Kočka na rozpálené plechové střeše
Tennessee Williams (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136945/bmid_kocka-na-rozpalene-plechove-strese-4oZ-136945.jpg
4
417
417
Neschopnost komunikace mezi nejbližšími, touha po penězích, bolestná odhalení pravdy, strach ze smrti, ale zároveň ze života ve lži, pocity opuštěnosti v blízkosti těch, které milujeme. To vše čtenář nalezne ve hře jednoho z největších dramatiků 20. století.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2012 , ArturOriginální název:
Cat on a Hot Tin Roof, 1955
více info...
Přidat komentář
"Jedna z věcí, která se dá pěstovat na takový veliký plantáži a která je důležitější než bavlna! - je snášenlivost - a tu já pěstoval!"
V porovnání s ostatními dramaty, která jsem od Williamse četla, mě tohle moc nebavilo. Je rozhodně skvěle napsané, chápu, proč se postavy chovají tak, jak se chovají - a čeho tím vším chce Williams docílit. A rozhodně se mu to daří. Mně osobně se ale tohle téma nijak nedotýká a lehce mě nervovalo číst hru, ve které si všichni stále jen nadávají, ignorují se, nebo kují různé intriky. Rozhodně to ale bylo zajímavé čtení a jako vždy jsem si odnesla zajímavé myšlenky.
"... z eště větší dálky, zrovna jsem se vrátil z druhý strany měsíce, ze země smrti, synu, a tak mě tak hnedkon něco neporazí!"
„Jo, jo, holenku, lidský stvoření je obyčejný zvíře, jenže fakt, že stejně umře, nijak nezvětšuje jeho soucit s vostatníma, kdepak, holenku…“
Vlastník rozlehlé plantáže v jižanské Deltě (Taťka) umírá, ačkoli o tom on ani jeho manželka ještě nevědí. Rodina, tedy starý pár a dva dospělí synové s manželkami, se schází, aby oslavila Taťkovy poslední narozeniny a/nebo získala dědictví. Komunikace této šestice postupně odkrývá různé problémy a vztahové krize.
Hra o alkoholismu, (homo)sexualitě a umírání, odvíjející se za letního západu slunce. Četla jsem ji ze zvědavosti, jaké tohle slavné dílko asi je, a s plným vědomím, že se bude míjet s mým vkusem. Tedy že se bude soustředit na průměrné nebo podprůměrné, vulgární lidi a že bude jejich dialogy i osudy prostředkovat až útočně realisticky, jak je v moderním dramatu zvykem. A tohle všechno o „Kočce“ platí, ale Tennessee Williams k tomu přidává ještě jakousi něhu.
Ač jsem čekala úplně něco jiného, musím říct, že mě tato hra bavila. Vykreslení postav úžasné, přestože mi lezli na nervy úplně všichni. Ráda si ji přečtu někdy znovu a podívám se na další autorova díla.
Skvělé a naprosto uvěřitelné. Před očima jsem při čtení živě viděla Elizabeth Taylor a Paula Newmana, přestože jsem film viděla už hodně dávno. Každopádně teď se na něj určitě ráda podívám znovu.
Neobyčejné drama o životě obyčejných lidí, které jejich problémy přerůstají a rozdělují zároveň. Krásný sloh, dynamická spádovost a barvitost postav v kontrastu s pokrytectvím, sobectvím a proradností.
Nejsilněji působí to, co zůstalo nevyřčeno.
Tennessee Williams získal svůj věhlas světového dramatika právě Kočkou na rozpálené plechové střeše a Tramvají do stanice Touha.
"Kočka" je dílo, které má všechny znaky klasického dramatu. V dialozích se před čtenářem rozkrývají složité mezilidské vztahy, konkrétně vztahy mezi příslušníky rodiny farmáře kdesi na americkém jihu. Jsou to vztahy narušené: poznamenané nenávistí, přetvářkou, touhou po majetku a z ní plynoucí závistí. Autor zde mistrovským způsobem uplatnil znalost lidské povahy a jednotlivé postavy jsou vykresleny velmi plasticky.
Doporučuji!
Jako PDFko na procvičení angličtiny předčila má očekávání. Nevím, jak je tomu na jevišti či knize v češtině, ale já měla v daném souboru třetí dějství 2x, pokaždé trochu jinak a s možností zvolit si své nejmilejší. ;-)
Nejdříve přečíst knihu a pak vidět film. Já to bohužel udělal obráceně a dost mě to při čtení ovlivňovalo :-(.
Z filmu jsem vůbec nepochopil podstatu a poselství celé knihy, přestože je velice dobře natočený.
Je to nadčasové drama o palčivých společenských otázkách, které se v 50. letech v americe jen těžko prosazovali. Je to hezký záznam doby a tehdejšího přístupu a k řešení těchto otázek.
