Kočka, která uměla číst pozpátku
Lilian Jackson Braun
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1941/bmid_kocka-ktera-umela-cist-pozpatku-5vy-1941.jpg
4
178
178
Kočičí krimi série
1. díl >
Jim Qwilleran na tom nebyl zrovna nejlíp, když ho, dříve špičkového žurnalistu, zaměstnal provinční list DAILY FLUXION, aby dodával zprávy z místní umělecké scény. Zrovna jeho, který by stěží poznal rozdíl mezi Sochou Svobody a Venuší z Mélu. Sotva se však bez valné chuti pustí do práce, začnou se dít děsivé věci. Někdo zpustoší galerii a přitom si očividně plete vraždu s uměleckým počinem. Především se ale Jim seznámí s Koko, siamským kocourem, který nejen že umí číst, ale také odvede lví podíl při objasňování záhadného vloupání. Tak vznikl úžasný tým, o kterém New York Times napsaly: DETEKTIVOVÉ ROKU. První z úspěšné série příběhů Kočka, která ....... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Příběhy
Vydáno: 2003 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
The Cat Who Could Read Backwards, 1966
více info...
Přidat komentář
Určitě jsem četla spoustu detektivek se složitější a propracovanější zápletkou, větším spádem, inteligentnějším (nebo aspoň narušenějším :-)) detektivem a děsivějšími vrahy. Málo ale takových, které by byly milejší, a málo takových, ve kterých by hrálo zvíře (skoro mám chuť se mu za to označení omluvit) při vyšetřování důležitější roli. Jelikož je to první díl a já budu v četbě zcela jistě pokračovat, nebudu nic víc rozebírat; pouze doporučuji.
Netypická detektivka, která mě pobavila, se sympatickou hlavní postavou, snůškou bizarností a absurdit a, už podle názvu, s "ukrutně" inteligentní kočkou, bez které by se člověčí detektiv - amatér nikdy nedobral pravdy. Dost dlouho trvá než dojde k zločinu, čtenář může hádat, kdo se stane první obětí... Pak děj dostává spád a hlavně, aspoň pro mě, je pachatel prozrazen až v závěru knihy.
Četla jsem na doporučení syna a rozhodně nelituji. Naopak. :)
Moje první kniha od této autorky...a jsem velmi příjemně překvapená. Velmi čtivé a oddechové čtení. Paráda.
Kočka, která......od L.J. Braunové jsem četla všechny, ale hodnotit budu pouze jednu. Půjčovali jsme si je my ženy v rodině a četly jako jednohubky....byla jsem s Jimem Qwilleranem a jeho kocourem ráda. Pokaždé jsem s nimi byla v tom zapadlém koutě, navlíkla si svetry, uvařila čaj a četla a četla.....
Pro mnohé asi průměr a já to chápu, ale já mám tyhle člověčí knihy ráda..... pohádka? Ano, ale krásná:-)
Dlouho jsem se odhodlávala, ale v podstatě mě ani nenadchla, ani nezklamala. Odlehčující čtení, celkem krkolomné věty a nic moc děj. Přesto mě nadchlo, že hlavní hrdina nebyl ten typ co všechno ví, vše umí, vše dokáže. Teorie hlavního hrdiny o vrahovi byli vcelku logické, ale na konci mylné, takže u mě také plus. A hlavně, kdo je vrah, vyplynulo až úplně na konci.
Průměrná detektivka bez napětí, která se slušně četla, ale některé konstrukce dialogů byly až zoufalé. Z toho všeho "Arch řekl:..., další odstavec Qwilleran řekl:... a tak pořád dokola, to bylo na konci až smrtelné. Skvělá byla postava literárního kritika a majitele kočky z názvu Mountclemense.
První seznámení s "kočičím detektivem" nezklamalo, je to typická detektivka na dlouhé odpoledne, jasně narýsovaný příběh, jasné motivace... ze kterých se pak stejně vyklube jiný závěr. A siamák určitě ukáže v dalších dílech, že umí nejen číst... :-)
Super oddechovka. Kocour detektiv mě vážně bavil. Pokud nepotřebujete, aby detektivka byla pekelně vážná věc, ale máte smysl pro nadsázku a chcete se spíš bavit, tak vřele doporučuju. Z podobného soudku mě taky bavila "kočičí" detektivka od Rity Mae Brown Kéž bys byl tady.
