Kodaňská Píseň písní
Annette Bjergfeldt
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488571/bmid_kodanska-pisen-pisni-p8Q-488571.png
4
224
224
Životem kypící román o hledání lásky století, velkých ztrátách i druhých šancích. Rodinná sága, v níž plachá malířka Esther líčí osudy tří generací žijících pod jednou střechou, se odehrává v Kodani, na scéně Pařížské opery a v cirkuse Sovalskaja na předměstí Sankt Petěrburgu. Když Estheřin dědeček Hannibal v roce 1921 koupí dům v Kodani, představuje si domov prodchnutý operou, bohémským duchem a láskou stejně opojnou jako v Šalomounově Písni písní. Jenomže pro jeho nevěstu, ruskou artistku Varinku, skončil čas zázraků už ve chvíli, kdy na vlastní oči viděla, jak její první milý zmizel v hroším chřtánu. Zato dcera Hannibala a Varinky, stevardka Eva, milovnice kouzel a patrně i jasnovidka, naváže mnohem vášnivější vztah se švédským krotitelem holubů Janem Gustavem. Hannibalova touha po lásce a umění se přenese i na jeho vnučky, dvojčata Esther a Olgu, které soupeří o post rodinné umělkyně, zatímco jejich starší sestra Filipa se touží stát první kosmonautkou na světě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Host
Originální název:
Højsangen fra Palermovej, 2020
více info...
Přidat komentář
"Život je dar, ale rozbalit si ho musí člověk sám."
Po Kočovném biografu jsem sáhla i po této knize stejné autorky a našla jsem to, co jsem hledala. Spletenou síť lidských příběhů všeho druhu o hledání životní lásky, ať už na sebe bere jakoukoliv podobu.
Chvilku mi trvalo se začíst, ale poté už se nešlo odtrhnout. Barvitě popsaný průřez životem jedné (ne)tradiční rodiny, kde představivost a touhy neznají mezí.
Doufám, že to nebylo mé poslední "setkání" s touto autorkou.
(SPOILER)
Od autorky jsem v roce 2024 přečetl knihu KOČOVNÝ BIOGRAF PANA SAITA, která se mi líbila. Někteří čtenáři mi doporučovali knihu KODAŇSKÁ PÍSEŇ PÍSNÍ, která je autorčiným debutovým románem. Na knihu jsem byl zvědavý a knihu jsem přečetl. Bohužel jsem z této knihy nebyl nadšený tak, jak jsem očekával. Respektive se mi více líbila kniha Kočovný biograf pana Saita.
Jedná se o rodinnou ságu odehrávající se v Kodani. Kniha má 3 části. V některých úsecích se přeskakuje ze současnosti do minulosti, ale všechno bylo srozumitelné a orientoval jsem se v tom. Hlavní postavou je malířka ESTHER, která líčí osudy tří generací.
Estheřin dědeček HANNIBAL v roce 1921 koupí dům v Kodani. V Rusku se seznámí s VARINKOU, do které se zamiluje a kterou si vezme za ženu. Varinka se odstěhuje do Kodaně. Líbilo se mi na ní, že je svá. Pro ostré slůvku nejde daleko. Kouří doutníky.
Hannibalova a Varinčina dcera se jmenuje EVA. Je stevardka a také jasnovidka. Seznámí se s JANEM GUSTAVEM, který je švédským krotitelem holubů. Časem se za něj provdá.
Eva s Janem mají spolu 3 děti. Nejstarší se jmenuje FILIPA, která má zdravotní problémy a která se zajímá o kosmonautiku a věci mezi nebem a zemí. Mají také ESTHER a OLGU, která jsou dvojčata. Podnikají společně různé akce. Esther je malířka a Olga je zpěvačka.
V románu sledujeme osudy našich hrdinů a v průběhu četby se dočteme o různých tajemstvích, která vyplují na povrch.
