Kočičí povídání aneb Jak nám kočky dovolily s nimi bydlet
Romana Junková
Máte rádi kočky, kocoury a koťata? Pak je tato knížka určena právě vám! Povídání o životě s kočkami, o tom, co všechno způsobí náhodou nalezené kotě, co se stane, když se doma neočekávaně objeví dva noví kočičí sourozenci a původní smečka koček domácích se rozroste o další členy, kteří se také rozhodnou s vámi bydlet. Jak se s kočkami spí, stoluje, pracuje a vůbec žije. Jaké to je, když odjíždíte na dovolenou anebo nutně potřebujete vymalovat, a kočky se rozhodnou asistovat (nejen) těmto činnostem. Vyprávění o kočkách je inspirováno přímým soužitím s nimi – se všemi radostmi i starostmi, které jejich povaha, zvyky a život přinášejí. Jednotlivé kočičí příběhy jsou napsány s vlídným humorem a s pochopením nejen pro kočky, nýbrž také pro jejich lidské spolubydlící. Kniha je laskavým zastavením v dnešní uspěchané době, kdy na prosté a klidné spočinutí, jakým je třeba posezení s kočkou v klíně, jinak zbývá čas věru málokdy.... celý text
Přidat komentář
Moc hezká a pohodová knížka na večer na gauči s kočkou na klíně. Myslím, že se zasměje kočkař i nekočkař. Některé příběhy jsou smutnější, ale tak jde život.
Povídání o životě s kočkami. Jaké to je, když se u Vás objeví první kočka a pak už jen přibývají. Vtipně podané historky z vlastního života autorky s kočičími mazlíčky.
Tohle bylo příjemné počtení. Kdo má rád kočky, autorku pochopí, co přesně prožívá, co si myslí, proč se chová tak, jak se chová. Bylo fajn sledovat, jak se blíže seznamuje s kočkami až v dospělosti, jak je poznává a jak vzniká její láskyplný vztah k novým kočičkám.
Tahle knížka je určena pro kočkomily. Pokud nemáte kočky, tak si myslím, že Vám toho moc nepředá. Já jsem se u ní nasmála i dojala a myslela u toho na naše kočičáky. Nebylo to úplně top, ale jako příjemná oddechovka, proč ne.
Milé čtení pro milovníky kočiček, ale nemohu říct, že by mě to vyloženě nadchlo. Podle autorky jsou kočičí lidé jen ti, kteří mají kočku nepapírovou z útulku, takže my ostatní, kteří jsme si koupili z chovatelské stanice kočku s průkazem původu, jsme snad horší nebo méně milující?
Celkem čtivá kniha o autorčiných kočkách a životě s nimi. Pohodovka pro milovníky koček. V některých z popsaných příběhů se ocitl snad každý chovatel koček.
Psáno poutavým jazykem, dobře se četlo, ale povídkami bych to nenazvala. Připomínalo mi spíše jakési rozvláčnější příspěvky do diskuzí na kočičím fóru. Pro kočkomily skvělé, nicméně mám pocit, že autorka si přála oslovit spíše širší publikum, jakožto spolupracovnice útulku. Na to jsou zas její vyprávění příliš detailní, kdo nezažil sametové tlapky, takové podrobnosti neocení.
Ale jak já znám to věčné počítání do čtyř :-)
Čteno v rámci výzvy. Kniha mě trochu zklamala, čekala jsem více milého a srandovního povídání. Je to spíše vyprávění, které je, ale skutečné. To znamená sice i veselé, srandovní a milé. Ale i smutné a realistické. Chvilkami jsem se nudila v opakujících se pasážích. Nebo takových, které mi přišli naprosto jasné a zbytečně vysvětlující. Ale jestli máte rádi kočky, určitě se vám bude líbit.
Tuto knihu pro výzvu 2020 mi vybrala na moji žádost skoroségra nebo-li drahá přítelkyně v jedné osobě. Nechtěla jsem si do tématu - kniha vystihující vaši osobnost vybírat sama a moc mě potěšilo, že naše názory na moje já se zcela shodují :)
Po literární stránce by asi v knize odborníci našli nedostatky, ale pro nás, kdo mají doma vlastní plyšáčky nebo-li heboučké tlapky je kniha jako hovor s psychiatrem, který vám vysvětlí, ne nebojte se ..... Vážně nebojte, nejste v tom sama, takových jako jste vy je spousta :) Takže za mě moc děkuji autorce a jí i všem hebkým tlapkám světa VŠE NEJ!
Co napsat.... asi nás autorka pozorovala u nás doma. :) Máme sice jenom 2 kočky, ale často jsem je v příbězích poznávala. Takže 100% doporučuji - nejen kočičím lidem :)
Autorovy další knížky
2010 | Kočičí povídání aneb Jak nám kočky dovolily s nimi bydlet |
2016 | Kdyby kočky mohly mluvit |
Dětem se knížka moc líbila. Řadíme se s našimi čtyřmi kočkami - chtě nechtě - mezi kočičí lidi, a tak nám jsou zkrátka všechny ty kočičí příběhy blízké.
Jednu výtku ale mám: Text je psaný na můj vkus příliš rozvláčně. Knihu jsem četla dětem před spaním, tedy nahlas, a hodně jsem při četbě text zkracovala, upravovala. Možná by původní košatá verze děti ani tolik nenadchla.
Ale abych také pochválila - třeba kapitola Kočičí Vánoce, ta se moc povedla. Průběžně hledám při svém čtení vánoční příběhy a často jsou smutné, nepoetické, prostě k vytvoření vánoční pohody nevhodné. Ale Kočičí Vánoce, ty se povedly.
Zdar všem kočkám i jejich lidem!