Kočka na rozpálené plechové střeše
Tennessee Williams (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136945/bmid_kocka-na-rozpalene-plechove-strese-4oZ-136945.jpg
4
417
417
Neschopnost komunikace mezi nejbližšími, touha po penězích, bolestná odhalení pravdy, strach ze smrti, ale zároveň ze života ve lži, pocity opuštěnosti v blízkosti těch, které milujeme. To vše čtenář nalezne ve hře jednoho z největších dramatiků 20. století.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2012 , ArturOriginální název:
Cat on a Hot Tin Roof, 1955
více info...
Přidat komentář
Nenadchlo, ale ani neurazilo. Možná mi unikla hlavní pointa, ale z mého pohledu se jedná o průměrnou knihu zachycující komplikované vztahy v rodině.
Z knihy mám smíšené pocity. Sáhla jsem po ní jen kvůli Výzvě. Na mě až příliš realistický příběh plný vulgarismu a negativních vlastností postav. Bohužel, realita našich životů taková je. :-(
Nejdříve jsem před několika lety viděl film se skvělým Paulem Newmanem a neméně perfektní Elizabeth Taylor. Ve filmu vyzní konec trochu jinak, hollywoodsky. I kdyby se někomu Williamsova kočka na rozpálené střeše těžce četla, neodkládejte jí a dočtěte. Hra obsahuje prvky, které mohou a asi i v životě potkávají kohokoli z nás - utápění bolesti v alkoholu, touha po sexu, blížící se smrt v rodině a ziskuchtivý boj o obrovské dědictví ze strany pár členů rodiny. S tímto výčtem se ukazuje, že Williams do své hry nedosadil opravdu žádné výjimečné postavy, které by nesly nějaké velmi specifické rysy a lišily se tak od běžných lidí. Hra na nás nemá působit šokujícím způsobem, ale silnými dialogy a asi i lidskou povrchností. Právě v tom se podle mě ukazuje síla tohoto dramatu, neboť hra i filmová adaptace patří dodnes k oblíbené klasice.
Chytla jsem to do ruky zrovna v době, kdy mi nějak chybí ta psychická pohoda a rozebírat vztahy se mi při čtení ukrutně nechtělo, neboť sama mám co dělat se sebou - takže přiznávám omyl, původně jsem si myslela, když jsem po knize sáhla, že je to legrace - no není a tak ji schovám do knihovny a asi pěkně hluboko. Třeba někdy na lepší časy
Nedělám to rád, ale nevyhnu se tomu, musím srovnávat, a to s dílem ze stejného období od podobného autora, Smrtí obchodního cestujícího, které jsem četl předtím. A Kočka z tohoto srovnání vychází jako vítěz.
Ani nevím proč, ale v té knize je něco, co mne uchvátilo. Snad ta hutnost atmosféry, tíživost dopadajícího stínu smrti, přesné a trefné glosy o životě, dialogy mrazivé jako ostrá čepel, prostě "něco", co tomuhle dílu dává jedinečnou příchuť.
A přitom ani ten konec nezavání moc velkým happy endem. (Spoilery!) Taťka skutečně umře na rakovinu, Brick se s největší pravděpodobností z alkoholismu nedostane, Maggie bude stále kočkou na rozpálené plechové střeše, navíc zřejmě s kotětem, které přivede do světa kruté samoty, honby za ziskem a neschopnosti si cokoliv říct. Do světa, kde se i takový pevný bod jako rodina hroutí.
Drama Kočka na rozpálené plechové střeše je jižansky pálivé, řeže bez milosti do našich nejskrytějších citů a za to si zaslouží pět hvězd.
Obyčejně neobyčejné drama, tak jako v ostatních dramatech autora. I přesto, že se v knize nic moc nestane, má něco do sebe a já si její čtení moc užila.
Přiznat si pravdu sám o sobě i o blízkých je těžké. A je těžké se sám chovat upřímně. Podle mě se jedná o jedno z nejlepších děl, které to ukazují. Je jedno, že se to odehraje během jednoho večera, je tam všechno. Většina členů rodiny mi neuvěřitelně lezla na nervy, ale to se v rodinách stává a vlastně mi to připadá o to reálnější. Vynikající hra.
Začátek mi přišel nudný a říkala jsem si, že se budu muset do dočtení nutit. Naopak, ke konci jsem nechtěla knihu odložit. Syrovost, upřímnost, neschopnost čelit pravdě, strach, místy až mrazivá konverzace, city a problematické vztahy … to mě nakonec dostalo.
