Knoflíková válka
Louis Pergaud
Příběh o nesmiřitelné válce Loverňáků a Velraňáků, dvou klukovských part ze sousedních vesnic, které se zarputile nenávidí a bojují proti sobě všemi možnými způsoby. V každé z bitev získává vítězná strana válečné trofeje - knoflíky, kšandy nebo pásky zajatých bojovníků. Pro zajatce je to velice ponižující záležitost - po velkém výprasku od nepřítele se domů vracejí otrhaní, doma je pak čeká další, tentokrát rodičovský, výprask.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2005 , NavaOriginální název:
La Guerre des Boutons, 1953
více info...
Přidat komentář
Francouzský venkov. Dvanáctiletí kluci se tu bijí s klukama z vedlejší vesnice a v podstatě tam není velká zápletka. Jen popis několika týdnu až měsíců z jejich života. Nadávek je tu hodně, až mi to přišlo na dětskou literaturu dost. Četla jsem to, protože je to klasika a protože styl psaní je nezvyklý.
Kniha, která mě bavila více v dětství, ale stále neztrácí úplně půvab. Hezký jazyk (mám to nejstarší vydání), mnohé výrazy mě pobavily a špičkování kluků je super. Pojednává se o období ještě několika let před první světovou válkou, takže "starší" mluva kluků mě příliš nepřekvapuje.
Kniha je ale lehce monotónní a vlastně se kluci jen řežou a nadávají si, do příběhu by se toho vešlo víc. Způsob, jakým se řezali (házení šutrů, mlácení klacky, vyrážení zubů), mě děsil. Přijde mi to trochu moc i na tehdejší dobu, ale kniha asi měla působit poněkud s nadsázkou.
Závěr pak pozvedly památné věty:
"Jo, není to lehký, když má člověk rodiče!"
"A když si tak člověk pomyslí, že až budeme dospělí, budeme možná taky tak hloupí jako oni..."
Můj názor na tuto knihu svádí stejný souboj jako mají mezi sebou Lovraňáci a Velraňáci. Z jedné strany, mě kniha bavila a nepřeberné druhy nadávek typu "ty krávo nepodojená" a jiné nevšední slovní spojení mě několikrát rozesmály. Ovšem na druhou stranu, jsem čekala od příběhu a jeho zápletky něco víc, a ne jen to co už jsem si přečetla v anotaci. Za mě zklamání.
Tu mají na vestě. Rozkmotřenci. Tak rychle stříhejte skalpy do koflíků, než vás skálopevně chytne, učit bude svět fraků.
Matně jsem si vzpomínal na film, který jsem viděl v dětství, a který se mi tehdy velmi líbil, ač nejsem schopen říci proč. V knížce jsem se vrátil do dětství, které sice nebylo tak dobrodružné, ale také oplývalo partičkami těch, kteří se spolu bavíme a těch ostatních. Myslel jsem si však, že příběh bude mít nějaký hlubší smysl, ale vlastně jen popisuje propast mezi dětským a dospělým světem.
Jedna z prvních knih "bez obrázků", kterou jsem kdy četla. Četli jsme někdy ve třetí čtvrté třídě v literatuře a velmi mě úryvek zaujal, tak jsem si knihu půjčila. Četla se dobře, byla zábavná.
Videla som film, ktorý sa mi naozaj veľmi páčil.
A aj kniha sa mi veľmi páčila, boli to pekné spomienky na detstvo. Okrem toho, detstvo v Európe, takže sa s tým zžívalo lepšie než keby to bol napísal Američan, Austrálčan alebo Arab.
Lenže je to veľmi chlapčenský pohľad na vec a nejako som sa nad to nevedela povzniesť.
Naozaj príjemná kniha a pekne popísané detstvo, ale niečo mi bráni vo vyššom hodnotení.
P. S.: Niektoré veci popisované v knihe by dnes neprešli. Predstavte si tie problémy so sociálkou.
Knoflíkovou válku jsem kdysi dávno viděla jako film, ale už jsem si takřka nic nepamatovala, vyjma slavného výroku "Kdybych to byl věděl, tak bych sem byl nechodil!". A tak jsem se rozhodla pro poslech audioknihy a vůbec nelituji, protože mne tahle kniha neskutečně bavila.
Luděk Munzar, který knihu namluvil, mne dokázal takřka hned vtáhnout do děje a celou dobu na mne dýchal takový příjemný nádech dobrodružství, které dokážou zažít jen dětské party v době dospívání a do kterého dospělí nemají vstup povolen.
Celkově je je příběh hodně živý, má to švih a náboj, ani jednou jsem neměla pocit hluchého místa. Svět čestného boje, osobní hrdosti a křivd, které je potřeba ztrestat, tu ožívá před očima, jako byste poslouchali příběhy skutečných lidí. Celou dobu jsem prožívala všechna dobrodružství s Loverňáky, fandila jim naplno. A závěr, kdy si naši chlapci povzdychnou, že jednou budou také dospělí a snad se nedej bože budou chovat jako jejich rodiče, knize vlastně dává svým způsobem dost hloubku.
