Kobercové
Terry Pratchett
Na začátku nebylo nic, jen obyčejná nekonečná plochost. Pak se zjevil koberec... Ten starý příběh všichni znají a všichni milují (i když mu doopravdy nevěří). Postupem času se však koberec stal domovem mnoha rozličných kmenů a lidí a vzniká i nový příběh. Je o Velké pračce, která po sobě zanechává cestu zkázy napříč celým Kobercem. Příběh o Pelichánech posedlých touhou po moci a o dvou bratrech z kmene Munrungů, kteří se potom, co byla jejich vesnice vyhlazena, vydali za dobrodružstvím, aby ukončili všechna dobrodružství...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2001 , TalpressOriginální název:
The Carpet People, 1971
více info...
Přidat komentář
Výzva 2024 - Kniha s jednoslovným názvem o minimálně 4 slabikách. Tak a ufff, poslední okruh výzvy je letos konečně za mnou!
A upřímně: asi jsem od knihy čekal víc. Pamatuji si, že když jsem knihu četl poprvé, byl jsem jí naprosto uchvácen. A dnes, o dobrých patnáct, dvacet let později... Asi už mám od Pratchetta načteno trochu víc na to, abych ocenil dobrou zápletku. I když ty náznaky budoucí Zeměplochy tam samozřejmě jsou. A navíc mi strašně chybí Smrť. Mrakoplaš, Elánius a spousta dalších postaviček :)
Nebylo to špatné, je tam bohužel "ale", protože od Pratchettovy (ne)prvotiny jsem očekával více. Spousta věcí není nijak vysvětlena oproti Zeměploše, a to je asi pro mne zásadní nedostatek. Mohlo to mít skvělé pokračování, kdy někdo dojde na okraj koberce, vysvětlí smršť atd. Bohužel trochu promarněná šance od mistra žánru.
Pokojné čtení. Taktéž je to úplně první dílo génia Terryho Pratchetta. Opravdu se mi to líbilo.
úžasný únik od sivých dní, plných zloby.
a neskutočný humanizmus, ktorý z Pratchetta trčí na všetky strany.
ktovie, či sa niekto niekedy naozaj dostal až na okraj Koberca, ktovie, či niekto preskúmal Smršť a prežil.
Roztomilá knížka. To se asi nedá jinak popsat. Pratchettova (ne)prvotina. Četla jsem podruhé a ráda se k ní kdykoli vrátím.
Kobercové a Barva kouzel mají pár společných rysů. Tak především se odehrávají v plochém světě plném imaginativních tvorů. Vyprávění nám pomalu tento svět představuje. Čím se dle mého Barva kouzel povyšuje nad svého mladšího bratrance, je hloubka a popis charakterů. Čaroděj Mrakoplaš má plno neduhů, strachů, minulost i nejistou budoucnost. Baví nás. Chlapci z Koberce tvoří především kmen. Nikdo nijak výrazně nepřevyšuje. Vlastně o nich moc nevíme a (až na Pomočula), nikdo z nich nemá nic výrazně charakterně zajímavého. Takže jako individuální postavy mě byli celkem fuk. Zajímavý byl popis světa, ras apod. (občas lehce připomínající Pána Prstenů). Jedna hvězdička za to, že to je Pratchett.
Autorova prvotina a podle mně i jedna z jeho nejhorších knih (i tak jde v rámci žánru o mírný nadprůměr) - svět ve kterém se příběh odehrává je hodně originální, hlavní postavy nejspou špatné, příběh neurazí ani nenadchne a vtipných míst mohlo být více. Hvězdu navíc přidávám za povedené ilustrované vydání. Překlad pana Kantůrka je jako vždy výborný.
Jako velký milovník knih Terryho Pratchetta jsem se nemohl této knize vyjmout, přestože nehovoří o Zeměploše. Vypráví příběh o tvorech, kteří jsou tak malinkatí, že jsou pro ně i jednotlivé vlasy koberce obrovské. Zkuste se na svět podívat novýma očima; očima tvorů tak malých, že je nikdy neuvidíte. Možná tam opravdu jsou.
Moje naprosto první setkání s Terry Pratchettem a myslím, že každý, kdo se chce do jeho díla pustit, by měl začít tady. Kobercové jsou ve své podstatě jednoduchá kniha, která ale v sobě nese už zárodky nápadů Zeměplochy a i ten humor tady je takový odrazový můstek pro jeho větší a známější díla.
Velmi nápaditá knížka. Vůbec by mě nenapadlo, co všechno se může stát na obyčejném koberci. Zajímavá byla i povídka na konci celého příběhu.