V románu se vyskytují prvky magického realismu, ale nebylo jich mnoho. Postupně času jsem měl pocit, že autorka se točila v kruhu a četba mě přestávala bavit. Myslím si, že autorka umí psát, ale tento příběh mě úplně nezaujal jako tomu bylo u románu Kočovný život pana Saita. Jednoduše řešeno něco tomu chybělo, abych se plně soustředil na příběh a užíval si ho. Moje mamka také četla tuto knihu a nebyla knihou nadšená. Znám však čtenáře, kterým se kniha líbila a nedají na tuto knihu dopustit. Každopádně pokud u nás vyjde další kniha od této autorky, tak si knihu přečtu.
V závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ a POZNÁMKA PŘEKLADATELE.
Kniha má pěkný přebal.
Už knížky Haruki Murakamiho mě utvrdily v přesvědčení, že magický realismus rozhodně není moje sťopička žitné. Kodaňské Písni písní není možno vůbec nic vytknout: brilantní jazyk, atraktivní prostředí, zajímavý příběh, netuctové postavy. Ale já přesto celé to vyprávění vnímal tak nějak jakoby přes sklo muzejní vitríny. Nedostalo se mi pod kůži, s těmi lidmi jsem nedýchal, jen jsem bez přídavných emocí sledoval linku vyprávění a pořád čekal, kdy už se háček konečně zasekne. No, nezasekl.
Není to knihou, ale mnou.
Toto byla tak úžasná kniha. Jedním slovem - radost.
Těším se už na další knihu autorky.
Tuhle knížku jsem měla v hledáčku už dlouho. Dokonce jsem si ji před několika měsíci koupila v audioknižní verzi a tak nějak čekala, až na ni budu mít náladu. A vůbec nerozumím, proč jsem s poslechem tak otálela, protože tohle se mi líbilo moc!
Kodaňská Píseň písní je hořkosladká rodinná sága, která pojednává o osudech tří generací jedné rodiny, jejich honbou za životním štěstím a láskou, vzestupech a pádech. Děj se odehrává převážně v Kodani, částečně také v ruském cirkuse a v Paříži.
Postavy jsou velmi specifické, často až karikaturní, k tomu bláznivému příběhu se však dokonale hodí. Myslím, že čím méně toho napíšu, tím lépe - když budete jednotlivé postavy odhalovat postupně, během čtení, věřím, že si je budete zamilovávat stejně jako já.
Hrozně mě bavil ten sarkastický tón, kterým byly popisovány i poměrně nelehké nebo smutné situace - děj to odlehčilo, vyznění však zůstalo zřejmé. Po dočtení si uvědomíte, jakou nálož těžkých životních situací hlavní hrdinové dostali, zároveň se vám to ale bude číst tak nějak lehce (já to tak aspoň měla) - proto ta zmiňovaná hořkosladkost.
Po skončení knihy jsem se cítila lehce melancholicky, protože mi postavy opravdu přirostly k srdci. A moje favoritka mezi postavami - Varinka, ruská cirkusová artistka, kterou jsem ze začátku nemohla vystát, ale postupně jsem jejímu kouzlu propadala víc a víc :)
Líbilo moc, audioknižní zpracování rovněž mohu doporučit, za mě 5/5.
Literární lahůdka pro fajnšmekry ve skvělém překladu (!) Roberta Novotného. Příběh o hledání vlastního místa ve světě, příběh o lásce ve všech podobách. Smutné i vtipné, vulgární i sametově jemné.
Zajímavý příběh, pestré a neobyčejné, magický realismus jsem v tom až tak úplně neviděla (nebo je to to, jak je většina z nich trochu ulítlá ?).
Osudy vlastně docela smutné - kdo z nich našel a udržel si tu nekonečnou lásku? Nebo to je to poselství, že je prchavá ?
Dočítala jsem, když jsme přijížděli do Kodaně, bydleli jsme na Amageru, na mapě kousek bylo Tarnby (tam chodila Varinka na psí dostihy), Sundby... Zajímavý pocit, být na tom místě .
