Kocour Vavřinec a jeho přátelé
Dagmar Lhotová , Zdeněk Karel Slabý
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175309/bmid_kocour-vavrinec-a-jeho-pratele-vz3-175309.jpg
5
89
89
Přidat komentář
Další pecka, kterou jsem coby dítko školou povinné pravidelně pročítal, až jsem ji znal nazpaměť. Kampak se asi ztratila, budu se muset po ní podívat. Souhlasím s komentářem Hanina61. Doufám, že je to nostalgie, nikoliv stařecká senilita, co mě nutí tu knížku hledat a znovu číst!
Kdyby do rodiny přibyly nějaké nové děti, tak aby byla po ruce!
Na komiksech o Vavřincovi jsem vyrůstala, četla jsem je stále dokola, všechny díly. Láska mého dětství.
Tuhle knížku jsem milovala, kouzelné ilustrace a vtip. Dodnes si pamatuji některé příběhy. Tohle a Barbánek byla srdcovka, narozdíl od Čtyřlístku, který je vlastně jeho kopií a nikdy se mi nelíbil.
Srdcovka z dětství. Vytáhla jsem ji z půdy v rámci ČV a zaplavily mě vzpomínky na čtení pod dekou. Kniha je ohmataná, obouchaná a sem tam i pomalovaná, ale na půvabu jí to neubralo. A Otylku bych chtěla domů hned, stejně jako když jsem byla malá.
"Námět - Dagmar Lhotová,
kreslí - Věra Faltová."
Tak tenhle slogan si ještě pamatuju, pravděpodobně to bylo na stránkách Mateřídoušky, kde příběhy vycházely. Samozřejmě knížka s hezkými ilustracemi pak nechyběla ani pod vánočním stromečkem. Dokonce postupně dvakrát, i s dalším dílem.
Tak jsem ji vyštrachala ze svých zásob abych zabavila vnučku. Hned na mě dýchla nostalgie dětství. Krásná kresba, krátké a milé příběhy.
Přečtena znovu - teď už ji mám doma - tentokrát v rámci čtenářské výzvy jako kniha od autora z mého dětství. Super komiks, pamatuju si, jak jsem ho tehdy hltala, a dokonce i dnes si některé hlášky pamatuju zpaměti, a po celou dobu čtení mám přihlouplý úsměv na tváři... Holt nostalgie... :-D
Milý retro komiks. Přišla jsem k němu náhodou a po přečtení zdejších komentářů jsem knihu nabídla darem a splnila si tak poctivého bodíka do výzvy. Super.
Nejkrásnější a nejmilejší kniha mého dětství. Snad denně jsem si ji prohlížela a pročítala, i když jsem ji už uměla zpaměti. všechny knihy dětství mám uloženy u rodičů na půdě.
Moje zamilovaná kniha. Jedna z prvních, s níž jsem se kdysi učil číst potichu. Nyní mi běhá po bytě neobyčejně akční zrzavý kocour jménem Vavřinec. To asi nebude náhoda ...
Jedna z nejmilejších "komiksových" knížek mého dětství... teď, ve věku pokročilém, ji sháním znovu, možná známka senility, ale to nevadí, budu ji číst se stejnou radostí jako tehdy... :-)
Přesně tak. Super kniha pro děti od 5 do 10 let, v případě nostalgie i od 50-99. Kocour, pejsek, prasátko a kozlík prožívají dobrodružné i veselé příhody. Obrázky Věry Faltové jsou prostě skvělé, pamatuji si jak na mě už ve velmi útlém dětství (kol šesti let) zapůsobila hluboce prostorová kresba vnitřku Otylčiny boudy. A jelikož mě zajímalo, kdo byl první, jestli známý a podobný čtyřlístek od Němečka anebo Kocour Vavřinec a spol. a tudíž možná kdo od koho "opisoval," tak jsem trochu pátral, jelikož obojí vyšlo v roce 1969. A zjistil jsem, že Vavřinec byl první, jelikož už vycházel předtím na stránkách Mateřídoušky. Takže sláva Vavřincovi a spol. ! Doporučuji samozřejmě k přečtení.
Neskutečná nostalgie a nezapomenutelná knížka, škoda, že už ji nyní nemám... :(
Žádná jiná kniha mě nebude životem provázet tak, jako tahle. Nesmrtelné příběhy Vavřince, Otylky, Mojmíra a Spytihněva si kdykoliv rád připomenu a bezpečně mě pobaví. Kdyby hořelo, jako první zachraňuji právě rozpadlý výtisk téhle nádhery :)
Také mám z mého dětství tuto knihu a i když ji chybí přední strana a začátek prvního příběhu, mám ji schovanou i pro svá vnoučata.
Od Faltové znám až Barbánka, Kocour Vavřinec mě v dětství minul, ale jelikož si je všechny moje malá milovaná dvacetiměsíční zabavila do svoji knihovničky (která je už teď obsáhlejší než u kdekterého kámoše) a furt si v nich listuje a vysvětluje mi co se tam děje, napravil jsem to na prahu svého sedmého půlkřížku. Příběhy to jsou povětšinou jednoduché bez větších point, ale najdou se i příběhy poučné jako že třeba pokud nemůžeš vyhrát vlastními silami, je povoleno si pomoct jakkoli, že škodolibost a pomstychtivost je dobrá a že když kradeš tak se můžeš najíst;) Na druhou stranu zvířátka vždy pomohou potřebným a v nouzi opuštěným. Jak mi moje malá říkala „děti plakají, nemají penízky na kolotoč“ tak zvířátka pohotově udělají kolotočové atrakce sami ze sebe a penízky nemají ani na vánoce, což také vyřeší, je pěkné, že v sedmdesátých letech děti připravovali na realitu dospělosti;) Největším vrcholem je pak hrubé nepochopení kina pašátkem a jeho první poluční sen (sen o louce). Takže jo, je to docela dobré z celkového pohledu. Malou jsme naučili se ke knížkám chovat pěkně, takže je netrhá, neničí, ale stejně to občas nechtěně natrhne nebo pokrčí, takže si budu asi muset koupit někde v antiku vlastní sbírkový kus, tenhle je tak jako tak trochu počmáraný.
Kam se na to hrabe Čtyřlístek! ;)