Ačkoliv hlavními hrdiny tady v tom případě jsou dvě klukovské party a holky jako postavy se tu takřka nevyskytují, dokáže si to podle mne užít prakticky asi kdokoliv.
Jojo, tohle si budu chtít pořídit i papírově, protože v rámci dětské literatury je tohle prostě skvost.
Doplňuji můj předchozí komentář o jeden dílčí poznatek:
Kniha pochází z doby, kdy výprask byl běžným výchovným prostředkem. A poskytuje zde autentický návod, jak se má dítě, které ho dostává, chovat. (Nepochybně se jedná o autorovu osobní zkušenost.) Návod podává svým podřízeným vojákům sám generál lovernské armády Velký Janek (necituji přesně, jen po paměti):
"Až vás budou řezat tak řvěte, musíte řvát co nejvíc a co nejhlasitěji".
Praktický důsledek tohoto doporučení je zde popsán. Jeden z lovernských vojáků, když je právě uvedeným způsobem otcem vychováván, dodržuje doporučení svého generála. Vzápětí přiběhne matka a úpěnlivě žádá otce, aby toho nechal, že to dítě trpí jak mučedník. Otcův argument, že se ho skoro ani nedotkl, se zde míjí účinkem. Matka ho zcela opomíjí a výprask na její naléhání končí.
To je tak milá knížka!
Bavila jsem se stejně dobře jako když jsem ji před lety četla poprvé.
Dobrodružství chlapecké party odpovídá jejich věku, pro mne to byl trochu únik. Byly to opravdu povedené příhody.
Zvláštní je, že nejslavnější citát z Knoflíkové války je z filmu, v knize není - je ta věta (necituji asi přesně):
"Kdybych to byl věděl, tak bych tam nechodil."
Tato věta bohužel zlikvidovala vůbec nejlepší větu z Knoflíkové války, totiž tu úplně poslední z knihy, ta sice ve filmu je také, ale je tam tak skrytá, že ji snadno přehlédneme. Říká ji jeden ze členů lovernské armády, která je zrovna těžce zdevastována mohutným kolektivním rodičovským výpraskem (opět necituji asi přesně, jen po paměti):
"A nejhorší je na tom to, že až my vyrosteme, budeme stejně pitomí jak jsou oni teď."
Nádherná knížka, skvělé čtení vracející vzpomínky do dětských let. Na prázdniny prožité na malé vesnici, když jsme se navečer scházeli u prodejny „Jednoty“, posedali na schody, na konve od mléka, na různé bedničky a povídali si, střádali plány a rozcházeli se až za tmy. Kdysi jsem viděl černobílý film, nikdy jsem na něj nezapomněl, když jsem měl možnost koupit knihu, neváhal jsem ani okamžik. Užil jsem si ji, četla se krásně
Asi jsem se ke knížce nedostal v ten správný čas - možná kdybych byl mladší, tak bych si to více užil. Jenže zase čtení pro děti neobsahuje takové výrazy, které hlavní hrdinové používají. Takže vlastně netuším pro koho celý román vlastně je. Jinak jde o průměrnou hádavou patálii, kde jsou proti sobě dvě dětské tlupy a vrcholem veškerého snažení je obrat ostatní o všechno a poklad si uhlídat. Což se ne vždy podaří.
Vypocute nedavno aj ako dramatizaciu. Kniha nam dava pripomenut si tie krasne vojny za skolou, kedy sme sa rozdelili a pachali nasilie aby sme sa o hodinu spolu vybrali domov. Zatlacajuc hrce, oprasujus nohavice, vysmiati. Kedy trsy travy vytrhnute aj s korenmi boli nase granaty lebo ked ste to hodili po niekom, krasne to prasilo ako vybuch. A do mlaky sa muselo proste skocit a hotovo. Najlepsie tak aby to ostriekalo vsetkych okolo. A ze teda chalani z vedlajsej skoly, triedy, ulice, su nasi nasmrt najvacsi nepriatelia. A pripomienka toho, ze starsie generacie nam nemaju absolutne co vycitat a karhat nas, tak ako my nebudeme moct za sibastva hresit nase decka az tak velmi. Ze ako vas otec fajcil potajomky za skolou, musite si to odgrcat aj vy, ako aj vas syn.
Takový uličnický příběh, kde se špičkují, někdy i dost ostře dvě party kluků. Jako holce mi kniha ani film moc k srdci nepřirostly, ale uznávám i přesto všechno, že jde o zdařilé dílo.
Štítky knihy
zfilmováno Francie kluci rozhlasové zpracování klukoviny dětská dobrodružství příběhy o dětech
Možná je to tím,že jsem holka,ale možná taky ne...
Knížka o tom,jak se mezi sebou kluci řežou, hází po sobě klacky a kameny,nadávají si,a to pro pár knoflíků? Spíš pro nic než pro něco.
Pak je ještě pro změnu seřežou rodiče.
Byla to povinná četba,kterou jsem četla já jako holka a teď díky svým dětem to podstupuji znovu. Děkuji za to,že už je tahle knížka uvedena v kolonce doporučená a nikoliv povinná četba. Zážitek před lety nijaký a teď se to nezměnilo.