Kolébka
Arthur Charles Clarke , Gentry Lee
Arthur C. Clarke, nositel titulu Velmistra science fiction a několikanásobný laureát cen Hugo a Nebula, vytvořil již klasická díla 2001: Vesmírná odysea, Setkání s Rámou či Zpěv vzdálené Země. Společně s uznávaným kosmickým odborníkem z NASA Gentry Leem nyní vnášejí vzrušující, tajuplnou vizi do galaktického dobrodružství, které dosahuje od oceánu hvězd až k mořskému dnu na Zemi. Protože právě tam čeká na své probuzení cosi mocného. Něco vražedného, co by mohlo znamenat vyhubení celého lidstva…... celý text
Přidat komentář
Tuhle knížku jsem četla dvakrát. Jednou hrozně dávno a moc se mi líbila.
Podruhé hrozně nedávno a názor bych změnila o sto procent. Líbili se mi hadi a mimozemské náměty. Hrdinové pozemští takové sympatie nemají.
Vytáčí mě úplně všichni.
Carol je blbka, Troj jí v každé větě říká "anděli." A všichni ostatní neustále myslí na soulož.
Plukovník armády je tak trochu pedofil, což mi připomíná aféru, která se kdysi rojila kolem Clarka.
Zajímavé je, že v knihách, které píše s Leem se tohle téma neustále omílá - náklonost k dětem. Divné. V druhém až x tém Setkání s Rámou se spolu na té lodi přeci i plánují množit "děda" a o dvě generace mladší děvče...
A ne, nevěřím, že s dětmi něco měl.
Zdaleka nejhorší Clarke, opravdu otřesné! Na téhle pitomosti se Clarke spolupodílel tak maximálně půlstránkovou synopsí a vlastním jménem.
Na Clarka, který si sám sobě nasadil vysokou laťku je tato kniha spíš směřující do průměru. Nadčasové myšlení, které je pro autora typické tady směřuje více do komerce jak do kvality. Ačkoli autor je na 5hvězd,tato kniha spíše na 3.Milovníky neurazí, ale svou kvalitu nepřinese.
Začíná to parádně … „smaragdová voda naráží na tmavé sopečné útesy … na obou oceánech se na chvilku rozhostí klid, jako kdyby se svět pod obří nebeskou bání zastavil … ohromný žlutý měsíc … přehlíží své panství … a zalévá smaragdové oceány záhadným odraženým světlem.“ … v poeticky krásném úvodu A. C. Clarke začíná vyprávět příběh evoluce … a já se začínám těšit, mám totiž v rukou další knížku od notoricky známého autora sci-fi s darem snění a bohaté fantazie, který ale zároveň ve svých knihách mnohokrát potvrdil dobré znalosti fyziky.
Tak pěkně to začalo, a pak přišla první kapitola, v první chvíli jsem si skoro začala myslet, že mi do knížky někdo vlepil omylem jiný příběh :-), to, co jsem totiž najednou četla, byl příběh o americkém snu, samozřejmě korektně genderově vyrovnaný, skoro bych řekla, předpřipravený pro budoucí natáčení … o mladé, krásné, ambiciozní americké reportérce, která čeká na svou Pullizerovu cenu a samozřejmě na lásku, … o mladém, atraktivním „profesorovi“, kterému ženy zlomily srdce a tak si jeho střípky pěkně sbalil do ruksaku a vydal se na moře hledat svůj zlatý poklad, a zapomenout na ženy, popřípadě zbohatnout a zase si na ně vzpomenout, … a v neposlední řadě o jeho černém, velmi technicky nadaném, asistentovi, který touží po úspěchu, uznání a tučném kontu úplně stejně, jako ti dva, na rozdíl od nich má ale u mě kladné body za smysl pro humor, protože jinak by asi na jižanské Floridě, potýkající se se svou otrokářskou minulostí, neuspěl, a aby toho nebylo málo, tak tu ještě máme jednoho za kariérou se honícího a nesmírně zbrklého důstojníka US army a jeho životem, a životem v armádě, ošlehaného nadřízeného, plukovníka s uměleckými sklony a ambicemi v ochotnickém divadelním souboru, a pokud Vám ani tohle nestačí, přidejte si ještě jeho manželku – Stetpfordskou paničku, a třeba ještě jednu německou svalnatou „špionku“ Grétu … a teď už opravdu můžete začít točit seriál :-). Musím přiznat, že jsem chvíli vážně nevěřila vlastním očím :-), až do chvíle, než jsem zjistila, že tahle knížka má spoluautora (Gentry Lee, který není uveden na přebalu knihy, ale až uvnitř, a protože jsem si knížku půjčovala ve spěchu před dovolenou v knihovně, tak jsem si toho nevšimla, to se stalo až díky komentáři níže od woodward, takže mu děkuji za objasnění záhady dvojího, za mě skoro neslučitelného, textu v jedné knize).
