Kodanská Pieseň piesní
Annette Bjergfeldt
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481513/bmid_kodanska-piesen-piesni-UHr-481513.jpg
4
224
224
Keď Estherin starý otec Hannibal kúpi v roku 1921 dom na Palermskej ceste v Kodani, predstavuje si, ako ho naplní operou, bohémskym duchom a omamujúcou vášňou, aká je opísaná v Šalamúnovej Piesni piesní. Ale pre jeho nevestu, ruskú hadiu ženu Varinku, sa čas zázrakov skončil vo chvíli, keď videla svoju prvú lásku zmiznúť v útrobách hrocha. Hrocha, ktorý mal byť v skutočnosti slonom a stať sa hlavnou hviezdou otcovho cirkusu. Ich dcéra Eva, letuška milujúca kúzla a zrejme aj jasnovidka, sa vášnivo zamiluje do švédskeho krotiteľa holubov. Hannibalovu túžbu po láske a umení zdedia jeho vnučky, dvojičky Esther a Olga, ktoré súperia o post rodinnej umelkyne, zatiaľ čo ich staršiu sestru zamestnáva túžba stať sa prvou kozmonantkou na svete. Ako napísal dánsky recenzent, Bjergfeldtovej román v tom najlepšom pripomína švédskych autorov Jonasa Jonassona a Fredrika Backmana, je to vyznanie lásky k životu vo všetkých farbách, ktoré ponúka.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , PremediaOriginální název:
Højsangen fra Palermovej, 2020
více info...
Přidat komentář
paráda. knižku som zamenil za darčekovú poukážku, lebo som ju mal už dávnejšie vyhliadnutú. a urobil som dobre. skvelý zážitok, veľa nedopovedaného, krásne obrazy a neustále niečo v pozadí, z čoho autorka mohla čerpať nové obrazy a príbehy. hoci to boli krátke dejiny jednej rodiny, určite vydali za siahodlhé ságy (aj keď by sa dala nájsť inšpirácia aj v tomto škandinávskom žánri).
O knížce jsem četla, že se jedná o magický realismus, takže jsem ji nemohla nechat bez povšimnutí, protože tento směr jsem si zamilovala. Realismus to byl už od začátku na to magické jsem pořád čekala. Každopádně forma, jakým je knížka napsaná, rozhodně magická byla. Tento styl vyprávění má v sobě kouzlo a moc se mi líbí.
A i když mi přišlo, že se v knížce nic moc nedělo a děj velmi volně plynul, užila jsem si každou stránku. Celý příběh má nádech tragikomedie, i přesto je však napsán zvláštně lehkým způsobem.
Rozhodně stojí za přečtení
Na tuto knihu mě samozřejmě nalákal @zanicenyknihkupec, i když sama bych ji nejspíš taky nenechala bez povšimnutí, i obálka je pro mne poutavá.
Na anotace naštěstí moc nedám, tak jsem se rovnou pustila do příběhu.
A co jsem dostala? Neobyčejné vyprávění o jedné neobyčejné rodině napříč generacemi, příběhy plné zpívajících barev, fantazie a emocí, podávané s osobitým humorem, který byl někdy trochu na hraně, ale příběhu to vůbec neublíží, naopak jej posouvá až na hranici bláznovství.
O ději knihy se mi nechce psát, to se musí prožít. Kdybych napsala, že je to rodinná sága, mohlo by to vyznít třeba nudně, ale tady se rozhodně nudit nebudete.
Když se totiž začtete do vyprávění, kde se vyskytuje ruská cirkusová umělkyně, kterou si do Kodaně odveze dánský obchodník, mají spolu dceru, která se stane letuškou a zamiluje se do cvičitele holubů a pak spolu mají 3 dcery, z nichž jedna bude operní pěvkyní, druhá malířkou a třetí se touží stát kosmonautkou, tak věřte, že je na co se těšit.