Asi jsem se zamiloval. Jasně, je to remake původní verze, ale sakra se povedl. Tohle byla krásná, živá kniha, které jsem věřil každou postavu. Nic víc není potřeba dodat a díky Pratchettovi za vše, co pro literaturu udělal.
Knížka mě doopravdy bavila. Jak příběhem, tak názvy postav a zvířat. Na autorovu prvotinu ( i když pak upravenou) je to dost dobrý.
Už při luxování nebudu myslet na nic jiného než na to, kolik vesnic a měst jsem pobořila...
Věřím ve všemocný koberec, zajímavý nápad a dobrý příběh, který pobaví. Rozhodně stojí za přečtení, mě se líbili Chrabrodějové - něčím mi připomínali elfi.
Z knihy je zřejmé, že ji autor napsal hodně mladý, ale přesto je i tady vidět jeho neskutečná fantazie a úžasný smysl pro humor.
Knihy Terryho Pratchetta, které jsem ještě nečetl, ubývají. Proto se začínám se dostávat i k těm nezeměplošským. Kobercové jsou něco trochu jiného. Je poznat, že Pratchett je napsal jako hodně mladý a jeho styl se teprve formoval. I tady se ale objevují záblesky geniálního humoru, a jako u všech jeho knih se bavím českým překladem, a to především u jmen jednotlivých postav či míst. Nejde o to nejlepší co může tvorba Terryho Pratchetta nabídnout, ale kniha je to přesto výtečná, a pokud vás zajímá co předcházelo Zeměploše, pak jsou Kobercové těmi pravými.
Terry Pratchett tuto knihu napsal v 17 letech, ale u nás již vyšlo přepracované vydání, které přepsal, když se stal slavným díky humoristické sérii Zeměplocha. Je tedy těžké rozlišit, co bylo původní myšlenkou začínajícího autora, a co vzniklo dopracováním po tolika letech. Určitý obrázek si můžete učinit, jestliže se vám do ruky dostalo druhé vydání v češtině z roku 2015. Nejen, že obsahuje ilustrace přímo od Terryho Pratchetta, které zdůrazňují, že kniha je určena spíše pro mladší čtenáře, ale také obsahuje příběh o Kobercích, který v roce 1965 týdně vycházel v týdení příloze určené pro děti.
Samotný příběh románu Kobercové by byl obyčejným fantasy příběhem králů a císařů bránících se nepřátelským zlým nájezdníkům, kdyby nebylo prostředí, do kterého je tento příběh zasazen. Jedná se totiž o národy, které žijí na Koberci (my lidé bychom asi řekli, „v koberci“) a staví si své osady mezi obrovitými vlasy Koberce, kdy jednou z obchodních komodit je prach, který se na Koberci usazuje. Je zde pak vše, co byste od fantasy očekávali – hrdinové, boje, nestvůrní nepřátelé, příšery, obejvování nových věcí a putování za dobrodružstvím. Prostředí vás však ale také nutí přemýšlet, co za lidmi používané předměty dopadlo do vlasů Koberce, které pak jejich obyvatelé používají jako zdroj surovin nebo jako orientační body světa, ve kterém žijí.
Čtenář znalý Pratchetových knih pak může vidět vliv, která tato kniha měla na pozdější autorovu tvorbu. Zejména zcela vymyšlený a originální svět plný podivuhodných tvorů je předzvěstí budoucí Zeměplochy. Tvorové tak miniaturní žijící bez povšimnutí lidstva v jejich obydlí pak jistě připomenou trilogii o Nomech. A stejně jako oni mají evidentně jiné vnímání času (oproti lidem žijí daleko rychleji, tedy nepostřehnutelně). Nátura Mizvoňů a Tupomentálů je pak až nápadně podobná postavám Nac Mac Fíglů ze Zeměplochy, kteří jsou sice malí, ale nesmírně silný a agresivní bojovný národ.
Přestože je tento román určen zejména pro děti, nepochybuji, že i dospělé pobaví. Přestože kniha nepostrádá humor, je ho zde na rozdíl od Zeměplochy jako šafránu.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Z knihy mám lehce rozporuplné pocity. Kdyby to napsal jiný autor, byla by to vlastně fajn kniha. Tím, že znám Pratchettovu pozdější tvorbu, geniální tvorbu, mám pocit promarněného potenciálu. Prostředí a postavy knihy jsou skvělé, a kdyby byl tento příběh napsán o 30 let později se zkušenostmi, které autor už měl, mohlo z toho být velkolepé dobrodružné dílo s minimálně šesti sty stránkami. Nemohu nezmínit Chrabroděje, dokonale vymyšlené, včetně závěrečného zamyšlení nad odvahou těch, kteří dokážou žít, aniž by věděli, co přijde.