluje, někdy je to důvěrně známé, pak zase cizí, ale snažíme-li se naladit na duši, nemůže nám to, myslím, připadat špatné.

04.08.2015

Bylo mi opravdu potěšením číst o tom, co jsem zdánlivě snad tušila. Thomas Moore je psychoterapeut, který se nesnaží najít příčiny utrpení a následně útrapy odstranit, ale přistupuje k utrpení jako k součásti životního příběhu člověka. Sestupujeme do temnot podzemních říší, abychom si sebou část této temnoty odnesli a stali se zralou a bohatou osobností. Jak osvěžující.

Mé hodnocení je možná zkreslené faktem, že jsem si její četbu nevybrala dobrovolně, protože být mnou, odložím jí po prvních několika stránkách. Je nikoli těžká, nýbrž naprosto nesmyslná a dojem hlubokých a náročných myšlenkových pochodů budí jen díky nelogičnosti a protiřečení si autora. Řadím ji k absolutně nejhorším knihám, které jsem kdy musela přečíst.
Pro ilustraci cituji: „Nemusíme ovšem nacházet narcismus vždycky jen u lidí. Nádech nebo přímo velký rys narcismu v sobě mají také naše budovy, umělecké předměty, vizáž měst, dálnice, filmy a zákony. Narcistický objekt je věc, která ukazuje, že nemiluje sama sebe. Mně se například zdá, že Empire State Building, stojí sebejistě ve své velikosti, zatímco mnohé budovy v našich městech příliš trvají na své individualitě.“
Pokud nerozumíte tomuto, knihu ani neotevírejte, ušetříte si odřené čelo od bití hlavou o stůl!!

Tak tahle kniha je pro fajnšmekry. Bez poznámek a opakování bych se nepohla dál. Nabitá skvělými myšlenkami!!! Kdyby byla čtivější, vydala by na několik knih :-) Takže několik objemných knih v jedné. Rozhodně stojí za to, ale určitě to není relax. I když - každý relaxujeme jinak ;-)

28.09.2012

Ta kniha prostě nemá chybu!!! Mám pocit, že mě posouvá o několik levelů vpřed na cestě ve zkoumání života... Tolik nových pohledů na situace, které prožíváme! Na každé straně minimálně jedna úžasná myšlenka! Akorát nemůžu říct, že by kniha byla čtivá, tak jak o ní píší v recenzích - alespoň pro mě je celkem těžká (asi záleží na úrovni čtenáře) - ale o to větší zážitky při četbě poskytuje. :-)