Kočár do Vídně
Jan Procházka
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25272/kocar-do-vidne-25272.jpg
4
194
194
Komorní příběh odehrávající se v posledních dnech druhé světové války. Hlavní hrdinkou je zoufalá selka Krista, které němečtí vojáci bez zvláštní příčiny oběsili muže. Jeho smrt se rozhodne pomstít, a to vraždou mladého vojáka, který k ní přichází do statku a žádá ji, aby ho odvezla do Vídně. Celé drama se odehrává v hlubokém lese, v němž koňský povoz se ženou a mladým vojákem míří k rakouským hranicím. Krista stále čeká na příležitost pomstít smrt svého muže, když však nastane vhodná chvíle, zabít nedokáže Podle námětu a scénáře Jana Procházky natočil Karel Kachyňa v roce 1966 stejnojmenný film.... celý text
Přidat komentář
Jsou knihy, které přečtete, líbí se Vám, odložíte a zapomenete. A pak jsou knihy, které přečtete, nevíte, zda se Vám líbí, ale nezapomenete. A to tato útlá knížečka splňuje na plné čáře. Ta atmosféra, ten závěr. Doporučuji.
Žena, vůz, dva němečtí vojáci. Někdy cesty nevedou tam, kam mají. Otevřete bránu a nechte se pohltit smrkovým lesem. Smutně krásné. Varhanní koncert pod klenbou stromů.
Film je také mistrovským dílem.
Kniha byla zajímavá a téma nevšední. Bohužel jsem si ne se všemi jazykovými prostředky poradila.
Nevěděl jsem, že autor byl i scénáristou a proto jsem si na doporučení kolegů z naší databáze rozhodl, že si přečtu tuto novelu. A četl jsem ji pomalu a při vědomí, že podle této knížky byl natočen film, jsem si představoval jednotlivé scény. Bylo to velice působivé a pokud mi to ještě život dovolí - na film se podívám.
Krátké, ale koncentrované.
Působivá knížka. Řadím k jednohubkám typu Waltariho "Cizinec přichází", "Hordubal", nebo třeba i sci-fi Můj nepřítel, které dokážou i na malém rozsahu rozehrát drama a donutit k přemýšlení.
geniální dílo ve všech rovinách (jazyk, atmosféra, gradovaná pointa...), už mnoho let na mne četba tak mocně nezapůsobila!
žádný sentiment, žádné potoky krve, žádná šaráda a heroická literatura, ale syrový, autentický, realistický obraz milosti i krutosti člověka
mistrovské umění zkratky, v níž se kondenzuje vše, ba víc než v mnohém válečném románu o tisíci stranách; mezi Kristou a Hansem probíhá dramatický dialog, i když jsou to vlastně dva monology, postavy nerozumí významu slov toho druhého, reagují instinktivně, pudově, a přesto citově
velmi se mi líbil i Kachyňův film, v knižní předloze je však myslím lépe vysvětlen důvod, proč Krista ve vrcholném okamžiku, k němuž se celou dobu chystala, Hanse sekerou neudeří
Těžší čtení, kvůli staršímu jazyku a reáliím. Příběh však naprosto skvělý. Útlá knížečka, kterou mohu plně doporučit k přečtení.
Kdysi jedna spolužačka s touto knihou pracovala k maturitě, tak jsem byla zvědavá. Zejména když jsem už v tu dobu znala velmi dobře film Ucho a zjistila jsem, že předlohu napsal stejný autor. Nezklamalo. Kočár do Vídně mi přijde o něco poetičtější, což není nic proti ničemu.