Po pravdě mě kniha moc nezaujala. Nějak mi tam chybí napětí, nějaká vážná zápletka, pátrání po zločinci.
„Má s Fluxem fantastickou smlouvu,“ prohlásil Arch.
„Jaký je?“ zeptal se Qwilleran.
„Uzavřený. Svéhlavý. Není snadné s ním vyjít.“
„To je milé. Je mladý, nebo starý?“
„Něco mezi tím. Žije sám – s kočkou, představ si to! Spousta lidí si myslí, že ty jeho příspěvky píše ta kočka, a možná mají pravdu.“
„Je to, co napíše, dobré?“
„On si to myslí. A náš chlebodárce zřejmě taky.“ Arch se otočil na barové stoličce a dodal:
„Říká se, že Flux si ho vysoko pojistil.“
„Co je na kritikovi tak vzácného?“
„Tenhle kritik má to, co noviny tak milují: Je kontroverzní. Jeho články přinášejí stovky dopisů týdně. Ne, tisíce!“
„Jakých dopisů“
„Rozčilených. Pochvalných. Hysterických. Čtenáři, kteří se vyznají v umění, ho nenávidí. Ti ostatní ho mají za nejlepšího, a tak se mezi sebou hádají. Daří se mu neustále zaměstnávat celé město. Víš, co přinesl náš poslední průzkum? Kulturní rubrika má víc čtenářů než sportovní. A ty víš stejně dobře jako já, že je to nepřirozená situace.“
. . .
„Mimochodem, jak se ten kritik jmenuje? zeptal se Qwilleran.
„George Bonifield Mountclemens“.
„Zopakuj to, prosím tě.“
„George Bonifield Mountclemens III.! Už jen jeho jméno některé čtenáře rozčílí,“ řekl Arch. „Chtěli by vědět, za koho se vlastně považuje.“
„Mluv dál. Ta práce mi pomalu začíná být sympatická. Šéf říkal, že je to příjemná, slušná rubrika a já už měl strach, že budu pracovat s hejnem svatých.“
„Nenech se zmást. Všichni umělci v tomhle městě se vzájemně nenávidí a všichni jejich přívrženci drží při nich. A proto jsou všichni hrubí. Je to jako ve fotbale, jenom horší. Nevybíravé nadávky, osočování, zrada a podvod . . .“
Od knihy jsem naprosto nic nečekal, proto jsem byl opravdu překvapený, že se četla skoro sama, zápletka byla zajímavá a pan Koko se ukázal jako opravdový detektivní kocour :)
Tak takto si představuji "klasickou detektivku". Nenápadný úvod, postupně se rozbíhající děj, inteligentní a přitom svižný příběh, a bonus - kočka, která hlavnímu hrdinovi dokáže pořádně "zatopit", pokud se nechová podle jejích kočičích představ a očekávání. Knihu mohu s klidný srdcem doporučit, je to milé oddechové čtení, které rozhodně neurazí!
Knihu jsem začala číst na doporučení.. byla to moje vůbec první detektivka a jelikož jsem tímto tématem nepolíbená, nic jsem od knihy nečekala.. Ale možná právě proto se mi knížka četla velmi svižně, zaujala mně a líbila se mi.. Postupné seznamování s hlavním hrdinou a jeho kočičím kamarádem a přžedevším jejich debaty byly roztomilé...
Autorovy další knížky
| 2003 |  Kočka, která uměla číst pozpátku |
| 2003 |  Kočka, která okusovala ušák |
| 2003 | Kočka, která zhasínala světlo |
| 2010 | Kočka, která vyprávěla příběhy |
| 2004 | Kočka, která hrála Brahmse |
Nic jsem od této knihy nečekala a vybrala jsem si ji vlastně jen kvůli zajímavému názvu, o to příjemněji mě překvapila. Není to sice žádná "velká" literatura, ale potěší a pobaví. A netýká se to jen milovníků siamských koček, Kao K´o Kunga obzvlášť.