Smaragdový atlas
John Stephens
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214845/mid_smaragdovy-atlas-214845.jpg
4
59
59
Knihy počátku série
1. díl >
Tři děti, Katka, Michael a Emma, jsou v noci vyhnány ze svých domovů do běsnící sněhové bouře. O deset let později nejsou ani o krok blíže k rozluštění záhady toho, co rozdělilo jejich rodinu. Odpověď je ukryta v kouzelném atlasu.
Přidat komentář
Docela fajn dětská fantasy ve stylu Letopisů Narnie, ve které náctiletí hrdinové zachraňují to, co odrostlejší nezvládli, protože neměli dost odvahy. Je v tom napínavé dobrodružství, rodinné vazby, jemný humor, děsivá tajemství a trochu té křišťálové lásky. Nic víc, nic míň. Jenže čím jsem starší, tím mi tahle premisa začíná nějak vadit. Nemyslím teď ty fantastické heroické skutky, ale to jak předčasně vyspělé děti komandují předčasně zaostalé dospělé, ať už jde o mágy, generály, či panovníky. Na můj vkus to až příliš sklouzává k pohádkové naivitě, což byl ostatně celý můj problém se Smaragdovým atlasem. To ovšem neznamená, že by šlo o knihu špatnou, jen je prostě věnována konkrétní věkové skupině. Ne že by šlo o chybu – vždyť to je to samé, jako stěžovat si, že Teletubbies nemají přesah (nikdy ovšem nepodceňujte Teletubbies). K nedobrému dojmu pak přispěl i rozsah, který je možná o maličko delší, než by být musel. Na druhou stranu, když se u knihy nudíte, je každý rozsah příliš dlouhý.
Není to nic originálního, ale je to malé, je to milé. A vlastně škoda, že ji v Levných knihách měli za 9 korun. To si "nezaslouží".
Líbilo se mi, že děti nebyly dokonalé, dělaly chyby atd. Zároveň mi však přišly trochu moc odvážné, ale to je asi tím, že já jsem takový strašpytel. Pravda, hlavně na začátku seto dost podobá knize Lev, čarodějnice a skříň, po tom, co utečou vlkům a morum cadi to nabývá originálnější ráz. Celkové hodnocení: Četla jsem i pár lepších, ale stálo to za to!
Takže můžu doporučit!
Děj knihy je hezký, čtivý, ale chtěla bych potkat toho překladatele!!!!!!!! Každá práce se musí umět a pokud chce někdo překládat do češtiny, musí vědět, že v českém jazyce se vlastní jména skloňují!!!!!!! Katka, Katky, Katce, Katku, o Katce, s Katkou!!!!!! Našla jsem spoustu chyb právě tohoto rázu a tak si myslím, že to už překlepy asi nebudou!
Je to neoriginální, až moc připomínající Letopisy Narnie... I tak, se ale neoriginální námět dá zpracovat čtivou formou, pokud autor umí.
Největší problém u této knihy ale je, že autor nijak výrazně neumí, celkový výsledek je tedy cosi, co je i na cca 390 stranách zdlouhavé a nudné. Než se pročtete někam, kde se konečně něco děje, musíte absolvovat zkoušku trpělivosti ve formě textu, kde vás každá druhá postava irituje a kde máte pocit, že si za chvíli ukousnete obě nohy nudou.
Než jsem si však stihla začít oddělovat jednotlivé končetiny od těla, povedlo se mi dříve několikrát usnout nebo zjistit, že přemýšlím úplně o něčem jiném než o tom, co právě čtu.
Tahle knížka je prostě jen nuda přepsaná na 388 stranách.
Velmi mě zaujala,ale v první polovině to bylo děsivé..zároveň kouzelné..tahle knížka mě mile překvapila.Moc se mi líbila,nikdy by mě nenapadlo něco takového napsat :)
Smaragdový atlas má hodně problémů, ale pokud je cílovou skupinou dítě mezi 6-10 lety, tak to není nejhorší kniha.
Postavy: Trojice sourozenců a jejich pouto mi neustále připomínalo Řadu nešťastných příhod (byť tam je nejmladší sestra teprve batole) říznutou Narnií.
Akce: Autor neumí akční scény zrovna dobře popsat, takže ve chvíli, kdy se konečně něco dělo, se mi často stávalo, že než jsem si stihla všimnout, že mám být napjatá, bylo po akci.
Děj: Taková klasika na téma "vyvolení musí získat věc x dřív než tajemný záporný záporák".
Na začátku mě autor mile překvapil, vypadalo to, že kniha bude napsaná příjemným odlehčeným tónem s trochu toho humoru, ale pak se dost střídaly zdařilé a obyčejné části a uvažovala jsem, že knihu nedočtu (resp. nedoposlechnu). Hodně mě rušilo, že hrdinové každou chvíli někomu vyprávějí celý svůj životní příběh, ale to je zřejmě částečně míněno k pobavení (cestování časem vede k tomu, že se opakovaně představují stejné osobě) a k rekapitulaci pro malé děti, kterým třeba knihu někdo čte po kapitolách. Vadilo mi, že když někdo něco ví, tak nikdy nemá čas to sdělit hrdinům a vždy se vymluví, aby děj mohl pokračovat tak, jak má (i když je to třeba záměr té postavy, něco zatajit, bylo to prostě moc často). Nejlepší byli trpaslíci. Nemám úplně chuť si přečíst další dva díly, ale v těch 10 letech bych to asi viděla o dost růžověji.