Naštěstí jsem se v další kapitole vrátila zase zpět do mnohovesmíru, a tedy k výborné sci-fi (pan Clarke zřejmě znovu dostal pero do ruky). Přišel další poetický vstup … „proti hlubokému černému pozadí roztroušených hvězd se vlákna galaxie Mléčné dráhy zdají jako tenké chomáče světla“ … následovaný seznámením s Cyklem 447 a s několika technickými vymoženostmi, jako je „automatizovaný mnohoúčelový konstrukční systém“, a ústřední myšlenka (z clarkovské mysli) – a já začala konečně zase doufat a číst výborný příběh … o průkopnictví, o „prvních hybatelích“ a o ospravedlnění pro jejich činnosti, včetně námitek a analýzy nepředvídatelných důsledků …
… jenže pak už se cyklus jen opakoval a opakoval … americký seriál – sci-fi … atd … atd … jen té dobré sci-fi bylo čím dál míň …
Původně jsem chtěla dát 4* (přeci jen kvůli Clarkovi), ale prostě nemůžu … americký příběh mě opravdu moc nebavil (a to i přesto, že jsem to četla o dovolené u vody, tedy nehledajíc žádnou „těžkou“ literaturu). Nakonec dávám *3, protože těch chvilek, kdy se mi to opravdu líbilo bylo bohužel moc málo, a kdy mě to opravdu zajímalo, ještě míň.
Dal jsem třetinu, a vzdal to. Ne, tohle se nedá. Přitom mám autora fakt rád, žádnou jinou knihu od něj jsem neodložil nedočtenou - až na tuhle. Táhne se to, tuna bezobsažné vaty, místo sci-fi červená knihovna, vědět kdo s kým jak a proč souložil nepotřebuju.
Jedna z Clarkovek, která se dobře četla, ale nic po sobě nezanechala. Hodnotím s odstupem cca 1 měsíc po přečtení. Zajímavé mi přišlo téma černošské otázky a vůbec celá postava toho "třetího do party", jeho přístup k životu. Pak už si jen vybavuju, že jsem během čtení zas a znova obdivovala výborný překlad do češtiny ohledně dialogů, zvláště výběr těch peprnějších výrazů, to mě bavilo. I proto si knihu někdy ráda přečtu znovu.
Asi zatím nejslabší věc, kterou jsem od A. C. Clarka četl. Skutečně toto dílko nedosahuje úrovně většiny ostatních děl autora. Ač jsem čtenář - muž, bylo to i pro mě nějak divně prosáklé "testosteronem", a celé mi to - nevím proč - připomínalo hloupé barevné americké (většinou krimi) TV seriály, kterými nás TV Nova krmila v 90. letech. Bylo to, jako kdybych se díval na nějakou epizodu Odpadlíka trochu šmrncnutou sci-fi. :-)
Vyprávění o mimozemských "rozsévačích", kteří rozvážejí na domovské planety geneticky vylepšené potomstvo bytostí posbíraných po celém vesmíru, se nijak zvlášť nevymyká z podobných clarkeovských vizí publikovaných v minulosti a bylo by fajn, kdyby zůstalo jen při tom.