Tak o Procházkovi jsem nikdy v životě neslyšel. A kde je ta chyba? Buď jsem nevzdělaný blbec, který si z hodin literatury odnesl málo znalostí, nebo zkrátka nám o něm pan učitel neřekl. Je to ovšem škoda, protože Kočár do Vídně je vynikající sondou do myšlení lidí na konci války. Nejde ani tak o děj, který je jednoduchý, dalo by se říct i dobrodružný, ale spíše o celé jazykové zpracování. Právě z toho důvodu se mi líbily krátké úsečné věty, žádné zdlouhavé popisy krajiny, žádné monology na dvě strany o hovně a o ničem. Nadávky a délka vět krásně odpovídaly tomu, jak se člověk vyjadřuje v takových situacích. A to nemluvím o prostředí, kde se příběh odehrával. Ani se nedivím Hansovi, že měl pro strach uděláno. Být sám opuštěný v lese, kde mohli být partyzáni, ale hlavně číhající Krista, tak to bych si nasral do kalhot. Voják-vojáček měl beztak taky hnědé trenky.
Krátká, ale velmi povedená novela, která se drsná a krásná zárověň. Celý děj se odehrává v hlubokém lese, z čehož na Vás padá tíseň, ale stále čekáte zda se Krista zachová správně.
Přes malý počet stran se jedná o velmi dobře zpracované drama, které je určeno rozhodně pro náročnější a zkušenější čtenáře.
Stejnojmenný film je též výborně zpracovaný.
Hodnocení: 8/10
Skvělý a hluboce lidský příběh z konce války, které potvrzuje, že ta největší dramata se nemusejí odehrávat jen uprostřed válečné vřavy. Příběh ženy, která se rozhodla pro chladnokrevnou pomstu, aby nakonec tváří v tvář svému rozhodnutí podlehla soucitu a touze po lásce k živé bytosti. Svět ale není nevinné místo pro život a šťastné konce jsou jen pro pohádky. Přidejte vytříbený, přesný jazyk a filmovou úspornost vyprávění a máte vynikající dílo, které rozhodně stojí za přečtení.
Smutná kniha, kterou nedokážu zapomenout. Jan Procházka je náš nedoceněný autor, který se měl dožít vyššího věku. Film podle literární předlohy byl také velice dobrý
Komorní drama z posledních dnů války.
Věty, které Jan Procházka poskládal, působí stroze, syrově a připomínají údery sekyry...
Předposlední kapitola je srovnaletná se závěrem Jozovy Hanule.
I když jsem viděl opakovaně film (i v kině), povídka mě překvapila množstvím přímé řeči a lyrickým jazykem.
"Kočičí oko tancovalo nad tupými palicemi valachů. Úvoz i povoz uhýbal a zase se vracel k ranní hvězdě. Crčela voda, hřměla míza, bobtnalo rašení. Živá hmota se ve tmě napínala, drala se nad žleb, mlaskala jako chlebové těsto
v kváskové díži." (s. 9/10)
"Explodovalo jaro, kvičeli ptáci, šuměl hvizd, idyla moravské přírody se vojáka-vojáčka nedotýkala." (s. 29)
Z textu vystupuje vztah k víře:
"Musíš mně odpustit, oslovila Boha. Vím, že jenom ty jsi Soud a Odplata. Ale jsi taky Spravedlnost." (s. 36)
Oproti filmu je rozveden motiv mateřství.
Ze zarovnání textu ve vydání v nakladatelství Academia z roku 2009 bolí až oči...
Smutný příběh z druhé světové,vntřní boj hlavní hrdinky lépe vynikne ve filmu,kde ji skvěle ztvárnila Iva Janžurová
Krátké, ale geniální. Prosté, ale dostatečně zajímavé a brilantně zpracované téma. Tak nějak selsky a přitom učeně. ♥
Skvělá kniha, spíše knížka. Přečetla jsem ji ještě před zhlédnutím filmu a myslím, že jsem měla velké štěstí. Takhle jako by měl film další rozměr.
Mistrná kompozice, nápaditý jazyk, celé to působí jako napůl přeludný lyrický příběh a přitom popisuje věci tolik syrové.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Ucho |
| 2009 | Kočár do Vídně |
| 1965 | Ať žije republika |
| 1966 | Přestřelka |
| 1992 |  Divoké prázdniny |
Krátké a hutné dílko z konce války, který mnoha lidem přivodil řadu paradoxních situací. Asi na knihu jen tak nezapomenu.