Kniha snů
Nina George
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/350741/mid_kniha-snu-BFX-350741.jpg
4
131
131
Život se skládá z neustálých rozhodnutí. Ať už jsou dobrá, anebo špatná... Kdo z nás ale ví, která vedou ke štěstí? Bývalý reportér Henri zachrání život děvčátku, které v nestřeženém okamžiku přepadlo přes zábradlí výletní lodi do Temže, sám ale utrpí vážná zranění. V kómatu se mu jako kniha snů promítá celý život - rodná Bretaň, výpravy na moře, život v Paříži, nenaplněná láska k nakladatelce Eddie... A také obrovská touha poznat konečně svého syna, mimořádně inteligentního třináctiletého Sama...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Das Traumbuch, 2016
více info...
Přidat komentář
Velmi zvláštní kniha... nechala jsem se tak trochu unést velmi pozitivním hodnocením zde na DK, ale pro mě to rozhodně nebyla kniha, která by mě "chytla za srdce". Celé to "lavírování" mezi životem a smrtí mi přišlo místy až patetické, zbytečně hrající na city. Ano, nikdo z nás netuší, co se nachází mezi životem a smrtí, někde uprostřed řeky mezi oběma břehy. Je to určitě velmi zajímavý námět pro filozofický příběh, v tomto příběhu mi však stále něco vadilo... Možná to byla postava syna Sama, který pro mě nebyl skutečnou postavou. Nevěřím tomu, že by se takto choval dospívající chlapec, byť i velmi inteligentní a empatický. Možná, kdyby jeho chování bylo přirozenější, celý příběh by vyzněl trochu více uvěřitelně. A láska Henriho a Eddie - bože, opravdu bych chtěla být optimistou a věřit, že takto "čisté city" jsou stále ještě možné... ale já tomu, zkrátka, nevěřím. Kdyby Eddie měla alespoň jednu špatnou vlastnot, kdyby se v některé situaci zachovala jako chybující žena... pak bych možná přijala celé vyprávění jako zajímavý náhled do světa mezi nebem a zemí.
Knize bych dala i 6 hvězdiček, považuji ji za velmi dobře napsanou, dojala mne... Kniha snů však rozhodně není pro každého (což platí i o dalších dílech autorky). Já však na tento příběh určitě dlouho nezapomenu.
Poetické a predsa realistické, také "medzi". Možno je niečo medzi životom a smrťou, možno nie. Možno iné rozhodnutia by unášali naše životy iným smerom. Ale každý asi túži cítiť, že nežil zbytočne.
Nevím, jestli někdy budu schopen napsat nějaký komentář k této knize, která mě naprosto odrovnala.
"Nevyplačte všechny slzy v noci. Jinak budete zoufalá, protože se vám bude chtít plakat, budete ale prázdná. Ta prázdnota je nejhorší. Neschopnost vyjádřit bolest, protože všechno zoufalství je spotřebováno." Bože, jak já vím, o čem píše...
Děkuji ti z celého srdce, paní Nino George...
Hezké, poetické, pobízející k zamyšlení nad životem a smrtí a jejich hranicí. Na můj vkus příliš romantické, sentimentální, přeplněné emocemi.
Na tuhle knížku nejspíš nikdy nezapomenete. Je napumpovaná emocemi, které vás nekompromisně strhnou, přimějí prožívat příběh, jako byste byli jeho součástí a připomenou vám podobné pocity z vašeho vlastního života. To jen tak nějaká kniha neumí - ale také ne každý si tohle od knihy přeje, nedoporučila bych ji každému.
Fantastika, která byla v knize mnohokrát zmíněna, prostupuje celým příběhem. Nejen v otázce propojení života, smrti a toho popisovaného "něco mezi", ale také co se postav týče - zejména těch ve zdravotnickém prostředí. Ty jsou totiž v mnoha ohledech nereálné. Bylo by nesmírně krásné, kdyby existovali lidé jako doktor Bůh, sestra Marion, doktorky zpívající karaoke pacientům ve svém volném čase... A také Sam s jeho vnímáním skrze všechny světy, a jeho čirou láskou k Maddie, která překoná všechno možné i nemožné. A kdo by nechtěl mít vedle sebe člověka, se kterým souzní tak perfektně jako Henri s Eddie. Ale jsou jen fikce, a pokud už podobní lidé existují, je jich jako šafránu. Tato nereálná dokonalost postav mi ze začátku při čtení trochu vadila, než jsem začala brát celou tuto knihu jako fantastickou literaturu, kterou je.