Ale násilně "implantované", zbytečné "dojemné" vhledy do minulosti lidských protagonistů příběhu mě mírně řečeno otrávily. Nejsem si jistý, ale tuším v tom souvislost s tím, že tahle kniha má amerického spoluautora. Americké publikum si na "lidský aspekt" příběhu potrpí. Clarke napsal s Američany spoustu knih a musím konstatovat, že ty z nich, které jsem přečetl, mě nijak neuchvátily - s výjimkou Posledního teoremu, na kterém s ním ovšem spolupracoval Frederick Pohl, což je Pan spisovatel. Nevím, co Clarka vedlo k tomu, že si v pozdějších letech začal zvát spoluautory z USA, snad za tím byla jen snaha přilákat ve větším počtu americké čtenářstvo a to zřejmě takové dojáky vyžaduje. S velkými klasikami typu série Odyssea, Světlo země, Písky Marsu atd. se tahle díla nemůžou rovnat.
Nojo, je to Clarke, dám čtyři hvězdy, ale pochybuju, že bych to někdy chtěl číst znovu.
Opravdu zajímavý začal být příběh až někdy v polovině. Dlouhé popisy minulosti mi přišly zbytečné a knize uškodily. Chtělo to více Kolonie a méně lidí, například podplukovník a jeho milostná pletka.
Tak som to s veľkým sebazaprením konečne dočítal. Knihu som chcel odložiť nedočítanú snáď stokrát, čo ináč nemám veľmi vo zvyku. Zbytočne rozťahaný dej, neustále odbočovanie od hlavnej dejovej línie, väčšinu času som mal pocit, akoby som čítal skôr nejaký román o medziľudských vzťahoch s jemným a občasným nádychom sci-fi. Dve hviezdy dávam za poslednú tretinu knihy, kde sa to konečne ako-tak rozbehlo.
A. C. Clarka mám velmi rád, vážím si jeho vědecké erudice, inteligence, schopnosti vymyslet příběh, ale tohle je to nejslabší, co kdy napsal. I samotný nápad by vystačil na sotva průměrnou povídku. O to více je tu však zbytečné fabulace, podrobností ze života hlavních hrdinů, které přesahují až do intimních detailů a přitom s příběhem nijak nesouvisí. Celé se to pohybuje na hranici kýče. Rozdíl mezi vrcholnými díly (Setkání s Rámou, Rajské fontány, 2001: Vesmírná Odysea, Impérium..) je propastný. Možná za to mohlo nešťastné spojení s Gentry Leem (od začátku osmdesátých let si Clarke zval k psaní spolupracovníky), který ani svými samostatnými romány (např.Poslové rámových světů) příliš nezazářil.
Knizka se cetla pomerne dobre, ale rekla bych takovy prumer. Trochu me tedy zklamal zaver, takovy nedodelany...
Když se v této knize dva přátelé baví o tom, proč má být v počítačových hrách sex a erotika, říká jeden z nich, že hry hrají především lidé ve věku 16-24 let a sex a erotika je prostě tím, co je vedle hraní zajímá nejvíc.
A to je vlastně klíč k celé téhle knize. Začíná to pářením mořských hadů, pokračuje pářením lidí, pohledy do výstřihů, rozbouřené hormony hýbou všemi zúčastněnými. Třiačtyřicetiletý muž, který zatouží po sedmnáctce, je líčen skoro jako stařec, který už by na tyhle věci měl dávno zapomenout, jeho ženu už pradávno sex vůbec nezajímá, ostatně není divu v takovém věku, že?
A mezi tím je to i to slibované sci-fi. Lákavě vypadal motiv, leč zpracování moje očekávání nesplnilo. Od vyhlášeného autora bych opravdu čekala víc. Třeba je to ale jen tím, že jsem to nestihla přečíst v předepsaném věku.
Oceňuji pasáže, ve kterých je to nejen fantastické, ale i vědecké, ty jsou místy hodně zajímavé. Jinak ale slovy klasika "nuda, nuda, šeď, šeď."
Dobrá sci-fi z podmořského prostředí jak se na A.C.Clarka sluší. Žádná velká akce, žádné střílení, přesto se to velmi hezky čte, nenudí, prostě klasika.
Vždycky mi to připadalo jako předobraz filmu Zámotek (http://www.csfd.cz/film/4544-zamotek-cocoon/).
Zaujalo mě po čtenářské stránce dalo se číst