Komnata bez oken
Jenny Nowak (p)
Knihy o Vladu Draculovi série
< 4. díl >
Nemrtvý kníže Vlad, rozhodnutý stáhnout se z lidské společnosti a opustit dvorský i válečný život, netouží po jiném, než uchýlit se do samoty na své milované dračí hnízdo – Poenari. Brzy ho však stihne zpráva, že knížecí kurýr je na smrt poraněn, takže dědičný úřad musí přejít do rukou nejmladšího potomka rodu. Nikdo však netuší, jak brzy a jak velice jeho příchod zamíchá poklidnou hradní atmosférou. Nestává se tak často, aby byl i sám vojvoda Vlad nadobro vyveden z rovnováhy… Do toho všeho přijme – ne tak docela dobrovolně – pohostinství na jeho horském sídle medikus samotného arcibiskupa, aby se zde zhostil jistého delikátního úkolu. Panu Minzillovi, Vladovu věrnému strážci, z toho jde hlava kolem. Zvlášť když se ještě nečekaně objeví knížecí stavitel, starý italský mistr, který kdysi pozvedl Poenari z trosek… Ve věži, která byť poničená a zbořená, se ke karpatskému nebi tyčí dodneška, je skutečně jedna komnata, v jejíchž zdech není ani jediné okno. Dnes do ní padá světlo dávno probořenými krovy, ale před staletími v ní musela být tma hluboká, hustá a tajemná. Taková, v níž se vzpomínky vlnily jako řeka. A její tichý obyvatel jim naslouchal… -- zdroj: legie.info --... celý text
Přidat komentář
jedna hvězdička navíc za stále vysokou úroveň jazyka, který vás přenese do "časů oněch".... ale děj byl (já to zvládnu napsat)... kde byl? jednoleté dobrodružství jedné holky.... vlad nejede pomstít újmu, kterou utpěli jeho lidi? neslýchané!
myslím, že hlediska série je tahle kniha přebytečnou, jako by se to vlastně ani nestalo .... trochu zklamání pro mě
Co říct, v sérii je to klasika. To je kompliment, i není: Ze série už mi chybí jen Řetězy a kdybych tento díl četla skutečně jako třetí v pořadí, byla bych nadšená. Takhle mi ale z "Hmm, Vladovi učarovala ženská, jak si s tím poradí??" zbývá spíš "Učarovala mu ženská. Zase. Juchů."
Pořád je ale v těch krásných kulisách, co se čtou všemi smysly; když si odmyslím červeně-knihovní dějovou linku, ty se neomrzí. :-)
Měla jsem strach, že kniha je mimo celý dosavadní příběh a bude nic moc. Vážně jsem byla mile překvapená a nadšená z nového příběhu, který se točil kolem nových, ale i tak zajímavých postav. Jenom jsem myslela, že autorka vysvětlí změnu v příběhu, který vyšel v roce 2012, když 4. díl vyšel 2004.
Třetí díl série o Vladovi byl docela zklamáním. Zatímco první dva díly dělily text mezi Vladova milostná a politická dobrodružství, takže se nám sex střídal s politikařením a bojem, tady už se řeší jen další Vladovo splanutí. Stejně jako na začátku druhého dílu byla i zde Vladova současná láska největší hned z kraje vyexpedována do pryč, aby se uvolnilo pole pro někoho nového. Po dvou dračicích, se kterými by si poradil málokdo, však tentokrát přichází neopeřené nedochůdče, které neustále pláče. Celou dobu jsem se tak ptala: 1) co Vladovi spadlo na hlavu, že najednou ztratil vkus a začal se chovat skoro k nepoznání a 2) kdy sakra začne něco jako děj. Nedočkala jsem se ani vysvětlení nehody, ani děje. Třetí díl je zkrátka červená knihovna se vším všudy a vůbec ničím navíc.
Po prečítaní celej série som bola šťastná, že ešte mám jednu knihu, s ktorou sa môžem vrátiť do stredovekej Transylvánie, do tých drahých dávnych čias i na Poenari, ukryté v náručí hôr. Príbeh je pokojný, atmosféra komornejšia, nezažívame žiadne veľké politické udalosti a bitvy, je to len prostý milostný príbeh, spojený s tak trochu hlbším náhľadom do duše ľudí, ktorí Belu obklopujú.
V závere ma potešila na duši spomienka na malú ryšavú vílu z Dragosanu, ktorá - ako verím - je nezabudnuteľná a v Belovom srdci navždy na prvom mieste.
Autrorkin štýl nesklamal, aj keď záver som čítala niekoľkokrát, prišiel mi nejaký mimo misu, knihy o Vladovi sú zasadené do reálnych miest a histórie a zrazu takáto fantasmagória.....
Kniha velice čtivá, dle mého názoru i povedená. Myslím, že Draculovských knih od této autorky bych se jen tak nenabažila a i kdyby jich bylo mnohem více, četla bych dál. Hlavně pokud je to zasazeno do středověku
Příběh této knihy dějově patří mezi "Trůn pro mrtvého" a "Krvavé býlí". I když je zjevně napsán úplně mimo tuto sérii, jednoznačně k ní patří. Škoda jen, že nemá i stejnou vazbu, bude mi v knihovničce z řady vyčuhovat...
Červená knihovna. Žádné sci-fi a fantasy jak tvrdí zařazení , je to čiročirá červená knihovna, něco jako Stmívání, jen upír není polopřihřátý nudný týpek jako Edward, ale aspoň z části pořádný upír.
Začátek nevypadá zle, ale pak se objeví "holka" a všechno jde do kopru, už se jen vzdychá, touží, občas dojde na decentní sex a občas ukápne trocha krve. Netvrdím, že předchozí knížky, které jsem od této autorky četla nejsou taky slaďárny, ale měly i něco navíc, tohle je jen bezduchá romance, kterých existují stovky, možná tisíce, jen tedy hlavní hrdina obvykle nesaje krev, ale to je pro mě docela málo.
Štítky knihy
upíři horory Rumunsko historická fantasy české romány
Autorovy další knížky
2011 | Noční lovci |
2005 | Vlčí píseň |
2004 | Krvavé býlí |
2004 | Čarodějka po česku |
1999 | Pláč prokletého krále |
Dala bych tak 3,5 hvězdičky. Jsem ráda za knihu i děj, za mistrný popis tak známého světa. Ale chybělo tomu - něco. Něco z dřívější jiskry, hloubky, jako by se ani do těch milostných scén už nechtělo. Přečetla jsem jí, ale bez toho uchvácení jako u ostatních.