Kocour Vavřinec a jeho přátelé
Dagmar Lhotová , Zdeněk Karel Slabý , Věra Faltová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494028/bmid_kocour-vavrinec-a-jeho-pratele.jpg
5
87
87
Přidat komentář
Na komiksech o Vavřincovi jsem vyrůstala, četla jsem je stále dokola, všechny díly. Láska mého dětství.
Tuhle knížku jsem milovala, kouzelné ilustrace a vtip. Dodnes si pamatuji některé příběhy. Tohle a Barbánek byla srdcovka, narozdíl od Čtyřlístku, který je vlastně jeho kopií a nikdy se mi nelíbil.
Srdcovka z dětství. Vytáhla jsem ji z půdy v rámci ČV a zaplavily mě vzpomínky na čtení pod dekou. Kniha je ohmataná, obouchaná a sem tam i pomalovaná, ale na půvabu jí to neubralo. A Otylku bych chtěla domů hned, stejně jako když jsem byla malá.
"Námět - Dagmar Lhotová,
kreslí - Věra Faltová."
Tak tenhle slogan si ještě pamatuju, pravděpodobně to bylo na stránkách Mateřídoušky, kde příběhy vycházely. Samozřejmě knížka s hezkými ilustracemi pak nechyběla ani pod vánočním stromečkem. Dokonce postupně dvakrát, i s dalším dílem.
Tak jsem ji vyštrachala ze svých zásob abych zabavila vnučku. Hned na mě dýchla nostalgie dětství. Krásná kresba, krátké a milé příběhy.
Přečtena znovu - teď už ji mám doma - tentokrát v rámci čtenářské výzvy jako kniha od autora z mého dětství. Super komiks, pamatuju si, jak jsem ho tehdy hltala, a dokonce i dnes si některé hlášky pamatuju zpaměti, a po celou dobu čtení mám přihlouplý úsměv na tváři... Holt nostalgie... :-D
Milý retro komiks. Přišla jsem k němu náhodou a po přečtení zdejších komentářů jsem knihu nabídla darem a splnila si tak poctivého bodíka do výzvy. Super.
Nejkrásnější a nejmilejší kniha mého dětství. Snad denně jsem si ji prohlížela a pročítala, i když jsem ji už uměla zpaměti. všechny knihy dětství mám uloženy u rodičů na půdě.
Moje zamilovaná kniha. Jedna z prvních, s níž jsem se kdysi učil číst potichu. Nyní mi běhá po bytě neobyčejně akční zrzavý kocour jménem Vavřinec. To asi nebude náhoda ...
Jedna z nejmilejších "komiksových" knížek mého dětství... teď, ve věku pokročilém, ji sháním znovu, možná známka senility, ale to nevadí, budu ji číst se stejnou radostí jako tehdy... :-)
Přesně tak. Super kniha pro děti od 5 do 10 let, v případě nostalgie i od 50-99. Kocour, pejsek, prasátko a kozlík prožívají dobrodružné i veselé příhody. Obrázky Věry Faltové jsou prostě skvělé, pamatuji si jak na mě už ve velmi útlém dětství (kol šesti let) zapůsobila hluboce prostorová kresba vnitřku Otylčiny boudy. A jelikož mě zajímalo, kdo byl první, jestli známý a podobný čtyřlístek od Němečka anebo Kocour Vavřinec a spol. a tudíž možná kdo od koho "opisoval," tak jsem trochu pátral, jelikož obojí vyšlo v roce 1969. A zjistil jsem, že Vavřinec byl první, jelikož už vycházel předtím na stránkách Mateřídoušky. Takže sláva Vavřincovi a spol. ! Doporučuji samozřejmě k přečtení.
Neskutečná nostalgie a nezapomenutelná knížka, škoda, že už ji nyní nemám... :(
Žádná jiná kniha mě nebude životem provázet tak, jako tahle. Nesmrtelné příběhy Vavřince, Otylky, Mojmíra a Spytihněva si kdykoliv rád připomenu a bezpečně mě pobaví. Kdyby hořelo, jako první zachraňuji právě rozpadlý výtisk téhle nádhery :)
Také mám z mého dětství tuto knihu a i když ji chybí přední strana a začátek prvního příběhu, mám ji schovanou i pro svá vnoučata.
Od Faltové znám až Barbánka, Kocour Vavřinec mě v dětství minul, ale jelikož si je všechny moje malá milovaná dvacetiměsíční zabavila do svoji knihovničky (která je už teď obsáhlejší než u kdekterého kámoše) a furt si v nich listuje a vysvětluje mi co se tam děje, napravil jsem to na prahu svého sedmého půlkřížku. Příběhy to jsou povětšinou jednoduché bez větších point, ale najdou se i příběhy poučné jako že třeba pokud nemůžeš vyhrát vlastními silami, je povoleno si pomoct jakkoli, že škodolibost a pomstychtivost je dobrá a že když kradeš tak se můžeš najíst;) Na druhou stranu zvířátka vždy pomohou potřebným a v nouzi opuštěným. Jak mi moje malá říkala „děti plakají, nemají penízky na kolotoč“ tak zvířátka pohotově udělají kolotočové atrakce sami ze sebe a penízky nemají ani na vánoce, což také vyřeší, je pěkné, že v sedmdesátých letech děti připravovali na realitu dospělosti;) Největším vrcholem je pak hrubé nepochopení kina pašátkem a jeho první poluční sen (sen o louce). Takže jo, je to docela dobré z celkového pohledu. Malou jsme naučili se ke knížkám chovat pěkně, takže je netrhá, neničí, ale stejně to občas nechtěně natrhne nebo pokrčí, takže si budu asi muset koupit někde v antiku vlastní sbírkový kus, tenhle je tak jako tak trochu počmáraný.
Další pecka, kterou jsem coby dítko školou povinné pravidelně pročítal, až jsem ji znal nazpaměť. Kampak se asi ztratila, budu se muset po ní podívat. Souhlasím s komentářem Hanina61. Doufám, že je to nostalgie, nikoliv stařecká senilita, co mě nutí tu knížku hledat a znovu číst!
Kdyby do rodiny přibyly nějaké nové děti, tak aby byla po ruce!