Kočka na rozpálené plechové střeše
Tennessee Williams (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136945/bmid_kocka-na-rozpalene-plechove-strese-4oZ-136945.jpg
4
417
417
Neschopnost komunikace mezi nejbližšími, touha po penězích, bolestná odhalení pravdy, strach ze smrti, ale zároveň ze života ve lži, pocity opuštěnosti v blízkosti těch, které milujeme. To vše čtenář nalezne ve hře jednoho z největších dramatiků 20. století.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2012 , ArturOriginální název:
Cat on a Hot Tin Roof, 1955
více info...
Přidat komentář
Silné rodinné drama, které nás přivádí na rodinnou oslavu, na níž se probírá alkoholismus, rakovina, dědictví a také skrytá homosexualita, kterou tak autor projektoval, jelikož jí sám skrýval. Byť rodina očekává, že jejich sešlost proběhne normálním způsobem, postupně vybublávají další věci, kdy nás nečeká typicky americký happy end, ale spíše hořkosladký konec, kdy postavy dostanou, co chtějí, ale za nějakou cenu. Drama je skvělým příkladem toho, jaký hnus, faleš a přetvářka se děje v pozadí amerického snu, který byl léta prezentován jako jakýsi ideál.
Tohle svižné rodinné drama mě příjemně překvapilo a místy i pobavilo. Dominuje tu alkoholismus, touha po peněžích apod., ale autor sem trochu projektoval i vlastní, v době vydání stále dosti skandální homosexualitu, nutno říct že o dost okatěji než třeba Fuchs ve Spalovači mrtvol.
Břitká sonda do jednoho dne patologicky nefunkční „správné jižanské“ rodinky. Už dlouho jsem viděla tak „ukecané“ drama. Každá z postav vede prakticky monology plné svých tužeb, obav, (sebe)obviňování, přetvářky a lží. Všichni stále jen mluví a mluví, ale nikdo nikoho neposlouchá.
Do toho trocha (hodně) alkoholismu, nepochopení, jasné náznaky dobové bigotnosti, sexismu, rasismu, homofobie... a máme rodinné D-R-A-M-A jako vyšité.
To je tak neuvěřitelně dobře napsané a vystavěné! Jednotlivé postavy mají hloubku stejně jako celý příběh.
Kdysi jsem viděla nastudování s V.Cibulkovou a byla to skvělá hra.
" ...čas má přede mnou velkej náskok, už ho nedoběhnu..."
Co vše způsobí když lidé mezi sebou nedokáží komunikovat a naslouchat jeden druhému, jen lži a přetvářka.
Doufám, že uvidím na divadelních prknech znovu.
Tohle nebyl úplně můj šálek kávy, byť mám klasiku ráda. Zpracování příběhu bylo velmi zajímavé a věřím, že autor si ještě získá mnoho dalších čtenářů.
Divadelní hra, která se odehrává během jednoho dne. Hra o tom, jak nefunkční můžou být vztahy v rodině. Postavy chtějí mezi sebou komunikovat, ale nejsou toho schopny a na povrch vyplouvá zášť a nenávist mezi nimi, kdy otec už dlouhou dobu nesnáší manželku, závist mezi bratry a spor o případné dědictví. Místy vtipné narážky, kterým se daří tuto smutnou záležitost zlehčit. Určitě to není poslední kniha od Williamse, kterou si přečtu a doufám že budu mít někdy štěstí a uvidím hru na divadle.
Přestože to je drama, tak jsem se kolikrát i zasmála. Knížka mě bavila, velmi dobře se četla, určitě si přečtu i další díla od autora.
Zajímavá ukázka toho, jak může také vypadat slavnostní rodinná večeře. Není to moc veselé čtení.
Tato hra se odehrává během jednoho večera, ale dokáže pojmout spoustu důležitých témat a je jasným důkazem toho, že peníze nezmůžou vše. Otec, velmi bohatý člověk, slaví narozeniny, a tak se v jeho domě sejde celá rodina. Nálada je však vzhledem k okolnostem značně napjatá. Musím říct, že pro mě bylo vyčerpávající, jak žádný vztah v této rodině nefungoval, ale když si představím všechny ty emoce, ráda bych jednou viděla tuto hru v divadle.
Kočka na rozpálené plechové střeše je poměrně svižně napsaná hra plná silných myšlenek na téma života, smrti, životních očekávání i zklamání, strachu ze života i ze smrti, touhy žít či touhy vlastnit na úkor všeho.
Najdete tu plejádu zajímavých charakterů, které prožívají různým způsobem výše zmíněné emoce. Přišlo mi skvělé, že tu autor dokázal postavy rozlišit nejen po charakterové stránce, ale některé postavy se skvěle rozlišují i podle způsobu projevu (spisovný, nespisovný, nabubřelý, jednodušší- těch přívlastků bychom našli více). Nejen že tu autor zakomponoval řadu mouder na řadu témat, ale i po té jazykové stránce to bylo moc příjemné a barvité čtení.
