Kohoutí kříž
* antologie
Ozvěny německé lyriky ze Šumavy. Kohoutí kříž u Nicova (Nitzau) při hrázce z polních kamenů šumavské země je víc než symbolem a ozvěnou utrpení Kristova. Věčně a věrně nám tlumočí i to, co za šumavskou literaturu už provždy vyslovil Adalbert Stifter: „Was je Gutes oder Böses über den Menschen gekommen ist, haben die Menschen gemacht. – Co dobrého nebo zlého bylo způsobeno člověku, učinili lidé.“ Zvon Vojtěch (Adalbert) s tím nápisem v originále i českém překladu mi ostatně den co den zvoní pod okny přes řeku Vltavu. Svědectví všeho, cokoli tu přešlo a co se muselo zajizvit v našich srdcích, poněvadž zase jen člověku se všechna lidská bolest i radost může také navracet darem jazyka a paměti, poskytuje na následujících stranách hlas německých básníků ze Šumavy, mrtvých i těch dosud živých, bratrsky daleký a blízký hlas i za nás, kdo milujeme svou zemi. Ano, je svá, je Boží. A není vinna.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2009 |  Thriller |
| 2008 |  Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Nepíše se mi to snadno, protože ten ostrý řez vysídlení byl asi dějinně nutný, ale v této německé poezii je osobní hloubka domova a pravdivost krajiny tak silná, že se máme (jako novodobí přistěhovalci do míst, kde oni byli dříve doma) ještě hodně co učit. Aspoň to bychom se od bývalých sousedů měli naučit a naplnit jako tu lepší část odkazu, který nám po sobě zanechali. Zatím to spíš vypadá, že jsme tuto znovuzabydlenou krajinu pojali jako turistický Klondike... Ale když si tuto knihu přibalíte do batohu a někde na Šumavě nebo v Novohradských horách se do ní o samotě začtete, zjistíte, že ti lidé sice odešli, ale jejich hlasy tu zůstaly. A my je můžeme slyšet, když budeme chtít.