Kočka, která uměla číst pozpátku
Lilian Jackson Braun
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1941/bmid_kocka-ktera-umela-cist-pozpatku-5vy-1941.jpg
4
178
178
Kočičí krimi série
1. díl >
Jim Qwilleran na tom nebyl zrovna nejlíp, když ho, dříve špičkového žurnalistu, zaměstnal provinční list DAILY FLUXION, aby dodával zprávy z místní umělecké scény. Zrovna jeho, který by stěží poznal rozdíl mezi Sochou Svobody a Venuší z Mélu. Sotva se však bez valné chuti pustí do práce, začnou se dít děsivé věci. Někdo zpustoší galerii a přitom si očividně plete vraždu s uměleckým počinem. Především se ale Jim seznámí s Koko, siamským kocourem, který nejen že umí číst, ale také odvede lví podíl při objasňování záhadného vloupání. Tak vznikl úžasný tým, o kterém New York Times napsaly: DETEKTIVOVÉ ROKU. První z úspěšné série příběhů Kočka, která ....... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Příběhy
Vydáno: 2003 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
The Cat Who Could Read Backwards, 1966
více info...
Přidat komentář
Jsem celkem rozpolcený, nějak mě tato kniha nenadchla. Není to úplně špatné ani žádný trhák. Nebudu chodit kolem horké kaše, kniha mě osobně nesedla.
Taková oddechová, "stará" detektivka, která si tak nějak plyne svým poklidným tempem, občas se objeví nějaká ta mrtvolka a ke konci se celý případ zase v poklidném duchu vyřeší :-)
(SPOILER)
3,5/5 Knihu jsem už četla v letech, kdy ji u nás prvně vydali. Tehdy jsem ji hodnotila krapet výše. Líbilo a líbí se mi na ní i nyní to postupné odkrývání indicíí a skládání střípků jednotlivých informací do komplexního obrazu. To jak Qwill uvažuje a Koko mu pomáhá. Tehdy jsem oceňovala i Qwillův osobitý humor. Teď už krapet méně. Také jsem si tehdy nevšimla těch občasných chyb a tiskařských šotků, jež se v knize vyskytovali. Pravdou ale je, že zdaleka ne v tak velké míře, v níž se vyskytují v novějších knihách. A už vůbec jsem si nevšimla občasných popletených informací. Např. Kdo, že odvovolal ten oběd s Qwillem. Myslela jsem a v prostřed knihy bylo tuším psáno, že to byla Sandy H. Ke konci se ale tvrdí, že volala její služebná a není vůbec zdůrazněno, že by měla pouze vyřizovat vzkaz od své paní atd. Myslím, ale že překlad byl slušný a pravdou je, že ty zvláštní větné konstrukce jsou způsobeny dobou, kdy byla kniha napsána. Autorka knih totiž proslula mimo jiné tím, že byla velmi tajnůstkářská. Takže s jistotou ani nevíme, kdy přesně první díl vznikl. Víme pouze, že originál vyšel poprvé v roce 1966, což je pěkných pár let a že dost knih ze série bylo vydáno po úspěchu v těsném sledu, což bylo umožněno tím, že autorčin šuplík byl velmi hluboký a plodný. Rozhodně nelituju toho, že jsem si knihu přečetla znovu. Je to taková klidnější krimi starého střihu okořeněná mými oblíbenými zvířaty.
PS: Musíme autorce odpustit i to, že některé znalosti o kočkách, jež tehdy měla, byly již překonány. Ale jelikož to není encyklopedie, tak to tolik nevadí.
Já nevím. Před lety, když byla série Kočka, která hit, jsem dvě četl a tehdy se mi líbily. Tahle mi přišla taková upocená, nastavovaná, ukecaná. Vlastně moc uvěřitelný příběh to nebyl, ubíraly tomu i zjevné chyby v překladu. Takže takový průměr až lepší průměr,
Kraťoučký příběh na němž byly nejzajímavější interakce mezi J.Q. a siamským kocourem Koko. Jim přijímá místo v kulturní rubrice, ačkoliv o umění ví prd. Neustále naráží na nevraživost vůči kritikovi píšícím pro stejný plátek, až se s ním nakonec setká a dokonce se k němu nastěhuje. Poznává místní umělce, seznamuje se s pozadím a vztahy. Sice dojde ke třem úmrtím, ale neoznačila bych příběh jako detektivku. K Jimovi se dostávají informace, ale nepřišlo mi, že by sám nějak důsledně pátral. Čte se to samo, to ano, ale nejsem si jistá, že mi v paměti utkví dlouho.
Po několika letech se opět vracím k této pro mě skvělé detektivní sérii. Jsem velká milovnice koček a Koko je prostě neuvěřitelný chytrouš a společně s novinářem J.Q. jsou správná dvojka a já se moc těším, až si opět přečtu všechna jejich dobrodružství.
Kdyby byla detektivka víc napínavá tak dám plný počet hvězdiček.Jsem milovník koček,a Koko je frajer,přesto mi připadal příběh dost poklidný.Na další díly se samozřejmě těším.
Kniha se četla sama, tempo bylo svižné, o postavách byl přehled, byly různorodé a zajímavé. Zápletka uvěřitelná a kocour skvělým zpestřením. Určitě si přečtu další knihy série.
Při čtení jsem měl chuť si pořídit kočku, a to jsem pesomil. Kniha není špatná, ale příběh jen tak proletí a vlastně jsem si z něj ani moc nevzal. Umělecké prostředí umí být podle všeho, pěkně vražedné.