Poslouchala jsem jako audioknihu. Toto bylo nádherné pohlazení po duši. Vypravěčka rodinných osudů je Ester, a povídá nám příběhy o své ruské babičce Varince, dědečkovi, mamince Evě, sestře Olze, atd... Spousta příběhů v knize je smutných, a zároveň je tam tolik vtipných situací.. Tolik vět mě tam zaujalo, že jsem si říkala : to si musím zapsat nebo aspoň pamatovat. Autorka krásně pracuje se slovy. Způsob jakým píše doslova lahodil mým uším.
Rodinná sága tří generací s velmi barvitými charaktery. I přes svoji barvitost, mi ale bohužel k srdci příliš nepřirostli. Nějak nám chyběli vzájemné sympatie.
Autorka píše krásným jazykem plným metafor a kniha má i povedenou audioverzi.
Ač tomu objektivně nemám vlastně co vytknout, protože se jedná o řemeslně opravdu poctivě napsaný román, tak subjektivně to po mně pouze steklo, jak voda po voskovaném papíře. Nedotklo se mě to a místy jsem se dost nudila. Očividně tohle nebyl můj šálek kávy
Na začiatku sa mi táto kniha čítala ťažšie ako iné, s ktorými som sa doteraz stretla. A aj keď som chcela, nedalo sa mi prečítať viac ako zopár strán denne (je tam toľko informácií, toľko zaujímavých a podnetných vecí..). Keby to niekto poňal (okrem iného) aj ako ďalšiu líniu hĺbkového skúmania informácií, ktoré sú v knihe len okrajovo spomenuté, bolo by to ako čítať zopár ďalších kníh). Mimochodom, veľmi mi pomohlo pre hlbšie pochopenie emocionálnej roviny, keď som si v určitom momente prečítala Šalamúnovu pieseň piesní. Táto kniha si vyžaduje plnú pozornosť, nedá sa prečítať ako "jednohubka" :D. Je ako puzzle (niečo západne tam, a niečo inam..). Ako som už spomínala, veľa informácií, predovšetkým o umení (každá postava má to svoje, ktorým žije + jedinečne vykreslené charaktery), a pohľad na lásku cez súčasnosť/minulosť každej postavy. Je to ako náročnejší film, kde ozaj pomáha mať otvorenú myseľ, pretože ťažko povedať čo príde ďalej.. Ak by sa jednalo o už spomenutý film, toto by bolo veľmi kvalitné art-dielo.. A určite by som si ho pozrela ešte aspoň raz. Je to nádherne napísané! Niektoré pasáže som si čítala aj viackrát za sebou.. ako dobré jedlo - nechcete ho len tak nachádzať do seba, vychutnávate si ho.. ;) veľmi veľmi odporúčam!
Kodaňská píseň písní je unikátní kniha, která mě okouzlila. Jazyk, jaký autorka použila, je poetický a libozvučný. Je to jedna velká nádherná hra se slovy. Moc doporučuji.
Nádhera! Obvykle mi nedělá potíže se po dočtení jedné knížky hned začíst do další. Tentokrát si dám přestávku - chci ještě pobýt s Varinčinou rodinou...
Nepřipojím se k oslavným komentářům. Na základě zdejších recenzí a názorů jsem se těšila na skvělý jazyk, zajímavý příběh, magický realismus. Skvělého jazyka se mi dostalo, magický realismus byl na mě až moc magický a příběh mi vůbec nesedl. Opakovaně jsem se zkoušela začíst, zkusila jsem číst i uprostřed, jestli to nebude lepší, ale nebylo. Jedna z mála knih, které jsem nedočetla. Pro tuhle knihu zřejmě nejsem správná cílovka, a proto nehodnotím.
Konečně rodinná sága, která se zbytečně neroztahuje do tří knih. Tempo knihy je pomalé i rychlé, veselé i smutné. Prostě život. Postavy několika generací jsou perfektně vykreslené , takže tušíme, proč jsou takové jaké jsou. A k tomu vytříbený jazyk, slovní obraty a přirovnání. To si potřebujete užít :-)
Tato kniha je vlastně příběhem jedné kodaňské rodiny očima Esther, malířky, která vidí lidi v barvách. Esther vylíčí život svých prarodičů, rodičů, a pak se dostane k sobě a svým sestrám. Kniha poklidně plyne a smutné okamžiky se střídají s těmi pěknými. Příběh této rodiny se mi moc líbil a ještě dlouho budu vzpomínat na Olžiny a Estheřiny ulítlé akce i krize, na klidnou sílu jejich tatínka, sny maminky, svéráznou Varinku a jejich přátele.
