Kocouří pohled přehled

08.04.2022

„Co je to vlastně poezie? Zvláštní kondenzace krásy."

Společensko-politické glosy Jana Buriana humorně postihují člověčinu v nejrůznějších momentech a situacích. Úsměv mi na tváři hrál takřka celou dobu, kterou jsou s Burianem strávila. Střípky Burianovy mozaiky jsou pestrobarevné a jednotlivé kousky různě velké. Neumím říct, zdali ten či onen kousek mě pobavil o moc více či méně. Utkvěl mi v paměti fejeton nazvaný Dopis Ježíškovi. To by jeden nevěřil, co na bedra toho nebohého Ježíška je člověk schopen naložit. Lumpenkavárna? Takovou dobře znám. Ale v Portugalsku? Taky jsem si pěkně s Burianem notovala v povídání o vlastenectví. A co teprve taková Pohádka o přímé demokracii :-). A ty jeho vzpomínky na Karla Kryla, Filipa Topola a jeho Psí vojáky a další a další. Nádhera. Burian to má v hlavě i srdci srovnané a já tuším, že jsem se s ním nepotkala naposledy.

"Říkali ti, že pravda zvítězí, ale zapomněli říct kdy.
říkali ti, že krást se nesmí, a přitom ti ukradli celej život."
(Petr Skoumal)

24.08.2019

„Možná to opravdu přichází s věkem, vždyť z dětství si pamatuji nanejvýš dva urostlé oleandry uvězněné v obrovitých květináčích na dvorku před naším bytem a pak ovocné stromy na strahovské zahradě, kam jsme chodili na hrušky alexandry. Stromy jsem tehdy moc nerozlišoval, spíš jsem je vnímal kolektivně jako les, no a do lesa se chodilo na houby nebo hrát bojovky. Ovšem čím jsem starší, tím si stromů ve své blízkosti víc všímám a některé obdivuji, třeba lípu v Rousínově u Rakovníka, jíž je asi tři sta let. Musela tedy znát osobně i mého operního prastrýce Karla, který kolem ní chodil zpívat do kostela.
Když jsem několik let pracoval jako domovník v Martinickém paláci na Hradčanech a měl na starost i zametání dvora, měl jsem s místní olivou, habrem a ořechem vztah velmi intimní (...). Ten habr jsem z okna naší koupelny často fotografoval, na podzim měnil barvy téměř že dne na den. Když nás později jistý zbohatlík vystěhoval a všechny tři staré stromy nechal porazit, aby měl kde zaparkovat, dali jsme si fotografie 'našeho' stromu zarámovat a v předsíni nám visí dodnes. Tehdy se mě smrt nějakých stromů poprvé opravdu osobně dotkla.“
---
86 krátkých textů psaných inteligentním a vnímavým člověkem, který už má leccos za sebou. Moudré, trefné, vzpomínkové, milé, ale i stýskáním po tom, co mizí a je toho škoda. Kousky oblíbených básní a písní, vzpomínky na zajímavé lidi, setkání, události.
Knížka menšího formátu, kterou stojí za to si přečíst.
---
„Namazal jsem si rohlík, napil se kávy a přišlo černé zvíře a otřelo se mi o nohu. A pak jsem to dopsal. Teď to vypadá takhle a klidně tomu můžeme říkat protestsong:
Na nebi sídlí satelit
Krávy se nechtěj otelit
Leckdo má v hlavě bakelit
A tak nám zase vládne lid...
Asi bych se měl zastřelit
Jenomže já lpím na životě
Jako to kotě!“