Každopádně všechny postavy byly tak hezky divně sympatické (nebo sympaticky divné), že si je nešlo neoblíbit. Nejlepší hlášky měla pro mě babi Varinka, její mantra “ser na to hovado” je velmi výmluvná, odzbrojující a nadčasová.
Jestli máte rádi trochu toho podivna, knihu určitě doporučuji. A nezapomeňte, že “čas zázraků ještě neskončil”!
Ano. Byla to Píseň písní. Zazpívaná s touhou po životě, se všemi tóny a tóninami, které k životu patří. Nevíte, jestli všemu věřit, jestli se smát nebo kroutit hlavou, ale i já věřím na osudovou lásku. I když už vím, že všechno má svou cenu. Přesto není knížka přeslazená, spíš naopak až děsivě cynická, ovšem spletená tak, že si skoro nevšimnete.
Výrazy ohledně sexu mně bavily a zároveň má Ester pravdu.
" Jak by člověk vůbec měl tomu aktu říkat? Já ze zásady nikdy neprcám. Tohle slizské slovo s tím nechutně drnčivým PR brní člověka na rtech. Šukání, mám-li říct pravdu, bývá někdy příliš hrubé a člověk je s ním moc rychle hotový. Milování? Kdo ví. To si od obou v přesně ten samý okamžik žádá niternou, transcendující elektřinu, a to je velká vzácnost. Mým favoritem je pořád trtkání. Necudné, s psími chlupy mezi zuby. Se Staffanem se ale trtkat nedá. Pro to on vůbec nemá smysl.
Karma? Copak si za všechnu bídu světa můžou lidi sami? Kam se podělo milosrdenství? Zasraný náboženství! A co ti, co sami o milosrdenství prosit nemůžou? Ti, co ho potřebují ze všech nejvíc a ze všech nejmíň si ho zaslouží?
Olga není k zastavení. Pak se vyřítí dveřmi ven. Ta hezká rovnováha jí dohání k šílenství. To se radši bude zmítat mezi hlubokým zármutkem a radostí. Kardiogram se totiž musí skládat z nejhlubších údolí i nejvyšších vrcholků. Jinak by člověk zrovna tak dobře mohl být mrtvý. "
„Život je dar, ale rozbalit si ho člověk musí sám.“
Komentář Kaduri bych drze vzala za svůj. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, vůbec mě nenapadlo všímat si velkého P ve druhém slově názvu knihy, takže jsem se z toho málem posadila na zadek.
Navíc jsem právě v této knize objevila výborného kandidáta na knihu, o níž tak často vyprávíme dětem při dílně psaní: první věta je ta nejdůležitější – tady tedy rozhodně. Je to háček, na kterém se zaseknete a už se nedokážete pustit. Ruská Židovka a cirkusačka Varinka a dánský obchodnický synek Hannibal, jejich jediná dcera Eva a švédský ostrovan Jan Gustav a nakonec jejich tři dcery: Filipa, Esther a Olga.
Úžasné jsou třeba názvy některých kapitol: Nejtěžší kámen, Nosné trámy, Údery kotlů, Několikadílní muži, Úzký film, Slzy svatého Vavřince. Neuvěřitelné čtení zdaleka ne jen o třech generacích jedné dánské rodiny, ale taky o hudbě, malířství, chrtech, o dětech s očima jako půlměsíce, o nosných trámech . . .
Zase jedna z těch knih, kde mi nestačil papír na stránkové odkazy: 35, 61, 78, 131, 165, 184, 285, 316, 324, 330, 333, 339, 348, 373, 412 – 413.
Určitě doporučuju!
„Kdykoli někdo umře, pečlivě se na náhrobek vyryje den narození a úmrtí. Ale počítá se vlastně jen ona malá pomlčka mezi letopočty.“
Je to roztomilé, i když s hlavními postavami se úplně osud nemazlí. Napsáno lehkou rukou, určitě doporučuji. A věta Varinky “Ser na to hovado” mi bude znít v uších ještě dlouho.