Mám dojem, že v této hře nejde ani tak o děj, jako spíš o poukázání na lidské vztahy, protože děj samý nestojí za nic, vlastně ani pořádně nepostřehnete, že se "něco děje". Ale i kdyby nic jiného, ty dialogy stačí. Nástin jakéhosi děje ve hře spíše tvoří pozadí pro promluvy postav, kterými autor skvěle vyjádřil lidské povahy a emoce. Ta surovost, přímost dialogů mezi členy rodiny je dechberoucím zobrazením jejich vzájemných vztahů, ze kterých čtenář, popř. divák může cítit především různě motivované zoufalství. Myšlenky řečené v dialozích jsou nadčasové. Ani nevíte, zda s některou z postav sympatizovat, nebo ji nesnášet, nic tady není černobílé.
Upřímně? Nečekala jsem od téhle knihy mnoho. Její název se mihnul v knižní šifře a objevil se i v kánonu maturitních knih naší školy. A jak už to bývá, tonoucí se stébla chytá a i na mé maturitní já došlo. Název mě zaujal, to ano. A délka mě vlastně i potěšila. Tak jsem po knize v knihovně sáhla a hned ten večer jsem měla přečteno. Děj nebyl sám o sobě nijak strhující, ale mne zaujal. Težko říct jak, čím? Zasazením děje do zajímavé části americké historie, tím, že se tam vlastně tolik neřešilo postavení otroků v tehdejší společnosti, dotýkání se vážných témat s určitým nadhledem a názory, leč skrytými, podobnými těm mým? Na to, jak jsem se doposud dramatům vyhýbala, tak jsem nadšená. Asi bych neměla na tenhle dialogový směr literatury zapomínat.
Čekala jsem, že se stane něco závratného něco co by knihu aspoň trochu zpestřilo ale bohužel celé je to nezáživné.
Já tady ty "vztahové" příběhy moc nemusím - kdo koho miluje, kdo s kým spí, kdo komu lže, jestli se lhalo teď nebo před tím - nějak mě to prostě nebere.
Nuda, nuda, šeď, šeď... Přečteno povinně ke státnicím, zapomenuto okamžitě tak dokonale, že jsem si ji pak s hrůzou musela přečíst znovu na seminář.
žádné převratné dílo, ale mnoho hezkých trefných a absurdních dialogů.Líbil by se mi nějaké silnější vyvrcholení a závěr.
Vím proč mám ráda Williamse a jeho knihy - pro jeho dialogy, které jsou syrové a upřímné ze kterých jdou nabité emoce. Odkrývá i ty nejtajnější lidské pocity. Skvělé!
"Lidský stvoření je jenom obyčejně smrtelný zvíře, který když má peníze, tak kupuje, kupuje a zase kupuje, kupuje všechno co se dá, a já myslím, že to dělá z toho důvodu, poněvadž chová v hloubi duše bláhovou naději, že se mu jednoho dne podaří koupit si věčnej život. Jenomže to se nikdy stát nemůže... Lidskej tvor je jenom obyčejný smrtelný zvíře..."
„Co je vítězstvím pro kočku na rozpálené plechové střeše? – To kdybych věděla, asi aby tam vydržela co nejdéle ...“ (Maggie). Rovnako uchvacujúce dielo ako Tramvaj do stanice touha, rovnako pravdivé, dramatické a tragické. 7 hviezd z 5!
Bohužel jsem se do hry nemohla nějak vpravit, ale to bude zřejmě tím, že dramata zase tak často nečtu. Aspoň je načase na něčem zapracovat :) Nejvíc se mi líbilo zpracované téma o neschopnosti čelit pravdě... a i po tolika letech od prvního vydání to pořád odráží každodenní realitu... nadčasové, výsledný pocit super! :)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Tramvaj do stanice Touha |
| 2012 | Kočka na rozpálené plechové střeše |
| 1980 | Skleněný zvěřinec |
| 1997 | Římské jaro paní Stoneové |
| 1988 | Louka modrých dětí |
Díky četbě k maturitě jsem šáhla po tomto dramatu od Williamse.
Musím říci, že se mi zejména nejvíce líbila ta originalita. Velké zaměření na mezilidské vztahy. Je to dobré pro pobavení a hlavně pro zamyšlení, jak jsou lidé chamtivý. :)
Jen doporučuji