Nicméně, ať už se vám Kniha snů bude líbit nebo ne, jisté je, že zanechá dojem.
Musím se přiznat, že do 80. strany mě to nebavilo a nedokázala jsem se začíst. Ale když jsem se přemohla, zbytek příběhu jsem dokončila za dva večery. A o co že se jedná? Příběh vyprávějí tři osoby - třináctiletý Sam, Henri - jeho otec, kterého dosud nepoznal; a Eddie, Henriho stará láska. Jaký to bude mít všechno smysl a jak do sebe zážitky všech postav zapadnou? Henriho část je vyprávěna po většinu knihy v kómatu, tudíž nedokážeme přesně odhadnout, co se mu zdá a co se mu doopravdy stalo. V nemocnici je v kómatu i malá tanečnice Madelyn, do které se Sam okamžitě zakouká a slíbí si, že oba, jak Madelyn, tak otce, bude pravidelně navštěvovat a pokusí se je z kómy přivést zpět na náš svět. Jenže to není tak jednoduché...
Nina George zabředává do neprobádaného a už u Levandulového pokoje jsou to fráze či věty, kterými mě naprosto odrovná. Tato kniha je kouzelná i mrazivá zároveň, protože autorka pokládá otázku: Kde se přesně nacházejí lidé v kómatu? Protože to, co popisují již probuzení z kómy, se může jevit jako sny, jenže osoba v takovémto stavu a její mozek není schopný normálního snění jako člověk při spánku. Kde tedy jsou a odkud si přinášejí své zážitky? Napojení Henriho myšlenek na Eddie a sensitivní Sam mě dostávali do kolen. A tak jsem se modlila, aby se Samovi vrátil otec i Madelyn, jenže to bohužel není možné, a konec knížky mě rozplakal, což se mi už dlouho nestalo. Děkuji autorce za to, jakým směrem se její knihy ubírají a i když mi možná trochu láme srdce, něco si z jejího příběhu odnáším a za to jsem jí vděčná.
Zajímavá kniha, zajímavé téma...pul knihy se odehrává v hlavě hlavního hrdiny, ktery leží v komatu a balancuje nad svým životem, až se dostane k meznímu bodu a vybere si dobrý skutek...
Krásná kniha. Trochu snová, ale přesto krásná.
Ač jsem i já ztratila otce a mnoho stránek bylo neskutečně těžkých, nemohla jsem nečíst dál. Nina je mistriní obrazů.
Možná si ji koupím do vlastní knihovny. Možná...
"Myslím na svého otce a jen pro jistotu vyslovím nahlas jeho plné jméno. Říká se, že vyslovíme-li jméno mrtvých, dotknou se nás."
"Jakmile spatřím svého otce, je mi okamžitě jasné, že sním. Stává se to, když ztratíme někoho, kdo nám byl celým světem. Naším životem se táhne puklina, ve které mizí smích a bezstarostnost. Jejich nepřítomnost nás ničí. Najednou vidíme zcela jasně rozdíly mezi pravdou a snem. Jako by až smrt umožnila vstoupit do světa mezi světy."
Když jsem se před rokem a půl pustila do čtení Knihy snů, byla jsem velmi zklamaná její neschopností mě pohltit jejím příběhem a po dlouhém přemáhání jsem knihu odložila po necelých osmdesáti stránkách. Nedávno jsem se k ní opět vrátila, především kvůli čtenářské výzvě, a jsem za to opravdu ráda. Kniha je tak poetická a snová, že jsem se tentokrát nemusela moc namáhat, abych mohla v její společnosti příjemně snít a přemítat nad tím, zda skutečně může existovat něco mezi životem a smrtí.