Co jsem to začala číst? To byla má první reakce na knihu. Po několika stránkách jsem změnila názor. Začetla se a dočetla, a ráda! Krásný příběh života zvláštně obyčejné rodiny, jejich přátel a sousedů. S příchutí tragikomedie, hořkosti, sladkosti i poučení. Doporučuji.
V poslední době jsem přečetla tři knihy podobného rázu, tedy jakési rodinné kroniky odehrávající se v průběhu zhruba sta let na pozadí dějinných událostí se špetkou magického realismu. Vedle této to byly Osmý život (pro Brilku) a Dědictví. Bohužel musím podotknout, že z tohoto trojlístku odchází Kodaňská Píseň písní jako jasný poražený. Přestože objektivně se jedná o dobrou a řemeslně krásně napsanou knihu, které až tak nemám co vytknout, subjektivně jsem se s ní vůbec nepotkala. Fascinoval mě začátek, prostředí ruského cirkusu, v němž tak tragicko-komicky přijde o život jedna z postav, mě hrozně navnadil, nicméně zbytek knihy už se v podobném duchu úplně nenese a já tu tragikomičnost trochu postrádala. Díky Bohu za postavu Varinky, díky které jsem to asi celé dočetla. Nenechte se mou nepříliš pozitivní zkušeností úplně odradit, Kodaňská Píseň písní se líbila mnoha čtenářům, s některými mám i dost podobný vkus, jen mně prostě nesedla a to se občas stává.
Dala bych tak 3 a půl *. Po přečtení hodnocení jsem měla větší očekávání, takže jsem trochu zklamaná.
Málokterá humorná "oddechovka" stojí opravdu za to, abychom s ní mařili čas ukrojený jiným, daleko hodnotnějším knihám. To však neplatí o této kodaňské písmenkové nádheře! Oči tak lehce a snadno hltaly stránku po stránce a srdce se jen smálo na pestrý gejzír neobvyklých přirovnáních. A na originální umělecké vnímání života kolem nás plného barev, zdánlivých náhod a osudových setkání. Zavrtaná do peřinky takto příjemného literárního koncertu jsem přivírala oči nad občasným balastem, neustálým trtkáním a někdy až zoufalém pátráním po písni písní. Forma u mě zkrátka zcela zvítězila nad mnohdy fádním obsahem, a přesto jsem se ráda vracela do světa láskyplně podaných dramat a věřila, že se ona tolik hledaná píseň písní někde objeví.
Literární koncert! Rodinná sága s kapkou magického realismu a přesahem do několika zemí z pera dánské autorky. Tak barevný jazyk a tolik originálních přirovnání! Nestíhala jsem lepit papírky Postavy, které jsou skvěle vykreslené, mi přirostly k srdci. Celým příběhem se prolíná výtvarné umění, hudba a hledání lásky století. Boží obálka, která k příběhu parádně pasuje!
Radost z očekávání - makově červená
Má oblíbená
Nádherná kniha plná děje a metafor.
Sourozenecká láska, strach ze smrti, naděje.
Sedmkrát padni. A osmkrát vstaň!
V příštím století doletí naše vzkazy během několika vteřin. Bude to jedinečné, ale OSAMĚLÉ.
Milé zvláštní čtení, okořeněno severským humorem ze života tří generací mě opravdu bavilo. Cirkus+letuška/jasnovidka+chovatel holubů+zpěv+malířství=život v podání magického realismu, ke kterému se možná ještě někdy znovu čtenářsky vrátím.
Ke knize jsem se dostala náhodou na doporučení. Předčila moje očekávání! Nádherný jazyk plný metafor. K některým pasážím jsem se vracela, abych se nestačila divit, jak někdo dokáže pomocí popisu barev zachytit okamžik. Rádoby vtipný začátek ale střídá dramatický děj. Nechtělo se mi s knihou loučit, je skvělá!
Nebýt Oldova doporučení, vlastně bych po románu Annette Bjergfeldt nikdy nesáhla – anotace nečtu, obálka mi přišla podivná, prostě bych tu knihu přešla. A to by byla opravdu škoda, protože už vím, jak je Kodaňská píseň písní skvělá!
