Kočka, kam se podíváš
Radmila Tomšů
Hotel U devíti koček série
< 2. díl
Jsou zpět! Kdo? Kočičí dáma Rozárka a frajer Barbucha. ONI i další obyvatelé Hotelu U devíti koček. Ke slovu se dostane zrzounek Tobiáš, ale i ostatní, vědátor Čeněk, černý Jája a ani světem protřelý Silver nezůstane pozadu. Zajímá vás, jak dopadne hodina experimentální prvouky v přítomnosti Barbuchy? Kdo je Dorinka? Koho pasují na Pána podstolí a kde se tu, u všech obroušených drápků, vzali Krakení? Kočky, kam se podíváš, kočky, kam si sedneš či lehneš.... celý text
Přidat komentář
Opět se skvěle bavím a směju nahlas :) Hláška typu - "Vždyť sama holka říkala, že je všecko naučím, ne? Tak ať se koukaj učit. Hele, jestli chtěly někoho učit ony, měly si koupit psa." - je pro nás, kdo žijí s kočkami životním moudrem s nímž je lepší se smířit raději dříve než později :)
A u popisu, proč dvounohý nezbyly žádný prášky, který by dala Tobiáškovi, mi tekly slzy smíchu ... (i proto že podobné scény jsem zažila na vlastní kůži, včetně červenání se před paní doktokou)
"Víte, jak jsme mu je dávali včera..." z dvounohý to leze jak z chlupaté deky, "první prášek skončil ve dřezu, nestihla jsem ho chytit. Druhý mi prskl do čaje. Třetí jsem sice z květináče vytáhla včas, ale když jsem ho oplachovala, tak se mi rozpustil..."
Bílá jen nevěřícně zírá.
"Potom jsem ho lumpa jednoho, dlouho vymotávali ze záclon a čtvrtý prášek při tom manžel rozšlápl. Pátý ... paní doktorko, že lidem neškodí .. já jsme se nějak víc naklonila a on ho zrovna vyprskl, pitomec, a rovnou mně do pusy. A já, jak jsem se lekla .... Dvounohá jen mávne rukou a pokračuje: "Šestý jsme už ani nenašli a sedmý jsme zametli spolu se střepama skleničky."
Nakonec se ale dvounohá na zkoprnělou veterinářku vítězoslavně usměje.
"Pak nás konečně napadlo zabalit poslední do šunky! Jenže ..." rychle schlípne, "tím pádem už na dnešek nemáme žádný .... "
Domů odjíždíme s novou várkou tablet.
Bude další kolo, jupí!
Autorce by rád vyřídil vzkaz i náš kocour Edward ... Svoje dvounohý, jsem si vychoval celkem obstojně ... On klidně bude spát na zemi (185 cm a cca 100 kg), jen abych já 4kg měl v posteli dost místa. Ale dvounohou nemůžu naučit, že před spaním se nemá čvachtat v té odporné vodě, která je dobrá jen na pití, ale pořádně se umejt. Večer co večer jí ty její zapatlaný ruce a obličej poctivě meju a vysvětluju jí to a nic ... Nemoh by mi Tobiášek, Rozárka, Čeněk nebo někdo poradit jak si jí to konečně naučit? :)
Kniha se mi moc líbila, stejně jako její předchůdkyně. Jsem ráda, že tentokrát vyprávěli i ostatní kocouři a moc jsem se při čtení bavila. Občas mi přes rameno nahlížela i moje kočka a vypadalo to, že si čte společně se mnou.
O kočičí fousek lepší než 1. kniha, protože se ke slovu konečně dostaly i kocouři a tím bylo vyprávění alespoň v první polovině živější… Bohužel druhá půlka opět sklouzla k opakování a ONA a ON (hlavně ONA) jsou nezábavně nepoučitelní ohledně koček… Jo a kdo proboha staví na vesnici (?) takový plot, aby kočky náhodou neopustily zahradu?!
Pěkné čtení, ale proti první knížce je mé hodnocení o hvězdu menší. A to jsem uvažovala i o třech hvězdách. Poměrně dost pasáži se opakovalo, chvílemi to bylo takové nijaké... První knížku jsem si užila, ale tuhle jakoby psal někdo jiný. Ze sympatií k autorce a za konec, který dost napravil, dávám nakonec hvězdy čtyři. :-)
Autorovy další knížky
2021 | Statek je rodu ženského |
2020 | Hotel U devíti koček |
2023 | Potrhlá dovolená |
2020 | Kočka, kam se podíváš |
2022 | Statek v ohrožení |
Taková oddychovka...bavila