Až na tomto portále jsem se dozvěděla, že se jedná o kočičí sérii. To mne potěšilo. Pokusím se najít další díly , protože mi tento styl psaní zkrátka sednul. Jelikož bývám občas v kočičí společnosti, dokážu si představit, že i ony by levou zadní vyřešily detektivní záhadu. V naší kočičí partě jsem bezesporu já " Ta nejmíň chápavá ".
Ani smutná, ani veselá, ani napínavá, ani nudná… celkově neslaná nemastná kniha, která nepřekvapí ani neurazí.
Co tím chce básník říct? Tato otázka se mi bez ustání vtírala do mysli, zatímco jsem četla. Od dalšího čtení mě to naštěstí neodradilo. I kočka, pardon siamský kocour Kao K' o-kung, alias Koko, hraje ve valné části příběhu pouze jednu z vedlejších rolí, jakkoli titulek napovídá opak. Kočičí zvyky jsou tady ale velmi dobře vypozorovány a je evidentní, že autorka kočky miluje a zná. Kočičí chytrolín tak tuto uměleckou detektivku příjemně odlehčuje. Detektivku? Ale ovšem, někde v druhé třetině (nebo polovině?) knihy se do příběhu novináře Quillerana připlete po Kokovi i nejedna vražda ;-). Skoro to vypadalo, že jsem se náhle ocitla někde v Midsomeru. Fakt je, že kniha je milá a poetická, i když Quilleran pátrá po vrahovi/vrazích. Nenáročně čtení pro volnou chvíli u kávy. Ovšem nikterak pitomé.
Velmi pohodové čtení, ze kterého vyloženě prýští autorčina láska ke kočkám. Jemným humorem opředené vyprávění o tom, jak se ostřílený novinářský matador seznamuje s kulturní rubrikou, uměleckým prostředím a jelikož jde o román detektivní, samozřejmě nechybí ani zločiny. Vyšetřování zde není doménou policie a dokonce ani hlavní hrdina Jim Qwirellan by si neporadil bez siamského kocoura Kao K´o-kunga. Kokovu intelektu se totiž vyrovná pouze jeho nezměrná trpělivost, s jakou musí nedovtipné lidi dostrkat ke správným stopám a myšlenkovým pochodům. Zápletka ze staré školy asi nikomu nevyrazí dech, ovšem pokud si potřebujete odpočinout u milého, úsměvného příběhu s vraždami a bezoáry, série „Kočičí krimi“ je dobrou volbou (přímo skvělou, jsou-li vaše oděvy a také obydlí, které vám kočky dovolily s nimi sdílet, beznadějně plné chlupů). A teď mě omluvte, musím jít nakrmit mňaudam Jéééčivku. 75%
Po nahodile přečteném 12. díle této série jsem se poslušně a pokorně vrátil k 1. dílu. Samozřejmě jsem už tušil, že to stojí za to. Hned během prvních pár stránek jsem byl v obraze a užíval si četbu. Koko i Jim Qwilleran byli skvělí, takže doporučuji.
Taková knížka na jedno přečtení. Na mě moc dlouhý úvod a pak honem honem, jak to bylo. Uvidím, jestli půjdu do některé další.
Tohle mě prostě bavilo. Ani jsem dlouho nevěděla, že to má být detektivka. Prostě jsem si to užívala jako vtipné kočičí čtení a vyklubala se z toho detektivka.
Líbí se mi popis prostředí uměleckých galerií v kombinaci se skvěle vystihnutou majestátností kocoura. Samotná detektivní zápletka pro mě nebyla až tak důležitá.
Pre mňa to bolo mäkučké, príjemné, akoby secesné čítanie. Nechápem, ako mi tieto prívlastky prišli na myseľ, ale sú výstižné. Možno škoda tých vrážd, mne by stačilo, keby to zostalo ľahkou prózou, nemusela to byť dráma. (A priznám sa tiež, že nechápem, ako mohol mať hlavný hrdina v minulosti také problémy a konflikty, mne sa zdalo, že je dosť pohodový a tolerantný. Ale to je iba detail, ktorý v knihe nie je vysvetlený. Nič by sa nestalo, keby to v úvode nebolo spomenuté, zmiatlo ma to. Možno sa dozviem v ďalších knihách).
Neurazilo ani nenadchlo. Ale myslím, že to způsobil přednes Rikyho, který někteá slova polykal takoým stylem, až mi uši přeázely. Té ležérnosti bylo na mne moc. Myslím, že to zkusím znovu klasicky, hezky písmenko po písmenku. Protože Koko byl fantastický, dám mu ještě šanci :-)
Autorovy další knížky
| 2003 |  Kočka, která uměla číst pozpátku |
| 2003 |  Kočka, která okusovala ušák |
| 2003 | Kočka, která zhasínala světlo |
| 2010 | Kočka, která vyprávěla příběhy |
| 2004 | Kočka, která hrála Brahmse |
Taková klasická americká detektivka. Nenadchne, neurazí. Nemám moc rád moderní umění, takže ty plky kolem něj byly trochu moc. Z kočky dělali supermana, to taky bylo trochu přehnané. Ale číst se to dalo, jako oddechovka v pohodě.
Zajímavé namluvení, to znělo taky jako stará škola, což se ke knize výjimečně hodilo.