Kocouří pohled
Jan Burian
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/283875/bmid_kocouri-pohled-IhE-283875.jpg
5
10
10
a jiná vyprávění z tohoto světa (2012-2015) Jak naznačují témata několika úvodních fejetonů shromážděných v této knize, tedy potíže s nespavostí, předoperační vyšetření apod., Jan Burian takzvaně jde do let. Obvyklé náměty rozšířily úvahy související s rehabilitační péčí, lázeňstvím či výhodami nemocničního ubytovacího nadstandardu. Autor však zanedlouho odloží berle a nasadí tempo, jaké pamatují čtenáři předchozích knižních vydání pravidelných fejetonů psaných původně pro Týdeník Rozhlas, tedy Přízrak v nákupním středisku (2009) a Přímluva za dnešní dobu a další příběhy z let 2010–2013. Proto se s ním záhy octneme na nejsušší poušti světa v Chile, kde si budeme moci společně potvrdit, že demokracie je křehká věc, v Portugalsku se seznámíme s typickými představiteli tamní lumpenkavárny první poloviny 15. století, vzápětí strávíme Silvestr v Kapském Městě – a to nás ještě čeká sever, konkrétně Rujána, ostrovy v Baltském moři a pak hlavně Island, a protože součástí cestování jsou návraty, občas se přeneseme zpět do současnosti a domů. Octneme se tak například na Burianově koncertě pro školní mládež v nejmenovaném českém městečku, dozvíme se, která naše kulturní instituce je podle jeho mínění královnou mezi veřejnými domy, prožijeme s ním jednu pražskou předvolební sobotu a mnoho dalšího, přičemž mnohé z toho bude obohaceno o kocouří pohled.... celý text
Přidat komentář
„Možná to opravdu přichází s věkem, vždyť z dětství si pamatuji nanejvýš dva urostlé oleandry uvězněné v obrovitých květináčích na dvorku před naším bytem a pak ovocné stromy na strahovské zahradě, kam jsme chodili na hrušky alexandry. Stromy jsem tehdy moc nerozlišoval, spíš jsem je vnímal kolektivně jako les, no a do lesa se chodilo na houby nebo hrát bojovky. Ovšem čím jsem starší, tím si stromů ve své blízkosti víc všímám a některé obdivuji, třeba lípu v Rousínově u Rakovníka, jíž je asi tři sta let. Musela tedy znát osobně i mého operního prastrýce Karla, který kolem ní chodil zpívat do kostela.
Když jsem několik let pracoval jako domovník v Martinickém paláci na Hradčanech a měl na starost i zametání dvora, měl jsem s místní olivou, habrem a ořechem vztah velmi intimní (...). Ten habr jsem z okna naší koupelny často fotografoval, na podzim měnil barvy téměř že dne na den. Když nás později jistý zbohatlík vystěhoval a všechny tři staré stromy nechal porazit, aby měl kde zaparkovat, dali jsme si fotografie 'našeho' stromu zarámovat a v předsíni nám visí dodnes. Tehdy se mě smrt nějakých stromů poprvé opravdu osobně dotkla.“
---
86 krátkých textů psaných inteligentním a vnímavým člověkem, který už má leccos za sebou. Moudré, trefné, vzpomínkové, milé, ale i stýskáním po tom, co mizí a je toho škoda. Kousky oblíbených básní a písní, vzpomínky na zajímavé lidi, setkání, události.
Knížka menšího formátu, kterou stojí za to si přečíst.
---
„Namazal jsem si rohlík, napil se kávy a přišlo černé zvíře a otřelo se mi o nohu. A pak jsem to dopsal. Teď to vypadá takhle a klidně tomu můžeme říkat protestsong:
Na nebi sídlí satelit
Krávy se nechtěj otelit
Leckdo má v hlavě bakelit
A tak nám zase vládne lid...
Asi bych se měl zastřelit
Jenomže já lpím na životě
Jako to kotě!“
Už vím proč mám ráda Jana Buriana. Také chodí rád na hřbitovy. Občas zaznamená i perlu : Byl to řezník silný, bohatý a pilný, rád měl v žití shoně lidi psi:) a koně.
A také tvrdí, že VEŘEJNÁ KNIHOVNA JE KRÁLOVNA MEZI VEŘEJNÝMI DOMY !!
Mnoho moudrosti ukryté v humoru.
5/5
Autorovy další knížky
| 1992 |  Cokoli o Dánsku |
| 2004 |  Den bude dlouhý |
| 2002 | Ostrovy, majáky a mosty aneb Podivuhodná dobrodružství suchozemce v Baltském moři |
| 2015 | Dvacet let s Islandem |
| 1995 | Sága o cestě na Island |
„Co je to vlastně poezie? Zvláštní kondenzace krásy."
Společensko-politické glosy Jana Buriana humorně postihují člověčinu v nejrůznějších momentech a situacích. Úsměv mi na tváři hrál takřka celou dobu, kterou jsou s Burianem strávila. Střípky Burianovy mozaiky jsou pestrobarevné a jednotlivé kousky různě velké. Neumím říct, zdali ten či onen kousek mě pobavil o moc více či méně. Utkvěl mi v paměti fejeton nazvaný Dopis Ježíškovi. To by jeden nevěřil, co na bedra toho nebohého Ježíška je člověk schopen naložit. Lumpenkavárna? Takovou dobře znám. Ale v Portugalsku? Taky jsem si pěkně s Burianem notovala v povídání o vlastenectví. A co teprve taková Pohádka o přímé demokracii :-). A ty jeho vzpomínky na Karla Kryla, Filipa Topola a jeho Psí vojáky a další a další. Nádhera. Burian to má v hlavě i srdci srovnané a já tuším, že jsem se s ním nepotkala naposledy.
"Říkali ti, že pravda zvítězí, ale zapomněli říct kdy.
říkali ti, že krást se nesmí, a přitom ti ukradli celej život."
(Petr Skoumal)