Přesto nedokážu hodnotit plným počtem hvězd. Vzhledem k obsahu dramatu jsem asi čekala nějaký silnější emocionální přesah - že mne kniha nějak víc zasáhne, ale to se bohužel v mém případě nedostavilo. Nicméně 4 hvězdy jsou i tak na místě. Tato hra se tak ředí mezi ta díla, která bych ráda jednou viděla sehrát na divadelních prknech. Půjdu se mrknout, jestli to někdo někde nehraje. :-)
Kniha od čtenářské výzvy 2023
Trochu lenivě jsem vybral tuto klasiku na kterou bych si nevzpomněl nebýt filmu s Elizabeth Taylor z konce 50's který se mi líbil asi o kapičku víc než divadelní předloha, která je samozřejmě kvalitním čtivem, ale já bohužel nejsem úplně cílová skupina knih Tennesseeho Williamse, takže hodnotím sice jen průměrem, ale s respektem k autorovi
(SPOILER)
Nebyt ctenarske vyzvy, tahle hra asi zustane ve skatulce "ucili jsme se ve skole". Jsem rada, ze jsem po ni sahla, protoze pres vsechnu svou dramaticnost jsem se vytecne bavila. Brick a Maggie, vlastne i velky tata jsou me nejoblibenejsi postavy.
~
Uryvky, ktere bych si vypsala do ctenarskeho deniku, kdybych si nejaky vedla:
"MARGARET: Proc? Protoze lide sni o zivote vecnem! Ale vetsina z nich jej chce na zemi, ne v nebi."
"DIXIE: Proc jsi skakal pres prekazky, strycku Bricku?
BRICK: Protoze driv jsem pres ne skakal; a lidi radi delaji to, co driv delavali, i kdyz uz prestali byt schopni to dal delat..."
"BRICK: ... Ale jak si to u vsech vsudy predstavujes, ze pocnes dite s chlapem, ktery te nemuze ani vystat?
MARGARET: To je problem, ktery budu muset jeste vyresit."
"TATKA: Cos tam k certu delal ve tri rano?
BRICK: Skakal jsem pres prekazky, Tatko, behal a skakal pres prekazky, ale ty velke prekazky pro me ted byly prilis velke.
TATKA: Protozes byl namol?
BRICK: Strizlivy bych se o to ani nepokousel."
"BRICK: Priroda pry nesnasi vakuum, Tatko.
TATKA: Rika se to, ale nekdy je vakuum myslim kur3vsky lepsi nez to, co ho nahradi.
...
TATKA: Prasata maji oproti lidem jednu vyhodu. Nejsou si vedomy sve smrtelnosti. Nevedomost je utecha. A lidi tu utechu nemaji, jako jedina stvoreni premysli o smrti, vi, co to je. ... A prece prase kvici, ale clovek drzi hubu."
"TATKA: Kdyz Mamka odejde z mistnosti, nemuzu si vzpomenout, jak ta zenska vypadala, ale kdyz se do mistnosti vrati, chlapce, tak vidim, jak vypada, a radeji bych nevidel."
"TATKA: Je chlast to jedine, co zabije to znechuceni?
BRICK: Ted ano.
TATKA: Ale kdysi ne?
BRICK: Ne kdyz jsem byl jeste mlady a verici. Pijan je nekdo, kdo chce zapomenout, ze uz neni mlady a verici."
"TATKA: Vzdycky jsem ve svem zivote mel prilis mnoho prostoru, ktery byl zapleveleny myslenkami druhych lidi. Na velkem prostoru muzes pestovat neco dulezitejsiho nez bavlnu - TOLERANCI - ja ji vypestoval."
V kritických životních chvílích, jakou byla oslava narozenin otce, který netušil, co věděla celá rodina, že je smrtelně nemocný, se projevují klady i nedostatky vlastností jedinců; jeho ženy, dětí i přátel. Na několika stránkách divadelní hry je skvěle zachytil autor.
Musím říci, že mě hra mile překvapila, ač není téma nějak veselé, tak mě pobavila. Takové klasické rodinné setkání.
,,S tebou to není život," křičí Maggie na Bricka. ,,Obýváme stejnou klec, ale to je tak všechno."
Syrové emoce a jiskřivé dialogy v této divadelní hře od Tennessee Williamse jsou prvotřídně napsány a tak se, mimo jiné... bezpochyby stávají skutečnou bouří pro všechny zúčastněné členy, zámožné jižanské rodiny... Nejvíce však pro jednu z hlavních postav hry a to Maggie, která se jako kočka snaží zaseknout drápky a udržet se při životě, ne při tom, jaký žije, ale v jaký doufá, že jednou bude žít.
Kočka na rozpálené plechové střeše je jednoduše vynikající.
Krátký text, ve kterém je toho obsažené tolik! V tom tkví mistrovství tohoto autora. Dojemné, tedy alespoň pro mě.
Další taková ta intelektuální hra, co určitě změnila chod divadelních dějin a přitom je to v něčem něco strašně bez příběhu a strašně nudné. Plně chápu chválu objektivně, subjektivně mě to míjí.
Brilantní náhled do zákulisí nefunkční rodiny v níž každý hájí pouze svoje zájmy a pocity a potřeby ostatních členů je nezajímají. Ačkoliv autor po celý čas ukazuje, proč je považován za jednoho z největších amerických dramatiků, závěr hry byl pro mě bohužel takový nemastný, neslaný a plynoucí do ztracena. Nebýt však lehce horšího závěru, neměl bych Kočce na rozpálené plechové střeše co vytknout. Takto však dávám 4 hvězdy z 5.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Tramvaj do stanice Touha |
| 2012 | Kočka na rozpálené plechové střeše |
| 1980 | Skleněný zvěřinec |
| 1997 | Římské jaro paní Stoneové |
| 1988 | Louka modrých dětí |
Ač byla hra napsaná v padesátých letech, je až geniálně stále aktuální. I když se třeba na homosexualitu dnes díváme jinak, pokrytectví je s námi stále. A hon za bohatstvím též a maloměšťáctví...