Postavy tohoto románu mě zaujaly svou neobvyklostí - vysoce inteligentní Sam, který slyší melodii lidských myšlenek a vidí barvy v každém slově, záhadná Mariefrance, jež chlapci odmítá říct cokoli dobrého o jeho skutečném otci, nešťastně zamilovaná nakladatelka Eddie a konečně hlavní hrdina Henri, jemuž se v kómatu promítají všechny jeho životy - ty opravdové i rozličné alternativy. Občas jsem se ztrácela v Henriho snech a stejně jako on se snažila najít správnou cestu mezi jeho myšlenkami, ale kapitoly o Samovi a Eddie mě vždy opět vtáhly do děje.
Kniha je založena spíše na pocitech a myšlenkách než na akci a napětí - příběh se zčásti odvíjí v Henriho snech, kde ho kupředu pohání pouze jeho představy. Myslím, že je třeba se k její četbě nějakou dobu jen odhodlávat, protože ne vždy má člověk tu správnou náladu na přemýšlení o životních co by, kdyby...
SNOVÁ KNIHA PRO VŠECHNY, KDO SE RÁDI NA CHVÍLI ZASTAVÍ A JEN TAK PŘEMÝŠLÍ O ŽIVOTĚ, SMRTI A VŠEM MEZI
„To je magie literatury. Přečteme příběh a něco se změní, Nevíme co, proč, ani jakou větou. Přesto se svět změnil a my už nikdy nebudeme stejní jako dřív.“
Krásná kniha. Ne každá mě dokáže tak vtáhnout, že prostě nemůžu jít spát dokud ji nedočtu. I když celý příběh byl smutný, byl také o naději, o citech, o lásce. Krásně dojemně smutný a zároveň krásný příběh.
Zvláštní kniha, která si mě našla v období, kdy jsem prožívala podobné trauma a utápěla se v myšlenkách tak blízkých ději knihy. Musí se číst pomalu, je dobré se k ní vracet - náhodně otevřít, přečíst kousek snu a zamyslit se. Přemýšlet o lásce, empatii, souznění. O bytí i nebytí, životních náhodách, o sobě.
Těžké čtení o nelehkých chvílích v životě.
Co je mezi životem a smrtí? Kniha nedává odpověď na tuto otázku, předkládá pouze autorčinu představu a možná i přání mnoha z nás ... Moc se mi líbila postava Sama, Henriho syna, který má sice IQ 148, ale svět vnímá jinak než druzí.
Jedinečný příběh, který tak zcela neodpovídá názvu knihy. Nebýt čtenářské výzvy, pravděpodobně bych se do knihy nikdy nepustila a přišla bych tak o vyjímečný čtenářský zážitek.
Děj byl skvěle promyšlený, citlivý, místy divoký, místy něžný, který vás bezprostředně vtáhl a nechtěl pustit.
Kniha, po jejím přečtení vám ještě dlouho uvízne v hlavě její obsah a která vás donutí se zamyslet nad podstatou vašeho bytí.
Doporučuji všem. Nadherné, kouzelné a tak živé.
Kniha, kterou jsem dostala právě v období, kdy jsem toužila dozvědět se více o tématech týkajících se mozku. Moc mě zaujal příběh i když jsem se v některých částech lehce ztrácela. Zmatek zda se jedná o vzpomínky nebo sny v kómatu.
Velmi emotivní kniha, další pohled na to, co je mezi životem a smrtí. Ne každému asi sedne, ale pro mne to byla zase jedna z knih, kterou jsem četla každou volnou chvilku. Krásně to v komentáři vystihla Gibis.
Štítky knihy
přátelství naděje psychologické romány genialita kóma lidskost, lidství
Autorovy další knížky
| 2014 |  Levandulový pokoj |
| 2017 |  Kniha snů |
| 2016 | Přístav naděje |
| 2020 | Krása noci |
| 2021 | Světla jihu |
Silný emoční příběh z pohledu tří hlavních hrdinů. Ani si neumím představit jak je těžké někoho najít a hned ho ztratit. Kniha se čte jedním dechem ač se dotýká těžkého tématu.