Kniha se mi velmi líbila hlavně svým obsahem a dějovou linii. Říká se o tom že je to psychologické dílo a já bych řekla že určitě ano. Tedy alespoň na půl. Všechny postavy tam byli úžasné vystihnute, jak je to například i v hodně rodinách kde vládne idylka ale doopravdy je to všechno jinak... Lži a neupřímnost v rodinách bohužel bývá.
Již dlouho jsem se chystala na přečtení této hry a rozhodně toho nelituji. Na můj vkus by mohla být delší, ale všehovšudy nakonec je to divadelní hra. Četla se snadno, rychle a nikde nebyly nudné pasáže, do kterých bych se musela nutit, ba naopak jsem byla zvědavá na nějaké vyvrcholení/řešení konfliktů mezi členy rodiny.
Brick: Maggie – tvůj hlas mi v poslední době kazí požitek z pití.
Oceňuji zajímavé charaktery osob, které nemají zrovna moc kladů, ale přesto jsou poutavé. Zvláštním způsobem jsou mezi sebou proplétané a vše do sebe zapadá. Člověk má chuť se při čtení smát a zároveň pociťovat lítost.
Taťka: Já si budu mluvit, jak budu chtít, Ido, narozeniny nenarozeniny, a jestli se to tady někomu nelíbí, tak ví, co mi může!
Koktejl podle mého gusta. Srdcervoucí. Ostře vtipné. Ze života. A stejně jako Tramvaj do stanice Touha i filmové zpracování (až na podstatné detaily v obou dílech - homosexualita - jež nebyla v tehdejší době žádoucí) vynikající!
„Člověk nesmí dopustit, aby se život zastavil, ani tehdy, když jeho životní sen - ztroskotal."
Knihu jsem měla vybranou k maturite..jen jsem ji nestíhala přečíst, tak na ni přišla řada teď. A bohužel mě nenadchla..což mě opravdu mrzí.. ale myslím si, že jsem na tu knihu asi moc "mladá" a že jsem ji asi ani úplně nepochopila. Jediný co se mi líbilo bylo že to bylo psané jako divadelní hra/scénář.
... vyhřívá se v té výhni předstírání a podezřívání. Seskoč dolů, ať nadobro nespálíš se. Do našeho domu už léta praží pocitové paprsky sametové falše. Je třeba vyčistit duše, zalepit škrábance, "zkazit" pohnuté myšlenky, co hučí v hlavě. Rodino, pojďme se... poznat. Rodino, pojďme si promluvit… o nás, o starých zraněních, která se znovu ozvala, o ukrytých bolestech, o zbrklých gestech, lži znehybnit. Mezi námi jsou vztahy napjaté, kterou předou si a hrají velmi netaktně. Dusná atmosféra obchází kolem. Není místa, které by stíny nevrhalo ve tváři druhé osoby. Jsme od sebe jen pár kroků vzdáleni, a přitom stačilo by, kdyby se chyby napravily, vše podstatné si vyříkali, usmířili se. Dramatu, které stále vystrkuje, seká po nás drápkem, nelze než vyseknout poklonu.
Knížka je psychologické drama, což do mého vkusu moc nezapadá, ale knihu jsem přečetla během dvou dnů a nikdy bych neřekla, že by mě něco takového mohlo chytnout a bavit.
Neustálé narážky Bricka a Maggie mě bavily – alespoň ze začátku. I když ke konci mi přišlo, že se tam všichni chovají jako malé děti, které spolu neumí komunikovat a hrají tam různé hry, místo aby si vše vyříkali na rovinu, i když je to někdy těžký.
Kniha se mi velmi líbila!
Čekala jsem od ní méně, a tím mě moc překvapila! Přečetla jsem si jí, i když už mám k maturitě přečteno a nakonec jsem jí vyměnila a mám jí tam. :-D
Děj byl skvělý, i když mi některých postav bylo chvilkami líto.
Určitě kniha stojí za přečtení, je lehce i k zamyšlení.
Nevim, nevim, asi jsem na to moc mladá a bezstarostná, abych to chápala. Naštěstí.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Tramvaj do stanice Touha |
| 2012 | Kočka na rozpálené plechové střeše |
| 1980 | Skleněný zvěřinec |
| 1997 | Římské jaro paní Stoneové |
| 1988 | Louka modrých dětí |
Kdysi sem viděla film s mojí oblíbenou Elizabeth Taylor. Už sem si nepamatovala moc děj a jsem velmi ráda že jsem si to osvěžila. Velmi zajímavá sonda do jedné rodiny a odhalí tolik věcí, vlastně za jeden večer..uff jsem ráda za svoje příbuzné, tohle bych rozhodně nezvládla..