Tenhle román má rozsah do tolika směrů, že to snad ani není možné! Najdete tu cirkusové prostředí, chovatele holubů, nadanou zpěvačku, plachou malířku, mladou vědkyni, závody chrtů, trpaslíky i domácí násilí. A co víc: procestujete pěkný kus Evropy a zavítáte do Dánska, Ruska, Švédska, Británie i Francie.
Těžištěm rodinné ságy je ale dům v Kodani a vypravěčkou ona plachá umělkyně Esther – spolu s ní sledujeme osudy nejen jejích nejbližších, ale nakoukneme i do rodiny hrobníka, který s ženou a dvěma dětmi žije v jejich sousedství. Najdete tu hned několik postav, s nimiž je snadné souznít, mou nejoblíbenější ale byla rozhodně Varinka. (Její standardní hlášku coby odpověď na všechno příkoří života jsem v průběhu čtení už doslova vyhlížela! =D ) A pak jsem si samozřejmě zamilovala i hrdinku Matildu a oddaného Igora…
Román o tom, že život si prostě nejde jen tak naplánovat, román o lásce a umění, o snech a důvěře. Hlavně to ale bylo krásné čtení, které si s každým řádkem užíváte, i když občas se to prostě nevyvíjí tak, jak byste hrdinům přáli. A nebudu nic zamlčovat: i pár slz jsem nad těmi stránkami uronila.
Takže závěrem vám knihu samozřejmě i já moc doporučuji!
Tohle je přesně můj šálek jakéhokoli nápoje, na který mám zrovna chuť. Tohle je můj typ knih, které se mi zaryjí a u kterých moje srdce plesá. Tohle je styl, kterým bych chtěla umět vyprávět příběhy. Poetické, nádherné, plné různých emocí, které jsou zpracované fakt dokonale. Ať už jde o lásku, trápení, rodinu, sourozeneckou lásku, umírání, smrt. Annette Bjergfeldt je umí plasticky zpodobnit naprosto nádherným jazykem. Měla jsem chuť dělat si výpisky a pak si je nahlas předčítat, možná je občas i hulákat z okna, abych z toho neměla potěchu jen já. Samotný děj nemá nějaký zcela pevný ucelený příběh, jde ale o příběhů mnoho, přesně tak, jak se udály v čase jedné rodině. Obyčejně, ale i neobyčejně. Brečela jsem i se usmívala. A chtěla bych si jednou zase přečíst.
Naprosto úžasná, poetická kniha o hořkosti i kráse života ve všech jeho podobách. Slovo "trtkání" mi sice také pilo krev, ale odpuštěno. Přála bych si mít kamarádku, jako je autorka této knihy. Přečtěte si to. Zvlášť pokud máte rádi zvláštní atmosféru (soft magický realismus) a vyžíváte se v kouzlení se slovy. Snad jen zavilým cynikům lze nedoporučit.
Bylo to nějak o ničem...
"Trtkání" mě rozčilovalo, nevím, jestli to stejně blbě vyzní i v originále.
Ale něco na té knížce nakonec bylo. Nevím co, nic konkrétního se mi nelíbilo, ale jako celek to působí jaksi dobře. Nechápu ani proč, ale musím hodnotit kladně.
Neobyčejně psaná rodinná sága, která ale moc mile překvapila. Tvrdou Varinku, divokou Olgu, chrta Igora a vlastně všechny ostatní si zamilujete. Není to kniha plná napětí, ale lásky, smutku, snech a životě jako takovém.
Slovo "trtkání" už nechci ani vidět.
Moc doporučuji, Kodaňská píseň písní je milé pohlazení po duši.
Štítky knihy
humor dánská literatura magický realismus ságy nešťastná láska Kodaň Petrohrad (Rusko)
Užívala som si celú knihu. Mám rada knihy o viacerých generáciách. Aj keď sa život z nimi nehral, bola to milá kniha. Odporúčam.