"Život musíš porazit, aby nepřemohl on tebe."
"S každou minutou zlosti promarníš šedesát vteřin radosti."
"Život je dar, ale rozbalit si ho musí člověk sám."
"Je to jako kdybych měla hledat jehlu v kupce sena....S tou kupkou sena to není tak těžké. Nejdřív člověk kupku spálí. A jehlu potom sebere magnetem."
Poslouchala jsem jako audioknihu.
Magický realismus a Kodaň - spojení, kterému jsem moc nevěřila, ale jen malou chvíli mi trvalo, než jsem si na jednotlivé postavy rodinné ságy zvykla, ale rychle mi přirostly k srdci.
Autorka a překladatel použili nádherný poetický jazyk plný krásných přirovnání a metafor. Poslouchalo se to tak lehce, i když život se jednotlivými postavami nemazlil.
Celkový dojem z knihy umocňuje i klidný přednes interpretky. Přesto a nebo právě proto se k příběhu určitě vrátím i v písemné podobě.
Podobné knihy strašně nerada hodnotím. Na jedné straně je totiž moc hezky napsána. Autorka v ní použila mnoho velmi zajímavých a vtipných přirovnání. Krásný a poetický jazyk a vymyslela si velice důmyslný příběh, do kterého umístila značné množství postav, které jsou do jedné něčím zvláštní a zajímavé. Ale nepodařilo se jí zvolit správný způsob, jakým by měl být tak rozsáhlý příběh v tak značném časovém horizontu sepsán. Rozhodně jsem neměla pocit, že bych poslouchala nějakou rodinou ságu. Spíš mi to připomínalo novinovou reportáž o velice zvláštní rodině. Poslech této audioknihy mi připomínal jednu dovolenou, při které jsem měla možnost pozorovat pod zvětšovacím sklem o rozměru 5x5 metrů podmořský život. Byla to dechberoucí podívaná, při které jsem měla chuť skočit do moře a vnímat tu krásu naplno a ne jenom malým výřezem, který nám pomalu mizel ze zorného úhlu pohledu, tak jak se kupředu pohybovala loď. Stejné pocity jsem měla při poslechu této audioknihy. Pociťovala jsem obrovskou touhu vnořit se naplno do tohoto velice zajímavého příběhu. Ale autorka mi to jednoduše nechtěla umožnit. Na konci jsem si říkala, jako úvod to vůbec nebylo špatné, ale teď by to konečně chtělo také nějaký ten děj. Audioknihu kterou velice dobře načetla paní Magdaléna Borová, lze označit za velmi povedenou.
Není to ani měsíc, co se autorka svým románem Kočovný biograf pana Saita dostala až do středu mého srdce. Od knihy Kodaňská Píseň písní jsem měla stejná očekávání. Trvalo však dlouho, než si mě tento příběh podmanil. Ovšem od té doby to byla opět jízda, na jejíž konci mně bylo smutno. To se mi stává jen u knih, které mě hluboce zasáhnou.
Velice jsem se těšila na Varinku. Zřejmě jsem z komentářů ostatních čtenářů nabyla dojmu, že se jedná o výjimečnou postavu. O to více byl pro mě šok, když to byla pro mě jedna z nejméně sympatických postav. Ale ! I toto se změnilo. Nakonec si Varinka ke mně cestu našla.
Autorčin styl psaní je nezaměnitelný, podmanivý. Má výborný cit pro volbu slov. Dokáže sestavit věty, které mám touhu si zaznamenat. Také velmi chválím humor, ale bylo ho tu pomálu. Očekávala jsem, že se budu smát častěji.
Kniha Kodaňská Píseň písní je určitě kniha, která si zaslouží pozornost. A rozhodně doporučuji druhou autorčinu knihu Kočovný biograf pana Saita.
Doufám, že se dočkáme dalších titulů.